Archivy

Kniha Mozaikou Iránu

Kniha Mozaikou Íránu má podnázev: S průvodkyní po fascinující zemi plné kontrastů. Jedná se o barvitý cestopis od íránistky a arabistky Lenky Hrabalové, která má s touto fascinující tajemnou zemí více než desetiletou zkušenost.

Írán je země nacházející se v jihozápadní Asii. Má bohatou historii a kulturální dědictví, které sahá tisíce let zpět. Země je známá svou rozmanitostí, překrásnou přírodou, historickými památkami a pohostinnými lidmi. Íránská kultura je bohatá a zahrnuje vlivy z různých období a civilizací, včetně perské, islámské, arabské, kurdské a arménské kultury.

Írán je tedy obrovská země plná kontrastů. Přitahuje mnoho cestovatelů, ale zároveň se mu stále ještě nepodařilo zbavit se nálepky nebezpečného místa. Většina z nás totiž o Íránu neví mnoho a naše představy jsou často omezeny jen na téma mnohoženství, alkoholu a islámského práva, i když ve skutečnosti země nabízí bohatou kulturní mozaiku.

Autorka se pokouší představit zemi co nejkomplexněji, reaguje na časté otázky posluchačů, kteří chodí na její cestovatelské přednášky, a nabízí odpovědi podložené širšími souvislostmi. V úvodní části Na křižovatce dějin se věnuje zajímavým obdobím íránské historie, jako je například výstavba legendárního Esfahánu či počátky americko-íránského nepřátelství.

V kapitole Tisíce tváří Islámské republiky se zabývá společností jako takovou. Náboženskými skupinami, etniky, ale také sexualitou v Íránu či islámskými zákony.

Třetí část – Všechny kouty země – seznamuje čtenáře s různými regiony Íránu a s jejich specifiky, jako jsou například římské památky, pašování alkoholu v pohraničí či kontinuální boj pouštního národa o vodu. A nechybí ani kapitola, která láká do íránských ulic, třeba na ty nejlepší speciality, po nichž se zákonitě tloustne, nebo do tradičních lázní, ve kterých z vás sedřou kůži. Doslova.

Začtěte se do legend, zastavte u nádherných fotografií a nechte si poradit, kam na tu nejlepší zmrzlinu.

 

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 376
Datum vydání: NOVINKA !! 8. 3. 2023
Běžná cena: 598 Kč
Cena přímo z nakladatelství: 478 Kč

 

Turistický průvodce Albánie

Turistický průvodce Albánie z prestižní britské řady Bradt je kniha, která slouží jako průvodce pro turisty, kteří chtějí objevovat a prozkoumávat Albánii. Vydavatelství Bradt se specializuje na publikování cestovních průvodců, které se zaměřují na destinace mimo hlavní turistické trasy. Tento nový průvodce poskytuje informace o různých aspektech Albánie, jako jsou historie, kultura, přírodní krásy, atrakce, ubytování, doprava a místní zvyklosti.

Obsahuje také praktické rady pro cestování po zemi, včetně informací o místním zdravotnictví, stravování, bezpečnosti a dalších užitečných tipů pro turisty. Průvodce Albánie by nicméně zasloužil více grafiky a fotografií. Každopádně informace jsou obsáhlé a určitě se hodí k plánování tras a získání hlubšího porozumění o Albánii, její kultuře a přírodě.

V knize naleznete například informace o hlavním městě Tiraně, kde najdete kromě připomínky komunistické minulosti spoustu rušných kaváren a mimořádně zajímavých muzeí. Na pobřeží Středozemního moře se pak můžete těšit na pláže, které se od těch nejvyhlášenějších liší jen podstatně menším počtem turistů.

Prohlédněte si „muzejní města“ Berat a Gjirokastra vyhlášená skvostnou osmanskou architekturou. Vydejte se na pěší výpravu hlubokými údolími mezi rozeklanými vrcholy Albánských Alp. Užijte si plavbu trajektem po jezeru Komani – jeden z nejlepších vodních zážitků na světě. Brouzdejte zbytky starobylého města Butrint, jednoho z nejvýznamnějších albánských archeologických nalezišť zapsaném na seznamu UNESCO. Zastavte se u Karavastské laguny nebo Prespanského jezera, kde můžete pozorovat pelikány kadeřavé.

Již šesté vydání průvodce po Albánii z nakladatelství Bradt je plně aktualizované.

 

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 319 + 12
Datum vydání: NOVINKA !! 8. 3. 2023
Běžná cena: 598 Kč
Cena přímo z nakladatelství: 478 Kč

 

zámek Slavkov

Dvě poslední prázdninová léta po sobě jsme navštívili zámek Slavkov u Brna. Nadchla nás nejen jeho krásná zámecká zahrada a zajímavá prohlídka interiérů, ale i zámecká kavárna. O oblibě zámku Slavkov svědčí i to, že jsem si ho před 20 lety vybral pro svatební fotografování.

Zámek Slavkov má zajímavou historii

Barokní zámek Slavkov u Brna ve světě známý spíše jako Austerlitz je spojený hlavně s rodem Kouniců a bitvou tří císařů. Již první písemný záznam je datován k roku 1237. Od roku 1509 připadalo panství rodu Kouniců. Získal ho Oldřich z Kounic a udělal z něho hlavní sídlo rodu. Přestavba z původně renesančního zámku do dnešní barokní podoby trvala téměř 100 let a to do roku 1769. Architektem byl italský mistr Domenico Martinelli, autor několika významných staveb ve Vídni, Římě a Česku. Údajně se z původních ještě velkolepějších plánů realizovala sotva polovina. Přesto je zámek jedna z nejmohutnějších barokních památek na Moravě.

Významnou událostí byla bitva u Slavkova, kde se střetly armády tří císařů. 2. prosince 1805 se v širokém okolí střetly největší evropské mocnosti – Francie, Rakousko a Rusko. Bitva si vyžádala téměř 50 000 mrtvých. Přestože početní převaha o síle 90 000 mužů nahrávala spojenecké armádě císaře Františka I. a Alexandra I., tak již druhý den mohl z balkonu zámku oznámit vítězství císař Napoleon I. Jeho armáda zde měla přitom o 15 000 vojáků méně než protivník. Slavkovská bitva se stala v dějinách významným pojmem a sám Napoleon si ji cenil nejvýše ze všech bitev, které svedl. Na počest zdejšího vítězství byl v Paříži postaven známý Vítězný oblouk.

V roce 1919 vymírá rod Kouniců posledním šlechticem Evženem z Kounic. Zámek přebírá uherský hraběcí rod Pálffyů, kterým byl majetek po 2. světové válce zabaven a zámek Slavkov tak přešel do držení státu. Zámek Slavkov – Austerlitz byl v roce 2008 prohlášen národní kulturní památkou a nakonec byl převeden do vlastnictví města Slavkov u Brna, což mu evidentně prospívá.

zámek Slavkov
pohled ze zámeckého parku
« z 31 »

Prohlídka zámku Slavkov

Při prohlídce zámku jsme se mimo jiné dozvěděli, jak to bylo s tehdejším přenocováním císaře Napoleona I. Z prohlídkových okruhů doporučuji hlavní okruh Historické sály se zámeckou kaplí a impozantním sálem, kde bylo podepsáno příměří po bitvě u Slavkova. Informace naleznete přímo na zámek Slavkov, kde je aktuální vstupné a otevírací doba.

Zámecký park

Zámecký park ve Slavkově u Brna má rozlohu téměř 16 ha a tvoří nedílnou součást celého zámeckého areálu. V jedné části parku se nachází golfové hřiště.

Původní barokní zahrada byla budována průběžně se stavbou zámku v 18. století v tehdy oblíbeném francouzském stylu. V 19. století byla zámecká zahrada přeměněna na anglický lesopark. Revitalizace se zahrada dočkala v letech 1972 -77, kdy byla horní části navrácena původní barokní podoba.

V roce 2018 se započalo s opravou soch, která pokračuje postupně i v dalších letech. Skvělým nápadem a novinkou roku 2021 bylo zavedení informačních cedulek s jednotlivými druhy stromů. Ze zahrady se tím stalo naučné arboretum.

 

Etiopie

Etiopie je země, která byla ještě nedávno zmítaná občanskou válkou. Jaká byla Etiopie v osmdesátých letech? Dnes už málokdo ví, že na tehdejší výstavbě přehrady a její hydroelektrárny se podíleli Češi a české firmy. Pro Etiopii to byl dříve klíčový projekt, který pomohl zemi v rozvoji.

Se svým dědem Karlem Veitem *11.10.1927 – Ɨ23.7. 2008 jsem měl mimo stejného jména i společnou zálibu v cestování a cestovatelského ducha. Již dávno jsem si přál vydat cestopis o jeho cestě. Společně jsme to bohužel nestihli a tak jsem si po 15 letech od jeho úmrtí udělal čas na sepsání.

Jeho velkým snem bylo navštívit Afriku. To se mu povedlo díky stavbě hydroelektrárny Malka Wakana v Etiopii. Díky tomu tam mohl prožít celý jeden rok. První půlrok tam strávil v roce 1986, aby se tam vrátil na druhý půlrok začátkem října 1987 a to týden před svými šedesátými narozeninami.

Historie stavby přehrady Malka Wakana

V roce 1982 byla uzavřena smlouva mezi tehdejším sovětským Technopromexportem a etiopským úřadem pro energetiku na vypracování projektové dokumentace na hydroelektrárnu Malka Wakana, ležící na řece Webi Shebele. Etiopie potřebovala nutně nové zdroje energie. Celková výroba energie byla v Etiopii v roce 1981 na 550 milionů kWh. Průměrná roční výroba elektrické energie na Malka Wakana měla být 543 milionů kWh. Hydroelektrárna tak měla produkci energie v Etiopii zdvojnásobit.

Stavbu přehrady realizovali rusové, ale výrobní zařízení pro stavbu hydroprojektu bylo vyvinuto, vyrobeno a dodáno z České republiky. Respektive tehdejší ČSSR na základě smlouvy podepsané v roce 1983 mezi etiopským úřadem pro energetiku EELPA a VTP Škodaexsport.

Díky tomu se k zakázce dostala brněnská Královopolská strojírna na montáž hradidlového jeřábu a ČKD Blansko na dodávku turbín. Z brněnské Královopolské byl jako vedoucí montér strojní části vyslán Karel Veit (můj děda) a jako vedoucí montér elektročásti Otto Bendl. Nutno dodat, že byli v té době již velmi zkušenými montéry. Pomocnou silou jim totiž byli etiopští spolupracovníci.

Etiopie
vlevo Otto Bendl a vpravo Karel Veit v roce 1986
« z 27 »

Přehrada Malka Wakana

Oblast Malka Wakany se nachází v etiopské vysočině nedaleko rovníku a je vzdálená po silnici přibližně 350 km jižně od hlavního města země Addis Abeba. Klima regionu je určeno vysokou polohou země v absolutních nadmořských výškách 2 300-2 400 m.n.m. Průměrná roční teplota vzduchu je zde nízká a pohybuje se od plus 13 do plus 14 °C (absolutní maximum 28 °C). Monzunový typ srážek padá během období dešťů.

Řeka Webi Shebele je velký vodní tok, který protéká jihovýchodní částí země a vlévá se do Indického oceánu v Somálsku. Geologické podmínky, ve kterých jsou stavby přehrady rozmístěny, byly extrémně složité. Místo pro nosné konstrukce hydroprojektu se nachází těsně nad vodopády Malka Wakana v úzké části údolí řeky. Výstavbou relativně nízké hráze o maximální výšce 38 m vznikla poměrně velkokapacitní regulační nádrž o objemu 763 mil. m3. Pod katarakty, které mají spád řádově 80 m, se řeka vlévá do hlubokého a úzkého kaňonu s výraznými sklony.

Celkový jmenovitý výkon vodní elektrárny je 153 MW. V závodě jsou instalovány čtyři vertikální hydraulické agregáty, každý o výkonu 38,25 MW. Turbíny jsou Francisovy s průměrem oběžného kola 1,9 m.

Výstavba základních konstrukcí začala v srpnu 1984. První elektrocentrála byla spuštěna v březnu 1988 a čtvrtá v prosinci 1988.

Zážitky z montáže

Jelikož byl můj děda skvělým vypravěčem, tak jsme jeho historky z pobytu v Africe slýchávaly mnohokrát. Při pobytu navštívil řadu míst jako například Národní park Bale Mountains, hlavní město Addis Abeba nebo se potápěl až v Rudém moři. Při výletu v horách mu například divoké opice ukradly fotoaparát. V rámci svého pobytu si v místě montáže dokázal vypěstovat na svojí zahrádce zeleninu a to několikrát za sezonu. Afričtí spolupracovníci byli jeho zemědělskými výsledky zaskočeni. Jak sám říkával, vždy uměli dobře tančit.

Musíme si dnes ještě uvědomit, že dřívější spojení bylo pouze pomocí dopisů, tedy písemnou formou. Žádný on-line přenos jak ho známe dnes. Pohlednici z Adiss Abeba mám uschovanou dodnes.

Z návštěvy Etiopie máme dodnes několik předmětů připomínajících jeho pracovní pobyt v Africe, byť je to již 36 let.

Závěrem

Nutno konstatovat, že dříve měly české firmy evidentně zajímavé zakázky i v zahraničí. Můžeme se jen zamyslet, co uměly ryze české firmy realizovat dříve a co nyní.

Fotografie: Karel Veit

Igor Brezovar

Autor knihy Igor Brezovar je motorkářská legenda, cestovatel. Narodil se ve Slovinsku a později se přestěhoval do Čech. Je hrdinou televizního seriálu Po jedné stopě.  Na motorce projel šest kontinentů.

Tohle je první část Igorova osobitého vyprávění o tom, jak na motorce objel svět. V sedle motorky najel půl milionu kilometrů, navštívil šest kontinentů. A tím si splnil svůj dětský sen.
Igor Brezovar

Velká jízda začíná už v jeho šestnácti letech, kdy se coby bezstarostný kluk vydává na první prázdninovou cestu po Evropě. Jako milovník života, motocyklů a žen během následujících let opouští hranice Evropy a vydává se do nového, neznámého světa. Setkává se s asijskou pohostinností, muslimským světem, naprosto odlišnými zvyky a kulturami. V Africe pocítí na vlastní kůži vstřícnost a bezprostřední radost ze života, ale i šílenost tamní byrokracie, chudobu a zmar. A v Austrálii? Překrásné metropole, národní parky s obřími vodopády, volně žijícími koalami, klokany, ptakopysky a ještě mnohem víc.
Místo popisů toho, co viděl, se zaměřuje na to, co slyšel, s kým se potkal. Diskutuje s každým, kdo chce mluvit, třebaže vyznává jinou víru a náboženství, má odlišnou barvu pleti nebo politické názory, které se neslučují s jeho vlastními. Dospívá a poznává nejen svět, ale i sebe sama.

Jeho příběh stírá předsudky a pomáhá odbourat náš strach z neznámého.
Na cestách se ocitá ve vilách milionářů i ve slumech mezi krysami. Vidí a na vlastní kůži pociťuje bohatství i naprostou chudobu. Potkává lásku i nenávist, dobro i zlo. To vše ho formuje, mění jeho hodnoty a ukazuje další směr.

Nenechte se zmást, velká jízda není jen o polykání kilometrů, je to cesta životem, který přináší veselé i hořké chvíle. Budete se smát, klepat si na čelo, při prohlížení fotografií se možná přistihnete, že tiše závidíte, anebo se při čtení opravdicky naštvete. Jedno je ale jisté – nudit se s Igorem rozhodně nebudete!

Formát knihy: 170×240
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 370
Datum vydání: NOVINKA !! 1. 3. 2023
Běžná cena: 598 Kč
Cena přímo z nakladatelství: 478 Kč

Chorvatsko Blace

Když jsem hledal v Chorvatsku zajímavé místo pro dovolenou, tak mne nejvíc zaujaly fotografie oblasti v okolí chorvatské obce Blace.

Blace leží v Jižní Dalmácii mezi turisticky navštěvovanější Makarskou riviérou a poloostrovem Peljěšac. Oblasti dodává kouzlo delta řeky Neretvy, pěkné písečné pláže a zajímavě formovaná krajina. Ta je tvořena mnoha malými, ale strmě vystupujícími kopečky, které působí dojmem, jako byste nenavštívili Chorvatsko, ale Thajsko.

Pláže v Blace

Nedaleko od Blace se nachází nádherná písečná pláž – Plaža Ušće. Ta leží přímo u ústí řeky Neretvy, je poměrně dlouhá (cca 1,2 km) a každý si zde najde své soukromí a místo. Parkování je možné zdarma podél silnice. Voda je zde hodně mělká a je vhodná i pro dovolenou s malými dětmi. Nevýhodou je, že zde nenajdete žádný stín a výhodou je velmi vysoká teplota vody. Jelikož zde často fouká vítr tak je tato oblast oblíbenou oblastí pro Kitesurfing.

Přímo v Blace je malá oblázková pláž – Plaža Blace. Je určena spíše ubytovaným, koupání je příjemné, ale každý večer je zde velký nános mořské trávy. Ke cti zdejší turistické kanceláře je nutno uvést, že pláž čistí denně zdejší zaměstnanec. Takovou údržbu jsem nikde v Chorvatsku neviděl. Pláži dodává krásnou atmosféru i přilehlý kostelík.

Plaža Blace
den se na pláži chýlí ke konci
« z 40 »

Birdwatching – pozorování ptactva

Hned za písečnou pláží Plaža Ušće vedle ustí řeky Neretvy se nachází na první pohled zvláštní dřevěná stavba. Po prozkoumání zjistíte, že se jedná o pozorovatelnu brodivých ptáků. Blace je totiž oblíbenou destinací pro pozorovatele. Mimo vodní ptactvo se v samotné deltě řeky nachází celá řada zajímavých zpěvných druhů. Hojná je například žluva hajní.

Co by Vás mohlo ještě zajímat?

Cestovat do této oblasti může vzbudit hned několik otázek. Blace leží v deltě řeky Neretvy a tak někoho může zajímat, jestli tady nebude velké množství otravných komárů. Komáři zde sice jsou, ale ne v takovém množství jako například v oblasti chorvatské Privlaky. Obtěžování hmyzem je tak minimální.

Dále by mohl mít někdo otázku, kde se dá dobře najíst. V Blace bych stravování nedoporučoval nebo minimálně ne v konobě Mali Ante, kde sice měli zajímavě připravené slávky, ale po mojí druhé návštěvě jsem byl na odvoz s akutní kolikou. Bylo to po konzumaci stejného jídla a přičítám to jednoznačně k nekvalitě servírovaného jídla.

Závěrem

Okolí řeky Neretvy je rájem zemědělství a tak určitě ochutnejte vyhlášené nektarinky a mandarinky. V oblasti se daří také melounům. Pokud budete mít štěstí na hostitele tak jako my, tak budete mít každý druhý den melouny u dveří apartmánu. Melouny jsou velice sladké a takové nikde v českých supermarketech neochutnáte. Dovolenou v Blace tak budu mít navždy spojenu s množstvím snězených a neskutečně dobrých melounů. Pokud tedy zapomenu na akutní koliku.

« z 2 »
Bosna a Hercegovina

Bosna a Hercegovina

Jedná se o již šesté vydání průvodce Bosna a Hercegovina z prestižní britské řady nakladatelství Bradt. Toto vydání je dosud nejobsáhlejším pojednáním. Zahrnuje vše od historie a kultury až po ubytování a restaurace. Nutno podotknout, že obsáhlost je veliká, ale knižnímu průvodci by v dnešní době slušela grafičtější podoba a to formou příkladných fotografií, kterých je v knize naprosté minimum. Přes svojí obsáhlost, ale určitě doporučujeme pro všechny, kdo chtějí poznat každý kout této podmanivé země.

Bosna a Hercegovina je ideální destinací pro aktivní cestovatele. Milovníci historie a kultury mohou navštívit hlavní město Sarajevo s tradičnější osmanskou čtvrtí, rušným nočním životem a festivaly, zatímco v Trebinje a Banja Luce lze obdivovat pozoruhodnou architekturu, ochutnat skvělé víno a poznat množství dalších zajímavostí. Těm, kdo mají rádi přírodu, přináší Bosna a Hercegovina rozmanitou krajinu s působivými vodopády, jakou jsou například hojně navštěvované vodopády Kravica, lyžařskými středisky olympijské úrovně a jednou z nejzajímavějších turistických tras Evropy, kterou je slavná Via Dinarica.

Poznejte orientální staré město Mostaru a Stari most, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Navštivte Međugorje, druhé největší katolické poutní místo na světě nebo antické pozůstatky Mogorjelo. Projděte si jeden z posledních pralesů v Evropě v národním parku Sutjeska. Vraťte se v čase při návštěvě středověké vesnice Lukomir. Vydejte se na raftu do zpěněných vod řeky Uny.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 391 + 12
Datum vydání: NOVINKA !! 18. 1. 2023
Běžná cena: 678 Kč
Cena přímo z nakladatelství: 542 Kč

 

 

Budapešť parlament

Maďarské hlavní město Budapešť jsme stále neměli čas navštívit, byť od nás z Moravy to máme jen zhruba 300 km. Maďarsko je prostě nedaleko od nás a přitom tam spousta lidí nezavítá. Naše první návštěva Budapešťi se uskutečnila v červnu. Vydařila se a díky velkému nadšení bylo nutné prozkoumat město i o prázdninách s dětmi. Nutno konstatovat, že Budapešť je místem, kde se dá strávit nádherná letní dovolená. Představíme Vám základní informace o parkování, ubytování, historii a také praktické informace jaké se v oficiálních zdrojích města ani v běžných turistických průvodcích neprezentují.

Budapešť – fakta a zajímavosti

Budapešť má 1,815 milionu obyvatel a v rámci EU patří do první desítky největších měst. S celou aglomerací zde žije téměř 2,5 milionu lidí. Rozlohu má 525 km2. Střed města protíná řeka Dunaj, která zde vytvořila 3 ostrovy a přechází přes ní celkem 9 mostů. Se svojí lázeňskou tradicí trvající přes 2000 let a mnoha termálními lázněmi lze Budapešť označit za hlavní město termálů.

Jak procestovat město a kde se ubytovat

Pokud cestujete autem tak si nejspíš vyberete k ubytování nějakou čtvrť na straně Budína tedy Budínských vrchů, tak jako my. Ubytovací kapacity v centru města nemají moc bezplatných parkování, případně nemají možnosti, aby jste měli auto přímo u hotelu či apartmánu. Klidně zvolte jakoukoliv čtvrť jako například Kurucles, Szemlöhegy nebo vzdálenější Budakeszi. Všechny čtvrtě se zdály být poklidné, jelikož v kopcovité části Budína je většinou rezidenční bydlení.

Z cesty autem po městě mít strach nemusíte. Řidiči se mi zde zdáli až hodně ohleduplní. Dopravní špičku naředí docela slušně semafory. Provoz je nejhustší hlavně ve všední dny a to v místech ulice Margit körut, která ústí na most do Peště.

Maďarský parlament
Budapešť
« z 25 »

Parkování Budapešť

Cena parkování se pohybuje většinou v rozmezí 200-525 HUF za hodinu, což je v rozmezí 12 – 32 Kč za hodinu. To je celkem příznivé rozmezí. O víkendech je parkování v zónách zdarma a ve všední dny je parkovné vybíráno obvykle do 18:00, ale například u parlamentu je to do 20:00 hodin. Takže je potřeba si na to dát pozor. Také počítejte, aby jste u sebe měli velkou zásobu mincí, jelikož většina pouličních zónových automatů je pouze na mince. Na automatech mnohdy chybí popisky v angličtině, což vám v maďarštině nedává moc šancí na porozumění.

Něco málo z historie města

Budapešť vznikla oficiálním sloučením měst a to v roce 1873, města Budín a Pešť, k nimž se připojila i menší Óbuda. Během prvního století před n. l. byl kmen keltských Eravisciů pohlcen Panonií, rozlehlou provincií Římské říše. Část vnitřní Panonie byla ovládána ze západního břehu Dunaje z opevněného města Aquincum, jehož odkryté pozůstatky lze v Budapešti dodnes navštívit. V 5. století n.l. se Římané z území stáhli a po stěhování národů se zde po germánských, avarských a slovanských kmenech objevují v roce 896 Maďaři. Za vlády Arpádovců se stalo Maďarsko křesťanským státem, ale sídelními městy byl Ostřihom a později Stoličný Bělehrad.

Budín a Pešť se začaly rozvíjet až ve 12. století, ale v roce 1241 zničili obě města Mongolové. Na obnově města se podíleli kolonisté z Německa. Ve 14. století ustanovili angevinští králové z Francie Budu jako královské sídlo a vystavěli zde několik paláců. Velkého rozkvětu se pak město dočkalo za vlády Matyáše I. Korvína (1458-1490). Až porážka Maďarů od Turků u Moháče v roce 1526 dala na 160 let do držení město Turkům. Ti byli vytlačeni celoevropskou armádou až po šesti týdenním dobývání. Následovala nadvláda Habsburků a velký rozmach města.

Než byl sídelní Budín spojen s Peští je nutné si uvědomit, že spojení částí přes Dunaj bylo pouze pomocí lodí a později pontonových mostů. Až v letech 1839-1849 byl vybudován řetězový most (Lánchíd) hrabětem Széchényiem, který je letos v rekonstrukci a je jedním ze symbolů města. To vyústilo také v možnost realizovat zmíněné spojení v roce 1873 a dát vzniknout městu Budapešť.

Celkový dojem z města

Do maďarské infrastruktury není investováno. Především silnice jsou překvapivě i v hlavním městě na mnoha místech děsivé a někdy až v havarijním stavu. Na některých místech mizerné značení jízdních pruhů může řidiči způsobit problémy obzvláště za deště, o čemž jsme se přesvědčili i my.

Fasády starobylých domů jsou na některých místech původní, nerevitalizované, ale nutno dodat, že to dodává městu na starobylé atmosféře a ve spojení se starými sloupy tramvajového vedení či s původními nápisy panuje v Budapešti parádní duch minulosti, který se v jiných metropolích již vytratil. Na druhou stranu se zde asi investuje do služeb a zdejší policie může mít respekt nebo je důsledná, poněvadž v ulicích panuje klid. Nikde jsme neviděli, že by někdo někoho obtěžoval a to i přesto, že jsme viděli docela hodně bezdomovců. Všude je překvapivě i čisto (samozřejmě nějaké malé vyjímky se našly).

V navštívených městských parcích, ale nebyl nepořádek nikde, bezdomovci se zde neshlukovali a ani náctiletí se v parcích neopíjeli a neodhazovali odpadky, tak jako je tomu například v Brně.
Turistický průvodce Budapešť uvádí, že Budapešť může směle konkurovat západním evropským metropolím. Nabyli jsme osobní dojem, že Budapešť je směle předčí. Již dříve jsem od někoho slyšel, že Budapešť je krásnější než Vídeň. V mnoha aspektech to lze po návštěvě Budapešti jen potvrdit.

Autor fotografií: Karel Veit

Mogorjelo

Díky přečtení článku od redaktorů z cestování idnes jsem se vypravil objevovat pozůstatky Mogorjelo. Myslím, že některé doporučující informace od redaktorů idnes nebyly ideální a způsobily mezi cestovateli rozruch, jako například doporučení, kde lze překročit hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem. Na volném přechodu v horách je tento přejezd sice možný, ale zakázaný. A tak jsem byl zvědavý jaké bude Mogorjelo.

Výhodou bylo, že bosenské Mogorjelo leželo cestou z chorvatského pobřeží na vodopády Kravica, které hojně navštěvuje množství turistů ubytovaných právě v Chorvatsku. A tak jsem nemohl tento zapomenutý antický archeologický skvost vynechat. Nachází se nedaleko řeky Neretvy, asi 5 km jižně od městečka Čapljina, hned vedle hlavní silnice. Parkování bylo zdarma a stejně tak vstupné.

Historie Mogorjelo

V polovině prvního století našeho letopočtu byl v Mogorjelo postaven soukromý panský komplex pro zemědělské účely. Stavba byla určena ke zpracování zemědělské produkce (villa rustica fructuaria) a umístěna na malé vyvýšenině. Po vyhoření komplexu, zde byl již na počátku čtvrtého století postaven státní nikoliv již soukromý statek s vilou, která tvoří dnešní hlavní půdorys komplexu. Vila v Mogorjelu zásobovala město Narone, jehož ruiny leží ve vesnici Vid nedaleko Metkoviće.

Panství bylo zničeno po velkém požáru, ale dle různých přestaveb lze předpokládat, že budovy byly přeměněny později na obytné. Na místě a v jeho okolí se nacházely četné datované hroby od 5 až do 19. století. Dle nálezů mincí je pravděpodobné, že Mogorjelo na počátku 5 století padlo do nepřátelských rukou Vizigótů (raně středověké barbarské království germánských Vizigótů existovalo v jihozápadní Evropě přibližně v letech 418–720).

Restaurace Villa Rustica

Každopádně článek, na základě kterého jsem do Mogorjelo dorazil, byl patrně komerční, protože doporučoval zdejší restauraci, kde údajně výborně vaří. Na to jsem samozřejmě slyšel, ale po vyzkoušení oběda bych překlasifikoval hodnocení na hodně průměrné. K plusu bych hodnotil umístění venkovní zahrádky, přes kterou můžete do areálu antického Mogorjelo projít.

jezero Traunsee

Leží v Horním Rakousku v oblasti Salcburska. Jezero Traunsee je dvanáct kilometrů dlouhé, tři kilometry široké, sto devadesát metrů hluboké a patří k nejkrásnějším vodním plochám. V češtině se používá název Travenské jezero, v článku se budu nicméně držet německého názvu Traunsee.

V severní části jezera leží okresní město Gmunden a na jižní Ebensee. Tyto města se zdají více průmyslová.

V Ebensee se nachází výrobní závod důlní společnosti Salinen Austria AG zpracovávající sůl z těžebních míst v Altaussee, Hallstattu a Bad Ischlu. Jedná se o jediného současného rakouského výrobce soli. Historie výroby je starší více jak 500 let a má původ již u císaře Fridricha III Habsburského.

Jezero Traunsee

Cestou podél západního pobřeží mne překvapilo velké množství nejrůznějších kempů, penzionů, hotelů a malých pláží….překvapivě hojně využívaných. Jezero Traunsee je totiž i rájem vodních sportů, jachtařů, vodních lyžařů, potápěčů a vyznavačů windsurfingu.

V létě je možné využít pravidelnou lodní dopravu. Když budete mít štěstí tak se po jezeře plaví i kolesový parník Gisela a první parník s lopatkovým kolem zvaný Žofie, uvedený do provozu již v roce 1839. V době naší návštěvy vyplouvala novodobá loď Poseidon. Jednalo se o soukromou plavbu jedné svatby a tak jsme jako přihlížející mohli nasát svatební atmosféru.

Zajímavostí jezera je, že v roce 2005 byl z hloubky 70 metrů vytažen americký letoun P-47 Thunderbolt, který do jezera spadl v roce 1945 na konci 2. světové války. Zajímavé je i to, že v roce 1945 na hladinu znenadání vyplavaly falešné anglické bankovky. Ty zde byly uložené nacisty na konci války a měly sloužit k destabilizaci anglické měny. Stejný poklad ukrývalo i jezero Toplitzsee.

Jak jsem objevil Traunkirchen?

Při několika návštěvách Salcburska jsem vždy hledal ikonický zámek, který vystupoval v jednom rakouském seriálu, který na rakouské televizi ORF sledovala moje babička. Bylo to snad někdy v devadesátých letech. Ani jsem nevěděl, jak se jmenuje. Dnes už vím, že se jednalo o zámek Ort. Ten leží na ostrůvku v jezeře Traunsee, nedaleko města Gmunden a s pevninou je spojený dřevěným mostem. Letecký snímek zámku v seriálu ORF na mne udělal doživotní dojem, byť vysílání bylo snad před 30 lety. Nutno konstatovat, že jsem ho zatím vždy minul. Místo toho jsem náhodou narazil na jiný klenot a to na městečko Traunkirchen, které od té doby navštěvuji pravidelně.

Traunkirchen

Leží jižněji na západním břehu jezera. Traunkirchen se rozkládá na výstupku do jezera, na takovém poloostrově. Působivou kulisu dotvářejí vrcholy hor Traunstein (1691 m.n.m.),  Hochkogel (1483 m.n.m.).

Na zalesněném pahorku Johannesberg se nad městečkem Traunkirchen tyčí původně gotický kostel svatého Jana Nepomuckého, přestavěný počátkem 17. století. V roce 1200 byl na poloostrově založen klášter benediktinek, který byl po požárech v letech 1631-1652 přestavěný. Dnes je zde muzeum řemesel a v domě pobýval v letech 1891 – 1893 i slavný rakouský skladatel Hugo Wolf.

V Traunkirchenu pod kostelem můžete nalézt malebné travnaté pláže, koupání v jezeře je opravdu skvělé.

Je to jedno z nejmalebnějších míst, má to zde své kouzlo a rád se sem vždy opět podívám.

Back to top