Naše dvoutýdenní cesta po Itálii se pomalu chýlí ke svému konci. Po návštěvě Benátek ráno vyrážíme přes Mestre a dále pak po dálnici na Padovu a Veronu. Dálnice je šestiproudá, provoz je zde živý. Ve Veroně sjíždíme z dálnice a těšíme se na prohlídku města. Verona je druhým nejvýznamnějším městem Benátska.
Verona
Leží na úpatí horské skupiny Monte Lessini při řece Adiži. Zaparkovat auto se nám podařilo téměř v centru města a to sice v podzemním parkovišti, které bylo značeno směrem pro Amfiteátr a nachází se na ulici Via M. Benetegodi. Parkování zde přišlo přibližně na 1 € za hodinu.
Bránou procházíme do centra města na náměstí Piazza Brá, kde se nachází nejvýznamnější památka města, kterou je Amfiteatro Arena. Ten připomíná římské Coloseum. Na rozdíl od Colosea je však veronská Aréna živá, protože zde probíhají koncerty či opery. Aréna byla dokončena roku 30 n.l. a vešlo se do ní okolo 20 tisíc lidí. 
Původně se zde konaly gladiátorské zápasy, býčí zápasy, ale i divadelní a operní představení. Na náměstí se dále nachází městská radnice Palazo Minicipale, ale i řada restaurací. Naše procházka pokračovala ulicí Via Stella, která je pěší zónou z řadou obchůdků. Dostáváme se na náměstí Piazza delle Erbe, kde je řada stánků se suvenýry, ale také kašna Fontana di Madonna Verona z roku 1368. Na severním okraji náměstí se nachází barokní palác Palazzo Maffei. Před palácem se tyčí vysoký sloup s benátským lvem.
Verona je však především dějištěm románu Williama Shakespeara Romeo a Julie a tak snad všichni turisté zavítají ke Casa di Giulietta – Juliin dům. Na malém dvorku je zde možné obdivovat proslulý balkón, ale i sochu Julie. Pravé Juliino ňadro je dosti oblýskané. Je to tím, že dle pověsti prý každý, kdo si sáhne na Juliino ňadro, bude mít štěstí v lásce. Celý dvorek je zaplněn i množstvím milostných vzkazů, které zde turisté zanechávají. Poté jsme se vydali pěší zónou zpět na náměstí Piazza Brá a zde odbočujeme vpravo a dostáváme se k hradu Castelvechio ze 14. století. Skládá se z vlastní pevnosti a rezidence rodu Scaligeriů. Odtud se vracíme zpět k autu a po více jak dvou hodinách opouštíme. Z Verony najíždíme opět na dálnici a jedeme směrem Peschieru. Těsně za Veronou je však velká dopravní zácpa kvůli nehodě a tak z dálnice sjíždíme dříve, platíme 1,1 € a jedeme po normální silnici směřující na Brésciu, z ní odbočujeme směrem na městečko Sirmione.
Sirmione
Sirmione je unikátní středověké městečko na poloostrově vbíhajícím do největšího italského jezera Lago di Garda. Poloha městečka je skutečně jedinečná a do starého města vedl původně padací most. Do města procházíme okolo hradu Scaligerů, který byl založen roku 1250 a byl obrannou stavbou obklopenou vodním příkopem. Za hradem se nachází úzké středověké uličky lemované obchůdky a restauracemi, kde se pohybuje pouze minimum aut.
Na špici ostrova stojí za shlédnutí Grotte di Catullo – Catullovy jeskyně. Jedná se o zříceniny jedné obrovské starořímské vily. Zde se nachází archeologické muzeum a údajně je odtud úchvatný výhled nejen na působivé zbytky vily, ale i na celé jezero. Nám bohužel toto spatřit nebylo umožněno, protože v den naší návštěvy zaměstnanci tohoto muzea stávkovali.
Odjíždíme ze Sirmione a vracíme se směreman a Peschieru a nedaleký autokemp Gasparina, kde jsme nocovali již první noc v Itálii. Za nocleh pro dva lidi, auto a stan zaplatili 15 €. Součástí kempu je pizzerie, obchod, ale i bazén. Na teplou vodu ve sprše se kupují žetony za 0,5 €. Čeká nás již pouze cesta domů.
