V sobotu dne 1.června 2002 jsme se vydali v pozdní odpoledne na atypický cyklistický „maraton“. Počasí bylo chladnější, hlavně studený vítr.
Cesta začínala v Ostopovicích odkud jsme se v počtu dvou přesunuli do vedlejší
vesničky jménem Nebovidy (tam jsme se omylem připletli zrovna do rozjetého cyklistického závodu – jednoho ze soutěžících, který strácel na mezičase sekundu, jsme zbrzdili o tolik, že už to asi nedohnal)…..
V Nebovidech kde byli zrovna také hody se k nám přidal další cyklista (J@rod), takže jsme vytvořili peloton!
Tento místní rodák nás vzal zkratkou lesem až jsme navázali na silnici se stoupáním do obce Ořechov. Přes Silůvky a Moravské Bránice jsme nakonec dorazili k našemu cíli a tím byl starý železniční most u Ivančic respektive jeho torzo a nový překlenující řeku Jihlavu.
Teď něco z historie: Ivančický most byl postaven v letech 1868-1870 v rámci budování nové trati spojující Brno s Vídní. Byl pouze jednokolejný a realizovaný návrh se inspiroval francouzskou Orleánskou drahou, což vedlo k doměnkám, že návrh mostu projektoval A.G. Eiffel, protože byl akcionářem ve firmě CAIL, která celý projekt dodala. Konstrukčně trochu podobná je i Eiffelova věž v Paříži, která vznikla až o dvacet let později! (inspirace údajně podle mostu). Ivančický most byl první stavbou tohoto typu na území Rakouska-Uherska a teprve pátou v Evropě! Konstrukce má 373,5 m a provedla ji skupina 30 dělníků za 5 týdnů. Pod mostem se našlo několik nýtů což vedlo k fámě, že při přejezdu vlaku z mostu padají. V roce 1963 specialisté dospěli k názoru, že most sílící dopravu již nepojme a proto se připravil nový projekt mostu, který stál souběžně se starým a byl kompletně dokončen až roku 1978. V roce 1963 byl starý most zapsán na seznam kulturních památek, což bylo zrušeno po devíti letech. Po mnoha letech sporů, co s chátrajícím mostem se nakonec začal demolovat v roce 1991. Po dalších sporech byla demolice zastavena až do současné doby, kdy v roce 1999 byly rozebrány tři pilíře a zbyl pouze jedinný o jehož osudu není asi zatím pořád rozhodnuto.
Proto jestli jej chcete spatřit tak si pospěšte, já ho již viděl.
Náš výlet ale nekončí pokračujeme do nedalekých Ivančic, kde nás čeká druhý cíl a to rozhledna Alfonse Muchy na kopci Réna. Po delším se ptaní místnich jsme ji našli s několika zajížďkami. Vylezli jsme na ni i s našimi koly, což bylo velice obtížné (lidi co nás potkávali nechápali – byli jsme navrchu první cyklisti!).
Proto doporučuji nechat si kola v perfektní hospůdce s letní trampskou zahrádkou pod kopcem, kde jsme se ještě po těžším sestupu usadili. Při spáteční cestě jsme museli více odpočívat, alespoň já, protože jsem trénovaný („celý rok sedím u komplu“). Tak jsme se stavili v dalším hostinském zařízení jménem Salaš v Pršticích, kde mi udělali jen jednu místní topinku, neměli už vajíčka, ale nakonec nějaký našli. Byla vynikající – doporučuji! Poté jsme se vydali na ještě docela dlouhou cestu, kterou jsme si chtěli zkrátit na doporučení J@roda lesem přes Bobravu. Zajížďka to byla pěkná a terén taky. Cesty tam byly tak před pěti lety, proto jsme jeli přes pole slunečnice, trávou 2 m vysokou, dále stoupáním snad 90 stupňů…….Zážitek……….
Nakonec jsme dojeli až v 21 hod. 30 min do Nebovid, kde jsme posvačili u Jaroda a už ve dvou pokračovali do Ostopovic. Výborný výlet, který si za rok zopakujeme.
