„Ve Valticích vezmi děti na Stezku bosou nohou, pěkně se tam vyblbnou.“ Tak přesně tato slova pronesla moje sestra po návratu z jižní Moravy. A protože jsme následující víkend měli trávit v Perné u Mikulova, zahrnuli jsme „Barfußweg“ do našeho itineráře. A skutečně jsme se tak už dlouho nepobavili.
Chůze naboso je zdravá, vědí Rakušané
Barfußweg (cesta naboso) je v německy mluvících zemích velmi vyhledávanou aktivitou, při níž děti i dospělí prochází naboso zážitkovou trasu plnou různých atrakcí a překážek. Chůzí naboso uprostřed přírody si člověk zlepší duševní i tělesnou kondici a rovněž pohybové dovednosti. Stezky navíc dokážou velmi dobře podpořit turistický ruch v daném regionu.
Začali jsme u Rajstny
Nejlepším přístupovým místem ke stezce je kolonáda na Rajstně, k níž jsme se dostali autem po silnici vedoucí z Valtic do rakouského Schrattenbergu. Nastoupit na stezku můžete také od Muzea železné opony, nebo od hraničního přechodu Valtice – Schrattenberg. Bloudit určitě nebudete, neboť vám bude cestu ukazovat bosý panáček Berti s červenou čepičkou. Za vybudováním stezky stojí radnice ve Schrattenbergu, která jí postavila díky dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Všechny lákavější zastávky jsou na rakouské straně, neboť čeští památkáři měli údajně k projektu určité výhrady.
Naboso jenom na zastávkách
Od Rajstny vycházíme hrdě naboso po asfaltové silnici. Boty nandáváme po chvilce zpět na nohy, neboť jsme podcenili rozehřátý štěrkopísek na polní cestě a navíc by se nám cesta časově výrazně protáhla. Samozřejmě jsme je sundávali na jednotlivých „zážitkových“ zastávkách, podobně jako většina ostatních. Viděli jsme i turisty, kteří procházeli celý okruh bez bot, ale většinou šlo o dospělé Rakušany.
Pozor na skluzavku
Velký pozor dejte na zastávce číslo 9 označenou jako „Schody pocitů“. Sjíždí se k ní po asi pět metrů dlouhé prudké skluzavce, na níž musíte brzdit. Pokud ne, skončíte zaručeně na břiše. Náš malý syn ji sjížděl dvakrát a pokaždé skončil sedřený v oblázcích. Ale dětem některé věci nevysvětlíte. Já sám jsem jen tak tak unikl pádu, podobně dopadla i manželka. Opačné starosti než my měla jedna Rakušanka, která podcenila šíři skluzavky ve střední části a její prostorově výraznější pozadí jí neumožňovalo pokračovat v cestě. Za hlasitého doprovodu kamarádek se jí ale nakonec podařilo dostat až dolů.
Průchod hlubokým bahnem aneb náhradní oblečení s sebou
V nejnižším bodě stezky, přímo u vesnice Schrattenberg, se nalézá zastávka číslo 11 „Místo pocitů“. Hned vedle kiosku s občerstvením začíná bahnitá, asi půl metru hluboká strouha lákající k objevování. Prosby ve stylu „hlavně se nezadělejte“ nemají cenu, prolézt se bahnem je obrovské lákadlo. Bohužel vodnaté bahno prostě cáká a jsme špinaví všichni tři. Jen manželka kroutí z dálky hlavou a ptá se, kolik let mi vlastně je. Náhradní oblečení nemáme a tak pereme. Z kiosku se na nás usmívají rodiče, kteří prý již dosušují. Předvídaví Rakušané umístili kiosek na správné místo, většina rodin s dětmi se zde skutečně pozdrží. Při sušení si ale můžete vyzkoušet pocity při chůzi po kamínkovém bludišti. Vaše čichové buňky zase procvičíte při minitestu z vůní rostlin.
Další zajímavá místa na stezce
Na dalších stanovištích si můžete vyzkoušet chůzi po různě velkých kamíncích a oblázcích umístěných u minirozhledny s výhledem do třech zemí – Česka, Rakouska a Slovenska. Děti si jistě pohrají v ohromném vinařském sudu přestavěném na domeček, budou skákat po muchomůrkách, překonají visutou lávku nebo přejdou poslepu paměťovou cestičku. Dospělí jistě ocení velmi pěkně upravenou kulturní krajinu plnou vinic a slunečnicových políček, do níž je stezka citlivě zasazena.
