Martinik má mnoho lidí spojen s exotikou a nádhernými plážemi. Málokdo ale skutečně přesně ví, kde se tento ostrov nachází. Nevěděla to ani moje drahá polovička, když jsem jí volal o právě probíhající akční kampani Air France. Ale chtěla tam a pravdou je, že nelitovala. Tenhle ostrov si nás neobyčejně získal, vryl se nám pod kůži a podnítil nás k dalšímu objevování naší úchvatné modré planety.
Martinik je součástí Malých Antil
Malými Antilami označujeme pás ostrovů ve východní části Karibského moře. Podle intenzity převládajících východních větrů se více než dvacítka těchto ostrovů dále člení do tří skupin. V severní části leží tzv. „závětrné ostrovy“, na jihu „závětrné Antily“ a na východě „návětrné ostrovy“, jejich součástí je právě Martinik. Toto rozdělení pochází již z období kolonizace, kdy síla a směr větru hrály významnou roli pro námořní spojení s Evropou.
Prvními Evropany byli Španělé
První Evropan zde přistál v roce 1502 a nebyl jím nikdo jiný než Kryštof Kolumbus, slavný to Ital ve španělských službách. Místní nám s jistotou tvrdili, že to bylo v blízkosti pláže Anse Coulevre. Příchod kolonizátorů však bohužel znamenal brzký konec indiánské populace Karibů, kteří svůj ostrov nazývali Madinina (ostrov květin). S tímto názvem se návštěvník Mariniku setká mnohokrát, i my jsme jeden týden bydleli ve stejnojmenné rezidenci.
Francouzská kolonizace a smutná éra otrokářství
V roce 1635 se na severozápadě ostrova vylodili Francouzi pod vedením kapitána d’Esnambue a založili zde osadu Saint-Pierre, jež se stala později hlavním městem. Francouzským zemědělcům se zamlouvala úrodnost krajiny a začalo rychlé zakládání cukrových plantáží. S nedostatkem pracovních sil si hlavu nelámali a hned v roce 1636 přesvědčili krále Ludvík XIII, aby podepsal dekret povolující dovoz otroků ze západní Afriky. Francouzům levná pracovní síla vydržela až do roku 1848, kdy francouzský ministr Victor Schœlcher podepsal zrušení otroctví. A místní černošské obyvatelstvo dodnes oslavuje tohoto muže jako národního hrdinu, je po něm dokonce pojmenováno čtvrté největší město na ostrově. Pro černošské obyvatelstvo, které dnes tvoří více jak 90 % populace, tak skončila útrpná éra násilí, křivd a ponižování.
Malá Francie s karibskou atmosférou
V roce 1946 byl Martinik vyhlášen francouzským námořním departementem, kterých má Francie celkem pět a označuje je zkratkou DOM (Département d´outre-mer). Přestože mnoho lidí používá ke komunikaci místní kreolštinu, se všemi se domluvíte francouzsky. Supermarkety mají pod palcem francouzské řetězce Carrefour a Lider Price, čerpací stanice téměř zcela ovládá francouzský koncern Total. V ulicích převažují vozy francouzské provenience. Oficiální měnou je samozřejmě euro. Pokud však jde o mentalitu, je místní převážně černošské obyvatelstvo úplně jiné než Francouzi. Mnoho věcí neřeší, dokáže se skutečně bavit a užívat si života. Nejvíce se temperament místních projeví během různých svátků a oslav, které jsou bujaré, barevné a plné neskutečné radostné atmosféry.
Martinik a Francie – to je takový sňatek z rozumu
Martiničané podobně jako obyvatelé nedalekého ostrova Guadeloupe touží po větší autonomii, ale v referendu ji odmítli. Zdá se vám to nelogické? Všichni samozřejmě vědí, že místní ekonomika je neproduktivní a jednostranně orientovaná na turismus, že každý třetí člověk je nezaměstnaný, že v supermarketech je drahé zboží díky nákladnému dovozu z Francie, ale také je všem jasné, že by v případě vyhlášení samostatnosti přišli o štědrou francouzskou podporu v nezaměstnanosti. A to se jim samozřejmě nechce.
Rady před cestou
V Paříži je nutná změna letiště
Přímé lety mezi Evropou a Martinikem zajišťují společnosti Air Caraibes, Corsair a Air France, všechny odlétají z pařížského letiště Orly. Nejlepší, nejpohodlnější a nejlevnější variantou při odletu z Prahy je cestovat s Air France. Kupte si letenku, kde i cestu mezi Prahou a Paříží zajišťuje přímo tato společnost a ne její koaliční partneři. Nezbytný transfer z letiště Charlese de Gaulla na letiště Orly, který je menší nepříjemností při cestování na Martinik, pak budete mít zdarma. Jinak se připravte 20 € za jednu cestu mezi letišti. Cena zpátečních letenek na Martinik se pohybuje okolo 17-18 tis. Kč, při akčních a chybových letenkách můžete letět i za necelých 10 tis. Kč.
Postačí základní cestovatelské očkování
Před cestou je třeba zvážit očkování, my jsme se nakonec nechali naočkovat proti žloutence A+B a proti břišnímu tyfu. V nejmenovaném komerčním očkovacím centru nás přemlouvali i k vakcíně proti choleře a cestovatelským průjmům (Dukoral), ale nakonec jsme se na radu lékaře ze zdravotního ústavu očkovat nenechali a ušetřili za čtyřčlennou rodinu téměř deset tisíc korun. Průjem ani jiné zažívací obtíže jsme neměli. Pravdou je, že jsme si jídlo připravovali ze surovin nakoupených v supermarketech, nejedli nic na ulici a důsledně dodržovali pravidla hygieny.
Exotické virózy k tropům patří, s tím je třeba se smířit
Protože komáři druhu Aedes žijí všude v tropech, jsou místní i turisté ohroženi horečkou dengue. Počet nakažených lidí není za normální situace vysoký, prudce však narůstá při epidemiích (poslední byla v roce 2010). Prozatím není k dispozici očkovací látka, lékaři jen zajišťují dostatečný přísun tekutin a snižují vysokou horečku, která trvá asi týden. Důležité je toto horečnaté onemocnění rozpoznat včas, projevuje se extrémní bolestí hlavy, svalů, kloubů a kostí. Pro snížení rizika doporučují hygienici používat účinné DEET repelenty, nosit dlouhé rukávy i kalhoty a také spát pod moskytiérou či v klimatizovaných místnostech. Rady odborníků v našem případě nezabraly a komáři nás v noci poštípali, přestože jsme měli klimatizaci i moskytiéry. V době naší přítomnosti bojoval Martinik také s epidemií viru Zika, který představuje určité riziko pro těhotné ženy, ale není tak nebezpečný jako dengue.
„Fer-de-Lance“ – jedovatý had na vlajce Martiniku
Všude se o tomto chráněném hadovi píše jako o jednom z největších nebezpečí na ostrově, je dokonce vyobrazen na neoficiální vlajce Martiniku a vyprávějí se o něm hotové legendy. I naši „domácí“ nás na něj upozornili a tvrdili, že v případě uštknutí může člověk zemřít do dvaceti minut, když nedostane včas antisérum. Sami ho ale ještě nikdy nezahlédli a neviděl ho ani nikdo z jejich okolí. Tímto hadem je křovinář Bothrops lanceolatus, jemuž nikdo neřekne jinak než Fer-de-Lance (železné kopí). V případě uštknutí je třeba volat záchrannou službu, která disponuje protijedem. Paralýza končetin a trombóza se jinak mohou dostavit během několika hodin. Populace těchto plazů je ale velmi malá a pokud už během roku někoho uštknou, tak jde skoro vždy o dělníky na třtinových nebo banánových plantážích v severní části ostrova. Had je skutečně velmi plachý a u rušných turistických stezek a na plážích se nevyskytuje.
Pozor na červeně označený strom
Jmenuje se Mancinella obecná a jde o statný strom plný prudce jedovaté šťávy. Nejvíce jí je v plodech, které připomínají malá jablka a ta skutečně vypadají velmi chutně. Bohužel pro turisty si Mancinella oblíbila mořská pobřeží, kde se vyskytuje nejčastěji. Pro bezpečnost se stačí držet hesla „co neznám, nejím“ a pohlídat hlavně děti. I když strom nepředstavuje smrtelné nebezpečí, je dobré jeho blízkost vnímat. V drtivé většině případů je kolem kmenu stromu červený pruh upozorňující na nebezpečí. Velmi opatrní buďte při dešti a těsně po něm, neboť toxická šťáva stéká z listů na zem a způsobuje nepříjemnou vyrážku či puchýřky. Při pěkném počasí se není třeba stromu obávat a klidně lze využít jeho stínu k úkrytu před sluncem.
Pozor na dehydrataci a sluneční paprsky
Tropické klima je dosti zrádné. Vyšší vlhkost vzduchu způsobuje, že tělo nemá moc velký pocit žízně. I my jsme první dny pili méně a výsledkem toho byly bolesti hlavy a pocit vyčerpanosti. Proto jsme si záhy začali pitný režim hlídat a pili hodně, i když se nám právě nechtělo. A hned jsme se cítili lépe. Rovněž je důležité chránit kůži před ostrým sluncem a vyvarovat se spálenin. Není žádnou ostudou se první dny po příjezdu koupat ve sportovním triku, než si pokožka na slunce zvykne. Skvělou zkušenost jsme učinili s opalovacími krémy z řetězce Lidl, které velmi dobře dopadly hned v několika testech (např. D-test) a jejichž cena je výrazně nižší než u předražené značkové konkurence.
Další poznatky z cest budou následovat
Během dvoutýdenního pobytu jsme po ostrově najeli více než tisíc kilometrů, prošli mnoho turistických stezek v deštném lese, mangrovech a salinách, vyzkoušeli úchvatné karibské pláže, navštívili desítky lidských sídel, rumovou destilérii a největší událost celého ostrova – karneval ve Fort-de-France. Protože jsme bydleli prostřednictvím portálu AIRBNB u místních, nabyli jsme se mnoho cenných informací „z druhé strany“. Takových, který žádný průvodce nabídnout nemůže. Mimochodem, na toho česky psaného stále ještě zájemci o Martinik čekají.
