Wolfgangské jezero (Wolfgangsee)
Je jedním z nejkrásnějších jezer v Rakousku. Turistické rušno je zde opravdu velké, spojit zde totiž můžete koupání v jezeře s výlety do hor. Ty zde máte na dosah všude kolem sebe takže na lanovku můžete nasednout takřka z pláže či parníku. Samotné jezero je dlouhé 10 km, široké 2 km a hluboké až 114 metrů. Podél se nacházejí tři městečka – Strobl, St. Wolfgang a St. Gilgen.
Strobl
Je rozlehlé středisko plné pensionů a ubytovacích možností, na můj vkus dost fádní a rozlehlé. Původně jsme zde měli trávit dovolenou, avšak majitel pensionu byl dosti netaktní a ne moc slušný (předělávka rezervace 14 dní před naším příjezdem). Takže z dovolené ve Stroblu sešlo. Ze Stroblu vede placená vysokohorská panoramatická cesta na Postalm.
St.Wolfgang
Je starobylým malebným městem na úpatí hory Schafberg. Na horu se dá odtud vyrazit parní lokomotivou a z jeho vrcholku je údajně nejpanoramatičtější výhled Rakouska s možností vidět nejvíce jezer Solné komory najednou. Ale musíte mít štěstí na počasí, poněvadž při špatném neuvidíte nic a vláček je dosti drahá záležitost. (29 Eur) My jsme kvůli počasí St.Wolfgang vynechali. V městečku je známý i gotický kostel z 15.století s vyřezávaným oltářem od. M. Pachera z let (1471-81).
St. Gilgen
Jedná se o malebné lázeňské městečko, kde jsme strávili nejvíce času. Nedaleko radnice se nachází rodný dům matky W.A.Mozarta. Ze St. Gilgen vede lanovka na Zwőlferhorn (1522 m.n.m.). Ve městě lze také navštívit muzeum hudebních nástrojů kde najdete vystaveny instrumenty z celého světa. Majitel muzejní sbírky zároveň názorně ukazuje funkčnost nástrojů a zahraje vám. Prohodili jsme spolu pár vět a dozvěděl jsem se, že jeho rodina pochází ze Severní Moravy, ale česky neumí. Aby z toho nebyl smutný tak mu sděluji, že moje rodina pochází zase z Rakouska a já zase neumím moc německy. Jinak vstup do muzea stojí 4 Eura, se Salzburgerlandcard je vstup zdarma. Na Wolfgangském jezeře se dá i příjemně povozit se zdejšími parníky spojujícími všechna tři zmíněná městečka.
Lanovka na Zwőlferhorn
Je označována za nostalgickou projížďku. Postavena byla v roce 1957 a zachovala si svoji tvář do dnešních dnů. Pěkně vybarvené kabinky, střídavě žluté a červené kontrastují s modrým nebem, štíty hor i hladinou jezera. Vyjížďka ze stanice v St. Gilgen je zážitkem, poněvadž začátek trasy se odehrává nad silnicí a hustým provozem. Celá trasa jízdy trvá poměrně dlouhou dobu a tak si cestu můžete náležitě užít s různými pohledy na jezero. Kabinka je dosti malá a nelze nikde prostrčit fotoaparát pro focení bez skla. Při výjezdu na horní stanici lanovky jsme stačili shlédnout cca 5 minut pohledu na přilehlé jezero Fuschlsee než se přihnala bouřka. Poté byla lanovka tak 3 hodiny uzavřena, tím i my na zdejší stanici. Naštěstí zdejší restaurace skýtala volno pro posezení. Heidi, spoře oděná obsluha ve zdejším horském kroji nám nabídla jídelní lístky. Zkusili jsme místní dva druhy typické knedličkové polévky (3,5 Eura). Chutnali v celku skvěle, na knedličky s příměsí sýra však nejme zvyklí. Po dlouhém čekání již mimo restauraci byla náhle lanovka spuštěna a turisté rychle odbaveni do stanice St. Gilgen. Do zavírací doby již moc času nezbívalo. Cestou dolů byl velice nepříjemným zážitkem pohled na blesk u vedlejšího kopce. Kabinky jedou opravdu pomalu (délka trasy je 2740 metrů) a tak vzhledem k další přicházející bouřce jsme byli rádi zpět v městečku. Podívejte se také na stránky Zwőlferhornu
