O Stvořidlech jsem toho hodně slyšel od svých kamarádů vodáků, kteří mají sjetou kdejakou řeku u nás i v zahraničí, ale stále se velmi rádi vrací právě sem, k údajně nejlepším peřejím na Sázavě. Idylické příběhy mě přesvědčily k návštěvě. Navíc jsem neodolal svezení se legendárním Posázavským pacifikem. Předmětem ochrany v přírodní rezervaci Stvořidla (asi 300 ha) je zachování geomorfologicky významného úseku přirozeného toku řeky Sázavy a přilehlého okolí mezi vrchem Melechov a hřebenem kopce Žebrákov. Rezervace je vymezena tokem řeky Sázavy mezi Smrčnou a tábořištěm Stvořidla nedaleko Ledče nad Sázavou. Rovněž se zde vyskytují i vzácné rostliny, jako je například růže alpská, čertkus luční, kozlík dvoudomý či devětsil bílý. Z fauny bych zmínil třeba ledňáčka říčního, mloka skvrnitého nebo vydru říční.
Toužíte-li poznat tuto nejstarší rezervaci na Havlíčkobrodsku, začněte svou cestu v malé obci Smrčná, do níž se nejlépe dostanete vlakem po trati číslo 212. Když vystoupíte ve Smrčné z Posázavského pacifiku a přejdete koleje, vydejte se přes most do obce a jděte stále po proudu Sázavy. Celá cesta vede po levém břehu řeky a je kopírována červenou turistickou značkou. Stezka vede převážně smrčinami a její výhodou je malá náročnost, kterou uvítají senioři a rodiče s malými dětmi. Nejlépe si atmosféru hučící řeky vychutnají turisté, ale když je sucho, dá se určitě projet i na horských kolech.
Nejkrásnější výtvory pro návštěvníky má Sázava nachystány ve druhé polovině cesty. Proudící voda zde vymodelovala obří hrnce a množství vodních prahů s četnými peřejemi, díky nimž je tento úsek řazen k nejkrásnějším a nejvyhledávanějším na českých řekách vůbec. V některých místech můžete doslova vstoupit po velkých balvanech do prudce proudící řeky. Stezka končí u veřejného tábořiště Stvořidla, kde se můžete v místní restauraci občerstvit a nabrat síly k dalšímu poznávání Posázaví. Majitelem a provozovatelem tábořiště je obecní úřad v Trpišovicích, kde můžete zjistit potřebné informace.
Jestliže jste při síle a nohy vás nebolí, vydejte se dál po proudu Sázavy směrem ke Sluneční zátoce. Že už jste ten název někdy slyšeli? Dědečkové určitě, tatínkové možná a u juniorů si nejsem jistý. Právě do této končiny s oblibou vyjížděl se svým skautským oddílem Pražská dvojka muž přezdívaný „Jestřáb“, známý v literárním světě pod jménem Jaroslav Foglar. Jako malý totiž často navštěvoval příbuzné v Ledči a tento kout Posázaví si velmi oblíbil. Při svých výletech do okolí narazil na louku v překrásném meandru Sázavy, na níž svítily sluneční paprsky téměř po celý den. Právě zde se odehrávají mnohé z příběhů vylíčených v knize Hoši od Bobří řeky. Na zakladatele českého skautismu zde samozřejmě nezapomněli a u lesa na kraji zátoky mu roku 1997 postavili kámen s pamětní deskou, která připomíná skautské tábory v zátoce mezi lety 1925 až 1945.
V případě, že vám dolní končetiny po občerstvení v tábořišti ztuhly, mám pro vás i další možnost návštěvy Sluneční zátoky. Přímo naproti kempu je vlaková zastávka Stvořidla, k níž se dostanete lávkou pro pěší. Odtud se Posázavským pacifikem můžete svézt do Vilémovic, z místní zastávky je to do Sluneční zátoky pouze deset minut chůze. Samotnou obec Vilémovice byste rozhodně neměli minout, i když se od zastávky trošku více projdete. V zahradě místního zámečku roste chráněný tis červený, pravděpodobně nejstarší strom střední Evropy. Stáří třináct metrů vysokého „elegána“ s obvodem kmene 310 cm se odhaduje na 1500 až 2000 let. Zámeček se zahradou je v rukou soukromého majitele, který umožnil přístup ke stromu v zadní části zahrady.
Závěrem bych nerad zapomněl na samotnou Ledeč nad Sázavou. Sympaticky působící městečko má dvě významnější dominanty. První je majestátní hrad s 13. století, postavený na mohutném vápencovém ostrohu, jenž momentálně čeká na rekonstrukci. V jeho areálu se nalézá Městské muzeum s expozicí ve stylu 30. let minulého století. Druhou je potom kostel sv. Petra a Pavla ze 14. století. Na Husově náměstí pak určitě nepřehlédnete jedenáct metrů vysoké Mariánské sousoší, které zde stojí od roku 1770. Podstavec tvoří žulový čtyřhran se sochami českých patronů sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Uprostřed se zvedá sloup s oblaky a andílky, na samém vrcholu je socha Panny Marie.
Pokud se vydáte na Stvořidla, do Sluneční zátoky nebo kamkoli jinam na Ledečsko, všude na vás bude čekat zachovalá příroda, klid potřebný k relaxaci a určitě i spousta zážitků. A je jedno, jestli budete tento kraj poznávat pěšky, na kole, v autě nebo na lodi či raftu.
