Šablona | Cestopisy

Mimořádně zajímavá kniha zařazená do kategorie populárně naučné literatury. Pojednává o tom jak se civilizace rodí, rostou a upadají. Zajímavá kniha, která určitě zaujme hodně čtenářů.

Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne.

Naše civilizace, úroveň technologií a znalostí obecně, vyspělost komunikací a lékařské péče i míra blahobytu mluví samy za sebe. Stejně tak ovšem můžeme pozorovat, že podobně jako v minulosti i dnes čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy i lídrů, nadbytek nebo naopak chybějící zdroje energie, ekonomické krize nebo (ne)schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí. Objevují se i zcela nové výzvy jako například svět zahalený do globální komunikace, sociální sítě, lidská schopnost masivně měnit své přírodní prostředí, epidemie a mnohé jiné.

Kniha Sedm zákonů nabízí možnost podívat se na dnešní svět jako součást dlouhé časové řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace. I my.

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 312
Datum vydání: NOVINKA !! 19.5. 2021
Běžná cena: 398 Kč (ušetříte 80 Kč)
Naše cena: 318 Kč

V severozápadní části rakouského Štýrska (Steiermark) leží nedaleko městečka Bad Aussee v nadmořské výšce 800 m.n.m. alpská zahrada (Alpengarten Bad Aussee). Tato stará romantická zahrada se nachází cca 20 km od turisticky oblíbeného Halštatského jezera (Hallstätter See) a určitě stojí za to jí navštívit.

Historie zahrady v Bad Aussee

Zahrada byla založena v roce 1913 tehdejším evangelickým farářem Dr. Sellem na místě bývalého vápencového lomu. Po první světové válce se o údržbu starali invalidé z blízkého útulku pro válečné veterány. Kamenná deska připomíná na jejich počest ještě dnes tuto dobu. Od roku 1959 financuje zahradu obec Bad Aussee a provozuje ji jako objekt přístupný pro turisty.

O zahradě

Zahrada má rozlohu 12000 m2. O sbírky se starají 2 zaměstnanci. Rostlinný materiál, jako semena, řízky či sazenice získávají pracovníci zahrady z mezinárodní výměny s podobnými institucemi nebo ze specializovaných zahradnictví. Návštěvníci zde najdou asi 2000 zimovzdorných dřevin a trvalek. Sbírky jsou zaměřeny hlavně na původní rostliny Alp. Vedle toho jsou zastoupeny i rostliny z jiných regionů. Pro obohacení kvetoucími rostlinami v létě a na podzim jsou pěstovány i vyšší trvalky. Jsou zde také zastoupeny tématické okruhy, které informují o léčivých a jedovatých rostlinách, skalničkách, trávách a orchidejích. V areálu je pro děti zbudováno sympatické dětské hřiště.

Parkování a vstupné

Parkování zdarma je na malém parkovišti cca 150 metrů od zahrady. Na parkovišti je skvělé zázemí pro primárně parkující karavany. Cena vstupného byla v době naší návštěvy stanovena na 5, -€ za dospělého, děti od 6 do 16 let: 2,50, -€, rodiny (2 dospělí s dětmi): 12.

Otevírací doba

Otevírací doba: od května do září denně od 8 do 18 hodin, od října do dubna lze zahradu navštívit zdarma.

Zhodnocení návštěvy

V období naší návštěvy jsme zde nezaznamenali žádné davy turistů a tak je možné si v zahradě nerušeně posedět a dobře se zrelaxovat. Pro skupiny dětí a školní třídy jsou zde organizovány speciální zážitkové programy v přírodě. Jedna taková skupina měla zrovna po obědové pauze a z klidného odpočinku nás lehce vyrušila. Nu což, o děti bylo postaráno skvěle, protože pro ně dovezená pizza nám již předtím dokonale aktivovala chuť na oběd. V zahradě žádnou restauraci nenajdete a tak musíte na oběd vyrazit buď do města, nebo posvačit ze svých zásob. Něco málo se o zahradě dozvíte i na stránkách Štýrska: Alpská zahrada Bad Aussee

Autor fotografií: Karel Veit

Jen málo měst u nás se může pochlubit tím, že pět minut chůze od jejich centra leží opravdu velmi hezký středověký hrad – hrad Šternberk. Ve Šternberku navíc kratičkou cestou k němu minete mohutný Mariánský sloup, majestátní dvouvěžatý kostel Zvěstování Panny Marie a nádherný klášter. Vysoká to hustota pamětihodností na tak malém prostoru. Co říkáte?

Pozor na záměnu s Českým Šternberkem

Hrady Šternberky jsou v Česku dva, někdy si je lidé pletou. Jeden leží v blízkosti dálnice D1 u Prahy, nese název Český Šternberk a je dodnes ve vlastnictví tohoto starobylého rodu. Na hradě žil a téměř do konce svého života zde také prováděl známý hrabě Zdeněk Šternberk, jenž bohužel tento svět v lednu 2021 opustil. Nás ale zajímá Šternberk obývaný moravskou větví rodu na Olomoucku, jež bohužel tak dlouhého trvání neměla, neboť vymřela již během 16. století.

Albrecht starší ze Šternberka – zakladatel moravské větve

Historici předpokládají, že hrad pravděpodobně založil v polovině 13. století Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka, první písemná zmínka však pochází až z roku 1269. V ní se uvádí, že Zdeslavův syn Albrecht ze Šternberka vedl spor s premonstráty sídlícími na Hradisku u Olomouce. Jeho spory s církví o majetek byly dlouhodobé, dokonce byl za své útoky na statky olomouckého biskupství nakrátko exkomunikován. Zpět se do lůna církve vrátil až během těžkého onemocnění, později si dokonce od biskupství i půjčoval hotovost a dával do zástavy některé své statky, tak jak nám to dokládá listina z ledna 1281 sepsaná přímo na zdejším hradě.

Albrecht II. ze Šternberka – rádce a přítel císaře Karla IV.

Nejvýznamnější osobou moravské šternberské větve byl ve 14. století žijící Albrecht II.. Dostalo se mu na tehdejší dobu vynikajícího vzdělání, vystudoval filosofii a teologii na univerzitách v Boloni a Paříži, zajímal se též o umění a literaturu. Život zasvětil duchovnímu stavu a dosáhl vysoké církevní kariéry. Stal se oblíbencem a rádcem císaře Karla IV., jehož v letech 1357–1371 doprovázel na jeho zahraničních cestách. I přes svoji úspěšnou kariéru nikdy nezapomínal na svůj rodný hrad a město. Dnešní historické centrum je z velké části jeho dílem.

Při jeho promyšlené výstavbě se nechal inspirovat právě svými zahraničními cestami. Výstavbou kamenných hradeb získalo městečko Šternberk charakter středověkého hrazeného města, založením kláštera Augustiniánů v blízkosti hradu Albert pozvedl duchovní život ve městě a zajistil rodinným příslušníkům důstojné místo odpočinku. Zároveň se pustil i do přestavby rodného sídla, jeho nejviditelnějším počinem byla úprava hradní kaple v duchu vrcholné gotiky. Albert nechal rozšířit okna a na výmalbu stěn si pozval několik mistrů pracujících ve službách „Otce vlasti“. Pozornému návštěvníkovi pravděpodobně neujde, že na něj z jedné ze stěn kaple shlíží dobová císařova podobizna.

Berkové byli symbolem hospodářského vzestupu a náboženské tolerance

Obrovského hospodářského rozkvětu se hrad s městem dočkaly v době, kdy se majiteli panství stali vhodnou sňatkovou politikou Berkové z Dubé a Lipé (1480 – 1570). Po svém nástupu umožnili vznik řemeslných cechů a dali jim četná privilegia. Navíc směli měšťané hospodařit i na zemědělské půdě v okolí města. Berkové byli nábožensky tolerantní, ve městě vedle sebe v klidu žili katolíci, Židé, evangelíci i členové Jednoty Bratrské. Důkazem hospodářského vzestupu byla i přistěhovalecká vlna, která během jejich vlády nastala. Smutnou událostí, jíž musely město s hradem čelit, byl pustošivý požár z roku 1538. Tahle katastrofa se však stala pro Berky impulzem k velkorysé renesanční přestavbě hradu a města. Zatímco renesanční prvky můžeme na hradě obdivovat i dnes, ve městě už jich tolik bohužel nenajdeme, neboť čelilo i dalším ničivým požárům.

„Dobrotivý“ lichtenštejnský kníže

Na hrad tvrdě dopadly události spojené s třicetiletou válkou, na jejím konci byl téměř neobyvatelný. Vévodové z Würtenberka, kteří hrad v té době vlastnili, nebyli schopni nezbytné opravy ufinancovat a proto ho na konci 17. století prodali Adamu Ondřejovi z Lichtenštejna. Několik generací knížecí rodiny sice hrad udržovalo obyvatelným, ale nepřicházela potřebná rekonstrukce. To se změnilo až za vlády pokrokového a moderního knížete Jana II., který jako milovník středověkých dějin nechal hrad přestavět v duchu romantického historismu. Šternberk ostatně není jediným hradem, do jehož rekonstrukce se kníže pustil, v Dolním Rakousku v blízkosti Vídně lze obdivovat majestátní hrady Liechtenstein a Kreuzenstein.

Kníže Jan (též známý pod jménem Jan II., Dobrotivý) byl opravdu velmi zajímavou osobností, filantropem a milovníkem umění. Šternberk mu měl sloužit jako letní sídlo a zároveň jako depozitář pro nakoupená umělecká díla, která už nebylo na jeho valtickém zámku kam umístit. Mimo jiné se tam nacházela i úctyhodná sbírka kachlových kamen, kterou nechal kníže na hrad po rekonstrukci přivézt. Pestrobarevné kachlové skvosty, z nichž nejstarší pochází z 16. století, dnes zdobí většinu hradních místností. Závěrem bych si dovolil zmínit ještě jednu ne moc známou zajímavost spojenou s tímto výjimečným člověkem. Vládl totiž přes 70 let, což je druhé nejdelší funkční období evropských monarchů hned po Ludvíkovi XIV. Je ale pravdou, že na záda mu „dýchá“ britská královna Alžběta II., tak se nechejme překvapit.

Praktické rady

Hrad je v pondělí uzavřen a to i o prázdninách. Během roku nabízí velké množství kulturních akcí jako historické dny, kostýmované prohlídky, koncerty či divadelní představení. V jeho okolí nečekejte obrovské centrální parkoviště. Zdarma můžete parkovat u sportovní haly Ecce Homo v ulicích Dvorská a Barvířská, z parkoviště na hrad je to pouze 400 metrů. V sobotu odpoledne, v neděli a o svátcích lze parkovat zdarma i v zóně placeného parkování poblíž zámku. Jestliže přijedete do města autobusem, vystupte na zastávce Šternberk, Dvorská. Z autobusového nádraží, které leží hned vedle toho vlakového, jsou to pěšky k hradu skoro dva kilometry.

Pokud hodláte ve Šternberku poobědvat, mám pro vás dva tipy na vynikající jídlo, za nímž však musíte trochu dál od zámku a historického centra. Prvním gastronomickým tipem je Hanácká restaurace v Potoční ulici, druhým pak Šnyt Primka na ulici Masarykově, s níž máme osobní zkušenost. Je zde rychlá a milá obsluha, příjemné a stylové prostředí, moravská i světová kuchyně, pro rodiny s malými dětmi mají k dispozici herní koutek. Celá naše rodina včetně dvou teenagerů byla skutečně spokojená, což se nám málokdy stává. A musím dodat, že o česnečce s olomouckými tvarůžky se mi bude ještě dlouho zdát.

Autor fotografií: Milan Čermák

« ‹ z 2 › »

St. Koloman je malebná alpská obec se zhruba 1700 obyvateli, ležící v oblasti Salcburska v okrese Hallein. U St. Koloman se nachází hora Trattberg (1758 m.n.m.) s ideálními možnostmi turistiky.

Trattberg-Alm

Panoramatická silnice Trattberg-Alm je 9 km dlouhá a z auta se Vám otevírají překrásné výhledy na okolní panoramata hor. Výjezd je zpoplatněn, stojí 5 Euro. Výběr poplatku je prováděn automatickou závorou. Určitě si užijte sportovní jízdu na klikatících se serpentýnách, které se nedá odolat!! Pokud nebudete mít nehodu, tak prvním místem k zastávce je chata Enzianhütte (1475 m.n.m.). Odtud, stejně jako z dalších zastávkových míst, je možný výstup na samotnou horu Trattberg. O 1,2 km dále naleznete přírodní vyhlídkovou plošinu, u níž je možné zaparkovat. Vyhlídka je vyfotografována na mnoha turistických materiálech. Je zde impozantní výhled a je to skvělé místo k posezení. Využil jsem zde možnost časosběrného videa a tak jsem poseděl i o něco déle, ale stálo to za to. Řízek s chlebem a okurkem byl skvělý.

Poslední zastávkou, kde panoramatická silnice končí, je parkoviště Hintertrattberg na malé náhorní plošině. Odtud je možné podniknout několik výletů po místních Almech s okolím velkých pastvin. Můžete zde spatřit krávy s typicky alpskými zvonečky a najdete zde i stáda koní. V letní sezóně zde kvetou obrovské trsy mateřídoušky. Doporučuji si květy nasbírat na čaj, obsahují zde totiž velké množství silice a navíc jsou bio. A pokud by vás zdejší turistické trasy mezi pastvinami nebo sbírání mateřídoušky unavili, tak je možné ochutnat speciality domácí výroby ve Wimmer-Alm nebo Christl-Alm (1420 m.n.m), kde panuje takřka rodinná atmosféra.

Autor fotografií: Karel Veit

Příběh o jedné cestě kolem světa, dvou lidech, pěti stech západů slunce a bezpočtu dechberoucích výhledů ze sedla motorky.

V dubnu 2016, rok a půl od nápadu projet svět, stojíme já a Mirka v centru Brna na startu naší životní cesty. Mísí se v nás strach i vzrušení, teď už se cuknout nedá. Následující skoro dva roky nás naše věrné stroje dennodenně unášejí krajinou vstříc novým zážitkům. Od pouští Íránu přes velehory střední Asie až do Země vycházejícího slunce. Přes oceán do nejjižnějšího města světa, kolem solných plání, inckých památek a zasněžených vrcholků And až do zemí kávy, kakaa a rumu.

Budu vám vyprávět, jaké byly počáteční plány, které nakonec stejně dopadly úplně jinak, jak jsme se na cestě učili, užívali si i vztekali nebo jak jsme se ze zamilovanosti dostali na křižovatku, ze které jsme se každý vydali svou cestou.

O tom, že člověk míní a život mění. Že stát se může cokoliv, a když už si myslíte, že máte vyhráno, něco se zrovna pokazí.

Všechny ty nečekané změny ale k cestování patří a dělají jej tak krásným a návykovým. Důležité je se z toho nepodělat. To se ale dřív nebo později stejně stane, takže žádný stres, toaleťák do kapsy a směle do světa!

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 382
Datum vydání: NOVINKA !! 10. 3. 2021
Běžná cena: 448 Kč (ušetříte 90 Kč)
Naše cena: 358 Kč

Žuljana je malá obec ležící ve střední části chorvatského poloostrova Peljašac. Leží na jeho jižním pobřeží a před ním se již otevírá téměř širá plocha Jadranského moře. Tak daleko na jihu Chorvatska jsem byl ubytovaný poprvé. K mému překvapení dlouhá cesta autem nevadila velkému množství českých turistů. Žuljana je evidentně mezi českými, ale i slovenskými turisty velmi oblíbenou destinací.

Žuljana, co je zde zvláštního?

Pobyt na Žuljaně je skvělý, určitě zde nečekejte nějaký ruch ve stylu nočních podniků a diskoték. Je to trochu odlehlé místo. Malá, sympatická a hlavně poklidná vesnička. Žuljana je totiž umístěna v kotlině mezi skalnatým úbočím okolních hor, na jehož svazích se zelená bujná vegetace, jež kontrastuje se zdejší tyrkysově zbarvenou vodou. Je zde ještě velmi čistá voda. Díky tomu zde můžete spatřit většího množství mořských živočichů. I proto je v Žuljaně potápěčské centrum.

Lokalitu hojně vyhledávají také cyklisté, všeobecně jich je na Pelješacu víc, než v ostatních částech Chorvatska. Je zde možné najít množství šotolinových cest, které využívají také turisté. Například ze Žuljany je možný výstup na vrch Sv. Ivan (469 m.n.m.) odkud je nádherný výhled na otevřené moře a nedaleký ostrov Mljet. Vzhledem ke zdejším vysokým letním teplotám, hrozbě požárů a nedostatku času jsem výstup na vrchol bohužel neabsolvoval. Všechno se hold stihnout nedá.

V Žuljaně jsem viděl projíždět ve svém kabrioletu brněnského herce Tomáše Matonohu. Snad to byl on, jelikož vypadal, že si doma zapomněl opalovací krém s nějakým UV faktorem. Po mém zvědavém nakouknutí do bulvárních plátků jsem zjistil, že má v oblibě nedaleký ostrov Mljet.

Nádherné pláže

pláž Vučine

V Žuljaně se nachází dle mého názoru jedna z nejkrásnějších přírodních pláží na Jadranu – pláž Vučine. Dostupná je cca 500 metrů pěšky ze Žuljany nebo se k ní dá dostat autem. Je zde malé šotolinové parkoviště. Je skvělá a hlavně ukrytá v přírodě. Samotnou pláž zastiňují vzrostlé borovice. V severní části se v břehu svahu rozprostírá kemp, který není vidět, poněvadž je také skrytý v borovicovém háji.

pláž Žuljana

hlavní pláž je přímo v obci, takže jí lze považovat za tzv. městskou pláž. Na pláž se někteří ubytovaní hosté dostanou přímo ze svých apartmánů, ležících podél břehu. Je zde písečné podloží i ve vodě. Nicméně je zde i trochu bláta, ale voda je velice průzračná. Postupný přístup do moře je také příjemný, je tak ideální i pro děti. Navíc se nemusíte bát šlápnutí na mořského ježka. Hodnotil bych jí proto jako jednu z nejkrásnějších městských pláží Chorvatska.

Výlety

Žuljana má ideální výchozí pozici pro výlety po polostrově Pelješac. Lze odtud navštívit městečko Orebič, odkud se můžete vydat na ostrov Korčula. Dále určitě nesmíte opomenout návštěvu městečka Ston a Mali Ston s velkou zdí, podobné té Velké čínské zdi. Z Žuljany si můžete udělat také výlet lodí na nedaleký ostrov Mljet. Na Pelješacu je plno vinařských vesniček, kde lze zakoupit či ochutnat víno. Pěstování vína zde má totiž obrovskou tradici.

Zajímavost

v Žuljaně jsem objevil množství vzrostlých vavřínů. Vavřín vznešený je strom dorůstající výšky až 12 metrů, ale asi spíše tady na jihu Chorvatska. Na severu ho spatříte jako menší keřík. Sušené listy známe jako koření bobkový list a tak si ho určitě natrhejte a nasušte. Silice obsažené v čerstvých listech vavřínu mohou způsobovat halucinace a to zejména při vdechování. Kdo bude chtít, tak ho tedy může inhalovat… Mě tedy postačoval jako koření do svíčkové.

Autor fotografií: Karel Veit

Co mají společného herci Will Smith, Hugh Jackman, Denzel Washington, Nicolas Cage s majitelem Facebooku Markem Zuckerbergem nebo bývalým slavným basketbalistou Michaelem Jordanem? Všichni z nich zatoužili strávit dovolenou či líbánky v jihozápadní Itálii na Amalfitánském pobřeží pojmenovaného podle městečka Amalfi, které nabízí jednu z nejkrásnějších a nejromantičtějších přírodních scenérií na světě.

Výjimečná lokalita nejen pro bohaté

Amalfitánské pobřeží se nachází v jižní Kampánii, asi hodinu jízdy autem z Neapole. Působí trochu izolovaně, od rozlehlé plošiny v oblasti Neapolského zálivu ho odděluje pohoří, které na amalfitánské straně klesá prudce do moře. Vlivem nedostatku místa tady nenajdete žádné dlouhé a nekonečné písečné pláže, žádné nevzhledné kosmopolitní hotely s obrovskými bazény, žádné několikakilometrové promenády.

Zdejší městečka, stejně jako mnohá jiná v celém Středomoří, sice také propadla cestovnímu ruchu, ale díky nemožnosti dalšího růstu si uchovala svůj jedinečný šarm, půvab a atmosféru. Nedostatek ubytovacích kapacit se bohužel promítá i do cen ubytování. Pokud chcete ušetřit, sežeňte si ubytování v soukromí s dostatečným předstihem nejlépe několika měsíců. Za týdenní pobyt zaplatí dvojice s trochou štěstí necelých 20 tisíc korun, v hotelech to ale může být i desetkrát více.

Desítky dechberoucích vyhlídkových míst

Krásu zdejšího pobřeží si nejvíce vychutnáte při pohledu z moře nebo z některého z vyhlídkových míst. Osobně mohu doporučit vyhlídku ležící v blízkosti romantické strážné věže Torre dello Ziro, k níž se dostanete po asi půlhodinové cestě z městečka Pontone. Turistická stezka sice není dlouhá, ale počítejte s tím, že budete muset zdolat opravdu hodně terénních nerovností a nevyhnete se ani schodům. Odměnou za vaši námahu bude úchvatný výhled na městečko Amalfi, které dalo název celému pobřeží.

Ve středu městečka se tyčí monumentální románská katedrála (Duomo), která je od roku 987 sídlem arcibiskupství. Poklidný prostor vyhlídkové věže, kde kromě nás nebylo skutečně ani živáčka, silně kontrastoval s neskutečným hemžením stovek turistů dole v ulicích Amalfi. Velkým bonusem tohoto místa je ta skutečnost, že nabízí kromě výjimečného pohledu na Amalfi i velmi pěkný výhled na druhou stranu, kde mezi pobřežními útesy leží nádherné městečko Atrani.

Strada Statale 163

Říká se jí Amalfi Drive, měří asi padesát kilometrů a spojuje Sorrento ze Salernem. Kopíruje skalnaté Amalfitánské pobřeží, je neuvěřitelně klikatá, místy neskutečně úzká, doslova se vine po útesech. Prochází krásnými městečky a vesnicemi poblíž vysokých a strmých útesů. Za každou zatáčkou máte pocit, že už výhled nemůže být krásnější, ale opak je pravdou. Pohled dolů na tyrkysové vody Tyrhénského moře je fascinující. Řidič si cestu neužije, neboť se musí soustředit na velmi členitou cestu plnou stovek zatáček. Lépe jsou na tom spolucestující, jimž silnice nabízí opravdu mimořádnými výhledy. Zastavit na fotografování se moc nedá. Zatáčky jsou nepřehledné, zastávky nebezpečné.

Tahle výjimečná pobřežní cesta se právem řadí k těm nejkrásnějším a nejvíce vzrušujícím na světě. Počítejte s tím, že během letních měsíců projedete silnici doslova krokem s průměrnou rychlostí deset kilometrů v hodině. Proto pokud můžete, letním měsícům se vyhněte. Na silnici bude klidnější provoz, snadno v jednotlivých letoviscích zaparkujete, projdete se vylidněnými uličkami a na plážích se nebudete cítit stísněně.

Proslavené citróny s rodokmenem a Limoncello

Na poloostrově Sorrento a přilehlém ostrově Capri rostou výjimečné citrony, jimž bylo Evropskou komisí uděleno chráněné zeměpisné označení „Limone di Sorrento“. Citrony byly i před udělením chráněné známky vysoce ceněny mezi odběrateli a vždy se prodávali za podstatně vyšší cenu. Jejich šťáva je vyhlášená díky vyrovnanému poměru kyselin a cukrů, jejich kůra je pro změnu velmi bohatá na éterické oleje a dodává citrónům jejich neopakovatelnou vůni. Právě z kůry napuštěné v alkoholovém roztoku se vyrábí slavný místní likér „limoncello“. Nápoje s podobným názvem sice můžete ochutnat po celé Itálii, často jde však pouze o napodobeniny s nevalnou kvalitou. Podle znalců se limoncellu z prvotřídních sorrentských citronů nic nevyrovná.

Pobřeží pod ochranou UNESCO

Není pochyb o tom, že za krásou a rozmanitostí pobřeží Amalfi stojí příroda, nicméně půvab a kouzelnost jí vtiskl i člověk. Lidské zásahy jdou jakoby ruku v ruce s přírodou. Lidé si krajinu nepodmanili, ale naopak se rozmanité povaze terénu dokázali přizpůsobit. Malé zahrádky, citrusové sady a vinice se terasovitě zvedají po svazích a při pohledu na ně máte pocit, že tu jsou od nepaměti. Polovenkovská krajina však nabízí ve svých sídlech i zajímavé architektonické stavby a výjimečná umělecká díla. Dovednost a všestrannost místních obyvatel při hospodaření s krajinnou ve spojení s rozumnou a šetrnou výstavbou byly dozajista hlavními důvody, proč organizace UNESCO zařadila Amalfitánské pobřeží v roce 1997 na seznam svých chráněných památek.

Zážitky ryzí z extrémních krizí.

Sbírka netradičních a často mrazivých zážitků extrémního sportovce Jana Venci Franckeho.

„Černá a mrazivá yukonská noc. Teploměr ukazuje -40 °C a klesl by ještě níže, kdyby mu to baňka dovolila. Jsem fyzicky i psychicky na dně. Všude, kam se podívám, jsou stopy vlků. Slyším, jak vyjou, a když omylem zasvítím čelovkou do lesa, vidím spousty svítících očí, které na mě upřeně hledí. Prý útočí jen na slabého jedince. Jenže já jsem jedinec a momentálně sakra zesláblý. K tomuto stavu se přidávají halucinace –⁠ nejdříve vizuální. Vidím podivná zvířata, věci a tvary. Pak i sluchové –⁠ cinkání tramvaje nebo bzučení včel. Musím rozlišovat, co se děje v mé hlavě a co v reálu. Dnešní noc mám o zábavu postaráno.“

Tak popisuje sportovec a dobrodruh Jan Venca Francke jeden z intenzivních momentů na svých cestách za extrémním dobrodružstvím. V knize najdete jeho dosavadní sbírku netradičních a často mrazivých zážitků. Možná, že i vám bude při čtení zima, budou vás bolet nohy a začnete mít halucinace. Ale rozhodně se i zasmějete. Zjistíte, kolik tisíc much je potřeba spolknout k přejetí Austrálie na kole. Jak vypadá líbánková noc ve spacáku na Yukonu v -52 °C. Kolik má na Aljašce minuta hodin či jak bahnitá a mokrá je „královnina páteř“.

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 231
Datum vydání: NOVINKA !! 24. 2. 2021
Běžná cena: 348 Kč (ušetříte 70 Kč)
Naše cena: 278 Kč

Kam vyrazit na výlet o prázdninách? Turisticky přeplněný zámek v Lednici nám vnutil myšlenku vyrazit na zámek Valtice, kde bude zcela jistě klid. V době koronaviru to bude skvělý a poklidný výlet. Bylo to vynikající….. 4. – 5. července se zde totiž konal festival s názvem Letní pití vína a gastro festival na dvoře zámku aneb Valtice po italsku. Plno turistů! Vynikající atmosféra nám dala na prvotní myšlenku rychle zapomenout.

Zámek Valtice – historie

Samotné Valtice neboli německy Feldsberg byly až do konce 1. světové války součástí Dolního Rakouska. Na základě pařížské smlouvy se k tehdejšímu Československu připojily až v roce 1920.

Zámek byl rezidencí lichtenštejnských knížat, jednoho ze tří nejbohatších rodů v rakousko-uherské monarchii. V jejich držení byl úctihodnou dobu a to od konce 14. století do poválečné konfiskace v roce 1945. Rezidenční funkce a ambice majitelů vytvořily v průběhu staletí mohutné sídlo, které poskytovalo dostatek prostoru pro knížecí dvůr a zároveň vyjadřovalo prestiž knížat. Současnou podobu získal zámek nákladnými přestavbami v 17. a 18. století. Na stavbě zámku se podíleli věhlasní evropští stavitelé (Tencalla, otec a syn Ernové, Ospel, Martinelli, Beducci a mnoho jiných). Zámek včetně krajiny a staveb v okolí byl jako součást Lednicko-valtického areálu zapsán v roce 1996 do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Prohlídka zámku

Hlavní reprezentační okruh (základní okruh). Na prohlídku více než dvaceti reprezentativních místností je potřeba si vyhradit zhruba necelou hodinu času. Konečně rozumné podmínky, focení a natáčení při prohlídce je povoleno a je zdarma. Poslední nákladná rekonstrukce v první polovině 19. stol. vtiskla interiéru nádhernou barokní podobu. V komnatách pobýval i císař František Josef I., kancléř Metternich a nesčetní příslušníci vládnoucích rodů tehdejší nejvyšší šlechty. Při prohlídce nahlédnete i do Barokní zámecké kaple, která je jedna z nejkrásnějších na území dnešní Moravy a ukrývá unikátní varhany instalované roku 1728. Jsou největším zachovaným dílem vídeňského mistra Waltera.

Zámek si vybrali i tvůrci filmu Marie Terezie a bylo možné navštívit výstavu kostýmů použitých při natáčení. Pro veliký úspěch filmu se zde bude opět v roce 2021 natáčet třetí série. Výstava kostýmů tak bude i v tomto roce.

V roce 2020 bylo poprvé po nákladné rekonstrukci zpřístupněno 10 místností v novém okruhu Knížecí byt: Apartmán Františka I. z Liechtensteinu. Okruh ukazuje apartmán posledního knížete, který na valtickém zámku bydlel.

Zámecký park

Na hlavní pokladně zámku Valtice si můžete vyzvednout nebo si i z domu vytisknout hrací plán s instrukcemi. V zámeckém parku najdete 7 vyznačených stanovišť. Když je obejdete s tužkou a hracím plánem, dozvíte se něco nového o zahradách a zahradních architektech, projdete celý park a skvěle zabavíte své děti.

Jedno zásadní stanoviště v hracím plánu ale chybí. Patrně z důvodu, aby nedocházelo k ničení stromu neukázněnými návštěvníky. Jedná se o strom, který se jmenuje Jerlín japonský převislý Sophora japonica „Pendula“. Je ukryt vedle zámku a dorůstá obvykle do 3 až 5 metrů výšky a 4 metry do šířky. Kultivar je typický svými převislými větvemi. Valtický stromek je unikátní svými zakořeněnými větvemi v zemi, které vytvářejí nové kmeny. Je to nejmohutnější rostlina svého druhu nejen u nás, ale i ve Střední Evropě. Dle místních pamětníků byl stromek do Valtic přivezen na vagonu v roce 1910. Prohlídku uvnitř stromu doporučuji, je to parádní zážitek, jen pozor na hnízdo divokých včel.

Bylinková zahrada

V těsné blízkosti zámku se nachází voňavá bylinková zahrada. Leží na místě bývalého zámeckého zahradnictví a nabízí nejen prohlídku mnoha druhů rostlin, ale také prostor pro relaxaci. Na rozdíl od podobné zámecké zahrady v Kuksu je sem vstup zpoplatněn. V době naší návštěvy nechal nejspíš zahradník otevřené vedlejší dveře zahrady. Jelikož jsme nevěděli, že hlavní vstup je z jiné strany, tak jsme si celou zahradu nevědomky prošli zdarma. Zahrada v Kuksu je dle mého názoru krásnější, ale i tak stojí zdejší zahrada za návštěvu.

Kolonáda Na Rajstně

Pokud navštívíte Valtice tak určitě se ještě vydejte na kolonádu Na Rajstně. Monumentální památník vzniklý po napoleonských válkách v první čtvrtině 18. století se podobá Gloriette ve Vídni a tyčí se na vyvýšenině nad Valticemi. Je velice fotogenický a objevil se i v záběru filmu Bobule. Ze své terasy nabízí skvělou vyhlídku a v turistické sezoně zde můžete ochutnat i nějaké to víno.

„Córdoba je tak vzdálená a osamocená“, napsal v jednom ze svých veršů slavný španělský básník a dramatik Federico García Lorca. S trochou nadsázky tahle slova stále platí. I když dnes město, alespoň podle návštěvnosti, zaostává za Malagou, Granadou či Sevillou, v minulosti tomu bylo naopak. A to je škoda, protože ve středověku byla Córdoba výstavním klenotem Španělska a svým významem zastínila všechny ostatní evropské metropole. Cestovní ruch brzdí absence mezinárodního letiště a extrémní letmí teploty.

Výrazná římská stopa

Po vyhrané 2. punské válce obsazují jižní část dnešního Španělska Římané, kteří si město zvolí jako centrum své provincie Bética. Córdoba pod jejich vládou vzkvétá a stává se významným a prosperujícím městem. Z této doby se například dochoval nádherný mohutný most přes řeku Guadalquivir, který si zahrál i v seriálu Hra o trůny (Dlouhý most z Volantisu). V roce 1950 objevili dělníci při výkopových pracích spojených s rozšiřováním radnice pozůstatky velkého římského chrámu. Dnes je v místě nálezu na ulici Calle Capitulares vystaveno antických 11 sloupů připomínajících tuhle událost. Město dalo Římu i několik významných osobností, mezi nimiž vyniká učenec, filosof, básník a politik Lucius Annaeus Seneca, jehož socha zdobí park u městské brány Puerta del Almodóvar.

Za muslimů nejbohatší město Evropy

Nejslavnější období Córdoby začíná paradoxně po roce 711, kdy po vítězné bitvě u Jerez de la Frontera obsazují Španělsko muslimská vojska. Během několika let ustanovují Arabové (ve Španělsku nazýváni Maurové) Córdobu hlavním sídlem svého státního celku Al-Andalus. Za vlády Arabů zažívá Córdoba obrovský rozmach, stává finančním, kulturním, obchodním, nejbohatším a také nejvzdělanějším městem Evropy. Zatímco zbytek starého kontinentu prožívá své temnější období, stále se orientuje spíše na zemědělství a o nějakém větším pokroku si může nechat jenom zdát, v Córdobě čile kvete obchod a řemeslná výroba. Tkané hedvábí, propracované brokáty, kožené výrobky a šperky byly ceněny v celé Evropě.

Osvícení muslimští vládci založili desítky bezplatných škol a osmdesát knihoven, z nichž ta největší obsahovala neuvěřitelný jeden milion svazků. Díky nim mohlo město profitovat z pokroku a vzdělanosti celého arabského světa. Díky arabským intelektuálům se nám dochovaly přepisy děl antických velikánů jako Ptolemaia, Sókrata, Platóna, Pythagora či Aristotela. Jedním z těch nejproslulejších učenců byl filosof a právník Ibn Rušd, jehož sochu lze nalézt na ulici Calle Cairuán. Nejnovější poznatky z medicíny mohli lidé využívat ve stovce městských lázní, do nichž se kupodivu jezdili léčit i vládci ze znepřátelené křesťanské části Španělska.

Córdoba byla pravděpodobně nejlidnatějším městem na světě

Důmyslné zavlažovací systémy a sofistikované dovednosti umožnily muslimům zvýšit zemědělskou produkci natolik, aby byli schopni zásobovat a uživit celé své teritorium. A úkol to byl nelehký, neboť jen samotná Córdoba měla v 10. století minimálně půl milionu obyvatel, dost možná i dvojnásobek. A o co se tohle tvrzení historiků opírá? Základním materiálem je sčítání domů ve městě, které se uskutečnilo na začátku 11. století. Písemné záznamy dokládají, že v tu dobu bylo ve městě napočítáno více než dvě stě tisíc domů a bytů, což odpovídá populaci mezi půl až jedním milionem obyvatel.

Lidnatostí se Córdobě mohl v tu dobu rovnat snad jen Bagdád na území dnešního Iráku. Britský deník The Daily Telegraph ve spolupráci s historiky vydal roku 2019 žebříček nejlidnatějších měst v historii lidstva a Córdoba podle něj držela tento primát v letech 935 – 1000 našeho letopočtu. Bohužel doba rozmachu a hojnosti během 11. století pomalu končí a muslimské dominium se začíná drobit na menší části. Po dobytí města křesťanskými vojsky roku 1236 se Córdoba pomalu mění v nepříliš významné město španělského jihu, které se znovu nadechne až v době průmyslové revoluce.

Symbolem města je Velká mešita

Hned tři významné skvosty arabské architektury přežily řádění křesťanských vojsk po vyhnání Arabů. Křesťanští vládci totiž byli jejich krásou natolik uneseni, že je nedokázali zbourat. Šlo o Alhambru v Granadě, o Giraldu v Seville a právě o Velkou mešitu v Córdobě. Přestože interiér Velké mešity nechali křesťanští vládci předělat na kostel, nebrání to návštěvníkům udělat si představu o jedinečných dovednostech muslimských stavitelů. Ti ji začali stavět na místě dřívější vizigódské baziliky na rozkaz emira Abd al-Rahmana I. v roce 785, ale dokončena do dnešní podoby však byla až v polovině 10. století. Má se za to, že její předlohou se pravděpodobně stala mešita v syrském Damašku.

Se svými rozměry 180×130 metrů patří i dnes k největším mešitám vůbec. V jejím interiéru se nachází 856 nádherných sloupů z mramoru, žuly, načervenalého jaspisu a dalších materiálů. Její neustále rozšiřování způsobil populační boom v 9. a 10. století, kdy mešita opakovaně nestačila náporu muslimů při pátečních modlitbách. Velká mešita byla pro svou unikátnost a celosvětový význam zapsána v roce 1984 na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

UNESCO chrání i proslavené córdobské „patios“

Spojovat Córdobu pouze s Velkou mešitou by byla chyba. Mešita je sice velkým magnetem, ale Córdoba má ještě jedno eso v rukávu. Jsou jím takzvané patios. Slovo patio označuje vnitřní prostor španělských domů, vnitřní dvorek či předzahrádku. Většinou jde o vydlážděný a nezastřešený prostor osázený květinami a vybavený jednoduchým nábytkem. Malebné vnitřní dvorky a dvorečky v historickém centru jsou skutečně velkou chloubou Córdoby. Od roku 1918 mezi sebou místní soutěží v tom, kdo z nich bude mít nejkrásnější výzdobu svého patia. Děje se tak v rámci festivalu (Festival de los Patios Cordobeses), který probíhá v první polovině května.

Obyvatelé města výjimečně otevírají na dvanáct dní brány svých domů, aby tak návštěvníci mohli obdivovat jejich překrásně upravená patia. Jindy skrytá a uzavřená zákoutí jsou plná barevných a vonících květin, hudby a flamenca, při nichž si člověk ani neuvědomí, že se nachází uprostřed více než třísettisícové metropole. Výjimečnost festivalu neušla pozornosti komisařů z organizace UNESCO, kteří ho v roce 2012 nechali zapsat na seznam nehmotného kulturního dědictví. V květnu 2021 oslaví festival stoleté výročí a akce to prý bude veliká. Tak držme místním palce, aby se o rok posunuté oslavy mohly uskutečnit.

Pozor na extrémní letní vedra

Pod pojmem Andalusie si většina lidí představí osvěžující moře, nádherné a nekonečné písečné pláže a příjemné středomořské klima. Ani jedno z toho Córdoba nenabízí, leží hluboko ve vnitrozemí, k nejbližším plážím musíte podstoupit dvouhodinovou cestu autem. Léta jsou extrémně suchá a horká, v červenci a srpnu zde sice neprší, teploty ale běžně atakují čtyřicet stupňů Celsia. I když nemám rád akvaparky a snažím se jim vyhýbat, v případě Córdoby jsem udělal výjimku.

Čtyřicet dva stupňů ve stínu bylo opravdu o zdraví, šestnáctiletý syn musel sedět dvacet minut v klimatizované ošetřovně akvaparku, aby jeho tělesná teplota klesla pod 37 stupňů. Takové bylo horko. Zimní měsíce jsou spíše chladnější, přes den se sice teplota pohybuje okolo příjemných deseti stupňů, v noci se ale sem tam objevují i mrazíky nebo občas lehce zaprší. Co je ale velmi příjemné, to je doba slunečního svitu, která dosahuje v případě Córdoby až tři tisíce hodin ročně, což je třeba ve srovnání s Prahou dvojnásobek. Pokud se na rozdíl od nás vyhnete prázdninovým měsícům, čeká vás v Córdobě zcela určitě příjemné počasí ideální k objevování města.

Autor fotografií: Milan Čermák

Nejnovější příspěvky

Archivy

Historie zahrady v Bad Aussee

O zahradě

Parkování a vstupné

Otevírací doba

Zhodnocení návštěvy

Pozor na záměnu s Českým Šternberkem

Albrecht starší ze Šternberka – zakladatel moravské větve

Albrecht II. ze Šternberka – rádce a přítel císaře Karla IV.

Berkové byli symbolem hospodářského vzestupu a náboženské tolerance

„Dobrotivý“ lichtenštejnský kníže

Praktické rady

Trattberg-Alm

Žuljana, co je zde zvláštního?

Nádherné pláže

pláž Vučine

pláž Žuljana

Výlety

Zajímavost

Výjimečná lokalita nejen pro bohaté

Desítky dechberoucích vyhlídkových míst

Strada Statale 163

Proslavené citróny s rodokmenem a Limoncello

Pobřeží pod ochranou UNESCO

Zámek Valtice – historie

Prohlídka zámku

Zámecký park

Bylinková zahrada

Kolonáda Na Rajstně

Výrazná římská stopa

Za muslimů nejbohatší město Evropy

Córdoba byla pravděpodobně nejlidnatějším městem na světě

Symbolem města je Velká mešita

UNESCO chrání i proslavené córdobské „patios“

Pozor na extrémní letní vedra

O nás

Spolupráce

Redaktoři