Šablona | Cestopisy

Oblast mezi Černým a Kaspickým mořem nepatřila v minulosti mezi nejoblíbenější turistické destinace. Když už se na Kavkaz návštěvníci vydají, většinou míří do Gruzie. Horší dostupnost sousední Arménie má ale své výhody, které cestovatele určitě potěší. Mohou se kromě nádherné přírody těšit na cestování bez turistů, všude je čekají velmi přijatelné ceny a místní si je podmaní svou vřelostí a neuvěřitelnou pohostinností. Tolik dobrého jídla a pití jako v Arménii nám na našich cestách ještě nikdo nenabídl. A o arménské kuchyni se nám bude určitě ještě hodně dlouho zdát.

Nejmenší stát Zakavkazska s obrovským jezerem

Arménie bývá společně se svými sousedy Ázerbájdžánem a Gruzie řazena mezi státy Zakavkazska. Je nejmenším kavkazským státem, její rozloha odpovídá přibližně velikosti Belgie. Zároveň je i nejméně lidnatá, neboť je domovem pouze pro necelé tři milióny obyvatel. Každý třetí Armén žije v hlavním městě Jerevanu, takže hustota zalidnění ve zbytku země je skutečně velmi malá. Země sice nemá přístup k moři, na jeho území ale leží největší kavkazské jezero Sevan, které je dvakrát větší než maďarský Balaton. Sevan je kromě výroby elektřiny využíván Armény k oddechu a rekreaci.

Arménie

Hraniční přechod z Gruzie do Arménie (Bagratashen – Sadakhlo)

« ‹ z 35 › »

Jeden z nejhornatějších států na světě

Arménie je velmi hornatá země, většina území zasahuje do Arménské vysočiny, část země leží v pohoří Malý Kavkaz. Patří do první desítky nejhornatějších států světa, když její průměrná nadmořská výška dosahuje neuvěřitelných 1792 metrů nad mořem. Pokud by Arménie ležela v Evropě, mohla by se s ní co do hornatosti srovnávat jen Andorra. Dalším zajímavým údajem je, že 40 procent území leží v nadmořské výšce nad 2000 metrů. Téhle výšky dosahuje i hladina jezera Sevan, kolem něhož v létě panuje čilý turistický ruch. Pohyb ve vyšší nadmořské výšce lze rozpoznat občasným zaléháním uší při jízdě autem a častějším zadýcháváním se při větší fyzické aktivitě.

Arménie je bezpečnou zemí s nízkou kriminalitou

Kdo sleduje pravidelně události ve světě, pravděpodobně někdy slyšel o dlouhotrvajícím sporu mezi Arménií a Ázerbájdžánem o tzv. Náhorní Karabach. Ministerstvo zahraničí radí nepřibližovat se k arménsko-ázerbájdžánským hranicím v provinciích Tavuš a Gegharkunik, a to kvůli občasným provokacím obou stran. Hlavní turistická lákadla jsou ale mimo tuto oblast. Arménie je při dodržování všech pravidel bezpečnou zemí, kriminalita směrem k turistům je prakticky nulová. V téhle zemi vás dokonce nebudou chtít veřejně okrást ani taxikáři nebo místní směnárny. V celé zemi je nabízen velmi férový kurs místní měny k euru či dolaru, za stejnou cenu nám ho bez poplatku vyměnily i banky.

Sovětské žigulíky a náklaďáky brázdí místní silnice

Jako Husákovy děti jsme žigulíky na silnicích nestačili počítat. Na rozdíl od našich škodovek a čoudících trabantů z NDR byly vyráběny se silnými a žíznivými motory, což našincům díky levné ropě od bratrského národa zase tak nevadilo. Třicet let jsme tahle auta skoro neviděli a najednou, pár kilometrů za Jerevanem, se objevují úplně všude. Je jich plný venkov, stojí snad u každého domku. Jezdí s nimi mladí i staří, jsou oblíbené mezi taxikáři. Vyjedou všude, uvezou cokoliv. Náklad jim čouhá z oken, na zahrádce vozí obrovské balíky slámy, na silnicích předjíždí naše půjčené SUV i stokilometrovou rychlostí. Kromě žigulíků zde při přepravě nákladu věrně slouží roztomile vypadající náklaďáky GAZ 53 nebo ZIL 130.

I na kavkazský styl jízdy se dá zvyknout

Půjčit si v Arménii auto je snadné jako kdekoli jinde. Arménský provoz je vhodný pro zkušené, předvídavé a hlavně odvážné řidiče, kterým nedělá problém se přizpůsobit. Všiml jsem si, že předjíždění na silnicích je arménským národním sportem. Jednou z jeho disciplín je pak dozajista předjíždění na plné čáře do nepřehledné pravotočivé zatáčky. Zpočátku mi to připomínalo ruskou ruletu, ale pak jsem zjistil, že to až tak nebezpečné není. Předjížděné vozidlo uhýbá poslušně do strany, vytvoří více místa pro spěchající řidiče a auta jedoucí v protisměru zase počítají s šílencem, který proti nim vyrazí. Je třeba si uvědomit, že pokud nebudete předjíždět pomaleji jedoucí vozidla, budete k téhle aktivitě vyzýváni hlasitým troubením řidičů v koloně za vámi. Arméni také nerozlišují typy čar na silnici a málokdy ukazují, že se chystají předjíždět. Protože předjíždějí víceméně pořád, tak už je asi unavuje pořád zapínat a vypínat blinkry. Je mi záhadou, že jsme si za celý týden nevšimli jediné nehody, takže asi skutečně funguje pravidelné křižování řidičů před cestou a obrázky svatých vedle zpětných zrcátek.

Arménská pohostinnost a vynikající kuchyně

Všechna ubytování, která jsme rezervovali prostřednictví platformy Booking, nabízela snídani v ceně. Ta byla vždy vydatná a z místních zdrojů. Téměř vždy se na stole objevoval sýr, tvaroh, vaječná omeleta nebo míchaná vejce s rajčaty, zeleninový salát, zavařené ovoce, džemy, poctivý jogurt a různé druhy pečiva včetně nekynuté arménské placky známé jako lavaš. S rodinami se ale daly domluvit i slavnostní večeře, které se skládaly z několika chodů. Samozřejmostí bylo velké množství studených i teplých zeleninových salátů či opékané brambory s různými druhy masa. Objevili jsme, jak úžasně mohou chutnat různé úpravy baklažánů, které u nás běžně nekupujeme.

K pití jsme dostávali vodu, domácí víno a samozřejmě vodku, občas i místní výroby a s různými příchutěmi. V jedné rodině v Areni nám dokonce přišla zazpívat a zahrát na kytaru dcera majitelů. Pochutnávat si na arménské večeři, zapíjet ji červeným domácím vínem a u toho poslouchat arménské písničky, to byl skutečně dokonalý kulturně-gastronomický zážitek. A dali bychom za něj daleko více než požadovaných 250 Kč za osobu. Vřelost, vstřícnost a pohostinnost jsme se místním snažili oplatit tím, že jsme si od nich kupovali jejich vína a destiláty. Bylo pro nás jediným štěstím, že nám letecká společnost dovolila přepravovat zavazadla až do váhy třiceti kilogramů.

Maršrutky vás dovezou kamkoliv

Alternativou k vypůjčení auta může být místní veřejná doprava, kterou zajišťují takzvané maršrutky. Jde o velmi oblíbený a často jediný druh dopravy v mnoha postsovětských republikách. Maršrutka je taková sdílená taxislužba, jejíž dodávky a mikrobusy odjíždí v pravidelných intervalech z ne moc dobře značených míst. V Arménii se s nimi dostanete skoro všude. Výhodami tohoto druhu dopravy jsou velmi přijatelná cena a výborná manévrovací schopnost při vyhýbání se výtlukům na silnicích, v úzkých uličkách i na hůře přístupných horských cestách. Maršrutky mají přepravit co nejrychleji obyvatele z bodu A do bodu B, nečekejte od nich vysoký komfort přepravy ani fungující klimatizaci. Zato se můžete těšit na horskou rallye uprostřed nádherné přírody ve vozech, které jsou mnohdy za hranicí proklamované životnosti. Ale i to má určitě své kouzlo.

Co zajímavého nabízí Arménie?

Míst k objevování je v Arménii skutečně bezpočet a některé z nich si zaslouží vlastní cestopis. Protože Arménie přijala křesťanství jako první země na světě (v roce 301), nabízí cestovatelům desítky nádherných klášterů, z nichž některé jsou zapsány i na seznamu UNESCO. Velmi oblíbeným místem pro strávení dovolené jsou pláže jezera Sevan, jehož voda dokáže skutečně ochladit i v parném létě. V Noratu u Sevanu můžete navštívit hřbitov s největším počtem chačkarů (zdobených náhrobků) na světě. Milovníci hor a výšlapů mohou zkusit výstup na nejvyšší vrchol Arménie Aragat (4090 m) nebo na jeho snáze přístupnější jižní vrchol Southern Peak (3879 m). Nadšenci do antiky ocení návštěvu Chrámu v Garni. Znalci dobrého vína by neměli vynechat návštěvu Areni, které je nejstarší doloženou vinařskou obcí na světě. Pro někoho může být zajímavá i návštěva hlavního města, Jerevan se dá v klidu projít za jeden den. Z vlastní zkušenosti ale musím konstatovat, že ta skutečná a krásná Arménie, kvůli níž jsme se do Zakavkazska vydali, začíná až desítky kilometrů za Jerevanem.

Domluvíte se rusky nebo s online překladačem

Oficiálním jazykem v zemi je arménština. Starší i střední generace se ale domluví v pohodě i rusky a tak se nám snad poprvé v životě hodil jazyk našeho bratrského národa z doby hlubokého míru. S angličtinou zde člověk moc nepochodí, s nadsázkou říkám, že poslední slušnou angličtinu jsme slyšeli od letušek v letadle. Lámanou angličtinou hovořila ještě slečna v autopůjčovně v centru Jerevanu a potom dcera jedněch hostitelů. Arméni sice anglicky moc nemluví, rychle ale přiskočí s překladačem a hned se na všem společně domluvíte. A když po skvělém jídle přinesou dobré víno či místní vodku, tak už ani ten překladač není tolik potřeba.

Jak do Arménie? Určitě letecky!

Přímý letecký spoj z Prahy do Jerevanu není aktuálně k dispozici, takže pokud chcete letět z našeho hlavního města, přestupu se nevyhnete. Z vídeňského letiště lze využít přímých letů společností Wizzair a Austrian. Počítejte ale s tím, že budete mít „rozbitou“ první i poslední noc, protože časy letů nejsou příznivé. My jsme si původně zakoupili letenky se společností Wizzair z Vídně do Jerevanu a zpět z gruzínského Kutaisi do Prahy. Při nákupu v lednu nabízela společnost lety ve skvělých časech kolem poledne, v březnu je ale přesunula na noční hodiny. Proto jsme využili refundaci a sáhli k naší oblíbené společnosti Turkish Airlines.

Zakoupili jsme letenky Praha – Tbilisi a do Arménie se přesunuli pozemní cestou. Sice jsme museli přestupovat v Istanbulu a zaplatili za zpáteční letenku sedm tisíc korun, ale zato jsme měli klidné denní lety, v ceně odbavené zavazadlo do 30 kg a úžasná teplá jídla a nápoje ve všech čtyřech letech. Že sázka na Turkish byla správnou volbou se nám potvrdilo i na zpáteční cestě, během níž proběhl celosvětový výpadek IT systémů a my jsme zůstali neplánovaně na Istanbulském letišti. Po vystání několika front nás společnost, stejně jako další tisícovky pasažérů, rozvezla do čtyř a pětihvězdičkových hotelů po celém Istanbulu. Dostali jsme zdarma večeři i snídani a ráno nás odvezli k našemu letadlu. Žádné odvolávání se na zásah vyšší moci jako u jiných společností. Naopak, ještě nám přišla do e-mailu omluva a slevový poukaz na další lety.

Arménie s Gruzií dohromady? Žádný problém!

Pokud by některý z cestovatelů zatoužil stejně jako my poznat obě země v rámci jednoho itineráře, není to problém. Mezi Jerevanem a Tbilisi existuje pravidelné spojení sdílenými dodávkami. Dopravu zajišťuje několik společností a nevýhodou je, že odjíždí z různých míst hlavních měst. My jsme si zvolili arménskou společnost Hayreniq Tour, neboť se její jízdenky daly objednat online prostřednictvím platformy 12GO a zároveň dopravce nabízel rozumné storno podmínky. Doba jízdy mezi městy je závislá na dopravě a situaci na hranicích, nám cesta zabrala asi 6 hodin.

Na státním přechodu musí všichni cestující vystoupit a přejít pěšky přes obě kontroly. Po cestě řidiči zastaví na 20 minut u restaurace či jídelny s pekárnou, kde si mohou cestující odskočit, zahnat hlad a doplnit nápoje. Cena přepravy se pohybuje okolo 500 Kč za osobu, s sebou si lze vzít jedno malé i velké zavazadlo. Dodávky mají klimatizaci, ale řidiči ji nepouští a jezdí s otevřenými okny. Pokud někomu nevyhovuje závodní styl jízdy s neustálým předjížděním a telefonováním, nechť se vyhne místu spolujezdce a nebo ať raději rychle usne. V opačném případě si užijete kavkazskou rallye plnými doušky. Ale zase budete mít na co vzpomínat a o čem vyprávět přátelům.

« ‹ z 2 › »

V němém úžasu stojím u první vyhlídky na jižním okraji Grand Canyonu a nevěřícně hledím dolů pod sebe. Slov netřeba. Je to dechberoucí podívaná. Ohromující a těžko popsatelný pocit. Přírodní zázrak ukrytý v severní Arizoně zná z fotografií snad celý svět, ale teprve na místě si člověk uvědomí jeho ohromující velikost a neuvěřitelnou hloubku. V duchu děkuji osudu, že mi dopřál tuhle výjimečnou příležitost. A trochu i rodině, která mě k cestě do USA přesvědčila.

Úctyhodné rozměry

Grand Canyon je proslulý svou rozlehlostí a ohromujícími rozměry, které z něj dělají jeden z nejpozoruhodnějších přírodních divů na světě. Svou rozlohou 5000 kilometrů čtverečních odpovídá přibližně velikosti Královéhradeckého kraje. Je dlouhý asi 450 kilometrů a jeho šířka se pohybuje mezi 6 a 30 kilometry. Největší hloubka od okraje k řece je neuvěřitelných 1830 metrů. Okraje kaňonu leží v nadmořské výšce 1500 až 2700 metrů. Při pohledu před dolů se nikomu nechce věřit, že celé tohle přírodní divadlo dokázala vytvořit ta malá řeka Colorado na dně kaňonu. Pravdou sice je, že na tvorbu říčních teras měla k dispozici několik milionů let, ale i tak pochybnosti zůstávají a rozum nechápe.

Odkryté vrstvy hornin staré stovky milionů let

Grand Canyon nabízí lákavý geologický výlet do historie naší planety. Nejstarší horniny na dně kaňonu vznikly vulkanickými procesy v období starohor, kdy jediný život na Zemi představovaly jen bakterie a sinice. Na vrstvu starohorních hornin se postupně usazovaly vrstvy vápence, břidlic a pískovce vytvořené prvohorními moři. Obrovský zásah do krajiny způsobilo třetihorní vyzdvižení Koloradské plošiny do současné nadmořské výšky, které významně ovlivnilo tok řeky Colorado. Ta se začala zařezávat do vrstev hornin přibližně před 5 až 6 miliony let. Tok řeky, eroze a další geologické procesy postupně provrtaly vyzdvižené horninové vrstvy a vytvořily tak hluboký a neuvěřitelně rozsáhlý kaňon. Řeka Colorado nám tak svou činností odkryla výjimečnou přírodní scenérii, kterou jezdí do Arizony obdivovat celý svět.

Rozmanitý ekosystém

Grand Canyon však nenabízí jen geologické zajímavosti. Zdejší krajina hostí rozmanitý a jedinečný ekosystém, který se však v různých částech parku výrazně liší. Vzhledem k velkým rozdílům v nadmořských výškách panují jiné teplotní podmínky u říčních stanovišť a jiné pro změnu v pouštních křovinách či v zalesněných oblastech. Ze savců zde převládají především ovce tlustorohé a jelenci ušatí, na které můžete při troše štěstí narazit i během návštěvy parku. Zcela určitě ale budete mít osobní zkušenost s věčně hladovými skalními veverkami, které na parkovištích ustavičně žadoní o něco dobrého k snědku. Park je ale domovem i některých predátorů jako kojotů a pum. Když budete mít štěstí, můžete ve vzduchu zahlédnout kondora kalifornského, sokola stěhovavého nebo orla bělohlavého, který je symbolem USA. A když jsme u těch symbolů, Grand Canyon je domovem i freta kočičího, noční šelmy z čeledi medvídkovitých, která je symbolem státu Arizona. Bohaté zastoupení má v parku i flora, k vidění je zde více než 1700 druhů rostlin.

Většina turistů míří k jižnímu okraji

Národní park lze pomyslně rozdělit na severní a jižní část (north rim resp. south rim). Většina návštěvníků míří k jižnímu okraji, který je turisticky vlídnější a vybavenější, nabízí také více příležitostí k ubytování. Leží zde i velké návštěvnické centrum a spousta nádherných vyhlídkových míst. K těm známějším patří Desert View Watchtower ve východní části nebo vyhlídky Mather Point a Yavapai Point v blízkosti návštěvnického centra. Za návštěvu stojí určitě i Geologické muzeum Yavapai, které bylo vybudováno přímo na okraji útesu a z jehož obrovských oken je úžasný výhled do hlubokého kaňonu. Navštěva severního okraje parku má ale také své kouzlo. Je zde sice méně dostupných vyhlídek, ale také méně turistů a v letních měsících zde nepanují taková vedra jako na jižním okraji. Při plánování návštěvy je třeba pamatovat na to, že chladnější podnebí severního okraje znemožňuje turistům celoroční přístup, severní okraj proto bývá otevřen jen od poloviny května do poloviny října.

Nepodceňujte nebezpečí, nepřeceňujte své schopnosti

Národní park je sice přírodním zázrakem, je ale také jedním z nejnebezpečnějších národních parků v USA. Pokud si jen plánujete projít či projet pár vyhlídek a udělat jedny z nejkrásnějších fotek svého života, o svou bezpečnost se nemusíte bát. Problém může nastat, pokud se vydáte na túru. Při pohledu ze shora sice leckoho napadne, že nejvíce lidí zemře pádem do kaňonu, ale není tomu tak. Většina z návštěvníků zemře při sestupu k řece Colorado a následném výstupu zpět. Většinou je příčinou úmrtí dehydratace, vyčerpání organismu, infarkt nebo úraz. Množí se i tragická úmrtí spojená se sjížděním řeky Colorado.

Rady pro cesty kaňonem

Sestup do kaňonu k řece Colorado je určitě velkou výzvou, návštěvníci nejčastěji volí stezky South Kaibab trail nebo Bright Angel trail. Zpáteční cesta se dá stihnout za jeden den, ale to jen v případě, že máte velmi slušnou fyzickou kondici. Jestliže si nejste svou zdatností jisti, domluvte si s předstihem nocleh dole v kempu u řeky a rozdělte si túru do dvou dní. Hlavně nepodceňte přípravu. Je třeba mít k dispozici dostatek tekutin, vhodnou pevnou obuv a oblečení, které bude reagovat na prudké výkyvy teplot a možné změny povětrnostních podmínek. Nebezpečné jsou i bouřky a bleskové povodně. V žádném případě neopouštějte stezky, neboť správci parku jimi pravidelně prochází a v případě nutnosti přivolají pomoc. Protože je území Grand Canyonu víceméně bez signálu, na rychlou pomoc se nespoléhejte. Je proto rozumné se na cestu vydat ve skupině, abyste si mohli vzájemně pomoci.

Cestujte autem, v létě přijeďte východní branou

Pokud chcete v USA navštívit co nejvíce národních parků a přitom držet rozpočet co nejvíce na uzdě, musíte si stejně jako většina jiných turistů pronajmout auto. A nejlépe nějaké pohodlné, protože v něm pravděpodobně najezdíte tisíce kilometrů. I do Grand Canyonu se nejlépe dostanete autem a můžete zde v klidu a podle svého tempa navštívit několik vyhlídek s majestátními výhledy. V hlavní turistické sezóně, kdy se v parku prudce zvyšuje návštěvnost, je možné některá místa navštívit jen kyvadlovými autobusy vyjíždějícími od informačního centra. Auto lze samozřejmě zdarma zaparkovat na přilehlém parkovišti. V létě a v období prázdnin či svátků využijte pro vjezd do parku východní bránu u Desert View, neboť se u jižního vstupu tvoří nekonečné fronty.

Slavný meandr Horseshoe Bend

Pokud budete kromě Grand Canyonu navštěvovat i Antilopí kaňon nebo třeba národní parky Bryce Canyon či Zion, budete míjet arizonské město Page. V jeho blízkosti, asi osm kilometrů na jihozápad od města, přímo na silnici číslo 89 vedoucí ke Grand Canyonu, se nachází záchytné parkoviště, z nějž se po čtvrthodince chůze dostanete k opravdové přírodní lahůdce. Čeká vás skvostný výhled na jeden z nejkrásnějších meandrů na světě, který stejně jako Grand kaňon vytvořila řeka Colorado protékající tři sta metrů pod jeho vyhlídkovým okrajem. Protože tvar meandru připomíná podkovu, nese tohle místo název Horseshoe Band. Až si nafotíte ty nejlepší snímky, posaďte se na vyhlídkové místo, sledujte mohutný meandr před sebou a rozjímejte nad krásami, jimiž tuhle planetu obdarovala matka příroda.

Vstupné do parků je více než vstřícné

Jestli mě něco při putování po národních parcích udělalo opravdu velkou radost, tak je to cena vstupného. Stačí si při vjezdu do prvního z parků zakoupit roční pas (Annual Pass) za 80 dolarů, který platí pro řidiče a další tři spolucestující nad 16 let. Mladší děti mají vstup automaticky zdarma. V ostatních parcích již stačí jen pas předložit ke kontrole a platit už nemusíte. Největší koncentrace parků je na západě USA, rekordmanem co do jejich počtu je stát Kalifornie, kde se jich nachází hned devět. Roční pas umožňuje i vstup do národních parků na Aljašce a na Havajských ostrovech. Trošku kuriózní je, že ho akceptují i závislá území USA jako například Americké panenské ostrovy v Karibiku nebo Americká Samoa v Oceánii.

Co říci závěrem? Profláklé, leč úžasné místo!

Pokud přemýšlíte nad tím, že návštěvu národního parku Grand Canyon vynecháte, protože tam beztak bude hlava na hlavě a stejně už ho viděl kolega z práce nebo soused odvedle, tak tyhle myšlenky rychle zažeňte. Nenavštívit ho by byla obrovská chyba. I v červenci jsme si mohli díky brzkému příjezdu prohlédnout mnohé vyhlídky v naprostém klidu a o samotě. Posadili jsme se na lavičky a jen tak koukali dolů do kaňonu. Možnost vidět tenhle přírodní skvost chápeme jako obrovský dar, kterého se nám v životě dostalo a na který do konce našich dnů určitě nezapomeneme.

« ‹ z 2 › »

Místo, kde se dříve umíralo, je dnes plné života. Jako milovník ostrovů jsem musel Markétin ostrov (Margit sziget) navštívit, byť to není ostrov uprostřed moře. Ostrov leží totiž uprostřed řeky Dunaje. Překvapivě se jedná o zelenou oázu ve středu Budapešti, kam chodí obyvatelé města na vycházky, za sportem či zábavou.

Parkování

Je možné pouze ze severní strany ostrova, kam se dostanete z Arpádova mostu. Je zpoplatněné a platit se dá ve zdejších automatech i kartou, což ve městě nemusí být pravidlem.

Sportovní a kulturní možnosti

V parku se nacházejí promenády pro pěší. Plno místních zde v podvečer běhá nebo také provozuje cyklistiku. Není zde totiž žádná doprava, jezdí tu pouze autobusová linka. Markétin ostrov je taková placka bez jediného vyvýšení o délce 2,5 km a šířce cca 0,5 km. Nachází se zde také atletický stadion, dále sportovní areál s krytým bazénem navržený architektem Alfrédem Hajósem nebo tenisový klub. Alfréd Hajós (1878 – 1955) byl mimo jiné také prvním maďarským olympijským vítězem. Získal dvě medaile v plavání na prvních olympijských hrách v roce 1898 v Aténách.

Pro veřejnost je na Markétině ostrově také skvělý venkovní areál termálních lázní Palatinus, které jsme navštívili několikrát.

Pokud nejdou místní na ostrov za sportem tak sem dorazí za zábavou. V jižní části ostrova se nachází několik hospod a občerstvení s letními zahrádkami. Zhruba uprostřed ostrova se nachází secesní vodárenská věž, u které se nachází venkovní areál pro pořádání divadelních představení, koncertů a módních přehlídek. V době naší návštěvy zde měl koncert maďarský zpěvák Caramel. Na jeho vystoupení sem mířily davy fanoušků a tak jsme si mohli vychutnat atmosféru večerního koncertu.

???????????????

růžová zahrada

« ‹ z 36 › »

Co na ostrově dále najdete?

Secesní vodárenská věž z roku 1911, slouží jako rozhledna a je zapsána v UNESCO. Dále je na seznamu dědictví UNESCO hudební fontána. Každou celou hodinu zde hraje několik skladeb v doprovodu vodních trysek a osvětlení. Je to parádní podívaná, určitě doporučuji u fontány na představení vyčkat.

Na ostrově jsou také zajímavé pozůstatky dominikánského kláštera ze 13. století a ruiny kostela, k němuž se váže legenda o Markétě podle níž se ostrov jmenuje. Panovník Béla IV. (Vojtěch IV.) přísahal, že pokud Uhry přežijí nájezd Mongolů, tak se jeho dcera stane jeptiškou. Říkám si, že si na vítězství asi nemohl moc věřit. V devíti letech proto údajně vstoupila princezna Markéta do zdejšího konventu.

Ve skutečnosti o její ruku marně žádal český král Přemysl Otakar II., který se nakonec roku 1261 oženil s vnučkou panovníka Bély, Konhutou.

Na ostrově se dříve v konventu léčili lidé, přesněji bych uvedl, že zde byli spíše odseparováni. Údajně zde Markéta dokázala léčit nemocné s leprou a proslavila se i jinými svatými skutky. Nicméně Markéta zemřela v necelých 30 letech s největší pravděpodobností na tyfus. Rok po jejím úmrtí došlo k jejímu blahořečení 1271 a až roku 1943 ke kanonizaci, tedy prohlášení Markéty za svatou.

Ostrov jsem si oblíbil již před první návštěvou. Jelikož v turistickém průvodci bylo uvedeno úsloví, že na Markétině ostrově začíná a končí láska, tak jsem si nakonec nahodile vybral místo krásné růžové zahrady k zasnoubení.

Dále naleznete na ostrově Mini Zoo otevřenou v 50 letech 20. století a krásná je také Japonská zahrada z roku 1936.

Zajímavostí je, že zdejší konvent byl nakonec rozbořen během turecké okupace, kdy se údajně z ostrova stal harém. Pokud dorazíte do Budapešti, tak se na Markétin ostrov zcela jistě vydejte, stojí to za to.

« ‹ z 2 › »

Město Dubrovník leží v Chorvatsku úplně na jihu Dalmácie. Pro českého turistu je toto přístavní město svojí vzdáleností od ČR nejdále a přesto se vždy objevuje v televizních reportážích nebo se o něm píše. Je spíše středobodem turistiky a cestování na Jadran a to i přesto, že je zde cenově vše posunuté na vyšší úroveň, než kdekoliv jinde v Chorvatsku.

Parkování

Nevím, kde bychom v Evropě či na Jadranu hledali pro srovnání jiné místo, na kterém by bylo tak těžké najít parkování. I když budete chtít zaplatit, tak nemusíte zaparkovat, tak jak se to stalo nám. Vytipované parkování v Dubrovnik Center Parking za 3 Eura na hodinu bylo plné a nebylo zde ani jedno místo.

Nakonec jsme náhodou objevili parkoviště, kde je parkování zdarma a navíc nedaleko historického centra. Parkovali jsme tam v červnu 2023 tedy mimo prázdniny.

Parkoviště se nachází přímo před sportovní halou Športska dvorana Gospino polje ležící na ulici Liechtensteinov put 10. Vedle se nachází ještě uzavřené parkoviště pro autobusy, tak pozor, ať nevjedete tam. Do haly vozí místní obyvatelé děti do sportovních kroužků nebo tam jezdí místní za sportem. Volných parkovacích míst zde bylo několik.

Dubrovník

uličky města

« ‹ z 55 › »

Nedávná historie centra Dubrovníku

Od roku 1979 je Dubrovník zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Bohužel historické centrum bylo koncem roku 1991 výrazně poškozeno dělostřeleckým útokem Jugoslávské lidové armády. Stalo se tak při válce po rozpadu Jugoslávie, kdy se jednalo z velké části o etnický konflikt a různé zájmy válčících stran. Záběry z poničeného města si pamatuji ze zpravodajství dodnes. Fotografie z války a poničení města můžete spatřit v muzeu, umístěném v tvrzi Imperial – Tvrđava Imperial, na vrcholku hory Srď.

Lanovka Dubrovník – Srď

Na vrchol hory Srď (415 m.n.m) se lze dostat lanovkou Dubrovnik Cable Car z centra města. Cena lanovky je 27 Euro za osobu se zpáteční jízdenkou. Vzhledem k délce lanovky překonává cena mnohé alpské lanovky.

K horní stanici je možné se dostat i autem. Parkování za Tvrzí Imperial je navíc zdarma, tak jsme sem vyjeli autem. Nikde se to samozřejmě neprezentuje.

Než dorazíte ke tvrzi, tak můžete zastavit na několika vyhlídkách. Ty nabízí ještě krásnější pohledy na Dubrovník, než jaké jsou ze stanice lanovky. Jen cestou je potřeba si dávat pozor na protijedoucí vozidla. Vyhýbání může být někdy náročnější, ale určitá místa jsou tomu naštěstí uzpůsobena.

Památky Dubrovník

Pro Dubrovník je typické lemování středověkými hradbami, dlouhými 1940 metrů a vysokými 25 metrů. Byly budovány od 13. do 17. století kvůli obraně. Cena procházky po hradbách je dnes neúměrně drahá, vychází asi na 35 Eur za osobu, ale i tak nemá Dubrovník o turisty nouzi. Především po natáčení seriálu Hra o trůny – Game of Thrones, (amerického seriálu televize HBO), přijíždějí do Dubrovníku turisté z celého světa ještě ve větších počtech. V historickém centru je totiž spousty krásných paláců, kostelů, klášterů, kašen, městských bran, věží a pevností. I při naší návštěvě v červnu, tedy mimo hlavní sezónu, bylo centrum města přeplněno turisty. Po okružní procházce městem, jsme si proto dali zmrzlinu a raději se přesunuli na poklidnější místo, do –> Arboretum Trsteno.

« ‹ z 2 › »

Veselé historky z cest po Jižní Koreji. Jak vznikly? Autorka knihy Dominika Sakmárová se s celou svou rodinou vydala do Jižní Koreje. Žila tam celý rok.

Korejské halušky jsou druhou knihou sinoložky Dominiky Sakmárové. Předchozím dílem byla kniha, která vyšla nedávno s názvem Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi. Přesun byl tedy z Číny o kus dál na východ – do hypermoderní Jižní Koreje, země, která musí být ve všem o krok napřed a kde berou platební karty i u stánku s cukrovou vatou.

Dominika své zážitky z místa překypujícího kulturními odlišnostmi zpracovala do více než šedesáti krátkých kapitol, které vás nejen pobaví, ale i mnohé naučí. Na stránkách knihy nahlédnete například do mateřské školy, okusíte tradiční jídla, poznáte tamní módu, ale také se dozvíte, jaký je rozdíl mezi hygienickou a nehygienickou přírodou nebo jak si před krutou zimou dobře zaizolovat okna bublinkovou fólií. Autorka vypráví svižně, s nadhledem a vtipem.

Čtenáře jistě potěší i bonusové historky a doprovodné ilustrace Michaely Ahonen.

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná
Počet stran: 192
Datum vydání: NOVINKA !! 20. 3. 2024
Běžná cena: 438 Kč
Cena přímo z nakladatelství JOTA: 350 Kč

První oficiální přechod po hranicích České republiky, pěšky i na kole. To je Stezka Českem a tato kniha je pokračováním úspěšného prvního dílu.

Podle knihy také odstartoval na České televizi v březnu 2024 desetidílný cestopisný seriál Stezka Českem. Průvodcem pořadu byl herec Miroslav Vladyka. Seriál zvýšil zájem o tuto publikaci, první díl knihy musel být pro velký zájem již dotisknut. Na FB skupině i instagramu přibývá členů rapidním tempem. Stezka Českem spolupracuje s Klubem českých turistů a Czech Tourism.

Jak se stalo, že z nápadu party kamarádů vznikl první oficiální přechod po hranicích České republiky, který nadchl tisíce lidí? Proč o něm Česká televize natočila seriál? A co chystá BBC?

Proč je lepší na Stezku Českem vyrazit než plakat doma do polštáře a čekat, až zahřmí? Proč je rozumnější užívat si zážitky než jen sbírat rekordy v ušlých kilometrech? Co zažívají Trail Angels během svých setkání se Stezkaři? Opravdu už na Stezku chodí i trekingové kozy? A mohou se potkat s papouškem? A proč se Stezkaři scházejí na pracovním úřadě? A můžete jet na kole, nebo ho musíte nést na zádech?

Odpovědi na tyto a tisíce podobných filozofických otázek naleznete jen zde. Navíc hrozí, že se u toho skvěle pobavíte. Rozsviťte tedy lampičku, dejte si nohy do sucha a nechte se unést k hranicím naší republiky, kde statečné ženy a zavilí mužové hrdinně zdolávají kilometry v horách s batohem za přízně i nepřízně počasí a přitom zjišťují, že se výborně baví. A najednou zjistíte… že můžete jít taky!

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná
Počet stran: 320
Datum vydání: NOVINKA !! 6. 3. 2024
Běžná cena: 498 Kč
Cena přímo z nakladatelství JOTA: 398 Kč

Návštěvu Zoo Záhřeb je možné spojit při Vaší cestě do Chorvatska, nemusí to tak být jen dovolená u moře. Hlavní město Chorvatska Záhřeb nebo také Zagreb má turistovi jistě co nabídnout a navíc je tu minimálně o třetinu levněji než v oblastech na pobřeží.

Záhřebská zoo je sedmihektarová městská zoologická zahrada. Nachází se v jihovýchodní části parku Maksimir a leží naproti přes ulici od stejnojmenného záhřebského stadionu. Na stadionu hraje slavný chorvatský fotbalový klub Dinamo Záhřeb. Své mezistátní zápasy zde hraje také národní tým Chorvatska.

Parkování Zoo Záhřeb

Jelikož je zoo naproti stadionu, tak je možné parkovat na přilehlých parkovacích plochách využívaných také při fotbalových zápasech. Parkoviště u tržnice – Tržnica Borongaj je ideálním výchozím místem. My jsme parkovali přímo na ulici Hitrecova. Je potřeba zaplatit v pouličních automatech. Parkování je extrémně levné, pokud si vybavuji tak to bylo snad jen do 5 Kč na hodinu (v roce 2023), což ostře kontrastuje s cenou parkování například v Zadaru či Dubrovníku.

Park Maksimir

v jihovýchodní části parku leží Zoo Záhřeb

« ‹ z 31 › »

O Zoo

Je jednou ze tří zoo v Chorvatsku. Otevřena byla v létě roku 1925. Dle oficiálních stránek Zoo Zagreb je domovem přes 383 druhů zvířat a více než 6 993 jedinců ze všech kontinentů. Rekonstrukce zoo probíhala od roku 1990 a v roce 2016 byla dokončena první část rekonstrukce a modernizace. Je otevřena každý den a to po celý rok. Vstupné činilo v roce 2023 4 Eura pro dospělého, 3 Eura děti 7-14 let a 2 Eura děti 2-6 let.

Co můžete v zoo vidět?

Celkově nás Zoo překvapila. Přestože je umístěna v centru města, tak je obklopena krásným parkem Maksimir. Je to hustě zalesněný park s mnoha jezírky, dětskými hřišti a protkaný stezkami. Pokud budete mít čas, určitě si celý park projděte, my to už po návštěvě zoo nestihli.

Zoo Záhřeb není sice velká jako zahrady v jiných evropských hlavních městech, ale dá se pohodlně celá projít a je malebná. Je zde také patrné, že byla zrekonstruována.

Nás zaujal relativně obyčejný pavilon s hady, které můžete spatřit v chorvatské přírodě. Pěkný a moderní byl výběh medvěda hnědého. Jako zajímavost bych uvedl, že v žádné jiné zoo jsme neviděli Jeřába pavího kontaktně, tak jako zde. Vodní kanály lemované cestami, které překlenují lávky, dodávají zoologické zahradě na atraktivitě.

Nevěděli jsme kam vyrazit do Rakouska na celodenní výlet. Jednou z vybíraných možností byl zámek Laxenburg a jeho zámecký park. Čím všechny účastníky nakonec výlet překvapil, že na něj všichni dodnes vzpomínají?

Zámek Laxenburg leží 15 km jižně od Vídně. Díky svojí blízkosti k zámku Schönbrunn se stal oblíbenou jarní a letní rezidencí císařské rodiny. Zámecký park se svými romantickými stavbami je podobný jako Lednicko-valtický areál.

Parkování

Hledání parkovacího místa v blízkosti zámku je složité. U zámku je parkoviště Laxenburg P1. Vzhledem k oblíbenosti výletního místa, je zde parkoviště obvykle již ráno plné. Proto neztrácejte čas a jeďte přímo na parkoviště Laxenburg P2, které je zdarma a je odkud strategicky výhodnější vstup do zámeckého parku. Nedaleko je totiž vstupní pokladna, kde jsou i toalety. Třetí možností je parkování na Laxenburg P3 u koupaliště Laxenburg a restaurace Flieger & Flieger. My jsme zde po projití parkem okruh uzavírali a přecházeli na parkoviště P2.

Laxenburg

hrad Franzensburg leží na ostrůvku

« ‹ z 30 › »

Historický park s romantickou atmosférou

Zamecký park Laxenburg je rozsáhlý parkový areál náležící k přilehlému zámku. Najdete zde například Modrý dvůr (Blauer Hof), Zelený letohrádek (Grünes Lusthaust) nebo Starý zámek, ve kterém se nachází filmový archív Rakouska. Hlavní romantickou stavbou je hrad Franzensburg obklopený vodní plochou. Celý komplex je považován za jednu z nejvýznamnějších památek zahradní architektury 18. a 19. století. Cisař František a z císařovna Alžběta, zvaná Sissi zde trávili své líbánky a největší událostí Laxenburgu bylo, že se zde narodil korunní princ Rudolf.

Hrad Franzensburg

Jedna z nejvýznamnějších památek neoklasicistní architektury. Císař František nechal vystavět tuto zahradní budovu ve staroněmeckém stylu a to mezi lety 1798 a 1801. Objekt byl od počátku navržen jako muzeum a reprezentativní stavba. Nejvíce nás všechny zaujalo, že do hradu můžete přijet přívozem, což bylo samo o sobě zážitkem. Expozice na hradě je věnována habsburské historii.

Restaurace Flieger & Flieger

Procházku parkem jsme zakončovali pozdějším obědem v restauraci Flieger & Flieger. Počítejte, že je vhodné si předem udělat rezervaci. My jsme rezervaci neměli a byl problém naší skupinu 8 lidí usadit. Naštěstí naše děti si poradily a obsadily stůl bez ohledu na personál, což někteří číšníci dost nelibě nesli a dávali nám to najevo arogantním pohozením příborů na náš stůl. Jeden z obsluhujících byl naštěstí Slovák a ten pak nám vysvětlil, že museli přesouvat další rezervaci. Nepochopitelné nicméně bylo, že to byl problém, jelikož v pozdější čas byla již restaurace poloprázdná.

Jelikož jsme měli hlad, tak jsme se nenechali otrávenou obsluhou odradit. Jídlo bylo dobré, ale vzhledem k hrané noblesnosti restaurace bych čekal trochu víc. Z restaurace jsme měli ještě další nezapomenutelný zážitek. Při rozjímání po jídle jsme zjistili, že nám již nějakou chvíli chybí jedno dítě. Nakonec bylo zamčené na toaletě, jelikož se tam zasekl zámek. Dcera mi vyčetla, že tam byla uvězněna poměrně dlouho.

Závěrem

Zámecký park Laxenburg je otevřený po celý rok a určitě nabízí výjimečné zážitky v každém ročnim období.

Skalní město Petra je symbolem Jordánska a zároveň jeho nejnavštěvovanější turistickou atrakcí. Každoročně ho navštíví milion turistů, které neodradí ani tříhodinová cesta z hlavního města Ammánu či o hodinu kratší cesta z Akaby u Rudého moře. Přestože návštěvníky čeká několik hodin chůze starověkým městem, vydané energie rozhodně nebudou litovat. Petra je takovým unikátem, že byla organizací New7Wonders zapsána na seznam sedmi novodobých divů světa.

Stavitelský um záhadných Nabatejců

V poušti ukrytá Petra leží uprostřed úchvatné přírodní scenérie tvořené načervenalými pískovcovými skalami. Výjimečnou lokalitu z ní ale učinil až člověk, respektive kmen Nabatejců, který do skal vytesal více než šest stovek nádherných hrobek určených majetným a vysoce postaveným členům společnosti. Sami Nabatejci jsou pro historiky velkou záhadou. Nezanechali po sobě žádné písemnosti, většinu informací je tak třeba čerpat z řeckých a římských pramenů.

Víme o nich, že byli úspěšní obchodníci a že spravovali karavanní stezku z Arabského poloostrova až do dnešní palestinské Gazy u Středozemního moře. Zároveň byli i obávanými piráty v Rudém moři a jejich loupeživé bandy přepadaly jiné obchodníky na pouštních stezkách. Uměli také skvěle hospodařit s vodou. Kromě vodovodů vybudovali i obrovské cisterny, které zachytávaly vodu v období silných dešťů či lokálních záplav a zároveň sloužily jako zásobárny vody v dlouhých suchých obdobích. Přestože pozůstatky několika nabatejských měst nalezneme například i v Izraeli, je podle historiků nejpravděpodobnější, že kmen přišel do oblasti Petry z území dnešní Saúdské Arábie.

Západní svět objevil Petru až v 19. století

Nabatejské město bylo začátkem 2. století včleněno do Římské říše, pod jejíž nadvládou dále prosperovalo. Z pramenů se též dovídáme, že Petra ve 12. století náležela krátce i křižákům, kteří v její blízkosti postavili hrad al-Wu’ayra. Tím kusé informace o středověké historii města končí a Petra zůstává na celá staletí tajemstvím místních beduínských kmenů. Západní svět se o ní dovídá až po roce 1812, kdy město navštívil švýcarský orientalista Johann Ludwig Burckhardt. Při svých cestách zaslechl příběhy o mrtvém městě, v němž by se měl nacházet hrob proroka Aarona. Díky znalosti arabštiny, muslimských tradic a za pomoci převleku za arabského cestovatele se mu podařilo získat důvěru místního průvodce, který ho do Petry zavedl. Díky zvědavosti, zarputilosti a odvaze švýcarského dobrodruha se tak světu odkryla jedinečná starověká památka světového významu.

Petra

Jordánsko

« ‹ z 40 › »

Nejvýznamnější hrobkou je Pokladnice

Nejžádanějším a také nejlépe dostupným turistickým lákadlem je Pokladnice (Al-Khazneh). Název získala od Beduínů, kteří věřili, že se uvnitř nacházejí poklady. Historici se přiklání k tomu, že jde pravděpodobně o hrobku nabatejského krále Areta IV. žijícího na přelomu našeho letopočtu. Čtyřicet metrů vysoká stavba je jednou z nejlépe propracovaných a dochovaných hrobek v celém areálu Petry, detailně zobrazuje bohy a mytologické postavy. Už samotný příchod k ní ve směru od hlavního vchodu působí záhadně až mysteriózně, návštěvníci prochází úzkou soutěskou zvanou Sík, když tu se před nimi zničehonic objeví útulné prostranství s ohromující stavbou.

Není náhodou, že tato lokace zaujala mnohé filmové štáby, které využily zdejší prostředí k natáčení svých snímků. Tím nejznámějším je bezesporu americký velkofilm Indiana Jones a Poslední křížová výprava z roku 1989. Pokladnice byla místem, kde byl uschován Svatý grál a na prostranství před ní sváděly boj o přežití takové hollywoodské hvězdy jako Harrison Ford nebo Sean Connery.

Na Petru si vyčleňte minimálně jeden den

Areál Petry je velmi rozlehlý, ve skalním městě byste mohli klidně strávit i několik dní. My jsme si vyčlenili na poznání tohoto fascinujícího komplexu pouze den a rozhodně jsme neviděli všechno. Hlavní stezka skalním městem vede směrem dolů od návštěvnického centra přes soutěsku Sík až k Pokladnici. Od ní se prochází Fasádní ulicí kolem zhruba čtyřiceti královských hrobek až k římskému divadlu pro sedm tisíc diváků. Na Fasádní ulici navazuje Kolonádní ulice, jež byla centrem starověkého města. Na jejím konci se nalézá torzo impozantního nabatejského chrámu známé místně jako Qasr Al Bint, které je jednou z mála samostatně stojících staveb v Petře.

Kousek od chrámu jsou dvě restaurace, kde můžete načerpat síly i řádně provětrat peněženku. Ceny jsou přemrštěné, což ale zkušeného cestovatele nepřekvapí a zásobí se předem. U restaurace Basin začíná strmé schodiště vzhůru ke Chrámu al-Deir, který je po Pokladnici druhou nejnavštěvovanější památkou Petry. Počítejte s tím, že výstup po schodech zabere asi čtyřicet minut, ale výsledek vaší snahy bude oceněn pohledem na fascinující stavbu s nejvyšší fasádou na území Petry. Většina turistů se vrací stejnou nebo mírně upravenou cestou zpět. Jestliže zvolíte tuto doporučenou zpáteční trasu, počítejte s tím, že ujdete minimálně dvanáct kilometrů.

Alternativní cestou nahlédnete do života beduínských rodin

Neradi se vracíme stejnou cestou, a proto jsme využili nabídku místního taxikáře, který nás po krátkém smlouvání o ceně odvezl na parkoviště u Malé Petry (Little Petra parking). Cestou jsme projížděli beduínskou vesnicí Al-Baydha, což byl opravdu netradiční zážitek. Ulicemi se místo aut proháněli chlapci na oslech, u některých domů byli ustájeni velbloudi. Příjemně nás překvapilo, jak si Beduíni dokázali uchovat svůj tradiční způsob života i v dnešním globalizovaném světě. Řidič nás zanechal na parkovišti, odkud jsme se vydali na asi šestikilometrovou stezku až ke Chrámu al-Deir. Bonusem zvolené cesty byla možnost nahlédnout do života beduínských pastevců, sledovat zblízka jejich stany, stáda i nedávno opuštěná jeskynní obydlí sloužící dnes jako stáje pro dobytek. Zároveň nám cesta nabídla i několik dechberoucích vyhlídek na podmanivou krajinu Šarských hor.

Jordan Pass musíte zakoupit ještě před odletem do Jordánska

Jestliže zůstanete v Jordánsku alespoň tři noci a zároveň máte ve svém itineráři návštěvu Petry, rozhodně si zakupte Jordan Pass. Stojí 70 JOD (jordánských dinárů) a jeho součástí je volný vstup do čtyřiceti památek v Jordánsku včetně Petry, pouštní oblasti Wadi Rum nebo antického Džaraše. Po příletu do země je navíc všem majitelům pasu odpuštěn vízový poplatek ve výši 40 JOD. Jen upozorním, že za jednodenní návštěvu Petry zaplatíte 50 JOD, takže nákup se skutečně vyplatí. Pokud plánujete v Petře strávit dva dny, lze zakoupit i Jordan pas za 75 JOD. Jordan Pass je ale nutno zakoupit online ještě před odletem, tak na to nezapomeňte.

Jordánsko Petra a v zimě? No jasně!

Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. V duchu tohoto moudra je dobré si do zimního Jordánska přibalit lehkou nepromokavou bundu a voděodolnou obuv. V polopouštní Petře vás celodenní lijáky skoro jistě nepřekvapí, i v nejdeštivějším měsíci lednu naprší jen osm milimetrů srážek. V severní části země a v okolí hlavního města jsou ale přeháňky častější, dlouhodobé lednové statistiky přisuzují Ammánu srážky okolo padesáti milimetrů. Zimní teploty jsou velmi příjemné, během dne se pohybují mezi deseti a patnácti stupni. Při naší návštěvě v polovině února jsme Petrou procházeli jen v mikinách, které jsme kolem poledne vyměnili za trika s krátkým rukávem. Nespornými výhodami zimní návštěvy Jordánska jsou nízké ceny letenek, široká nabídka ubytování a možnost vychutnat si krásy pouštního království v komorní atmosféře téměř bez turistů.

Bezpečná země při respektování pravidel

Jordánsko je jednou z nejstabilnějších a nejbezpečnějších zemí v oblasti Blízkého východu. Nejsou zde žádná ohniska nepokojů, desetiletí dlouhé spory a války s Izraelem ukončil podpis mírové smlouvy v roce 1994 za účasti amerického prezidenta Billa Clintona. Jordánsko si turistů považuje, neboť cestovní ruch přináší do státní pokladny nemalé příjmy. I policisté jsou k turistům přátelští, jejich hlídky jsou na silnicích skutečně vidět, a pokud zjistí, že jedete v autě z půjčovny, tak vás jen pozdraví a nekontrolují. I kriminalita je v zemi velmi nízká.

Na druhou stranu ale existují pravidla, která je nutno respektovat. Podobně jako v jiných muslimských zemích by se návštěvnice neměly oblékat vyzývavě, zakryté vlasy mít ale nemusí. Ženy cestující samostatně by měly být opatrné hlavně ve venkovských oblastech, kde mohou být vystaveny pokřikům či obtěžování ze strany mužů. Zároveň by se návštěvníci neměli pohybovat v tříkilometrovém pásu od syrských hranic, které některé cestovní pojišťovny pokládají za rizikovou oblast a neuhradí zde svým klientům případné škody. Naštěstí jsou všechna zajímavá místa v Jordánsku v západní části země a turisté si jejich návštěvu mohou vychutnat v klidu a bez obav.

« ‹ z 2 › »

Arboretum Trsteno je středomořské arboretum nacházející se v městečku Trsteno v jižním Chorvatsku, přesněji 19 kilometrů od Dubrovníku. Vyšší návštěvnost získalo arboretum v poslední době i díky tomu, že se zde natáčel seriál Hra o trůny – Game of Thrones. Není divu, že si filmaři vybrali toto místo, protože s vyhlídkami na moře to zde působí jako v starověkém středomoří.

Historie

Arboretum nechal postavit místní šlechtický rod Gucetic – Gozze někdy koncem 15. století. V té době získali od námořníků semínka a rostliny z jejich dalekých cest. Přesné datum zahájení arboreta není známo, ale existovalo již v roce 1492, kdy byl vybudován akvadukt o rozpětí 15 m k zavlažování arboreta, který se stále používá.

V roce 1962 bylo Arboretum Trsteno zapsáno do seznamu chráněných přírodních památek a dodnes ho spravuje ho Chorvatská akademie věd a umění.

Trsteno utrpělo rozsáhlé škody v roce 1991 při válce v původní Jugoslávii, kdy bylo arboretum značně poničeno včetně letního sídla a nejstarší části arboreta. Dále bylo arboretum těžce poškozeno v roce 2000 lesním požárem během sucha.

Trsteno

pohled z arboretum Trsteno

« ‹ z 46 › »

Parkování a vstupné

S parkováním v sezóně to může být složitější, jelikož oficiální parkoviště u vstupní brány je jen pro několik málo aut. Je zdarma. Pokud zde nenajdete místo tak musíte zaparkovat někde podél komunikace směřující níže k parku zvanému nový (byť je zchátralý) a fotbalovému hřišti a doufat, že nedostanete pokutu.

V roce 2023 bylo vstupné do arboreta 10 Euro pro dospělého a 7 Euro pro děti a studenty.

Co nás nejvíce v arboretu zaujalo

Nádhernou centrální stavbou arboreta je prastará vila, která sloužila jako venkovské sídlo šlechtické rodiny. Dále se v historických zahradách dochovalo deset klíčových zařízení, jako například pavilon, kaple, akvadukt, kašna, lis na olivy se sklady a kůlny.

Pěkné je také nově vybudované návštěvnické centrum, kde jsou toalety a lze si zde dát alespoň kafe z automatu. V sezóně je možná v provozu i kavárna, ale to jsme neměli možnost ověřit. Posezení je i s vyhlídkou na moře, takže zde doporučuji posedět.

Z rostlin a stromů nás zaujal například bambusový les, vzrostlé Agáve nebo krásné palmy. S impozantně navrženými prastarými vyhlídkami na širé moře nám arboretum zůstane v paměti navždy. Štíhlé a vysoké cypřiše navíc dotváří pohledy na pobřeží. Dokonalá atmosféra středomoří.

Co musíte v Trsteno ještě vidět

Původní velikost zahrad byla ještě větší než je nyní oplocené arboretum, kde se platí vstupné. Dobrodružnější je přilehlá a trochu chátrající část s názvem nový park, kde to má také své kouzlo. Vypadá to zde, jako by zde bylo vše zanecháno v původním znění, ale možná je to část, která byla poničená požáry. Určitě si jí také projděte stejně jako my.

A nezapomeňte, že chlouba celého Trstena jsou dva platany, které rostou mimo arboretum. V Trsteno jsou téměř u silnice (dubrovnické magistrály). Platany přežily všechny zdejší katastrofy bez poškození. Jsou staré přes 500 let a jsou jedinečnými exempláři svého druhu v Evropě, ne li na světě. Byly zasazeny u pramene, který jim zajistil možnost bujného růstu a také díky tomu jsou údajně až 60 m vysoké. Jejich kmeny mají průměr 5 m a obvod 12 metrů. Můžete se posadit na lavičky pod nimi a odpočinout si. Při tom můžete doufat, že na vás žádná obří větev nespadne.