Archivy

Alcázar

Říká se, že všechno typické pro Andalusii lze najít v Seville. A je to pravda. Můžete zde zažít emocemi nabité vystoupení flamenca i atmosféru býčích zápasů. Ochutnat místní kuchyni ve vyhlášených tapas barech a při večerním posezení nasávat kromě sherry i nefalšovanou andaluskou atmosféru. A také obdivovat úžasné památky maurské a mudéjarské architektury, mezi něž patří i královský palác Alcázar.

Výsostné sídlo muslimských i křesťanských vládců

Historici tvrdí, že muslimští vládci dali impuls k výstavbě svého sídla někdy v průběhu 10. století. Významné otisky zde zanechalo hned několik muslimských dynastií, které vládly Seville více než pět staletí. Ví se třeba, že královský palác nechal v polovině 11. století významně rozšířit emír Abbad II al-Mu’tadid z dynastie Abbadidů, neboť potřeboval v areálu místo pro harém čítající více než osm stovek společnic. O století později, za vlády dynastie Almohadů, se komplex mění v pevnost, která se stala jádrem městského opevnění.

Po dobytí Sevilly křesťanskými vládci se Alcázar stal oblíbeným sídlem španělských králů. Největší a nejcennější úpravy nechal citlivě provést král Pedro I. v polovině 14. století. Pozval kvůli tomu do Sevilly nejlepší stavitele z Toleda a tehdy ještě stále muslimské Granady. Další změny v areálu podnikl například císař Karel V., jemuž  v Alcázaru chyběly obytné místnosti před plánovanou svatbou s portugalskou princeznou Isabelou nebo mnohem později i fašistický vůdce generál Franco, který nebyl spokojený s kapacitou místní kuchyně.

Za krásou Alcázaru stojí muslimští Mudéjarové

Mudéjarský architektonický směr, který lze v Alcázaru na každém kroku obdivovat, není mimo Španělsko moc známý. Pro pochopení jeho vzniku je nutné pochopit historický kontext tehdejšího Španělska. Od 8. do 13. století ovládali většinu jeho území muslimové (tzv. Maurové), kteří na poloostrov přišli z oblasti dnešního Maroka. Ti tehdejší zaostalé Španělsko pozvedli hospodářsky, ekonomicky i kulturně a navíc z něj učinili nejpokrokovější a nejvzdělanější část Evropy. Křesťanští vůdci, kteří se ukrývali v severní části země, se ale postupně dokázali spojit a od severu směrem k jihu začali velmi pomalu svou zemi získávat zpět. Tento proces znovudobytí poloostrova pod křesťanskou nadvládu dostal název „reconquista“ a vyvrcholil dobytím Granady roku 1492.

Sami Španělé jsou na tohle období svých dějin velmi pyšní a s mírnou nadsázkou lze tvrdit, že příběhy hrdinů reconquisty zná ve Španělsku každé malé dítě. Po nuceném odchodu muslimských elit zpět do Afriky využili mnozí „nevěřící“ možnosti na poloostrově zůstat a ponechat si svou víru, jazyk i kulturu, pouze nesměli vstupovat do státních služeb. Tato skupina osob byla nazývána jako Mudéjarové. Uplatnili se ve společnosti především jako zruční řemeslníci a stavitelé, jejichž zručnosti velmi často využívali tehdy ještě tolerantní španělští křesťané.

Výjimečnost mudéjarské architektury

Po vstupu do Alcázaru z náměstí Plaza del Triunfo se návštěvník jak mávnutím kouzelného proutku dostává do úplně jiného světa. Rozum sice napovídá, že se vstupuje do středověké pevnosti, smysly ale člověka přesvědčují, že se ocitnul spíše ve světě Pohádek tisíců a jedné noci, kde moudrá Šahrazáda neúnavně vypráví králi své příběhy. A jak je to možné? Mudéjarská architektura působí exoticky až orientálně z toho důvodu, že byla silně ovlivněna kulturou arabskou. Je pro ní typická dekorativní hojnost, má na pozorovatele ohromující vizuální dopad, vzbuzuje v něm radost a přímo útočí na jeho fantazii. Mudéjarští zedníci, tesaři a štukatéři využívali ke své práci především měkké materiály jako cihly, sádru, keramiku nebo dřevo. Jejich práce byla na vrcholu středověku velmi dobře ceněna, neboť dokázali bezezbytku naplnit touhy svých křesťanských vládců po luxusu a okázalosti.

Nejstarší stále využívaný královský palác v Evropě

Navštívili jste už někdy historickou památku, toulali jste se po ní několik hodin a za žádnou cenu se vám nechtělo ji opustit? Pokud ne, tak v Alcázaru tenhle pocit zažijete. Budete doslova zahlceni krásou nazdobených vnitřních sálů, síní, komnat, půvabných vnitřních nádvoří a rajských zahrad, v nichž si můžete po náročné prohlídce odpočinout, zaposlouchat se do hlasů ptactva a třeba se i na chvíli zasnít. Ocitnete se totiž na výjimečném místě, které jako jediné ve Španělsku snese srovnání s granadskou Alhambrou.

Alcázar tu uprostřed Sevilly stojí přes tisíc let. Nikdo nedal pokyn ho rozbořit či vypálit, dokonce ani křesťanští králové po tom, co roku 1248 vyhnali z města muslimské vládce. Naopak si dál zvali na své dvory muslimské stavitele, aby pokračovali v mistrné práci, kterou předtím stovky let odváděli pro své emíry. Pokud zavítáte do Andaluzie, určitě Alcázar navštivte.  Rychle pochopíte, čím mudéjarská architektura vládce Sevilly tak očarovala. A mimochodem, na seznamu UNESCO zapsaný Alcázar je nejstarším stále užívaným královským palácem v Evropě, neboť jeho část Cuarto Real Alto je stále využívána jako rezidence španělské královské rodiny. Naposledy zde přespala jeho královská veličenstva Filip VI. s manželkou Letizií v polovině června roku 2021.

Alcázar proslavila i série Hry o trůny

Někdy tomu tak bývá. Opravdu kouzelné místo je sice v povědomí znalců historie, nicméně široké veřejnosti zůstane ukryto. A pak se v tomhle místě natočí úspěšný film či seriál a rázem se lokalita stane oblíbeným cílem nadšených diváků. A to je trochu příběh i sevillského Alcázaru. Sevillu zná snad každý, ale většina lidí si město spojuje s nádhernou katedrálou s hrobem Kryštofa Kolumba, věží Giraldou či velkolepým náměstím Plaza de España.  Existenci Alcázaru však mnohým poodhalila až série HBO Hra o trůny. Spousta fanoušků se domnívala, že dechberoucí scenérie z fiktivního města Dornu, náležícího v seriálu rodu Martellů, jsou výsledkem počítačové grafiky nebo jen fortelně zpracovaných kulis. Dorn byl podle mnohých příliš krásný na to, aby existoval i ve skutečnosti. Co říkáte, není právě tohle ta nejlepší pozvánka k tomu, abyste tenhle sevillský zázrak přijeli objevit i vy?

Autor fotografií: Milan Čermák

« z 2 »

 

Klášter Krupa

Jste již při dovolené v Chorvatsku unaveni z válení se u moře? Chcete podniknout nějaký zajímavý výlet do chorvatského vnitrozemí? Hodně zajímavým tipem může být místo, které je doslova takovou osadou uprostřed pustiny a tím je přesně pravoslavný klášter Krupa.

Klášter Krupa (Krupa Monastery) leží jen 65 km od Zadaru. Navštívit můžete i nedaleké vodopády Zrmanja, které jsme již na cestopisech představovali. Klášter se nachází na řece Krupa, která se do řeky Zrmanja vlévá. Na českém internetu není o klášteře téměř žádná zmínka, ale přitom se jedná o velmi zajímavé místo.

Historie kláštera Krupa

Klášter byl postaven v roce 1317 za finanční podpory srbského krále Milutina. Dle legendy ho údajně postavili mniši z kláštera Krupa na Vrbasu. Ten leží v dnešní Bosně. Klášter údajně obdarovala i svatá matka Angelina ze Srbska, jež byla křesťanská osobnost a velký symbol. Byla manželkou vyhnaného následníka trůnu Stefana. S manželem žila ve vyhnanství na území dnešní Itálie. Po jeho smrti se přestěhovala na uherské území, na základě pozvání od uherského krále Matyáše Korvína.

Klášter Krupa byl několikrát v historii vážně poškozen, zejména v benátsko tureckých válkách v letech 1502 a 1620. V roce 1855 byla za pomoci Ruska, Srbska a Rakouska provedena velká a důkladná oprava kláštera. Rakouská vláda podmínila obnovu požadavkem, aby byla okna kláštera provedena v gotickém slohu. V nedávné minulosti ho opět poznamenala válka a to 2. světová. Stanoviště si zde udělali Ustašovci (chorvatské revoluční fašistické hnutí), kteří klášter vyplenili a v roce 1995 ho poškodila válka v Jugoslávii. Místní pravoslavní kněží odešli do exilu v Srbsku.  V roce 2010 pomohla s obnovou chorvatská vláda a byly sem vráceny i některé artefakty.

Zajímavost

Benátský dokument z první poloviny 18. století potvrzuje legendu, že severně od stávajícího krupského kláštera existoval také ženský klášter, z něhož jsou dnes údajně k vidění pouze zbytky hradeb. V blízkém i vzdáleném okolí jsou pozůstatky a poustevnické cely.

Pocity z návštěvy kláštera

Klášter je volně přístupný a je u něj parkování zdarma. Občas jsme potkali přijíždějící turisty, ale nebylo jich hodně. V převážné většině to byla auta ze Srbska. Není se co divit, vždyť klášter Krupa uchovává cenná duchovní a kulturní svědectví, a to navzdory častých devastací z minulosti. Dříve zde působilo také několik srbských spisovatelů. V Krupském klášteře jsou krásné fresky, cenná sbírka ikon, sbírka několik staletí starých knih a mniši zde prodávají i nějaké vlastní výrobky. Doporučuji malou procházku proti proudu řeky Krupa. Cesta začíná od parkoviště a přilehlého mostu, kde můžete vidět odvážlivce skákající do řeky.

Pokud pojedete autem, tak se určitě zastavte i u staletého kamenného mostu Kudin most. Název mostu na dopravní značce mne na malou chvíli pobavil, jelikož jsem v rychlosti špatně četl.  Most se nachází ve vápencové soutěsce se stupňovitými vodopády řeky Krupa a vypadá impozantně.

Autor fotografií: Karel Veit

Postalm

Postalm

Je v prvé řadě druhá největší náhorní plošina Evropy a zároveň největší rakouská náhorní oblast s chovem domácích zvířat a výrobou vlastních produktů. Ty zde můžete také v řadě chat (Almů) ochutnat. Postalm spadá do horské oblasti zvané Lammertal jež je výběžkem západního Dachsteinu. Rozprostírá se mezi Wolfgangským jezerem (Wolfgangsee) a horským střediskem Abtenau. Na Postalm vede placená panoramatická vysokohorská silnice a vypíná se v nadmořské výšce 1200 – 1900 m.n.m.  Již při prvním pohledu zaujme pláněmi se stády krav a  prohánějícími se stády koní.
pohled z Postalmu

Letní dovolená

V letním období je doporučováno několik turistických okružních tras vycházejících ze záchytných parkovišť. Jsou zde celkem čtyři parkoviště označená od P1-P4. Okružních tras je cca 6.

Osobní zkušenost z návštěvou je z roku 2009 a 2021, kdy se po 12 letech jednalo opět o skvělou turistiku.

Cesty vždy vedly z parkoviště P3 k chatám Wiesler hűtte a Schafbergblick hűtte. Za nimi je atraktivní vyhlídka na jezero Wolfgangsee. Odkud jsme se zpět vraceli různými cestami. Dá se odtud pokračovat na horu Wieslerhorn (1603 m.n.m.). Opodál parkoviště P3 je malá Postalmská kaplička, kterou nezapomeňte také navštívit. Podél pěšiny se daří divoce rostoucí mateřídoušce (Thymus). Ta je z rodu aromatických rostlin a je z ní opravdu skvělý čaj navozující duševní pohodu.

Kousek pod kapličkou leží chata Postalmhűtte (1284 m.n.m.), další z několika zdejších chat nabízejících občerstvení a pohodlný odpočinek s výhledy do okolních pastvin.

Doporučuji vzít si s sebou opalovací krém a nejlépe pokrývku hlavy. Není tu moc stromů, takže žádný stín a navíc poměrně vysoká nadmořská výška. Přeci jenom při výletu od jezer je převýšení velké a slunce vysokohorsky zrádné!

Zimní dovolená

Winterpark Postalm je takové zimní středisko na Postalmu. Jedná se o část Postalmu, kde jsou i sjezdovky. Lyžování zde musí být určitě zážitkem. Běžkování musí být také skvělé, vždyť po náhorní plošině to musí jezdit samo. Některá ubytování se zde patrně již neuživila. Důkazem toho je chata s tenisovými kurty opodál, která vypadá dost opuštěně.

Postalmská panoramatická silnice

Ze strany od jezera Wolfgangsee je z městečka Strobl začátek zpoplatněné panoramatické cesty. Pozor ! – mýtné je zde dražší než z druhé strany hor od Abtenau, navíc zde v roce 2009 neplatila Salzburgerlandcard, což jsem si tehdy nějak nepřečetl. Nakonec jsem tenkrát zvolil možná i rychlejší objížďku přes Bad Ischl do Abtenau, kam jsem se potřeboval vrátit na ubytování. V roce 2021 byla cena stanovena na 16 € pro osobní automobil.

Z Abtenau se tedy dostanete na Postalm také a v roce 2009 zde platila Salzburgerlandcard (Pozor  – cesta začíná spíše od městečka Voglau). Jinak v roce 2009 byl vjezd na silnici zpoplatněn 8 Eury a v roce 2021 stálo mýtné 11 €.

Po mém projetí Postalmu musím naznat zhodnocení, že panoramatičtější cesta je z Abtenau. K Wolfgangskému jezeru je cesta lesem bez nějakých výhledů, za to je zde více zatáček. Výraz panoramatická bych zde zcela vynechal a ještě je cena vjezdu od jezera Wolfgangsee dražší.

Autor fotografií: Karel Veit – červenec 2021

« z 2 »

 

Archivní fotogalerie Postalm – návštěva v roce 2009:

 

postalm11
« z 21 »

První vydání našeho článku bylo 14.3. 2010 a článek vůbec jako první v ČR představoval českým turistům Postalm. Stal se velice oblíbeným a vyhledávaným. Nyní obsahuje aktualizované údaje a nabízí ještě komplexnější informace s osobitou zkušeností.

Výlety nejen s dětmi

Skvělá kniha ve formě turistického průvodce a jak název napovídá nemusí být určena pouze pro výlety s dětmi.  Kniha obsahuje 1600 tipů kam vyrazit po Česku. Kniha je vhodná pro plánování výletů napříč republikou.

Knížka se stovkami stručně popsaných výletních tipů, příběhů, zajímavostí a cestovatelských superšpeků bude skvělým pomocníkem na vašich cestách, až budete chtít prozkoumat nejrůznější zákoutí naší republiky, ať už s partou přátel, s dětmi nebo třeba sami.

Kromě osvědčených cílů, jako jsou hrady, zámky, aquaparky nebo muzea v ní najdete i spousty skvělých a hlavně dosud neobjevených míst, kde se často budete toulat sami. Zkrátka ideální příručka pro ty, kteří tráví rádi volný čas venku, rádi se dozví něco nového a chtějí, aby děti trávily volný čas smysluplně.

Výletní tipy doplňují přehledné piktogramy, weby, mapky a rejstříky, s nimiž bude vaše cestování ještě snadnější než dřív.

180 hradů, 120 zámků, 100 muzeí, 200 koupališť a stovky dalších míst pro zábavu a dobrodružství.

Kniha navíc obsahuje bonusové slevy na vstup či pobyt.

 

Formát knihy: 170×240
Vazba: Pevná
Počet stran: 544
Datum vydání: NOVINKA !! 26.5. 2021
Běžná cena: 598 Kč (ušetříte 120 Kč)
Naše cena: 478 Kč

Sedm zákonů

Mimořádně zajímavá kniha zařazená do kategorie populárně naučné literatury. Pojednává  o tom jak se civilizace rodí, rostou a upadají. Zajímavá kniha, která určitě zaujme hodně čtenářů.

Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne.

Sedm zákonů

Naše civilizace, úroveň technologií a znalostí obecně, vyspělost komunikací a lékařské péče i míra blahobytu mluví samy za sebe. Stejně tak ovšem můžeme pozorovat, že podobně jako v minulosti i dnes čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy i lídrů, nadbytek nebo naopak chybějící zdroje energie, ekonomické krize nebo (ne)schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí. Objevují se i zcela nové výzvy jako například svět zahalený do globální komunikace, sociální sítě, lidská schopnost masivně měnit své přírodní prostředí, epidemie a mnohé jiné.

Kniha Sedm zákonů nabízí možnost podívat se na dnešní svět jako součást dlouhé časové řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace. I my.

 

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 312
Datum vydání: NOVINKA !! 19.5. 2021
Běžná cena: 398 Kč (ušetříte 80 Kč)
Naše cena: 318 Kč

 

Bad Aussee

V severozápadní části rakouského Štýrska (Steiermark) leží nedaleko městečka Bad Aussee v nadmořské výšce 800 m.n.m. alpská zahrada (Alpengarten Bad Aussee). Tato stará romantická zahrada se nachází cca 20 km od turisticky oblíbeného Halštatského jezera (Hallstätter See) a určitě stojí za to jí navštívit.

Historie zahrady v Bad Aussee

Zahrada byla založena v roce 1913 tehdejším evangelickým farářem Dr. Sellem na místě bývalého vápencového lomu. Po první světové válce se o údržbu starali invalidé z blízkého útulku pro válečné veterány. Kamenná deska připomíná na jejich počest ještě dnes tuto dobu. Od roku 1959 financuje zahradu obec Bad Aussee a provozuje ji jako objekt přístupný pro turisty.

O zahradě

Zahrada má rozlohu 12000 m2. O sbírky se starají 2 zaměstnanci. Rostlinný materiál, jako semena, řízky či sazenice získávají pracovníci zahrady z mezinárodní výměny s podobnými institucemi nebo ze specializovaných zahradnictví. Návštěvníci zde najdou asi 2000 zimovzdorných dřevin a trvalek. Sbírky jsou zaměřeny hlavně na původní rostliny Alp. Vedle toho jsou zastoupeny i rostliny z jiných regionů. Pro obohacení kvetoucími rostlinami v létě a na podzim jsou pěstovány i vyšší trvalky. Jsou zde také zastoupeny tématické okruhy, které informují o léčivých a jedovatých rostlinách, skalničkách, trávách a orchidejích. V areálu je pro děti zbudováno sympatické dětské hřiště.

Parkování a vstupné

Parkování zdarma je na malém parkovišti cca 150 metrů od zahrady. Na parkovišti je skvělé zázemí pro primárně parkující karavany.  Cena vstupného byla v době naší návštěvy stanovena na 5, -€ za dospělého, děti od 6 do 16 let: 2,50, -€, rodiny (2 dospělí s dětmi): 12.

Otevírací doba

Otevírací doba: od května do září denně od 8 do 18 hodin, od října do dubna lze zahradu navštívit zdarma.

Zhodnocení návštěvy

V období naší návštěvy jsme zde nezaznamenali žádné davy turistů a tak je možné si v zahradě nerušeně posedět a dobře se zrelaxovat. Pro skupiny dětí a školní třídy jsou zde organizovány speciální zážitkové programy v přírodě. Jedna taková skupina měla zrovna po obědové pauze a z klidného odpočinku nás lehce vyrušila. Nu což, o děti bylo postaráno skvěle, protože pro ně dovezená pizza nám již předtím dokonale aktivovala chuť na oběd. V zahradě žádnou restauraci nenajdete a tak musíte na oběd vyrazit buď do města, nebo posvačit ze svých zásob. Něco málo se o zahradě dozvíte i na stránkách Štýrska: Alpská zahrada Bad Aussee

Autor fotografií: Karel Veit

No Images found.

Hrad Šternberk

Jen málo měst u nás se může pochlubit tím, že pět minut chůze od jejich centra leží opravdu velmi hezký středověký hrad – hrad Šternberk. Ve Šternberku navíc kratičkou cestou k němu minete mohutný Mariánský sloup, majestátní dvouvěžatý kostel Zvěstování Panny Marie a nádherný klášter. Vysoká to hustota pamětihodností na tak malém prostoru. Co říkáte?

Pozor na záměnu s Českým Šternberkem

Hrady Šternberky jsou v Česku dva, někdy si je lidé pletou. Jeden leží v blízkosti dálnice D1 u Prahy, nese název Český Šternberk a je dodnes ve vlastnictví tohoto starobylého rodu. Na hradě žil a téměř do konce svého života zde také prováděl známý hrabě Zdeněk Šternberk, jenž bohužel tento svět v lednu 2021 opustil. Nás ale zajímá Šternberk obývaný moravskou větví rodu na Olomoucku, jež bohužel tak dlouhého trvání neměla, neboť vymřela již během 16. století.

Albrecht starší ze Šternberka – zakladatel moravské větve

Historici předpokládají, že hrad pravděpodobně založil v polovině 13. století Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka, první písemná zmínka však pochází až z roku 1269. V ní se uvádí, že Zdeslavův syn Albrecht ze Šternberka vedl spor s premonstráty sídlícími na Hradisku u Olomouce. Jeho spory s církví o majetek byly dlouhodobé, dokonce byl za své útoky na statky olomouckého biskupství nakrátko exkomunikován. Zpět se do lůna církve vrátil až během těžkého onemocnění, později si dokonce od biskupství i půjčoval hotovost a dával do zástavy některé své statky, tak jak nám to dokládá listina z ledna 1281 sepsaná přímo na zdejším hradě.

Albrecht II. ze Šternberka – rádce a přítel císaře Karla IV.

Nejvýznamnější osobou moravské šternberské větve byl ve 14. století žijící Albrecht II.. Dostalo se mu na tehdejší dobu vynikajícího vzdělání, vystudoval filosofii a teologii na univerzitách v Boloni a Paříži, zajímal se též o umění a literaturu. Život zasvětil duchovnímu stavu a dosáhl vysoké církevní kariéry. Stal se oblíbencem a rádcem císaře Karla IV., jehož v letech 1357–1371 doprovázel na jeho zahraničních cestách. I přes svoji úspěšnou kariéru nikdy nezapomínal na svůj rodný hrad a město. Dnešní historické centrum je z velké části jeho dílem.

Při jeho promyšlené výstavbě se nechal inspirovat právě svými zahraničními cestami. Výstavbou kamenných hradeb získalo městečko Šternberk charakter středověkého hrazeného města, založením kláštera Augustiniánů v blízkosti hradu Albert pozvedl duchovní život ve městě a zajistil rodinným příslušníkům důstojné místo odpočinku. Zároveň se pustil i do přestavby rodného sídla, jeho nejviditelnějším počinem byla úprava hradní kaple v duchu vrcholné gotiky. Albert nechal rozšířit okna a na výmalbu stěn si pozval několik mistrů pracujících ve službách „Otce vlasti“. Pozornému návštěvníkovi pravděpodobně neujde, že na něj z jedné ze stěn kaple shlíží dobová císařova podobizna.

Berkové byli symbolem hospodářského vzestupu a náboženské tolerance

Obrovského hospodářského rozkvětu se hrad s městem dočkaly v době, kdy se majiteli panství stali vhodnou sňatkovou politikou Berkové z Dubé a Lipé (1480 – 1570). Po svém nástupu umožnili vznik řemeslných cechů a dali jim četná privilegia. Navíc směli měšťané hospodařit i na zemědělské půdě v okolí města. Berkové byli nábožensky tolerantní, ve městě vedle sebe v klidu žili katolíci, Židé, evangelíci i členové Jednoty Bratrské. Důkazem hospodářského vzestupu byla i přistěhovalecká vlna, která během jejich vlády nastala. Smutnou událostí, jíž musely město s hradem čelit, byl pustošivý požár z roku 1538. Tahle katastrofa se však stala pro Berky impulzem k velkorysé renesanční přestavbě hradu a města. Zatímco renesanční prvky můžeme na hradě obdivovat i dnes, ve městě už jich tolik bohužel nenajdeme, neboť čelilo i dalším ničivým požárům.

„Dobrotivý“ lichtenštejnský kníže

Na hrad tvrdě dopadly události spojené s třicetiletou válkou, na jejím konci byl téměř neobyvatelný. Vévodové z Würtenberka, kteří hrad v té době vlastnili, nebyli schopni nezbytné opravy ufinancovat a proto ho na konci 17. století prodali Adamu Ondřejovi z Lichtenštejna. Několik generací knížecí rodiny sice hrad udržovalo obyvatelným, ale nepřicházela potřebná rekonstrukce. To se změnilo až za vlády pokrokového a moderního knížete Jana II., který jako milovník středověkých dějin nechal hrad přestavět v duchu romantického historismu. Šternberk ostatně není jediným hradem, do jehož rekonstrukce se kníže pustil, v Dolním Rakousku v blízkosti Vídně lze obdivovat majestátní hrady Liechtenstein a Kreuzenstein.

Kníže Jan (též známý pod jménem Jan II., Dobrotivý) byl opravdu velmi zajímavou osobností, filantropem a milovníkem umění. Šternberk mu měl sloužit jako letní sídlo a zároveň jako depozitář pro nakoupená umělecká díla, která už nebylo na jeho valtickém zámku kam umístit. Mimo jiné se tam nacházela i úctyhodná sbírka kachlových kamen, kterou nechal kníže na hrad po rekonstrukci přivézt. Pestrobarevné kachlové skvosty, z nichž nejstarší pochází z 16. století, dnes zdobí většinu hradních místností. Závěrem bych si dovolil zmínit ještě jednu ne moc známou zajímavost spojenou s tímto výjimečným člověkem. Vládl totiž přes 70 let, což je druhé nejdelší funkční období evropských monarchů hned po Ludvíkovi XIV. Je ale pravdou, že na záda mu „dýchá“ britská královna Alžběta II., tak se nechejme překvapit.

Praktické rady

Hrad je v pondělí uzavřen a to i o prázdninách. Během roku nabízí velké množství kulturních akcí jako historické dny, kostýmované prohlídky, koncerty či divadelní představení. V jeho okolí nečekejte obrovské centrální parkoviště. Zdarma můžete parkovat u sportovní haly Ecce Homo v ulicích Dvorská a Barvířská, z parkoviště na hrad je to pouze 400 metrů. V sobotu odpoledne, v neděli a o svátcích lze parkovat zdarma i v zóně placeného parkování poblíž zámku. Jestliže přijedete do města autobusem, vystupte na zastávce Šternberk, Dvorská. Z autobusového nádraží, které leží hned vedle toho vlakového, jsou to pěšky k hradu skoro dva kilometry.

Pokud hodláte ve Šternberku poobědvat, mám pro vás dva tipy na vynikající jídlo, za nímž však musíte trochu dál od zámku a historického centra. Prvním gastronomickým tipem je Hanácká restaurace v Potoční ulici, druhým pak Šnyt Primka na ulici Masarykově, s níž máme osobní zkušenost. Je zde rychlá a milá obsluha, příjemné a stylové prostředí, moravská i světová kuchyně, pro rodiny s malými dětmi mají k dispozici herní koutek. Celá naše rodina včetně dvou teenagerů byla skutečně spokojená, což se nám málokdy stává. A musím dodat, že o česnečce s olomouckými tvarůžky se mi bude ještě dlouho zdát.

Autor fotografií: Milan Čermák

« z 2 »

 

Trattberg

St. Koloman je malebná alpská obec se zhruba 1700 obyvateli, ležící v oblasti Salcburska v okrese Hallein.  U St. Koloman se nachází hora Trattberg (1758 m.n.m.) s ideálními možnostmi turistiky.

Trattberg-Alm

Panoramatická silnice Trattberg-Alm je 9 km dlouhá a z auta se Vám otevírají  překrásné výhledy na okolní panoramata hor. Výjezd je zpoplatněn, stojí 5 Euro. Výběr poplatku je prováděn automatickou závorou. Určitě si užijte sportovní jízdu na klikatících se serpentýnách, které se nedá odolat!! Pokud nebudete mít nehodu, tak prvním místem k zastávce je chata Enzianhütte (1475 m.n.m.). Odtud, stejně jako z dalších zastávkových míst, je možný výstup na samotnou horu Trattberg.  O 1,2 km dále naleznete přírodní vyhlídkovou plošinu, u níž je možné zaparkovat. Vyhlídka je vyfotografována na mnoha turistických materiálech.  Je zde impozantní výhled a je to skvělé místo k posezení. Využil jsem zde možnost časosběrného videa a tak jsem poseděl i o něco déle, ale stálo to za to. Řízek s chlebem a okurkem byl skvělý.

Poslední zastávkou, kde panoramatická silnice končí, je parkoviště Hintertrattberg na malé náhorní plošině. Odtud je možné podniknout několik výletů po místních Almech s okolím velkých pastvin. Můžete zde spatřit krávy s typicky alpskými zvonečky a najdete zde i stáda koní. V letní sezóně zde kvetou obrovské trsy mateřídoušky. Doporučuji si květy nasbírat na čaj, obsahují zde totiž velké množství silice a navíc jsou bio. A pokud by vás zdejší turistické trasy mezi pastvinami nebo sbírání mateřídoušky unavili, tak je možné ochutnat speciality domácí výroby ve Wimmer-Alm nebo Christl-Alm (1420 m.n.m), kde panuje takřka rodinná atmosféra.

Autor fotografií: Karel Veit

Na motorce kolem světa

Příběh o jedné cestě kolem světa, dvou lidech, pěti stech západů slunce a bezpočtu dechberoucích výhledů ze sedla motorky.

Na motorce kolem světa

V dubnu 2016, rok a půl od nápadu projet svět, stojíme já a Mirka v centru Brna na startu naší životní cesty. Mísí se v nás strach i vzrušení, teď už se cuknout nedá. Následující skoro dva roky nás naše věrné stroje dennodenně unášejí krajinou vstříc novým zážitkům. Od pouští Íránu přes velehory střední Asie až do Země vycházejícího slunce. Přes oceán do nejjižnějšího města světa, kolem solných plání, inckých památek a zasněžených vrcholků And až do zemí kávy, kakaa a rumu.

Budu vám vyprávět, jaké byly počáteční plány, které nakonec stejně dopadly úplně jinak, jak jsme se na cestě učili, užívali si i vztekali nebo jak jsme se ze zamilovanosti dostali na křižovatku, ze které jsme se každý vydali svou cestou.

O tom, že člověk míní a život mění. Že stát se může cokoliv, a když už si myslíte, že máte vyhráno, něco se zrovna pokazí.

Všechny ty nečekané změny ale k cestování patří a dělají jej tak krásným a návykovým. Důležité je se z toho nepodělat. To se ale dřív nebo později stejně stane, takže žádný stres, toaleťák do kapsy a směle do světa!

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 382
Datum vydání: NOVINKA !! 10. 3. 2021
Běžná cena: 448 Kč (ušetříte 90 Kč)
Naše cena: 358 Kč

Pelješac Žuljana

Žuljana je malá obec ležící ve střední části chorvatského poloostrova Peljašac. Leží na jeho jižním pobřeží a před ním se již otevírá téměř širá plocha Jadranského moře. Tak daleko na jihu Chorvatska jsem byl ubytovaný poprvé. K mému překvapení dlouhá cesta autem nevadila velkému množství českých turistů. Žuljana je evidentně mezi českými, ale i slovenskými turisty velmi oblíbenou destinací.

Žuljana, co je zde zvláštního?

Pobyt na Žuljaně je skvělý, určitě zde nečekejte nějaký ruch ve stylu nočních podniků a diskoték. Je to trochu odlehlé místo. Malá, sympatická a hlavně poklidná vesnička. Žuljana je totiž umístěna v kotlině mezi skalnatým úbočím okolních hor, na jehož svazích se zelená bujná vegetace, jež kontrastuje se zdejší tyrkysově zbarvenou vodou. Je zde ještě velmi čistá voda. Díky tomu zde můžete spatřit většího množství mořských živočichů. I proto je v Žuljaně potápěčské centrum.

Lokalitu hojně vyhledávají také cyklisté, všeobecně jich je na Pelješacu víc, než v ostatních částech Chorvatska. Je zde možné najít množství šotolinových cest, které využívají také turisté. Například ze Žuljany je možný výstup na vrch Sv. Ivan (469 m.n.m.) odkud je nádherný výhled na otevřené moře a nedaleký ostrov Mljet. Vzhledem ke zdejším vysokým letním teplotám, hrozbě požárů a nedostatku času jsem výstup na vrchol bohužel neabsolvoval. Všechno se hold stihnout nedá.

V Žuljaně jsem viděl projíždět ve svém kabrioletu brněnského herce Tomáše Matonohu. Snad to byl on, jelikož vypadal, že si doma zapomněl opalovací krém s nějakým UV faktorem. Po mém zvědavém nakouknutí do bulvárních plátků jsem zjistil, že má v oblibě nedaleký ostrov Mljet.

Nádherné pláže

pláž Vučine

V Žuljaně se nachází dle mého názoru jedna z nejkrásnějších přírodních pláží na Jadranu – pláž Vučine. Dostupná je cca 500 metrů pěšky ze Žuljany nebo se k ní dá dostat autem. Je zde malé šotolinové parkoviště. Je skvělá a hlavně ukrytá v přírodě. Samotnou pláž zastiňují vzrostlé borovice. V severní části se v břehu svahu rozprostírá kemp, který není vidět, poněvadž je také skrytý v borovicovém háji.

pláž Žuljana

hlavní pláž je přímo v obci, takže jí lze považovat za tzv. městskou pláž. Na pláž se někteří ubytovaní hosté dostanou přímo ze svých apartmánů, ležících podél břehu. Je zde písečné podloží i ve vodě. Nicméně je zde i trochu bláta, ale voda je velice průzračná. Postupný přístup do moře je také příjemný, je tak ideální i pro děti. Navíc se nemusíte bát šlápnutí na mořského ježka. Hodnotil bych jí proto jako jednu z nejkrásnějších městských pláží Chorvatska.

Výlety

Žuljana má ideální výchozí pozici pro výlety po polostrově Pelješac. Lze odtud navštívit městečko Orebič, odkud se můžete vydat na ostrov Korčula. Dále určitě nesmíte opomenout návštěvu městečka Ston a Mali Ston s velkou zdí, podobné té Velké čínské zdi. Z Žuljany si můžete udělat také výlet lodí na nedaleký ostrov Mljet. Na Pelješacu je plno vinařských vesniček, kde lze zakoupit či ochutnat víno. Pěstování vína zde má totiž  obrovskou tradici.

Zajímavost

v Žuljaně jsem objevil množství vzrostlých vavřínů. Vavřín vznešený je strom dorůstající výšky až 12 metrů, ale asi spíše tady na jihu Chorvatska. Na severu ho spatříte jako menší keřík. Sušené listy známe jako koření bobkový list a tak si ho určitě natrhejte a nasušte. Silice obsažené v čerstvých listech vavřínu mohou způsobovat halucinace a to zejména při vdechování. Kdo bude chtít, tak ho tedy může inhalovat…  Mě tedy postačoval jako koření do svíčkové.

Autor fotografií: Karel Veit

 

 

Back to top