Hora Teide (3718 m) je pro turisty i milovníky přírody mimořádně silným magnetem. Nejenže se jedná o nejvyšší bod celého Španělska a všech ostrovů v Atlantiku, jde také o nejmohutnější sopku Evropy a o třetí nejvyšší na Zemi. V roce 2007 byla sopka se svojí okolní krajinou zapsána na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.
Cíl cesty – ostrov Tenerife
„Zasněžená hora“, asi tak by se dal přeložit název ostrova v jazyce původních obyvatel. A název je určitě trefný, neboť nejvyšší část sopky je po velkou část roku zasněžená. Tenerife je největším a nejlidnatějším ze sedmi Kanárských ostrovů. Má přibližně trojúhelníkový půdorys a přibližně v jeho středu se nachází nejvyšší vrchol Španělska. Tenerife je známé obrovskými rozdíly mezi severem a jihem ostrova. Vyprahlá a slunečná jižní část ostrova s minimem srážek je plná hotelových komplexů, z nichž většina se nachází na Playa de las Americas. Severní a výrazně deštivější straně ostrova vévodí zelená barva lesů a banánovníkových plantáží. Pokud plánujete po ostrově cestovat, počítejte s extrémními výkyvy počasí. I v letních měsících nás v severní části překvapil déšť, zatímco v místě našeho bydliště na jihu ani nekáplo.
Okolí sopky je národním parkem (Parque Nacional del Teide)
Jedinečnost přírodní krajiny v okolí sopky samozřejmě neušla ochráncům přírody a v roce 1954 nechali vyhlásit oblast národním parkem. Nejstarší, největší a nejnavštěvovanější národní park Kanárských ostrovů leží v nadmořské výšce přesahující 2 000 metrů. Kráterem parku prochází silnice TF 21 spojující severní a jižní část ostrova. Na silnici je vybudováno několik menších parkovišť, aby mohli turisté v klidu zastavit a tuto mimořádnou krajinu nafotit. Sopečné kužely a lávové proudy vytvořily překrásné pestrobarevné scenérie. Pohled od bizarní skalních útvarů „Roques de García“ na vrchol Teide patřil k tomu nejlepšímu, co jsme kdy viděli. Při průjezdu vyprahlou sopečnou pustinou jsme si s pokorou uvědomili, jak nicotné jsou aktivity člověka ve srovnání se sílou přírody.
Pod vrchol jezdí lanovka
Jestliže se necítíte na jedno či dvoudenní výšlap k vrcholu sopky, využijte jako my služeb lanové přepravy. Dvě kabiny s kapacitou 35 osob jezdí v protisměrném provozu od 9 do 17 hodin. Lanovka je dlouhá asi 2,5 kilometru a během deseti minut překoná nadmořskou výšku 1200 metrů. Výstup u horní stanice je výšce 3555 metrů, odkud můžete z plošiny La Rambleta obdivovat krásu nejvyšší hory Španělska. Nahoře by návštěvníci měli z důvodu plynulosti pobýt maximálně hodinu. Cena zpáteční jízdenky je 25 euro pro dospělého, děti platí polovinu. Pokud jako my nechcete čekat frontu u spodní stanice lanovky, můžete si lístky zakoupit dopředu na webových stránkách přepravce. Nákup on-line jízdenek má ale jeden háček. Když nebude lanovka v provozu, což se zde během roku vzhledem k charakteru počasí stává docela často, peníze se nevracejí a vy můžete cestu opakovat kdykoliv během dalších 12 měsíců. A co si budeme nalhávat, našinec do těchto končin nejezdí zase tak často.
Bez povolení skončíte pod vrcholem
Přístup na samotný vrchol El Teide je omezen počtem 150 osob na den. Proto si o povolení zdarma zažádejte na webových stránkách Správa španělských národních parků. Vyberte si den výstupu, jeden ze čtyř časových úseků během dne, vytiskněte potvrzení a předložte ho spolu s doklady totožnosti správcům parku u horní stanice lanovky. Naše dokumenty skutečně pečlivě kontrolovali, je důležité, aby čísla pasů souhlasila s těmi na vytisknutém povolení.
Mnoho lidí je nahoře nemile překvapeno, že nejsou vpuštěni na poslední úsek k vrcholu, ale regulativní opatření má určitě svůj smysl. V letních měsících si zažádejte o povolení s dostatečným předstihem, ať se nepřipravíte o nádherné zážitky. Pozor, v případě uzavření lanovky povolení propadá.
Poslední úsek nám dává zabrat
Po nezbytném poučení, že nemáme rozkrádat přírodní dědictví a odhazovat odpadky, se dozvídáme, že pro cestu k vrcholu a zpět je nám vymezeno 70 minut. Vyrážíme za silného větru po celkem pěkné stezce, která se ve druhé polovině výrazně zhoršuje. Oba s manželkou se začínáme zadýchávat, jindy aktivní osmiletá dcerka chce pořád polehávat. Jen desetiletý syn nás neustále popohání a vůbec nechápe, co se s námi děje. Inu, řídkost vzduchu a sirné výpary vykonávají své. Děláme krátké přestávky a vrcholu dosahujeme po 45 minutách. Z výšky 3718 metrů koukáme na mraky pod námi a pro samou krásu zapomínáme na útrapy při výstupu. Po chvilce nás vystřídá španělská rodinka a my sestupujeme během deseti minut zpět k horní stanici lanové dráhy.
Teplé oblečení s sebou – i v létě!
Vzhledem k vysoké nadmořské výšce je počasí na Teide velmi proměnlivé. I v letních měsících teplota málokdy překročí 10 stupňů Celsia, velmi nepříjemný je i silný vítr. Většina návštěvníků z nedalekých letovisek podmínky podceňuje a přijíždí v plážovém oblečení a obuvi. Pak jim nezbývá nic jiného než si rychle udělat pár fotografií a spěchat dolů. My jsme si u horní stanice navlékli mikinu s lehkou sportovní bundou a bylo nám tak akorát. Nezapomeňte na sluneční brýle, ať vám ostré sluneční paprsky neznemožní plně vychutnat okolní krajinu.
Odstavná parkoviště s hladovými zvířátky
Ještě bych se rád podělil o zážitky z odstavných parkovišť, kterých je v okolí sopky hned několik. Na turisty zde čekají místní ještěrky, které evidentně touží po zpestření svého jídelníčku. Žerou skutečně všechno, od housky s máslem až po pikantní sušený salám chorizo. V jednu chvíli šel z počtu těchto strávníků docela strach, seběhly se kolem nás desítky těchto endemických veleještěrek modroskvrnných a sežraly nám snad úplně všechno. Trochu jsem je podezíral, že kdybych nechal auto otevřené, že si tam pro ty dobroty dolezou samy. Jestliže budete cestovat s dětmi jako my, určitě si nenechte tuto podívanou ujít.
