Archivy

lázně Palatinus

Lázně Palatinus se nacházejí v srdci Budapešti na malebném Markétině ostrově a patří mezi nejkrásnější a nejnavštěvovanější termální komplexy v Maďarsku. My jsme na ně narazili náhodou při našem letním pobytu a při další návštěvě Budapešti jsme se sem zase museli vrátit. V hlavním městě Maďarska máte sice neskutečný výběr z nejrůznějších lázní, ale nás nejvíce oslovily ty na Markétině ostrově.

Vstupné a otevírací doba

Otevírací doba je celoroční s rozšířeným provozem v letní sezóně. Neskutečná je cena vstupného. Rodinné vstupné 2+2 vyjde o prázdninách a víkendech na 9100 forintů tedy cca 620 Kč a dospělí dají 3700 Ft tedy cca 230 Kč. Ve všední dny mimo prázdniny je vstupné ještě levnější.

lázně Palatinus
« z 25 »

Lázně Palatinus

Tyto lázně byly otevřeny již v roce 1919 jako první venkovní koupaliště v Budapešti. Mají 11 bazénů využívající termální prameny, které pocházejí z hlubin Markétina ostrova. Ty jsou bohaté na minerály a příznivé pro zdraví. V létě míří do lázní spousty místních obyvatel, které sem dopravují  především autobusy městské dopravy. Zastávky jsou hned před vchodem do lázní. Autem se k lázním nedostanete, je zde zákaz. Parkování na ostrově popisujeme v našem článku Markétin ostrov.

Nás hodně zaujal velký venkovní ikonický bazén s vlnobitím, který pochází již z roku 1937 a je dodnes oblíbenou atrakcí. Když je zdejší vlnobití v pravidelných intervalech spouštěno, tak je tato informace na koupališti avízovaná rozhlasem. Všichni se tak na vlnobití seběhnou.

Ostatní bazény jsou také skvělé, mají různé teploty vody od  30–36 °C a jsou ideální pro relaxaci a regeneraci. Pro plavce je k dispozici i plavecký bazén a pro děti tobogány.

V roce 2017 byly lázně rozšířeny o čtyři kryté bazény s celoročním provozem a wellness část. Hlavní budova byla restaurována s ohledem na její historickou hodnotu, aby lázně nabízely jedinečnou kombinaci historické elegance a modernějšího komfortu.

Závěrem

Lázně Palatinus jsou skvělým místem pro každého, kdo chce spojit termální relaxaci s přírodním prostředím a historickou atmosférou Budapešti. Nás návštěva nikdy nezklamala, pokud budu mít možnost navštívit Budapešť, tak sem zase vyrazím.

 

Orchideje Brno

Mendelova univerzita v Brně má svoji botanickou zahradu a arboretum sloužící především jako výukové zařízení. Ne všichni však vědí, že dveře zdejších skleníků a zahrady se otevírají v rámci tématických víkendů nebo speciálních výstav. Botanická zahrada se nachází na ulici Zemědělská 1, hlavní vchod je ze třídy Generála Píky. Pozor, nezaměňovat, v Brně je ještě jedna botanická zahrada patřící pod Masarykovu univerzitu, tak ať si nepopletete adresy.

Výstava orchidejí probíhala od 22.2.-2.3.2025

Parkování

Parkování je zdarma a nejlepší volbou je ponechat vozidlo nedaleko budov Mendelu, parkoviště se jmenuje třída Generála Píky.

O zdejších zahradách

K založení došlo Prof. ing. A. Bayerem v roce 1938 na ploše 2 ha. K rozšíření plochy areálu došlo v roce 1967 na stávajících 11 hektarů. Areál je rozčleněn do pěti tématických celků popsaných na schématické mapě, kterou naleznete u vchodu do arboreta. Sbírky zahrnují na 4 000 taxonů orchidejí, 300 tillandsií, 2 000 trvalek, 350 kultivarů velkokvětých kosatců, 500 skalniček a 4 000 dřevin. Procházka zahrady nás překvapila svojí rozmanitostí a pestrostí různých druhů stromů i květin. Návštěva je ideální s dětmi a mimo skleníků si v období výstav můžete celý areál zahrad prochodit a případně si i odpočinout v mnoha krásných zákoutích.

Výstava orchidejí

Největší zdejší atrakcí je výstava Kvetoucí orchideje. Tato výstava se dříve konala na podzim a na jaře. Nyní pouze na jaře. Výstava je ve sklenících, které jsou samy o sobě zajímavé k prohlédnutí. Rozkvetlé orchideje celou prohlídku zpestří a nabídnou návštěvníkům i zajímavá zakoutí k fotografování. Na výstavě se můžete dozvědět také o procesu rozmnožování orchidejí a další zajímavosti z pěstování těchto rostlin. K dispozici je také prodej orchidejí, který ale zajišťuje soukromý subjekt nikoliv univerzita.

Fotografie Hana Veitová 22.2.2025

Archivní fotogalerie výstava Kvetoucí orchideje – návštěva v roce 2014:

orchideje
Author: Karel Veit
Aperture: 3
Camera: COOLPIX P310
Iso: 100
« z 29 »
První vydání našeho článku bylo 19.1. 2015. Nyní obsahuje aktualizované údaje.

 

 

Gruzie Vardzia

Vardzia je jednou z nejzajímavějších lokalit Malého Kavkazu. Jeskynní město s klášterním komplexem, vytesané do skalní stěny zručnými středověkými staviteli, je historickým skvostem světového významu. Bohužel odlehlost místa od hlavních dopravních tras způsobuje, že mnozí návštěvníci nezařadí Vardzii do svého itineráře. Neudělejte stejnou chybu, protože podobných míst jako gruzínská Vardzia na světě skutečně moc nenajdete.

„Jsem tady, strýčku!“

O původu názvu této výjimečné památky středověké architektury se traduje několik legend. Tou nejčastěji zmiňovanou je příběh o princezně Tamaře, která si jako malá hrála se svým strýcem v ještě nedokončeném jeskynním bludišti. V jednu chvíli se strýci ztratila z dohledu a on ji začal urputně hledat. Tamara ho prý uslyšela a zakřičela na něj „Ak var, dzia!“ což v gruzínštině znamená: „Jsem tady, strýčku!“ Poslední dvě slova se rozléhala kolem jeskynního komplexu a údajně je uslyšel její otec Jiří III.. Nařídil proto, aby se komplex nazýval „Vardzia“. Hezký příběh, co říkáte?

Gruzie
jeskynní klášterní komplex Vardzia
« z 34 »

Ochrana proti nájezdníkům

Město nechal do pískovcové skalní stěny vytesat gruzínský král Jiří III. a plně dostavěno bylo za vlády jeho dcery Tamary Gruzínské. Cílem bylo vybudovat ukryté a velmi dobře opevněné město, které poskytne ochranu před útočníky ze strany Peršanů a seldžúckých Turků. Složitý labyrint chodeb, místností a tunelů byl klíčovou součástí obranného systému, ztěžoval orientaci nepřátel a umožňoval obráncům snadno se pohybovat a překvapit útočníky. Ochranu město poskytovalo nejenom místním obyvatelům, ale v případě nutnosti mělo být schopno ubytovat a ochránit celý královský dvůr.

Pevnost, město a duchovní centrum v jednom

Někdy se o Vardzii mluví jako o jeskynním klášteru, jindy zase jako o opevněném městě. Obojí je pravdou. Opevněné město muselo být soběstačné, aby ochránilo obyvatele v případě dlouhodobého obléhání. Ve městě byly vykopány studny a cisterny na vodu, dílny na zpracování zemědělských produktů, kůže, dřeva a kovů. Byly zde samozřejmě i sklady na potraviny, pekárny, vinárny či chlévy pro dobytek. Věřícím byly k dispozici kromě kláštera i kostely, kaple a modlitebny. V areálu nechyběly ani nemocnice či knihovna. Podstatnou část samozřejmě tvořily obývací místnosti a komnaty pro královský dvůr. Odhaduje se, že Vardzia byla schopna poskytnout útočiště asi pro 20 000 obyvatel.

Klášter

Vardzia byla významným duchovním centrem. Klášterní život ve skalách podstatně ovlivňoval životy místních obyvatel, účastnili se zde pravidelných bohoslužeb i dalších církevních obřadů. Součástí kláštera byly kostely a kaple s nádhernými freskami, některé se dochovaly dodnes. Návštěvu hlavního kostela si mohou návštěvníci vychutnat i dnes, je to skutečně výjimečné místo se silnou duchovní atmosférou. Bohužel se zde nesmí fotografovat, na což návštěvníky upozorní jeden z mnichů hned u vstupu. Mimochodem, několik mnichů ve Vardzii stále žije a duchovní život kláštera tak pokračuje dodnes.

Architektonický skvost uprostřed krásné přírody

Velkým zážitkem je už samotný příjezd do Vardzie od majestátní pevnosti Khertvisi, které si nemůžete nevšimnout. Horská silnice vede celou dobu nádherným údolím vymodelovaným řekou Kura, jež protéká i pod samotným jeskynním komplexem. Kombinace zeleného údolí, vysokých hor a divoké řeky vytváří dechberoucí scenérii, kterou lze obdivovat z mnoha míst jeskynního města. Pohled z Vardzie patří k těm nejkrásnějším, které v Gruzii uvidíte.

« z 2 »
lanovka Źar

Góra Żar nebo taky česky hora Žár je turisty oblíbený vrchol nacházející se v pohoří Malé Beskydy (polsky Beskid Mały) v jižním Polsku. Hora Żar není sice nejvyšší, má jen 761. m.n.m., ale jak se nám již mnohdy potvrdilo, z menších vrcholů jsou většinou nádherné pohledy do okolí. Zde to platí dvojnásob a zřejmě i kvůli tomu byla na horu zbudována v roce 2004 lanová dráha s kolejnicemi, za kterou by se nemuseli stydět ani v Alpách.

Lanovka Żar (Kolej linowo-terenowa Żar)

Délka pozemní lanové dráhy je 1,3 km a za zhruba 6 minut zdolává 304 metrů převýšení. Přepravní kapacita je 1200 osob za hodinu. Provozovatelem lanovky je společnost PKL tedy Polskie Koleje Linowe a zakoupit si můžete i on-line ticket. Cena jízdného je příznivá, výjezd nahoru a dolu vychází na osobu na cca 150 Kč.

Lanovka Źar
pohled na vrchol hory Źar od jezera Międzybrodzie
« z 16 »

Hora Żar

Nabízí jedinečné výhledy na okolní krajinu s vrcholy Malých a Slezských Beskyd. V nížině spatříte údolí řeky Soły na jehož toku jsou vybudovány přehrady, jezero Miedzybrodzkie a jezero Žywieckie. Zajímavostí je, že na vrcholu lanovky je přečerpávací vodní elektrárna, podobná jako Dlouhé stráně u nás v Jesenících na hoře Mravenečník. Ta Polská byla vybudována již v 70. letech 20. století a je stále fungující technickou památkou.

Na horní stanici lanovky je restaurace s příjemným venkovním posezením, z kterého můžete sledovat startující paraglidisty. Hora Żar a její svahy nabízejí vhodné podmínky pro tento sport. Nás startující nicméně také zaujali a nějakou dobu jsme ustrnule pozorovali jejich, z našeho pohledu divoké starty. Opticky to vypadalo na možný náraz na nedaleké vedení od lanovky či zálet do stromů. Tak snad jsou zde podmínky opravdu vhodné.

Pokud budete chtít absolvovat nějakou turistickou trasu, tak se můžete vydat po červené značce po malé Beskydské stezce a putovat až k nedaleké hoře Kiczera 827 m.n.m. nebo pak pokračovat na další vrcholy Malých Beskyd. My jsme se spokojili pouze s pobytem na samotném vrcholu a víc jsme v rámci našeho pobytu nestihli. Zavítali jsme sem totiž v rámci našeho pobytu spojeném s nakupováním v nedalekém městě Bielsko Biala, kde již máme i oblíbené zlatnictví, kam se pravidelně vracíme.

Hora Żar je tedy místem, které nabízí krásnou přírodu, zajímavé technické památky i možnosti pro aktivní trávení volného času.

Italská jezera

Objevte italská jezera s průvodcem Rough Guide.

Vydejte se na cestu do jedné z nejmalebnějších částí Itálie, kde se snoubí dechberoucí příroda s půvabem italských měst. 🍋🌿

Oblast okolo jezer Garda, Iseo, Como a Maggiore vás uchvátí svými pastelově zbarvenými domy, klikatými uličkami obrostlými bugenvileí a vesničkami, které se doslova tísní na pobřeží pod skalnatými útesy. Tento region je nejen rájem pro milovníky přírody, ale také domovem těch nejlepších italských měst. Od pulzujícího Milána, přes historické Bergamo, Brescii a Cremonu, až po romantickou Veronu či pohádkovou Mantovu, která inspirovala i Shakespeara.

Proč sáhnout po průvodci Rough Guide?

💡 Čtivý a praktický společník na cestách – najdete zde tipy na nejkrásnější památky i méně známé poklady mimo hlavní turistické trasy.
🗺️ Podrobné barevné mapy vás provedou každým koutem tohoto úchvatného regionu.
⏱️ Rady, jak ušetřit čas i peníze – od dopravy po doporučení na ubytování či nejlepší restaurace.
🎨 Všestranný obsah – ať už milujete sport, umění, historii, nakupování nebo jen odpočinek u jezera, průvodce uspokojí každého.

Rough Guide je zárukou kvality – prestižní britská edice vás provede tím nejlepším, co Itálie nabízí. Vezměte tento průvodce do ruky a naplánujte si cestu za italským snem.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 327
Datum vydání: NOVINKA !! 20. 11. 2024
Běžná cena: 688 Kč
Cena přímo z nakladatelství JOTA: 550 Kč

Schladming

Schladming je malebné městečko v rakouském Štýrsku, obklopené nádhernými Alpami. Je známé především jako oblíbená destinace pro zimní sporty, součást prestižní lyžařské oblasti Ski Amadé. Nabízí stovky kilometrů sjezdovek, moderní lanovky a každý rok hostí světový pohár v alpském lyžování. My si přiblížíme, co zde můžete zažít při letní dovolené.

Proč je Schladming fenomén české turistiky

Důvodů je několik. Schladming je živé centrum regionu Schladming-Dachstein, které spojuje tradiční alpský šarm s moderním zázemím. Leží v malebném údolí řeky Enns a slouží jako vstupní brána do Štýrských Alp. Má výbornou dopravní dostupnost. Cesta do Schladmingu trvá jen cca 5 hodin jízdy z Prahy či Brna. I proto zde  slyšíte češtinu na každém kroku.

My jsme si oblast vybrali pro naší letní dovolenou již dvakrát. Byť byl Schladming středobodem našich cest, tak pro ubytování jsme si vždy vybrali místa ve vyšších nadmořských výškách nad městem a to v Roohrmoos nebo další rok v Ramsau am Dachstein. Hold, my z města jsme preferovali klidnější místa, než ubytování v blízkosti centra Schladmingu. Obrovskou výhodou letní dovolené jsou speciální letní karty Sommercard Schladming-Dachstein.

Sommercard Schladming-Dachstein

Kartu si nemusíte kupovat, je zdarma k pobytu. Je k dispozici všem hostům ubytovaným v partnerských zařízeních během letní sezóny, obvykle od května do října. I když většina ubytovatelů kartu poskytuje, tak určitě to nejsou všichni. Z vlastní zkušenosti doporučujeme si  před objednáním pobytu ověřit, že ubytovatel tyto karty poskytuje.

Klíčové výhody Sommercard:

  1. Zdarma vstupy a lanovky: Neomezené využití více než 100 atrakcí, včetně horských lanovek, koupališť, muzeí a přírodních zajímavostí.
    Hlavní atrakcí zdarma je jízda lanovkou na ledovec Dachstein Gletscher
  2. Slevy na další aktivity: Sleva na dobrodružné sporty (např. rafting, ziplining), jízdu na koních či golf.
  3. Bezplatná doprava: Možnost bezplatného využití místní veřejné dopravy, včetně turistických autobusů v celé oblasti.
Schladming
Pfarrkirche St. Achaz
« z 42 »

Co musíte ve městě Schladming vidět

Doporučujeme si projít hlavní památky. V pomalém tempu se to dá zvládnout klidně za 2 hodiny. Určitě musíte vidět impozantní budovu Radnice (Rathaus) z roku 1884, která je symbolem města a spatříte jí na všech fotografiích o Schladmingu. Zde se dozvíte, že Schladming byl vyhlášen několikrát městem s nejlepší květinovou výzdobou. Okolí radnice a jeho květinové aranžmá jsou toho živým důkazem.

Dále Hlavní náměstí (Hauptplatz), to je spíše dlouhá široká pěší zóna než klasické náměstí, kde najdete největší turistický ruch, plno obchodů, kaváren a restaurací. Dále musíte projít kolem katolického kostela sv. Acháce (Pfarrkirche St. Achaz) u něhož je velmi fotogenická historická městská brána Stadttor. Odtud se vydejte směrem k druhému evangelickému kostelu svatého Petra a Pavla, který  je s 1000 místy k sezení největším protestantským kostelem ve Štýrsku.

Dále směrem za kostel nesmíte vynechat snadno dostupnou stezku podél říčky Talbach, vhodnou i pro kočárky a malé děti. Ta vede k nedalekým vodopádům. Ve večerních hodinách je stezka osvětlena a vodopády nasvětleny barevně se měnícími světly.

Při dalších toulkách městem určitě nezapomeňte, že v rámci Sommercard máte zdarma vstup na místní minigolf Minigolfplatz Schladming nebo můžete navštívit koupaliště, tedy spíše akvapark Erlebnisbad Schladming. V případě bazénů je nutné počítat s velkým počtem návštěvníků. My jsme po zkušenostech raději volili bazén v Ramsau am Dachstein, kde byla návštěvnost daleko nižší. Dále může být zajímavé navštívit zdejší pivovar, kde se vaří pivo značky Schladminger a kam máte slevu na vstup. V nabitém programu nám bohužel na návštěvu pivovaru nikdy nezbyl čas.

Na celodenní výlet si ponechte výjezd lanovkou na Planai (v rámci Sommercard zdarma). Nástupní stanice je přímo ve městě.

Schladming je sportovní a rekreační centrum, které se v létě proměňuje v ráj pro turisty, cyklisty a milovníky přírody, kteří zde najdou hustou síť turistických tras. Naše přiložené fotografie jsou výběrem toho nejlepšího z našich rodinných dovolených z posledních dvou let za sebou.

« z 2 »

 

 

Slavomír Pískatý - Kapitánem Jumbo Jetu

Legenda mezi letadly a její český kapitán: Příběh B-747 a Slavomíra Pískatého

První let legendárního amerického dopravního letadla Boeing 747 proběhl 9. února 1969. Jak se ale tento ikonický stroj, známý svým nezaměnitelným „hrbem“, spojil s prvním českým kapitánem, bývalým vojenským pilotem ČSLA Slavomírem Pískatým (narozeným 23. května 1958)?

V unikátní biografii spojující příběh špičkového letadla a elitního letce naleznete odpovědi na otázky, které fascinuji nejen nadšence do letectví, ale i běžné cestující. Dozvíte se:

  • Proč má Jumbo Jet svůj charakteristický tvar?
  • Co všechno tento gigantický letoun dokáže přepravit?
  • Jak se zachovat při poplachu během letu?
  • Jaký je život dopravních pilotů, kteří křižují svět?
  • A co se stane, když se v kokpitu potkají bývalí protivníci z armádních stíhacích letounů?

Slavomír Pískatý, který strávil 20 let za kniplem Boeingu 747 u společnosti Korean Air, letoun dokonale poznal – od motorů až po poslední šroubek. Během své letecké kariéry nalétal neuvěřitelných 25 000 hodin, z toho 16 000 právě s „Jumbem“. Čtenáři s ním nahlédnou nejen do světa osobní letecké dopravy, ale i do zákulisí nákladní letecké přepravy, kde Boeing 747 exceluje jako „nebeský náklaďák“.

Kniha odhaluje také řadu zajímavostí:

  • Jaká tajemství skrývá prezidentský speciál Air Force One?
  • Věděli jste, že mezi piloty B-747 patří i brunejský sultán nebo rocker Bruce Dickinson?
  • Kde se nachází únikový východ z kokpitu tohoto stroje, pokud nelze otevřít okna?
  • Jak mohou rybářské lodě pomáhat pilotům při nočním přistání?
  • Čím je výjimečné pražské Letiště Václava Havla?
  • A proč nosil český kapitán ve svém kokpitu 20 let školní atlas?

Součástí knihy je navíc originální rozkládací schéma přístrojové desky a ovládacích panelů Boeingu 747 – skutečná lahůdka pro milovníky letectví!

Tento fascinující příběh propojuje technickou dokonalost a lidskou odvahu, čímž nabízí nevšední pohled na svět jednoho z nejvýznamnějších dopravních letadel v dějinách a kariéru pilota, který s ním dosáhl vrcholu leteckého umění.

 

Formát knihy: 170×240
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 263
Datum vydání: NOVINKA !! 23. 10. 2024
Běžná cena: 398 Kč
Cena přímo z nakladatelství JOTA: 318 Kč

Řím

Řím – jedno z nejpůvabnějších měst světa, věčné ve své kráse a nádherné svou historií. V jeho ulicích se prolínají tisícileté příběhy, architektonické skvosty, spiritualita, skvělá kuchyně a přívětiví lidé. Na každém rohu zde objevíte kousek života a estetiky, která okouzlí.

Ale kde vlastně začít? Kniha vás nejprve naladí několika úvodními eseji, které přiblíží poetiku italských gest, půvab tamních zdrobnělin a místní gastronomii, která potěší jak chuťové buňky, tak oči. Poté se vydáte na 16 tras, pečlivě připravených autorem, jenž město osobně procházel a zkoumal. Tyto cesty vás zavedou nejen k ikonickým památkám, ale také k méně známým a jedinečným místům – do vináren, kaváren, kin, na náměstí, do skrytých zákoutí, k výlohám i malebným kostelům.

Řím. A všude na dosah je krása není klasickým průvodcem plným dat a faktů. Namísto toho přináší živoucí obraz města, inspiruje k objevování a zve k návštěvě míst, která by vám mohla uniknout. Autor Marcel Sauer strávil v Římě čtyři roky a poznal tuto metropoli ve všech jejích vrstvách. Škoda jen, že titulní fotografie knihy není od autora knihy, ale z fotobanky.

Kniha je doplněna množstvím fotografií, slovníčkem krásných italských výrazů, tipy na nejlepší zážitky a dokonce i receptem na dokonalé špagety carbonara.

Nechte se vtáhnout do atmosféry Říma – města, které nikdy nepřestává inspirovat.

 

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 279
Datum vydání: NOVINKA !! 2. 10. 2024
Běžná cena: 498 Kč
Cena přímo z nakladatelství JOTA: 398 Kč

Jaguár v kocovině

V srdci pralesa se štětcem a mačetou: Příběhy Jana Dungela z Jižní Ameriky

Kniha Jaguár v kocovině přináší jedinečný pohled na krásu i křehkost tropické přírody Jižní Ameriky očima malíře a přírodovědce Jana Dungela. Prostřednictvím reportáží z jeho malířských cest, založených na pracovních denících, se čtenáři dostávají blíž k fascinujícímu světu divokých zvířat, exotických krajin i místních kultur. Tyto příběhy vznikaly na pozadí mnohaletého natáčení dokumentů o stavu neotropické přírody – její nádheře, ohrožení i naději na záchranu.

Jan Dungel se poprvé vypravil do Jižní Ameriky v roce 1992 jako člen výzkumného projektu Moravského zemského muzea a venezuelské nadace FUDECI. Od té doby pravidelně organizuje expedice do neprobádaných oblastí, zejména k severnímu úpatí pohoří Neblina na hranici Venezuely a Brazílie.

Jeho úspěchy zahrnují například první dokumentaci dosud neznámého druhu primáta – uakari neblinského (Cacajao hosomi) v roce 2004. V roce 2007 se podílel na historickém objevu hydrologického propojení povodí řek Orinoko a Amazonka, které se stalo významným přínosem pro Královskou zeměpisnou společnost v Londýně.

Dungelovy příběhy oživuje také nový třídílný dokumentární seriál Ohrožená Amazonie, který měl premiéru 15. května 2024 na České televizi. Seriál zachycuje alarmující proměny amazonských pralesů a hrozby, kterým čelí.

Od 17. května 2024 můžete Dungelovu práci obdivovat také na výstavě Tisíc tváří Amazonie v Pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea. Výstava přibližuje kulturní a přírodní rozmanitost Velké Amazonie a zahrnuje i autorovy kresby, které dokonale zachycují pestrobarevný život pralesa.

Tato kniha a výstava vás zvou na jedinečnou cestu do srdce jednoho z nejúžasnějších a zároveň nejohroženějších ekosystémů naší planety.

 

Formát knihy: 167×240
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 279
Datum vydání: NOVINKA !! 24. 4. 2024
Běžná cena: 498 Kč
Cena přímo z nakladatelství JOTA: 398 Kč

 

Arménie Jerevan

Oblast mezi Černým a Kaspickým mořem nepatřila v minulosti mezi nejoblíbenější turistické destinace. Když už se na Kavkaz návštěvníci vydají, většinou míří do Gruzie. Horší dostupnost sousední Arménie má ale své výhody, které cestovatele určitě potěší. Mohou se kromě nádherné přírody těšit na cestování bez turistů, všude je čekají velmi přijatelné ceny a místní si je podmaní svou vřelostí a neuvěřitelnou pohostinností. Tolik dobrého jídla a pití jako v Arménii nám na našich cestách ještě nikdo nenabídl. A o arménské kuchyni se nám bude určitě ještě hodně dlouho zdát.

Nejmenší stát Zakavkazska s obrovským jezerem

Arménie bývá společně se svými sousedy Ázerbájdžánem a Gruzie řazena mezi státy Zakavkazska. Je nejmenším kavkazským státem, její rozloha odpovídá přibližně velikosti Belgie. Zároveň je i nejméně lidnatá, neboť je domovem pouze pro necelé tři milióny obyvatel. Každý třetí Armén žije v hlavním městě Jerevanu, takže hustota zalidnění ve zbytku země je skutečně velmi malá. Země sice nemá přístup k moři, na jeho území ale leží největší kavkazské jezero Sevan, které je dvakrát větší než maďarský Balaton. Sevan je kromě výroby elektřiny využíván Armény k oddechu a rekreaci.

No Images found.

Jeden z nejhornatějších států na světě

Arménie je velmi hornatá země, většina území zasahuje do Arménské vysočiny, část země leží v pohoří Malý Kavkaz. Patří do první desítky nejhornatějších států světa, když její průměrná nadmořská výška dosahuje neuvěřitelných 1792 metrů nad mořem. Pokud by Arménie ležela v Evropě, mohla by se s ní co do hornatosti srovnávat jen Andorra. Dalším zajímavým údajem je, že 40 procent území leží v nadmořské výšce nad 2000 metrů. Téhle výšky dosahuje i hladina jezera Sevan, kolem něhož v létě panuje čilý turistický ruch. Pohyb ve vyšší nadmořské výšce lze rozpoznat občasným zaléháním uší při jízdě autem a častějším zadýcháváním se při větší fyzické aktivitě.

Arménie je bezpečnou zemí s nízkou kriminalitou

Kdo sleduje pravidelně události ve světě, pravděpodobně někdy slyšel o dlouhotrvajícím sporu mezi Arménií a Ázerbájdžánem o tzv. Náhorní Karabach. Ministerstvo zahraničí radí nepřibližovat se k arménsko-ázerbájdžánským hranicím v provinciích Tavuš a Gegharkunik, a to kvůli občasným provokacím obou stran. Hlavní turistická lákadla jsou ale mimo tuto oblast. Arménie je při dodržování všech pravidel bezpečnou zemí, kriminalita směrem k turistům je prakticky nulová. V téhle zemi vás dokonce nebudou chtít veřejně okrást ani taxikáři nebo místní směnárny. V celé zemi je nabízen velmi férový kurs místní měny k euru či dolaru, za stejnou cenu nám ho bez poplatku vyměnily i banky.

Sovětské žigulíky a náklaďáky brázdí místní silnice

Jako Husákovy děti jsme žigulíky na silnicích nestačili počítat. Na rozdíl od našich škodovek a čoudících trabantů z NDR byly vyráběny se silnými a žíznivými motory, což našincům díky levné ropě od bratrského národa zase tak nevadilo. Třicet let jsme tahle auta skoro neviděli a najednou, pár kilometrů za Jerevanem, se objevují úplně všude. Je jich plný venkov, stojí snad u každého domku. Jezdí s nimi mladí i staří, jsou oblíbené mezi taxikáři. Vyjedou všude, uvezou cokoliv. Náklad jim čouhá z oken, na zahrádce vozí obrovské balíky slámy, na silnicích předjíždí naše půjčené SUV i stokilometrovou rychlostí. Kromě žigulíků zde při přepravě nákladu věrně slouží roztomile vypadající náklaďáky GAZ 53 nebo ZIL 130.

I na kavkazský styl jízdy se dá zvyknout

Půjčit si v Arménii auto je snadné jako kdekoli jinde. Arménský provoz je vhodný pro zkušené, předvídavé a hlavně odvážné řidiče, kterým nedělá problém se přizpůsobit. Všiml jsem si, že předjíždění na silnicích je arménským národním sportem. Jednou z jeho disciplín je pak dozajista předjíždění na plné čáře do nepřehledné pravotočivé zatáčky. Zpočátku mi to připomínalo ruskou ruletu, ale pak jsem zjistil, že to až tak nebezpečné není. Předjížděné vozidlo uhýbá poslušně do strany, vytvoří více místa pro spěchající řidiče a auta jedoucí v protisměru zase počítají s šílencem, který proti nim vyrazí. Je třeba si uvědomit, že pokud nebudete předjíždět pomaleji jedoucí vozidla, budete k téhle aktivitě vyzýváni hlasitým troubením řidičů v koloně za vámi. Arméni také nerozlišují typy čar na silnici a málokdy ukazují, že se chystají předjíždět. Protože předjíždějí víceméně pořád, tak už je asi unavuje pořád zapínat a vypínat blinkry. Je mi záhadou, že jsme si za celý týden nevšimli jediné nehody, takže asi skutečně funguje pravidelné křižování řidičů před cestou a obrázky svatých vedle zpětných zrcátek.

Arménská pohostinnost a vynikající kuchyně

Všechna ubytování, která jsme rezervovali prostřednictví platformy Booking, nabízela snídani v ceně. Ta byla vždy vydatná a z místních zdrojů. Téměř vždy se na stole objevoval sýr, tvaroh, vaječná omeleta nebo míchaná vejce s rajčaty, zeleninový salát, zavařené ovoce, džemy, poctivý jogurt a různé druhy pečiva včetně nekynuté arménské placky známé jako lavaš. S rodinami se ale daly domluvit i slavnostní večeře, které se skládaly z několika chodů. Samozřejmostí bylo velké množství studených i teplých zeleninových salátů či opékané brambory s různými druhy masa. Objevili jsme, jak úžasně mohou chutnat různé úpravy baklažánů, které u nás běžně nekupujeme.

K pití jsme dostávali vodu, domácí víno a samozřejmě vodku, občas i místní výroby a s různými příchutěmi. V jedné rodině v Areni nám dokonce přišla zazpívat a zahrát na kytaru dcera majitelů. Pochutnávat si na arménské večeři, zapíjet ji červeným domácím vínem a u toho poslouchat arménské písničky, to byl skutečně dokonalý kulturně-gastronomický zážitek. A dali bychom za něj daleko více než požadovaných 250 Kč za osobu. Vřelost, vstřícnost a pohostinnost jsme se místním snažili oplatit tím, že jsme si od nich kupovali jejich vína a destiláty. Bylo pro nás jediným štěstím, že nám letecká společnost dovolila přepravovat zavazadla až do váhy třiceti kilogramů.

Maršrutky vás dovezou kamkoliv

Alternativou k vypůjčení auta může být místní veřejná doprava, kterou zajišťují takzvané maršrutky. Jde o velmi oblíbený a často jediný druh dopravy v mnoha postsovětských republikách. Maršrutka je taková sdílená taxislužba, jejíž dodávky a mikrobusy odjíždí v pravidelných intervalech z ne moc dobře značených míst. V Arménii se s nimi dostanete skoro všude. Výhodami tohoto druhu dopravy jsou velmi přijatelná cena a výborná manévrovací schopnost při vyhýbání se výtlukům na silnicích, v úzkých uličkách i na hůře přístupných horských cestách. Maršrutky mají přepravit co nejrychleji obyvatele z bodu A do bodu B, nečekejte od nich vysoký komfort přepravy ani fungující klimatizaci.  Zato se můžete těšit na horskou rallye uprostřed nádherné přírody ve vozech, které jsou mnohdy za hranicí proklamované životnosti. Ale i to má určitě své kouzlo.

Co zajímavého nabízí Arménie?

Míst k objevování je v Arménii skutečně bezpočet a některé z nich si zaslouží vlastní cestopis. Protože Arménie přijala křesťanství jako první země na světě (v roce 301), nabízí cestovatelům desítky nádherných klášterů, z nichž některé jsou zapsány i na seznamu UNESCO. Velmi oblíbeným místem pro strávení dovolené jsou pláže jezera Sevan, jehož voda dokáže skutečně ochladit i v parném létě. V Noratu u Sevanu můžete navštívit hřbitov s největším počtem chačkarů (zdobených náhrobků) na světě. Milovníci hor a výšlapů mohou zkusit výstup na nejvyšší vrchol Arménie Aragat (4090 m) nebo na jeho snáze přístupnější jižní vrchol Southern Peak (3879 m). Nadšenci do antiky ocení návštěvu Chrámu v Garni. Znalci dobrého vína by neměli vynechat návštěvu Areni, které je nejstarší doloženou vinařskou obcí na světě. Pro někoho může být zajímavá i návštěva hlavního města, Jerevan se dá v klidu projít za jeden den. Z vlastní zkušenosti ale musím konstatovat, že ta skutečná a krásná Arménie, kvůli níž jsme se do Zakavkazska vydali, začíná až desítky kilometrů za Jerevanem.

Domluvíte se rusky nebo s online překladačem

Oficiálním jazykem v zemi je arménština. Starší i střední generace se ale domluví v pohodě i rusky a tak se nám snad poprvé v životě hodil jazyk našeho bratrského národa z doby hlubokého míru. S angličtinou zde člověk moc nepochodí, s nadsázkou říkám, že poslední slušnou angličtinu jsme slyšeli od letušek v letadle. Lámanou angličtinou hovořila ještě slečna v autopůjčovně v centru Jerevanu a potom dcera jedněch hostitelů. Arméni sice anglicky moc nemluví, rychle ale přiskočí s překladačem a hned se na všem společně domluvíte. A když po skvělém jídle přinesou dobré víno či místní vodku, tak už ani ten překladač není tolik potřeba.

Jak do Arménie? Určitě letecky!

Přímý letecký spoj z Prahy do Jerevanu není aktuálně k dispozici, takže pokud chcete letět z našeho hlavního města, přestupu se nevyhnete. Z vídeňského letiště lze využít přímých letů společností Wizzair a Austrian. Počítejte ale s tím, že budete mít „rozbitou“ první i poslední noc, protože časy letů nejsou příznivé. My jsme si původně zakoupili letenky se společností Wizzair z Vídně do Jerevanu a zpět z gruzínského Kutaisi do Prahy. Při nákupu v lednu nabízela společnost lety ve skvělých časech kolem poledne, v březnu je ale přesunula na noční hodiny. Proto jsme využili refundaci a sáhli k naší oblíbené společnosti Turkish Airlines.

Zakoupili jsme letenky Praha – Tbilisi a do Arménie se přesunuli pozemní cestou. Sice jsme museli přestupovat v Istanbulu a zaplatili za zpáteční letenku sedm tisíc korun, ale zato jsme měli klidné denní lety, v ceně odbavené zavazadlo do 30 kg a úžasná teplá jídla a nápoje ve všech čtyřech letech. Že sázka na Turkish byla správnou volbou se nám potvrdilo i na zpáteční cestě, během níž proběhl celosvětový výpadek IT systémů a my jsme zůstali neplánovaně na Istanbulském letišti. Po vystání několika front nás společnost, stejně jako další tisícovky pasažérů, rozvezla do čtyř a pětihvězdičkových hotelů po celém Istanbulu. Dostali jsme zdarma večeři i snídani a ráno nás odvezli k našemu letadlu. Žádné odvolávání se na zásah vyšší moci jako u jiných společností. Naopak, ještě nám přišla do e-mailu omluva a slevový poukaz na další lety.

Arménie s Gruzií dohromady? Žádný problém!

Pokud by některý z cestovatelů zatoužil stejně jako my poznat obě země v rámci jednoho itineráře, není to problém. Mezi Jerevanem a Tbilisi existuje pravidelné spojení sdílenými dodávkami. Dopravu zajišťuje několik společností a nevýhodou je, že odjíždí z různých míst hlavních měst. My jsme si zvolili arménskou společnost Hayreniq Tour, neboť se její jízdenky daly objednat online prostřednictvím platformy 12GO a zároveň dopravce nabízel rozumné storno podmínky. Doba jízdy mezi městy je závislá na dopravě a situaci na hranicích, nám cesta zabrala asi 6 hodin.

Na státním přechodu musí všichni cestující vystoupit a přejít pěšky přes obě kontroly. Po cestě řidiči zastaví na 20 minut u restaurace či jídelny s pekárnou, kde si mohou cestující odskočit, zahnat hlad a doplnit nápoje. Cena přepravy se pohybuje okolo 500 Kč za osobu, s sebou si lze vzít jedno malé i velké zavazadlo. Dodávky mají klimatizaci, ale řidiči ji nepouští a jezdí s otevřenými okny. Pokud někomu nevyhovuje závodní styl jízdy s neustálým předjížděním a telefonováním, nechť se vyhne místu spolujezdce a nebo ať raději rychle usne. V opačném případě si užijete kavkazskou rallye plnými doušky. Ale zase budete mít na co vzpomínat a o čem vyprávět přátelům.

« z 2 »

 

Back to top