Ryzlink vlašský, lidově vlašák, patří mezi naše tradiční bílé odrůdy. Pěstuje se na celé Jižní Moravě, nikde ale nedosahuje tak mimořádných kvalit jako na Mikulovsku. Zdejší vlašáky mají mezi odborníky hluboký respekt, jsou ozdobou mnoha vinařských soutěží u nás i v zahraničí. Většinou nechybí v žádné vinotéce ani ve vyhlášených restauracích. Několik místních vinařů dodává svůj vlašák dokonce i do Země vycházejícího slunce, Japoncům prý velmi chutná v kombinaci s jejich oblíbeným pokrmem sushi.
Výjimečnost vlašáků z Mikulovska
Proč jsou mikulovské vlašáky tak vynikající? Může za to jedinečné pálavské mikroklima a vápenité podloží, které mu propůjčují velmi zajímavou vůni a chuť. Zdejší vína mají charakteristické aroma po květinách, bylinkách, medu, lískových či vlašských ořeších. Jejich chuť je minerální, kořenitá a jemně slaná, často s tóny ořechů, limetky nebo citrusů. Příjemný dojem je navíc podpořen vyšší kyselinkou. Oblíbenosti vlašáků určitě pomáhá i samotná Pálava jako turistická destinace.
Při ochutnávkách ve vinotékách či při degustacích jsou lidé lahodností vlašáku často zaskočeni, neboť vína téhle odrůdy nakoupená v supermarketu mají podle nich jinou, méně příjemnou a fádní chuť. Není proto překvapením, že Mikulovsko je často prvním impulzem k tomu, aby si lidé suchý vlašák oblíbili. A když si navíc během dlouhé zimy lahvinku místního vlašáku otevřou, rázem na ně dýchne letní atmosféra prosluněné a čarokrásné Pálavy.
Mikrosvín a Josef Peřina posunuli Ryzlink vlašský mezi velká vína
Vinařství Mikrosvín zná každý, kdo se o víno alespoň trochu zajímá. Za úspěchem firmy stál její zakladatel a vinařský génius Josef Peřina. Tenhle vizionář začal jako první u nás vyrábět vína z přezrálých hroznů, pod jeho rukama proto vznikala první ledová vína u nás. Zároveň vycítil skrytý potenciál tehdy přehlížené odrůdy Ryzlink vlašský a stal se jejím velkým propagátorem. Ověřil si totiž, že vlašák vypěstovaný na svazích Pálavy a Dunajovických kopců dosahuje překvapivě velmi vysokých kvalit.
Jeho dalším odvážným krokem bylo nabízet vlašáky z různých vinařských tratí. Mikrosvín se jeho prozíravým nápadem řídí dodnes, takže pokud máte zájem ochutnat v jeho degustačním sklepě v Dolních Dunajovicích všechny vlašáky, počítejte s minimálně šesti sklenkami. Jestliže dorazíte za hezkého počasí, posaďte se s pohárkem lahodného vínka na terasu a z relaxačních křesel sledujte pálavské kopce. Za víno samozřejmě zaplatíte, nádherný výhled a genius loci si vychutnáte zcela zdarma.
Vinice v unikátním prostředí zásobovaly vínem i Marii Terezii
Přestože na výborné vlašáky narazíte na mnoha místech Mikulovska, nejcennější vína rodí několik vinic v blízkosti Březí, Dolních Dunajovic a Perné. Březí je domovem vyhlášených vinic na Ořechové hoře a Liščím vrchu, pýchou Dolních Dunajovic jsou zase vinohrady v okolí Zimního vrchu. Pokud bychom měli vybrat jednu obec, v níž se to doslova hemží skvostnými polohami, bude to Perná. V prudkém kopci severně od obce leží postupně nad sebou proslulé tratě Purmice, Goldhamer a Železná. Ta poslední už těsně sousedí se známým skalním útvarem Trůn. Je historicky doloženo, že vína z těchto vinic se v 18. století dodávala i na trůn Marie Terezie. Při ochutnávce vín mě vždy zahřeje u srdce, že mohu ochutnávat podobná vína jako osvícená císařovna.
Terroir Dunajovských vrchů
Ze všech viničních tratí je tou nejsnáze dostupnou Ořechová hora ležící v blízkosti silnice z Březí do Dolních Dunajovic, respektive do Mikulova. Trať má jižní expozici s nadmořskou výškou okolo 260 metrů a na jejím vrcholu ještě nějaké ty ořešáky rostou. K Liščímu a Zimnímu vrchu vede cyklotrasa od degustačního stánku Mikrosvínu v Dolních Dunajovicích. Po zhruba osmi stech metrech odbočuje z cyklotrasy cesta k trati Zimní vrch s nadmořskou výškou 230 metrů.
K návštěvě Liščího vrchu je třeba pokračovat po cyklotrase dalších zhruba šest set metrů a to až k turistickému přístřešku. Poté je třeba se vydat pěšinou vlevo do prudkého kopce směrem k vrchu Rochusberg (278 m), projít kolem kamenného kříže a za Liščím vrchem (272 m) projít dvěma bránami do vinice s jižní orientací a nadmořskou výškou 220 metrů. U jedné z bran leží dřevěný kříž z roku 1933 se dvěma lavičkami, z nichž se naskýtá hezký výhled na Dolní Dunajovice a také na raritu celého Mikulovska, kterou je kopec Velká Slunečná. Ten sice vypadá trochu jako mayská pyramida, ale ve skutečnosti jde o dílo místního nadšence, jenž terasy na kopci vytvaroval za použití traktoru v šedesátých letech minulého století.
Perenské vinice a náhodné setkání s malovinařem Strapinou
Obec Pernou odděluje od Dolních Dunajovic frekventovaná silnice Brno – Vídeň a při jejím křížení je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Křižovatka je místem častých nehod, bohužel i těch smrtelných. Perenské tratě Purmice, Goldhamer a Železná patří mezi vinařské klenoty. Všechny mají příhodnou jihozápadní orientaci, ale liší se nadmořskou výškou. Trať Purmice leží v nadmořské výšce 280 metrů, Goldhamer ve 310 metrech a Železná dokonce až ve 350 metrech.
Najít tyhle tratě ale není tak úplně snadné, na běžných online mapách nejsou zaznačeny. Důležitým bodem je místní autobusová zastávka. Od ní je třeba se vydat směrem na Horní Věstonice a po půl kilometru odbočit vpravo na asfaltovou silnice mezi vinohrady. Moji návštěvu vinic zpříjemnilo krátké setkání s malým vinařem Lubošem Strapinou z Pavlova, který vlastní na Goldhameru jeden řádek Ryzlinku vlašského a jeden Pálavy. Diskutovali jsme spolu o jeho klikaté cestě k vinařství a samozřejmě o jeho suchém vlašáku, který jsem měl možnost následně i ochutnat. Byl přesně takový, jak o něm vinař mluvil a jak ho mám rád. Z vlašáku vystupovaly svěží citrusové a minerální podtóny, lehká slanost a skutečně svěží příjemná kyselinka.
Malým vinařům jako je pan Strapina moc fandím, díky malé produkci se s víny dokážou doslova pomazlit, nebojí se experimentovat, ale protože jsou na kvalitě svých vín existenčně závislí, nesmí si téměř dovolit chybovat. Klobouk dolů před nimi.
Tipy na špičkové vlašáky
Velmi dobrý vlašák je na Mikulovsku schopno vyrobit opravdu velké množství vinařů. Já si dovolím doporučit pouze ta vinařství, která zpracovávají hrozny z již zmíněných tratí a s jejichž víny mám velmi dobrou zkušenost. Takřka nikdy neuděláte chybu nákupem vína od Mikrosvínu nebo od Vinařství Volařík. Můžete si u nich zakoupit vlašáky hned z několika poloh a porovnávat tak jejich vlastnosti a odlišnosti. Obě společnosti jsou „vlašákovými mistry“ a zároveň náleží k nejlepším vinařstvím vůbec. Z větších vinařství též sbírá úspěchy vinařství Tanzberg, jehož majitelem je žurnalista, scénárista, politik a někdejší ředitel TV Nova Vladimír Železný. Ať už si o jeho osobě už myslíte cokoliv, o kvalitě jeho vín nepochybujte.
Vynikající vlašák ale nakoupíte i u Filipa Mlýnka nebo Jindřicha Kadrnky. Oba dva jsou dlouholetí kamarádi, kteří dříve působili v Mikrosvínu i u pana Volaříka. V současnosti se již věnují svým rodinným vinařstvím a jde jim to náramně. Za ochutnávku určitě stojí i vlašáky od Stanislava Popely z Perné, Zdeňka Peřiny z Klentnice nebo Jiřího Zámečníka z Dolních Dunajovic, který pro ty vyhládlé nabízí i něco málo k snědku a vždy u něj narazíte na příjemnou obsluhu.
Korek Mikulov – můj osobní tip na nákup kvalitních vín
Ne každý má možnost navštěvovat jednotlivá vinařství, ochutnávat desítky vzorků a porovnávat jejich kvalitu. V případě, že chcete nakoupit víno, doporučuji vám návštěvu vinotéky Korek v blízkosti mikulovského náměstí. Provozuje ji Spolek vinařů z Dolních Dunajovic a v jejich nabídce naleznete vína za stejné ceny jako u vinařů ve sklepě. Garantuji vám, že tolik skvělých vlašáků pod jednou střechou jen tak někde neochutnáte. V Korku nenarazíte na žádná podřadná či nepitelná vína, spolek si kvalitu poctivě hlídá. Členy jsou samozřejmě i Mikrosvín, Volařík, Mlýnek nebo Kadrnka, do popředí se ale derou i další menší vinaři.
Obrovský potenciál k výrobě osobitých vín má bezesporu mini vinařství No.44. Stojí za ním Volaříkova enoložka Eliška Becková, která byla v roce 2018 vyhlášena enoložkou roku České republiky. Dolní Dunajovice jsou doslova nabity skvělými vinaři, proto nákupem vína jejich v jejich spolku neprohloupíte.
Volařík patří k dnešnímu Mikulovu stejně jako Svatý kopeček
V případě pobytu v Mikulově budete velmi často narážet na jméno Miroslav Volařík. Tenhle vinařský mág a nekorunovaný „vlašákový král“ získal za 14 let podnikání s vínem tolik ocenění, že už to sám ani nespočítá. Z těch nejvíce prestižních obdržel třikrát Vinaře roku, pětkrát se stal šampionem Valtických vinných trhů a v soutěži Král vín byly jeho kolekce vybrány devětkrát jako nejlepší. Za jeho úspěchem samozřejmě stojí lidé, čehož si je dobře vědom a proto si vždy vybírá jen ty nejlepší.
Jméno Volařík nicméně v Mikulově znali ještě před rozjezdem vinařství, úspěšný podnikatel s potiskovacími technologiemi má ve městě kromě svých vinoték i čtyřhvězdičkový wellness hotel, apartmánový dům, hostinec Starý Špitál a samozřejmě i vinný sklep. S jeho službami mám osobní zkušenost a musím uznat, že jsou stejné jako jeho víno. Kvalitní a návykové.
