Chcete se na chvíli ocitnout uprostřed starověkého římského města? Toužíte vstoupit do Apollónova chrámu, římského divadla, do některých z mnoha římských lázní či do amfiteátru pro dvacet tisíc diváků? Zajímá vás, jak vypadala ubytovna gladiátorů nebo takový nevěstinec? Chtěli byste se projít po fóru nebo zhlédnout některé z honosných domů bohatých aristokratů? Pokud ano, tak navštivte Pompeje, protože tahle archeologická lokalita ukojí vaši zvědavost.
Vesuv nedal Pompejím šanci
Výbuch sopky Vesuv v roce 79 byl vysoce destruktivní. Těžká láva neumožnila plynům opustit kráter, ty se pak postupně hromadily, zvyšoval se tlak, při němž se poničily stěny vulkánu. Exploze během chvilky vymrštila do třicetikilometrové výšky obrovské množství lávy, prachu, popela a sopečných plynů. Žhavé mračno postupující na jih a jihovýchod zlikvidovalo vše, co mu stálo v cestě. Hotová apokalypsa! Přestože se pravděpodobně tisícům lidí podařilo uprchnout a dostat do bezpečí, osud jen deset kilometrů vzdálených Pompejí byl zpečetěn. Výbuchy se ještě tři následující dny opakovaly a Pompeje se tak zakrátko ocitly pod několikametrovou vrstvou popela.
Svědectví podal Plinius mladší
Jediným spolehlivým svědkem události byl pozdější slavný římský spisovatel a právník Gaius Plinius Caecilius Secundus, známý spíše pod zkráceným jménem Plinius mladší. Tehdy jako osmnáctiletý žil se svým strýcem Pliniem starším ve městě Misenum v severní části Neapolského zálivu. Ve městě tehdy sídlila nejsilnější římská námořní flotila a Plinius starší byl jejím velitelem.
Po výbuchu se proto Pliniův strýc rychle vydal do Pompejí, aby pomohl s evakuací obyvatel. Přestože byla evakuační operace z části úspěšná, sám Plinius starší během ní zahynul. Jeho synovec nejenže výbuchy pozoroval, ale měl také možnost mluvit s obyvateli Pompejí, kteří se zachránili. Své postřehy sepsal ve dvou dopisech, které zaslal slavnému římskému historikovi Tacitovi. Jde tak o jediné dva prameny, jejichž existence má obrovský význam pro historiky i vulkanology. Ti dokonce dodnes ve své terminologii používají pojem „pliniovská erupce“ pro označení těch nejničivějších sopečných výbuchů.
S cílenými vykopávkami začali až španělští králové
Na místo zasypaného města se krátce po katastrofě přijel podívat sám císař Tito a rozhodl, že nebudou zahájeny žádné výkopové práce spojené s možnou obnovou města. Neúspěšný pokus o nalezení Pompejí provedl ještě v první polovině třetího století císař Alexandr Severus, poté se už dlouhá staletí o osud města nikdo nezajímal a pravděpodobně upadlo v zapomnění. Roku 1599, po více jak patnácti staletích, nalezli dělníci pracující na tunelu pro odvod vody z řeky Sarno několik fresek, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Až v roce 1748 započal výkopové práce španělský vojenský inženýr Roque Joaquin de Alcubierre.
Neapolsko v té době náleželo španělským králům z Bourbonské dynastie a ti předpokládali, že by nálezy případných cenností mohly pokrýt jejich investice spojené s celou akcí. Z dnešního pohledu šlo tedy o podnikatelský záměr s nejistým výsledkem a nemůžeme se proto divit tomu, že první hodnotnější nálezy skončily v královských sbírkách či pokladnicích. Přestože šlo ze začátku spíše o „vykrádání“ římského dědictví či rabování, bez rozhodnutí Španělů by Pompeje zcela jistě odkryty nebyly.
Pompeje stály u zrodu moderní archeologie
Zpráva o úspěšných vykopávkách v Pompejích se na svou dobu velmi rychle rozšířila do celého světa. Objev takového rozsahu byl unikátní a stál vlastně u zrodu moderní archeologie. Do oblasti zamířila velká řada odborníků, kteří si uvědomovali, že je třeba přestat pohlížet na nálezy jako na zpeněžitelné kuriozity a začít je spojovat se skutečnou historií. Na vykopávkách se během téměř třech století vystřídala velká řada vynikajících archeologů. Za zmínku stojí určitě Guiseppe Fiorelli (1823-1896), který si jako první uvědomil, že prázdné dutiny ve ztuhlé lávě jsou pozůstatky po tělech lidí a zvířat a začal dělat jejich odlitky. Téměř celý život zasvětil Pompejím i vedlejšímu zasypanému městu Herculáneu další významný italský archeolog Amadeo Maiuri (1886-1963).
Obdivuhodná stavební dokonalost římských stavitelů
Pompeje mají podobnou strukturu jako většina římských měst. Hlavním občanským, politickým, náboženským a obchodním centrem bylo dodnes z velké části zachované fórum. Jde o velký, podlouhlý a otevřený prostor, dneska bychom ho nazvali jako hlavní náměstí. V Pompejích je umístěno v jihozápadní části kousek od Přímořské brány sloužící jako jeden ze vstupů do areálu. Zaujímá plochu asi půl hektaru, bylo vydlážděno mramorovými bloky a celé jeho prostranství obklopovaly arkády s mohutnými dórskými sloupy.
S fóra se můžete vydat do některých ulic, které vás překvapí svou důmyslností a praktičností. Městské silnice naleznete víceméně v původním stavu. Jsou vykládané lávovými bloky a chodníky vyvýšeny tak, aby chodce neohrožovala voda z přívalových dešťů. Na některých místech se objevují něco jako přechody pro chodce tvořené z vyvýšených kamenů s rozestupy pro kola vozů. Pompeje vás dozajista nadchnou, jde o unikátní procházku starověkým římským městem s jeho ulicemi, amfiteátry, chrámy, divadly, zahradami či nekropolemi.
Práce archeologů nekončí, dokonce změnili i datum výbuchu sopky
Archeologický výzkum ve městě stále pokračuje, Pompeje tak vydávají nová a nová svědectví ze své historie. Každou chvíli se v tisku objevují nové zprávy o nálezu zajímavých artefaktů, které nám zase o něco více přibližují život v římském městě na počátku letopočtu. V posledních dvou letech byla například nalezena truhla s více než stovkou amuletů, dobře zachovaná freska bájného Narcise pozorujícího svůj odraz na vodní hladině, freska dvou bojujících gladiátorů v závěru souboje nebo velká síň se zachovalými malbami stočených hadů, pávů a kanců. Ovšem nález z roku 2018 vyrazil historikům dech a budou se kvůli němu přepisovat učebnice.
Na jedné ze zdí domu, který se v době erupce opravoval, byl nalezen autentický nápis „Dnes jsem se dobře najedl“, pod nímž byl uveden datum 17. říjen roku 79. Historici tušili, že dosud udávaný datum výbuchu sopky (24. srpen r. 79) není správný. Našli totiž již dříve minci s císařem Titem ze září téhož roku a jen čekali na další důkaz, jenž jim jejich domnění potvrdí. Nález nápisu s říjnovým datem přiměl proto historiky posunout výbuch sopky o dva měsíce na 24. říjen. Za chybou je podle nich některý z mnichů, který přepisoval dnes již nedochované Pliniovy dopisy a špatně pochopil římský kalendář.
Užitečné informace
Pompeje mají nejlepší dopravní spojení s nedalekou Neapolí. Vlaky z hlavního nádraží na Piazza Garibaldi odjíždí do Pompejí zhruba každou půlhodinu, stojí 2,40 eur a za čtyřicet minut vás vysadí u hlavní brány do areálu. Pokud jste milovníci umění a budete si chtít projít celé město, počítejte určitě s celodenní návštěvou a i tak budete muset trochu chvátnout. Parkování zdarma budete hledat opravdu těžko a to placené vás bude stát více než vlakové jízdenky z Neapole. My jsme bydleli v sousedním městě Sant’Antonio Abate a proto jsme přijeli autem.
Při hledání parkování si dávejte pozor na naháněče, kteří vám budou nabízet parkování v uzavřených zahradách a k tomu jako bonus tištěného průvodce. Nevyplatí se to, navíc plánek areálu se základními informacemi dostanete ke vstupence zdarma. Nevěřte ani prodejcům nápojů, že uvnitř areálu není kde si zakoupit pití. Je tam hned několik pítek s pitnou vodou, která jsme uprostřed července bohatě využili. V době naší návštěvy (červenec 2019) stálo vstupné 15 euro na dospělého a děti do 18 let měly vstup zdarma. I když jsem nízkonákladový cestovatel, dovolím si tvrdit, že za Pompeje bych dal klidně dvakrát tolik. Jsou opravdu jedinečné, výjimečné, překrásné!
Autor fotografií: Milan Čermák