Česká Třebová není jen známým železničním uzlem. Oblast ležící na Orlickoústecku má i svá poklidná zákoutí a turistická lákadla. Asi čtyři kilometry západně od České Třebové leží malebný kopec s ještě malebnějším údolím. Vrchol se jmenuje Kozlovský kopec a pod ním ležící obec Kozlov. Toto jméno je spojeno hlavně s malířem Maxem Švabinským.
Kozlovský kopec býval pro svou odlehlost zahalen rouškou jakési mystické tajuplnosti. Naši předci byli přesvědčeni, že uvnitř kopce je veliké jezero, jehož vody daly vznik vydatnému českotřebovskému prameni Vrbovka. Obyvatelé nedaleké vesničky Kozlov však měli jiný názor. Kdysi prý pramen ústil právě v Kozlově a jeho výtok dokonce stačil k pohonu pily. Občané České Třebové jim však tento dar záviděli natolik, že dle pověsti pramen svedli do jeho nynějšího místa. Kozlovští se tím však nechtěli smířit a proto pověřili zkušeného „havíře“, aby jim za nemalou odměnu svedl pramen zpět do obce. Hned se pustil do díla, vyměřoval, kopal, ale především se nechal štědře hostit od místních obyvatel. Tento „havíř“ však po čase zjistil, že pramen nelze přemístit a snažil se ze vsi vytratit. Kozlovští jej však hlídali doslova na každém kroku. Nakonec pozval svého hlídače do krčmy, kde jej na své útraty hostil. Když všeobecné veselí dosáhlo vrcholu, „havíř“ se potichu vytratil. Kozlovští tak definitivně přišli o dostatek vody.
Kozlov je poprvé vzpomenut v roce 1347 a obec je s Českou Třebovou spojena silničkou s Alejí Maxe Švabinského, která byla vybudována v roce 1924. Alej vysázel klavírista Karel Vejrech a tvoří ji převážně břízy a jeřáby.
Vybudováním silnice se do té doby nepřístupný Kozlovský kopec stal záhy hojně navštěvovaným místem přístupným nejen turistům, ale i motoristům.Vznikla tak myšlenka vybudování stálé turistické základny. V roce 1924 bylo dosaženo dohody a třebovští turisté získali pozemek na vrcholu Kozlovského kopce (601 m)o výměře 2,4 hektarů. Další záměry však nedovolil realizovat nedostatek finančních prostředků.
V roce 1929 však budovali pracovníci Vojenského zeměpisného ústavu v Praze triangulační síť. Pro jeden z bodů byl vybrán vrchol Kozlovského kopce. Po nedlouhém jednání došlo ke změně původního projektu a za přispění města byla postavena dřevěná rozhledna vysoká 29 metrů, jejíž vyhlídková plošina byla přístupná pomocí žebříků. Z rozhledny byl za příznivého počasí výhled na Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky i Králický Sněžník, viditelná byla i Kunětická hora u Pardubic.
Nedaleko rozhledny otevřel v roce 1933 Klub českých turistů chatu. Ta byla z velké části zbudována na základě finančních darů občanů města, které umožnily postavit skutečnou turistickou chatu s možností základního občerstvení. Poměrně velká návštěvnost přiměla členy odboru k rozšíření chaty, ke kterému došlo již v roce 1936 a od tohoto roku nese chata jméno Maxe Švabinského. Do současné podoby byla přestavěna v roce 1941.
Zatímco chata poměrně prosperovala, rozhledna byla pro naprostou zchátralost v padesátých letech odstraněna. V roce 2000 však využilo vedení města Česká Třebová záměru společnosti Radiomobil vybudovat na Kozlovském kopci věž o celkové výšce 55 metrů pro přenos signálu. Došlo ke vzájemné dohodě, na jejímž základě město financovalo montáž schodiště a zbudování vyhlídkové plošiny ve výšce 32 metrů. Z jejího vrcholu jsou možné daleké výhledy.
Pod vrcholem Kozlovského kopce se v malebném údolí nachází vesnička Kozlov, která je od roku 1989 integrovanou součástí České Třebové. Jméno obce pochází od příjmení Kozel podle zakladatele či vlastníka ve smyslu Kozlův majetek.
Při cestě do vsi míjí návštěvník starobylou šestibokou dřevěnou kapli P. Marie Zbraslavské. Ta byla postavena v roce 1753 s oltářem a obrazem P. Marie Zbraslavské. V roce 2004 byl do věže kaple umístěn nový zvon.
Není bez zajímavosti, že vesnici míjela tzv. „Černá stezka“, po níž bylo v dávných dobách možné nepozorovaně cestovat z Moravy až do Prahy, neboť se vyhýbala všem lidským sídlům. Stezka tak byla prý využívána k pašování zboží.
Kozlov však vstoupil do podvědomí zejména častými pobyty malíře Maxe Švabinského.
Pobyt Švabinského v Kozlově znamenal velký vliv na jeho tvorbu. Poprvé do této vesničky zavítal v roce 1895, kdy přijel za Eliškou Vejrychovou, se kterou se seznámil toho roku na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Jejich vztah vyvrcholil svatbou. V Kozlově se novomanželé trávili svůj čas v bývalém domku rodiny Vejrychovy. V roce 1908 rodiče Ely Karel a Běla Vejrychovi domek rozšířili a sami se záhy přestěhovali opodál do tzv. Pecháčkova statku, který několik let před tím zakoupili.
Max Švabinský si tento kraj zamiloval a trávil zde prázdniny v letech 1896 – 1919. Zajížděl sem i v zimním období. Zdejší kraj mu byl inspirací pro mnohá díla. V letním období hostila chaloupka mnohdy významné hosty. Z těch nejznámějších je možné připomenout skladatele Bohuslava Martinů či spisovatelku Marii Majerovou.
V roce 1919 navštívil Švabinský Kozlov naposledy. Chaloupku nadále v letním období obývala Ela Švabinská. V období druhé světové války se zapojila do ilegálního komunistického odboje a 10. února 1943 byla v Praze zatčena a posléze se dostala do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde byla až do konce války. Po jejím úmrtí 10.srpna 1967 o chaloupku pečovala adoptivní dcera Maxe Švabinského paní Zuzana Švabinská.
Díky pobytu a tvorbě Maxe Švabinského v Kozlově se stala tato dosud zapadlá vesnička známou v uměleckých kruzích a životní a tvůrčí etapa Švabinského na Kozlově je nazývána Kozlovským obdobím.
Chaloupka čp. 50, která pochází z roku 1851, a kterou si tolik Švabinský oblíbil, byla prohlášena kulturní památkou.
Za zmínku zcela určitě stojí tzv. Pecháčkův statek z roku 1807, který od manželů Sitařových koupil v roce1900 Karel Vejrych, otec manželky Maxe Švabinského Ely. Dům je vyzdoben sgrafity „Zahradníčci“ od Rudolfa Vejrycha a „Žnečka“ od Maxe Švabinského. Statek je ve vlastnictví potomků Karla Vejrycha.
