Archivy

Anglie

Turistický průvodce z řady Rough Guides přeložený z 11 originálního vydání v angličtině představuje zemi do které proudí davy lidí z celého světa obdivovat vše nové i dávno minulé.

Anglie je součást Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. V porovnání se sousedním Skotskem na severu a Walesem na západě je Anglie největší zemí Velké Británie. V rámci poznávání je údajně nejlepším výchozím bodem Londýn s čímž určitě nemusí každý souhlasit. Vždyť další významná velká města jsou Birmingham, Bristol, Newcastle, Leeds, Sheffield, Manchester a Liverpool nebo starobylá města jako jsou Catenbury, York, Salisbury, Durham, Lincoln a Winchester.

Kniha v úvodu seznamuje čtenáře s Anglií a v typické části také představuje 30 největších zajímavostí. Překvapivě je jich uctihodných 30, což žádný průvodce vydaný od Rough Guides snad nemá. No Anglie je zemí, kde se průvodce Rough Guides narodil, tak se není co divit.

V zajímavostech nechybí například nejvýznamnější kamenný kruh Stonehenge, Durhamská katedrála, přímořské letovisko Margate, Oxfordské koleje, yorkshirská vesnice Haworth, palác Hampton Court, krásná vesnice Chipping Campden, vápencový oblouk na pobřeží Durdle Door nebo kouzelné přímořské městečko Southwold.

A jak je rozdělena hlavní část samotného průvodce? Na 13 kapitol dle oblastí. První z nich je samostatná kapitola Londýn. Dále Jihovýchod, Hampshire, Dorset a Wiltshire, Oxfordshire, Cotswolds a okolí, Bath, Bristol a Somerset, Devon a Cornwall, Východní Anglie, West Midlands a Peak District, East Midlands, Severozápad, Cumbria a Lake District, Yorkshire, Severovýchod.

Kniha nabízí také nejrůznější zajímavosti jako například informace o tradiční anglické snídani, která vás nasytí na celý den. Dále jsou zde přehledně prezentovány jednotlivé národní parky. Kniha je zpracovaná velmi detailně a kvalitně určitě i díky tomu, že samotný Rough Guides, jak jsem již zmínil, je v Anglii doma.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 736
Datum vydání: NOVINKA !! 15. 1. 2020
Běžná cena: 898 Kč (ušetříte 180 Kč)
Naše cena: 718 Kč

Bosna a Hercegovina

Jedná se o velice oblíbený cíl turistů pobývajících na Jadranském pobřeží. Vodopády Kravica se nacházejí na území Bosny a Hercegoviny poblíž hranic s Chorvatskem. Vodopády jsou také cílem zájezdů mířících na poutní místo Medjugorje, které se nachází pouhých 10 km odsud.

Kravica

Vodopády Kravica leží na řece Trebižat nedaleko obce Gornji Studenci. Výška vodopádu se pohybuje od 26 do 28 metrů. Šířka vodopádu je s průměrem 120 metrů a tvoří přírodní amfiteátr. Pod vodopády se nachází azurové jezírko s průzračně čistou vodou. Zde je možné se koupat a dá se doplavat až k vodopádům. Voda je i v parných letních měsících poměrně studená, ale nemusíte mít obavu, protože koupání si zde vyzkoušela i herečka Monica Belluci a to ve filmu, který zde natáčel Emir Kusturica.

Služby u vodopádů

Vstupné se platí v budově u parkoviště a bylo 20 KM ( 1 bosenská marka = 12,8 Kč ) My jsme platili v chorvatských kunách a děti nám vůbec nepočítali, byť jim bylo více než 7 let. Od budovy musíte cca 500 metrů pěšky. V areálu vodopádu se pak nachází i občerstvení. V sezóně je zde spoustu turistů i zájezdní autobusy. Takový nával turistů jen těžko někde uvidíte. Lidé ležící až u cesty a kolem jejich hlav davy procházejících turistů. Krásné záběry pro natáčení videa. I tak návštěvu doporučuji, je to zážitek. Jen nepočítejte, že si zde dáte poklidný oběd bez čekání. V areálu jsou vybudovány i toalety s převlékárnami.

Na břeh pod vodopády fungoval převoz loďkami, ale jednalo se o placenou službu nad cenu vstupného. Převoz jen několika metrů byl hodně drahý. Na starších fotografiích vodopádů Kravica z internetu bylo patrné, že zde byla úzká dřevěná lávka pro přechod na druhý břeh. Ta byla účelově zrušena.

Snake, Snake křičeli turisté

Při koupání v jezírku nebo pohybu u něj je nutné si dávat pozor na hady. Ve vodě jsme zaznamenali několik mladých hadů majících úkryt v rákosí. Tam je rušili neukáznění turisté, kteří vyplašeně pokřikovali a zběsile bouchali do rákosí deskou. Potom je v rákosí zase vyděsila moje ruka s kamerou. No co bych neudělal pro skvělý záběr. Snake, no problem for me. Na části břehu je označení cedulkou hadi se zákazem vstupu a červenou vlaječkou. Bohužel ne všichni turisté zákaz dodržovali.

Doporučení

Pokud se vydáte ke Kravickým vodopádům z Chorvatska tak si nezapomeňte vzít cestovní doklady (pas/OP). Před příjezdem do Bosny a Hercegoviny také doporučuji vypnutí mobilních dat, protože se jedná o zemi mimo EU a tyto služby jsou mobilními operátory draze účtované.

Oficiální stránky – vodopády Kravica

No Images found.

 

město Barrea

Snad každý cestovatel touží při svých putováních narazit na výjimečné místo, o němž turističtí průvodci mlčí. Nečekaná setkání jsou vítaným zpestřením dopředu připraveného itineráře. Při cestě po národním parku Abruzzo jsme takové místo našli. Jmenuje se Barrea, leží na vysokém skalnatém ostrohu na břehu jezera a procházka jeho historickým jádrem je návratem do středověku. Barrea je kouzelné městečko, které dokonce nezná ani česká verze Wikipedie.

Odlehlost brání masovému cestovnímu ruchu

V Itálii jsou stovky zajímavých historických míst. Málokterá z nich si ale můžete v klidu vychutnat i v létě. Neregulovaný cestovní ruch dokáže pokazit dojem z nejedné památky či lokality. Pro Barreu to však neplatí, neboť ji před nájezdy turistů brání poloha ve vnitrozemí. Středověké centrum lze proto v klidu obdivovat i v červenci nebo srpnu. Dvouhodinovou cestu z Říma, Pescary či Neapole se totiž mnohým podstoupit nechce. Zaplaťpánbůh.

Průzračné jezero oživilo život městečka

Mohlo by se zdát, že první obyvatelé využili blízkosti jezera a osídlili skalnatý ostroh v jeho blízkosti. Zdání však klame. Jezero vzniklo přehrazením údolí řeky Sangro teprve v roce 1951. Správně jde tedy o přehradní nádrž vystavěnou uměle za účelem výroby elektřiny. Od svého vzniku slouží samozřejmě i k rekreaci místních obyvatel a turistů. V blízkosti města je několik pláží, jejichž hlavní devízou je průzračně čistá voda. I když se vodní plocha nachází v tisícové nadmořské výšce, je teplota vody v létě příjemná a osvěžující. Místní obyvatelé, říkající si „Barreani“, tvrdí, že jezero zmírnilo postupné vylidňování městečka a stalo se kromě horských tras dalším lákadlem pro obyvatele italských měst. Zahraničních turistů je tu prozatím pomálu, ale to se určitě brzy změní. Turistický potenciál má město obrovský.

Do historického jádra pouze pěšky

Do centra města nelze vjíždět vozem. Auto lze zdarma zaparkovat v rozšířené serpentině na silnici SS83 (směr Barrea – Alfedena), která hraničí s ulicí Vía Roma. Ke staré městské bráně dojdete po asi 250 metrech, cestou určitě odlovíte spousty nádherných fotografií Barrey s jezerem. Hned za branou začíná pěší zóna. Pokud odbočíte prudce vpravo do kopce, dojdete za pár minut ke strážnému hradu, jehož věž je patrná z velké dálky. Pokud bude otevřeno, vstoupíte za symbolické vstupné do malého hradního areálu. Z hradu toho skutečně moc nezbylo, zato však jeho věž nabídne úžasné panorama městečka s jezerem.

Nádherné uličky s nejistým osudem

Po rychlém sestupu z hradního komplexu se touláme úzkými, kroucenými a často i strmými uličkami, které lemují staleté kamenné domy. Autentická atmosféra středověku je takřka dokonalá. I v odpolední siestě je zde příjemný stín, místní obyvatele logicky potkáváme spíše sporadicky. Je nám jasné, že to co na nás působí kouzelně a idylicky, může působit na mladé Italy nezáživně a zastarale. Bydlení v těchto domech není komfortní, proto v nich dožívají spíše starší obyvatelé, ti mladší odešli za prací do větších měst ležících na pobřeží Jaderského či Tyrhénského moře. Opačným směrem pro změnu zamířili obyvatelé z pobřeží, pro něž se domy v historickém jádru stávají vítanou alternativou k hektickému životu ve městech. Nezbývá než si přát, aby se Barrea nestala jedním z mnoha vylidněných skanzenů.

Touhy a úděl

První ženy na osmitisícovkách.

Osudy prvních žen na nejvyšších vrcholech světa pohledem Diny Štěrbové.

Na planetě Zemi máme čtrnáct horských masivů převyšujících magickou hranici 8 000 metrů nad mořem. I když k jejich vrcholům dlouho vzhlíželi převážně jen příslušníci silného pohlaví, objevila se již po druhé světové válce výjimka potvrzující, že ani ženám nejsou velehory lhostejné. Byla jí Claude Koganová, která se pokusila o vylezení Čo Oju, šesté nejvyšší hory světa, již v pionýrských letech 1954 a 1959. Bohužel na srázech své vysněné hory tragicky zahynula, což další snahy žen o podobné výkony na léta zastavilo. Zatímco mužské prvovýstupy na vrcholech koruny Himálaje byly dovršeny v šedesátých letech dvacátého století, prvními ženami na osmitisícovém vrcholu Manaslu se staly s velkým časovým odstupem až Japonky v roce 1974.

Touhy a úděl
Dina Štěrbová – Touhy a úděl

Osudy prvních žen na nejvyšších vrcholech byly často velmi složité, ba až kruté a splnění jejich osmitisícových snů vyžadovalo obrovskou energii, horolezecké mistrovství, cílevědomost, odvahu a dřinu, často ovšem i nutnost vyrovnat se s těžkou psychickou frustrací. Bohužel platí, že „osmitisícové“ touhy a sny žen byly zhusta vykoupeny nejen slzami a krví, ale opakovaně i cenou nejvyšší.

Kniha popisuje velmi čtivou a zároveň faktograficky přesnou metodou jednotlivé osmitisícovky jak z hlediska prostupnosti a výstupů ženských expedic, tak i z hlediska geografického, historického a geopolitického. Dina Štěrbová shromažďovala neúnavně a až s mravenčí pílí informace o prvních ženách na těchto horských velikánech celých patnáct let. Mnohé z aktérek osobně navštívila, některé údaje jí poskytly kamarádky nebo pozůstalí, jiné objevila v archivech. Cílem bylo přinést autentické dokumenty a současně vcítit se do tužeb a osudů všech účastnic této dvacet čtyři let trvající ženské odysey. Kromě množství jedinečných fotografií kniha obsahuje i přesné tabulky.

Jedinečná kniha o prvních ženách na nejvyšších vrcholech, na které pracovala autorka vytrvale patnáct let.
Oceněno 1. místem v kategorii Nejlepší kniha v rámci festivalu GO Kamera 2020.

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 407
Datum vydání: NOVINKA !! 15. 1. 2020
Běžná cena: 498 Kč (ušetříte 100 Kč)
Naše cena: 398 Kč

 

Škoda 100

Škodou 100 do Mongolska a zpět!

Jana a Daniel Urbanovi jsou manželé a opět vyrazili na dlouhou cestu starým střepem. Škodou 100 z roku 1969. A na své dlouhé cestě si psali deník, aby ani jedna historka, ani jeden zážitek nezapadl. I vy se proto s nimi můžete vydat ze Strašína přes Pamír do Mongolska a nakonec do Prahy na Václavák.

Sáhli si až na dno, projeli vyprahlou stepí ve čtyřiceti stupňových vedrech, topili se v bahně, zapadali sněhem a málem zmrzli, vydrápali se do více než 4 600 metrů, jeli tam, kam si troufnou jen velká terénní auta, byli okradeni a bylo jim pomoženo. Několikrát byli na pokraji konce, ale nakonec všechny problémy vyřešili a podařilo se jim ve zdraví přijet domů.

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 320+32
Datum vydání: NOVINKA !! 15. 1. 2020
Běžná cena: 398 Kč (ušetříte 80 Kč)
Naše cena: 318 Kč

 

Dakar

Inspirativní příběh Češky, která dojela nejtěžší závod světa Rally Dakar jako první česká motorkářka.

„Když se člověk rozhodne a něco si přeje, věnuje svému snu veškeré úsilí, nemrhá pak svým časem a energií, i kdyby se nedostal až ke kýženému konci. V každý moment té cesty na tom bude líp, než kdyby se do ní vůbec nepustil.“

Dakar
Cesta na Dakar

Gábina Novotná

na vysněný konec došla. Jako první česká žena dokázala dojet na motorce nejnáročnější rally závod světa, legendární Rally Dakar. Povedlo se jí to na druhý pokus, poprvé ji zastavilo nepříjemné zranění. Celá cesta na cílovou rampu nebyla vůbec jednoduchá, přinesla mnoho bolesti.

V této knize ale zdaleka není řeč pouze o samotném závodu, nýbrž o všem, co mu předcházelo, a to od okamžiku, kdy se jedna učitelka jazyků a překladatelka rozhodla, že dojede do cíle. Minimum zkušeností s motorkou stejně jako s vrcholovým sportem, sponzoři žádní, bankovní účet prázdný – nic nenasvědčovalo tomu, že by se to Gabče mělo povést. A přece! Výzva jménem Dakar přinesla mnoho problémů, ale Gabča ani vteřinu nelitovala, že se do ní pustila. Kromě spousty negativních okamžiků a nepříjemných situací se totiž vnitřně hodně posunula, potkala řadu skvělých lidí a navždy jí v paměti zůstanou neopakovatelné momenty, které zažila.

Neuvěřitelný příběh jedné trochu šílené mladé ženy ukazuje, že nadšení a tvrdohlavost přináší zázraky. Je cílová rampa nejsledovanějšího závodu světa konec, nebo se dočkáme nečekaného zvratu?

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 238
Datum vydání: NOVINKA !! 8. 1. 2020
Běžná cena: 398 Kč (ušetříte 80 Kč)
Naše cena: 318 Kč

Zrmanja

V Chorvatsku jsme projeli opravdu mnoho míst, ale jen některá se vám vryjí do paměti jako vodopády na řece Zrmanja. Jedná se o jeden z největších zážitků, který byl původně překvapivě jen okrajovým plánem našich cest.

Původní hlavní cíl naší cesty byly Cerovačke špilje neboli Cerovacké jeskyně. Ty leží nedaleko řeky Zrmanja. Při příjezdu na záchytné parkoviště nám hejno divokých vos nedovolilo vystoupit z auta. Nevěřil jsem, že je vůbec možné, aby vosy v tak velkém počtu napadli celé auto.  Nabídku na použití spreje Raid od sympatické mladé slečny (vzdálené 20m od auta), patrně průvodkyně jsme raději nevyužili a tak jsme se do jeskyní nepodívali.  Díky tomu jsme zvolili výlet k vodopádům řeky Zrmanja.

Cesta k vodopádům

Toto místo jsem našel v on-line mapách a líbili se mi fotografie uživatelů, co již místo navštívili. Nikde jsem neviděl žádnou reklamní prezentaci, toto místo je prozatím docela ukryto před masovějším turismem. Ze Zadaru jsou vodopády vzdáleny cca 50 km do vnitrozemí, výchozí cesty vedou od Novigradského moře kam se vlévá řeka Zrmanja. K vodopádům jsme dorazili od obce Muškovci, kdy cestou minete hydroelektrárnu Velebit s vodní nádrží. Jinak je okolí vyprahlé a dlouho nenasvědčuje nic tomu, že by zde bylo něco úžasného k vidění. Při příjezdu k vodopádům to vypadá jako „oáza uprostřed pouště“.

Koupání ve vodopádu Zrmanja

U vodopádu se nachází kemp, který využívají především znalí vodáci, které láká sjíždění říčního toku protkaného vodopády. Startovací místo se nachází cca 6 km dále po proudu řeky. Je patrné, že někteří zde tráví celou dovolenou. K vodopádům je volný vstup a určitě se zde musíte vykoupat. Voda je sice chladná, ale za to průzračně čistá. Úžasné je, že se můžete pohybovat pod vodopády, vylézt i nad vodopád. Je to prostě nejimpozantnější místo.

Stravování

V kempu Muškovci Zrmanja je restaurace Slapovi Zrmanje. Jídlo je zde daleko levnější než v přímořských restauracích. Doporučuji si sednout na terasu, pod kterou protéká voda a je zde exkluzívní výhled na vodopád.

Kaňon řeky Zrmanja

Cestou doporučuji projet přes městečko Obrovac, kde můžete spatřit krásné výhlídky na kaňon, který zde vyformovala řeka Zrmanja. A pokud vám bude okolí povědomé tak vězte, že se v kaňonu řeky natáčel film Vinnetou a právě zde bojoval Old Shatterhand s náčelníkem Inču-čunou. V díle Vinnetou III – Poslední výstřel se na řece objevilo Pueblo Apačů a byla zde natáčena excelentní scéna zapálení vorů s bandity.

Autor fotografií: Karel Veit

No Images found.

 

rozhledna Akátka

Turistickou atrakci, u které téměř bydlíte a úplně jí míjíte, to je případ rozhledny Akátky. Ta se nachází na kopci Výhon 355 metrů nad mořem, na pomezí katastru města Židlochovice a obce Blučina v oblasti přírodního parku Výhon. A tak mnohdy lidé na internetu hledají rozhledna Židlochovice nebo rozhledna Blučina.

Akátová věž

Rozhledna byla otevřena v srpnu roku 2009. Jak již název napovídá tak bylo na její stavbu použito akátové dřevo a ocelové spojovací prvky. Nejedná se o dřevěnou kulatinu, nýbrž o opracované akátové dřevo. Po 11 letech od otevření má dřevo již přírodní patinu šedého zbarvení. Na věži je viditelné, že akátové dřevo má vysokou životnost. Věž má kruhový půdorys o průměru 3,7 m. Postupně ubývající dřevěné prvky odkrývají s rostoucí výškou kruhový výhled do okolí. Ve výšce 14,5 m se nachází nezastřešená vyhlídková plošina, na kterou vede 76 schodů. Málokterá rozhledna nabízí tak skvělé výhledy jako tato. I samotná rozhledna je velice fotogenická. 

Vstup a jak se k ní dostat

Výlet k rozhledně je možný v každém ročním období a vstup je zdarma. Její umístění je ideální, poněvadž k ní ještě vede okružní Naučná stezka o délce 6,3 km začínající na náměstí v Židlochovicích. Odtud si můžete vybrat několik dalších tras.

Přírodní park Výhon

Byl zřízen v roce 2002 v katastrálním území Blučina, Židlochovice a Nosislav a zaujímá celý masív Výhonu. Turisticky není údajně Výhon dostatečně doceněn, ač jde o neobyčejně významné území. To mohu potvrdit, poněvadž jsem zde byl poprvé. Je také velice zajímavé, že zde žijí chráněné druhy ptactva jako například vlha pestrá nebo ťuhýk obecný. Roste zde například koniklec velkokvětý a k mému překvapení len žlutý a hvězdnice chlumní. Území je jednou z nejbohatších třetihorních paleontologických lokalit na Moravě. A tak zde můžete při troše štěstí nalézt třeba nějakou fosilii. Nezbývá než sem vyrazit, protože i Zdeněk Pohlreich se zde proháněl na kole a to při natáčení jednoho z dílů pořadu Ano šéfe!

 

Srí Lanka

Kataragama patří společně s Adamovou horou a Chrámem Buddhova zubu mezi tři nejnavštěvovanější poutní místa na Šrí Lance. Nachází se v provincii Uva na jihu země a je vzdálená asi 250 kilometrů od Kolomba. Město je místem každodenních náboženských obřadů a rituálů, jichž se účastní lidé vyznávající různá náboženství. Všechny společně spojuje obdiv, úcta a láska k jednomu z patronů ostrova – Bohu Kataragamovi.

Kataragama Dévijó a Skanda – dvě jména pro jednoho Boha

Bůh Kataragama Dévijó je jeden z patronů obyvatel Šrí Lanky. První chrám mu tu nechal postavit místní panovník  Dutugemunu již ve 2. století př.n.l., aby ho tak odměnil za pomoc v boji proti Tamilům ohrožujícím jeho království. Paradoxem je, že patron většinových buddhistických Sinhálců je zároveň uctíván i hinduistickými Tamily. Ti ho pro změnu nazývají  Skandou či Muruganem, což byl první syn boha Šivy a bohyně Parvátí. Skanda je hinduistický Bůh války a ochránce zbožných a také přemožitel démona Táraka. Jeden Bůh je tedy uctíván oběma většinovými náboženskými směry Šrí Lanky, což je skutečně velmi neobvyklé. A aby té náboženské tolerance nebylo málo, Kataragamu uctívají i Véddové, což jsou potomci původního ostrovního obyvatelstva. Navíc se v Kataragamě nachází i mešita Ul-Khizr, která je svatyní zdejších muslimů. Výjimečné to místo.

Katagarama Dévijó bdí i nad naší cestou

„Mnozí z řidičů na Šrí Lance míří po nákupu nového vozu do Kataragamy, aby místního Boha požádali o ochranu před nehodami“, vysvětluje nám během příjezdu do města náš řidič Soyza. Podle něj se pak nemůže lidem v autě stát nic vážného. Strážný anděl má prý na starosti i naši dodávku. V duchu doufám, že chrání i chodce, neboť už chvíli mezi nimi kličkujeme a často je míjíme dost natěsno. Projíždíme rutinní policejní kontrolou, která jako obvykle jen nahlédne do vozu, uvidí bledé tváře a dá pokyn k pokračování v jízdě k parkovišti pro VIP hosty. Zbytečný luxus, na který si pořád nemohu zvyknout.

Tři rituální obřady denně

Areál Kataragamova posvátného areálu leží na sever od města.  Svou cestu začínají  poutníci v centru Kataragamy. Po pár desítkách metrů míjí říčku Menik Ganga, v níž vykonají rituální koupel a pokračují po pískové cestě směrem k hlavnímu chrámu Maha Devale (Velká svatyně). Před vstupem je třeba projít velkolepou vstupní branou, která je zdobená  několika slony a pávy. Místní totiž věří, že právě na těchto opeřencích se Kataragama přemísťoval. Hlavní chrám je místem, kde se třikrát denně odehrává rituální obřad, tzv. púdža.  Uprostřed chrámu vidíme velký obraz Skandy se šesti obličeji a dvanácti rukama, k němuž věřící přistupují s mísami naplněnými ovocem zakoupeným v některém z mnoha přilehlých stánků. Někteří poutníci ovoce Skandovi předají, jiní si ho nechají od mnichů požehnat, čímž údajně nabývá léčivých účinků. Pokud vám někdo nabídne toto ovoce, je slušné tento dar přijmout. Kromě poutníků mají o zdraví postaráno i celé houfy hulmanů posvátných, kteří se ovocem nacpávají celý den. Na rozdíl od spousty vychrtlých psů, kteří hodování opic sledují zpovzdálí.

Hudba, paví tanec a rozbíjení kokosových ořechů

Posvátný areál je dobré navštívit třeba i hodinku před začátkem obřadů, kdy hlavní cestou prochází pomalým tempem skupiny bubeníků a trumpetistů doprovázených tanečníky předvádějícími paví tanec. Divácky vděčným okamžikem je rozbíjení kokosových ořechů. Naproti hlavnímu chrámu leží v kovové ohrádce dva kameny, do jednoho z nich je vytesaný trojzubec a do druhého kopí. K ohrádce přistupují věřící, zapalují kokosové ořechy, přednesou modlitbu a následně se pokusí ořechy rozbít. Pokud ořech zůstane v celku, je to nepříznivé znamení. Většině z nich se to podařilo napoprvé, počet pokusů ale není naštěstí limitován. Jestliže nechcete být osprchováni kokosovým mlékem, držte se v bezpečné vzdálenosti.

Nádherná stúpa Kiri Vehera

Kromě Velké svatyně, mešity, menších buddhistických a hinduistických chrámů si nenechte ujít úchvatnou stúpu Kiri Vehera umístěnou v zadní části areálu u VIP parkoviště. Jde o jedno z nejpopulárnějších buddhistických míst Šrí Lanky. Třicet metrů vysoká stavba byla postavena v 6. století př.n.l. a patří mezi šestnáct míst v zemi, které navštívil Buddha při svém putování po ostrově. Stúpa je natolik velká, že ji uvidíte již od Velké svatyně, přestože jsou obě stavby od sebe vzdáleny skoro kilometr.

Pokud můžete, navštivte večerní púdžu

Jak jsem již zmínil, každý den probíhají tři obřady – před východem Slunce, před polednem  a po setmění. My jsme se na radu řidiče zúčastnili večerního obřadu, jenž začíná po šesté hodině. Do areálu Velké svatyně se vstupuje bez bot a chodí se po písčitém povrchu, což by návštěvníkům v případě poledního obřadu mohlo činit problémy. Zároveň je večerní púdža na rituály nejbohatší a hra světel ve tmě působí opravdu tajemně a mysticky.

Příklad z Kataragamy je hoden následování

Člověk, který nevyrůstá v celkem komplikovaných nábožensko-filosofických systémech buddhismu a hinduismu asi nikdy úplně nepochopí chování a zvyky členů těchto komunit.  Náboženské rituály v Kataragamě nabízí jen malý střípek z této složité mozaiky. Místo má opravdu neuvěřitelnou duchovní sílu, je plné neutuchající energie a spojuje lidi hned několika náboženských skupin. Vzácný to příklad lidské tolerance. A já jsem opravdu rád, že jsem u toho mohl být.

« z 2 »

 

Jedná se o první vydání průvodce Arménie v ČR z edice průvodců Bradt. V originálním vydání se jedná o páté vydání. V průvodci neočekávejte množství fotografií, ty jsou pouze na úvodních několika málo strankách. Za to průvodce obsahuje cenné informace potřebné pro úspěšnou cestu a popisuje nejen všechny nejoblíbenější památky, ale také ty, které se nacházejí mimo běžné turistické trasy.

Průvodce navíc obsahuje záplavu nových informací pro dobrodružné cestovatele včetně rad týkajících se pěší turistiky a trekkingu, táboření, cestování na horských kolech, lezení, cestování terénními vozy a zimních sportů včetně běžkování. Pokrývá i nové dálkové stezky.

Arménie, plná historie a velkolepých přírodních scenérií, je vskutku podmanivou zemí. Ať už navštívíte starověké kláštery roztroušené v dramatické krajině, projdete si působivá jerevanská muzea nebo se rozhodnete obdivovat složité kamenné reliéfy v Noratu, na každém kroku dostanete příležitost ponořit se do minulosti tohoto národa. Přidejte si vřelé místní obyvatele, skvělé možnosti pro pěší turistiku a bohatý ptačí život a rychle zjistíte, proč Arménie stojí za víc než jen krátkou návštěvu.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 416+12
Datum vydání: NOVINKA !! 13. 11. 2019
Běžná cena: 578 Kč (ušetříte 116 Kč)
Naše cena: 462 Kč

Back to top