Návštěvnické rekordy rozhodně Besedické skály netrhají. Blok skal lemující jižní a západní okraj vrcholu Sokol na Maloskalsku není tak známý jako třeba Prachovské skály, Drábské světničky nebo Hruboskalsko, ale svoji krásou a zajímavostmi se jim minimálně vyrovná. Romantické skály odmění návštěvníka sedmi vyhlídkami, jeskyněmi, slujemi a také dvěma skalními bludišti, nad nimiž žasnou děti i dospělí.
Parkování a výstup na Sokol
Jestliže chcete během letních měsíců na placeném parkovišti v Besedicích v klidu odstavit vůz, raději si přivstaňte nebo naopak zkuste vyrazit až v odpoledních hodinách. V opačném případě budete riskovat pokutu nebo nenávistné pohledy místních, jimž budete parkovat na trávnících před domy. Cestu ke skalám najdete snadno. Kolem parkoviště totiž vede legendární Zlatá stezka Českého ráje značená červenou barvou, která návštěvníky během pár minut dovede k turistickému rozcestníku U Kalicha, kde si mohou vybrat, v jakém směru si asi 3,5 kilometrů dlouhý okruh projdou.
My se po nastudování výškového profilu rozhodujeme projít okruh proti směru hodinových ručiček, protože naši teenageři chtějí mít vysoké stoupání na nejvyšší bod celé cesty (Sokol, 562 m) co nejdříve za sebou. Vyhlídkové místo u Sokola nabízí po zdolání několika schodů vskutku hezkou podívanou severovýchodním směrem na skalní blok Suchých skal, kterým se také někdy říká České Dolomity. Při dobré viditelnosti lze rozpoznat i vrcholky Krkonoš.
Tyršova skála a Kinského vyhlídka
Po sestupu z vyhlídky se před námi objevují dvě osamělé skalní věže. Jedna z nich se jmenuje Tyršova skála a zdobí ji bronzová deska s portrétem dr. Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola, ta druhá nese název Sokolík. Dost možná si tu budete chtít stejně jako my na nějaký ten kámen vylézt a ověřit si svou fyzickou kondici, tak mějte prosím na paměti, že pískovec je velmi měkký a drolí se. Od skalních věží vede žlutě značená stezka stále z mírného kopce a krátce před rozcestníkem Pánovo pole se k ní opět připojuje červená Zlatá stezka.
U rozcestníku je třeba pokračovat po žluté směrem Kalich – Modlitebna až ke Kinského vyhlídce. František Kinský byl majitelem hostince U Kalicha a významným podporovatelem zdejší turistiky. Též byl jednatelem Okrašlovacího spolku pro Besedice a okolí, který tuto stezku vybudoval a v roce 1935 ji pod názvem „Stezka Dr. Edvarda Beneše“ otevřel veřejnosti. Vyhlídka je zabezpečena zábradlím a výstup k ní vede po ve skále vysekaných schodech a po krátkém kovovém schodišti.
Skalní bludiště Chléviště a jeho vyhlídky
Kinského vyhlídka je vstupním místem do skalního labyrintu Chléviště. Netradiční název prý vznikl podle toho, že skály kdysi sloužili vesničanům jako úkryt pro dobytek v nejistých dobách, kdy v okolí řádila migrující vojska. Tahle romantická skalní seskupení tvořená až 20 metrů vysokými skalními věžemi jsou bezpochyby jedním z nejhezčích míst Českého ráje.
Místo působí velmi romanticky, všude kolem jsou jen skály, soutěsky, úzké průchody či zřícené skalní bloky. Nachází se zde i skalní vyhlídka s poetickým názvem Kde domov můj. Název tomuto místu dali členové České filharmonie, kterým se při pohledu z vyhlídky vybavila slova naší státní hymny. Možná zajímavější než samotná vyhlídka je přístup k ní, při němž je potřeba se nejenom sehnout pod skalním obloukem, ale hlavně přejít krátký betonový můstek, k čemuž je zapotřebí trocha odvahy.
Nám se nejvíce líbily u sebe ležící vyhlídky Hořákova a Husníkova, které obě nabízí dechberoucí výhledy na Malou Skálu s protékající Jizerou a skalním hradem Vranovem. Jsou rovněž pojmenovány po lidech, kteří pomohli s vybudováním stezky. Ředitel školy v nedalekých Loučkách František Hořák byl předsedou již výše zmíněného Okrašlovacího spolku pro Besedice a okolí, technický ředitel pražského Aera Antonín Husník zase dodal na své náklady materiál na vybudování zábradlí a dalších kovových prvků.
Skalní bludiště Kalich a Modlitebna Českých bratří
Asi čtvrthodinky cesty za vyhlídkami se nachází další pozoruhodné místo, které je úzce spojeno s českou historií. Jde o skalní bludiště Kalich, které stejně jako Chléviště nabízí úžasný labyrint cestiček uprostřed skalních věží a zřícených skalních bloků. Svůj název dostalo podle kalichu vytesaného do jedné ze skal.
Kalich je umístěn v místě bývalé modlitebny Jednoty bratrské, jejíž stoupenci našli ve skalách útočiště před pronásledováním nekatolíků, které vypuklo po roce 1627. Právě tehdy vydal císař a český král Ferdinand II. patent, jímž vypověděl ze země veškeré nekatolické šlechtice, kteří odmítli přestoupit na katolickou víru. Poddaní ale na výběr bohužel neměli, neboť se na rozdíl od svých pánů nemohli volně stěhovat. Svojí víru proto museli navenek tajit a ke svým obřadům se začali scházet na utajovaných místech. A jedním z nich bylo zdejší skalní bludiště.
Nápisy na skále vedle modlitebny pochází až z druhé poloviny 19. století, kdy přšel do Besedických skal Jindřich Erazím Vitásek, františkánský mnich z Turnova. Byl ovlivněn právě probíhajícím národním obrozením a proto se rozhodl vytesat do pískovce kalich a slavný úryvek z knihy J. A. Komenského Kšaft umírající matky Jednoty bratrské: “Věřím v Boha, že po přejití vichřic hněvu, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český.“ Pokud si text nepamatujete ze školních lavic a přesto vám připadá povědomý, může za to pravděpodobně píseň Modlitba pro Martu napsaná v roce 1968 po okupaci Československa Sovětskou armádou, v níž část úryvku z tohoto citátu zpívala Marta Kubišová.
Skvělé místo pro rodinný výlet
Pokud se rádi kocháte pohledem na výjimečná místa, na tomhle okruhu si přijdete na své. Jestliže hledáte místo pro výlet s dětmi, Besedické skály jsou ideální volbou, vašim ratolestem se bude ve skalách moc líbit. Pravděpodobně je nezaujme Modlitebna Jednoty bratrské, zato si však užijí pobíhání ve skalních bludištích či lezení po menších skalách. Jenom, prosím, buďte opatrní v blízkosti vyhlídkových míst. Jsou zde sice zábradlí, ale znáte děti, někdy mají nápady, které my dospělí dokážeme jen těžko pochopit.
Po výletě jistě přijde vhod občerstvení dole v Besedicích. Restaurace Kalich umístěná v roubené stavbě měla v době naší cesty zavřeno a tak jsme vyzkoušeli hospůdku Na Terase. Při pohledu do jídelního lístku jsme měli pocit, že se zde ceny zastavily někdy před deseti lety. Měli jsme proto mírné obavy o kvalitu a množství jídla, které se nakonec ukázaly jako liché. Místní rodina připravuje hostům tradiční českou kuchyni a reaguje i na sezónní suroviny. Chutnala nám vynikající houbová polévka, borůvkové knedlíky a další pokrmy, které sice během roku moc nejíme, ale k českému létu a dovolené tak nějak patří.
