Šablona | Cestopisy

Šumavská vesnička Javorník leží v nadmořské výšce 960 m.n.m. a nad ní se tyčí stejnojmenný kopec s rozhlednou pojmenovanou po spisovateli Klostermannovi, který ji měl nápad zde postavit.

V Javorníku, kde má Klostermann sochu, se vydejte po asfaltové značené cestě (asi 1,5 km) na vrchol Javorníku s rozhlednou 1066 m.n.m. Cestou se určitě zastavte na odpočinek u kapličky sv. Antonína Paduánského z roku 1940. Zasvěcení je k připomenutí památky ministra Antonína Švehly (1873-1933) a na svátek Antonína 13. června je zde pořádána každoročně pouť. U kapličky můžete posedět a pokochat se krásným výhledem na předhůří Šumavy. Vidět v dáli můžete i JE Temelín, která dojem trošku kazí a určitě by kazila dojem i Klostermannovi.

Klostermannova rozhledna

Samotná rozhledna na vrcholu nabízí ještě dokonalejší výhled do všech stran. Za nepříznivého počasí bývá uzavřena, a pokud zde náhodou nikdo nebude, (nám přišla přeháňka, ale pak se počasí umoudřilo) tak si můžete přivolat zdejším telefonem správkyni, která vám rozhlednu ochotně otevře. Po zaplacení 30,-Kč vstupného vám již zbývá zdolat jen 197 schodů. Do současné podoby byla rozhledna dostavěna v roce 2003, její výška už totiž nepostačovala pro rozhled, poněvadž od konce 70. let 20. století zde okolní les přerostl výšku rozhledny. Původní nižší patro je z roku 1938, kdy ji vybudoval Klub českých turistů a později sloužila pro vojenské účely. Klostermann se tak nápadu za svého života nedočkal, realizaci rozhledny mu přerušila 1. světová válka. Rozhlédnout se proto z Javorníku můžete dnes lépe jak spisovatel a určitě zde pocítíte krásu okolní přírody pro kterou měl Klostermann toto místo oblíbené.

Karel Klostermann

Pseudonymem Faustin (1848 – 1923), se narodil v rakouském Haagu, psal česky a německy s regionálním zaměřením na oblast Šumavy. Je představitelem realismu a tzv. venkovské prózy.
Jeho literární díla z velké části vznikla na základě vyprávění a na základě skutečných událostí.
S literární dráhou začal na konci 80. let 19. století několika drobnými fejetony. Pokračovaly povídky a romány, v kterých mistrně vystihnl život a tradice šumavských obyvatel a dokázal dokonale vylíčit šumavskou přírodu. Na Šumavě je řada míst, které nesou Klostermannovo jméno, či jsou spjaty s jeho romány.

Turistické prospekty uvádějí město Štramberk jako Moravský Betlém. Odvážné tvrzení které má však zcela jistě opodstatnění. Jak velké? To se pokusíme popsat v tomhle článku a zjistit jestli tenhle přívlastek městu s vyhlídkovou hradní věží Trúba náleží.

Štramberk leží v předhůří Beskyd, kousek od města Kopřivnice (doslova co by kamenem dohodil). Město založil v roce 1359 moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský. Nad městem se dominantně tyčí hradní věž Trúba, která zde dotváří svým architektonickým stylem zdejší památkové roubené domy. V městečku panuje zvláštní dobová atmosféra a jsou zde velice úzké silničky, které slouží i jako chodník. Proto musíte při zdejším ruchu dávat autem pozor nejen na turisty, ale i na auta v protisměru, aby jste se nesrazili.

Náměstí Štramberku s barokními fasádami domů, kašnou uprostřed, kostelem a věží Trúbou je dokonale fotogenickým místem. K odpočinku a ochutnávce zde láká zdejší městský pivovar, kde vaří chutné tradiční pivo Trubač. ( s rychlostí přípravy jídla je to však o dost horší – 50 minut čekáni na gulášek! bez komentáře ). Na náměstí je městské muzeum s paleontologickými sbírkami ze zdejší jeskyně Šipka a pod náměstím je informační centrum v jehož domě se nachází výstava Zdeňka Buriana, který ve Štramberku žil a inspiroval se pro své obrazy z pravěku. Z náměstí vede výstup na samotnou hradní věž Trúba, z které se dá krásně rozhlédnou na celé okolí. Trúba byla na přání Klubu českých turistů upravena v letech 1904 na rozhlednu a v letech 1925 zde byla vystavěna ubytovna, dnes Chata dr. Hrstky, což byl dřívější předseda Klubu čes. turistů.

K městu se váže i historická legenda z roku 1241 kdy vpadli na Moravu Tataři. Při okupování se zdejší křesťanští obyvatelé ukryli na zdejší hoře Kotouč a Tataři se utábořili v podhradí. Za deštivé noci využili zdejší občané situace, prokopali hráze rybníka a nepřátelské vojsko vyplavili. Po vítězství se v prostorách tábora Tatarů nalezly pytle s ušima lidí, které měli Tataři odevzdat svému chánovi na důkaz porážky křesťanů. Od té doby se ve Štramberku vyrábí perníkové pečivo zvané Štramberské uši, které lze označit za místní legendární specialitu.

Jak jsem již zmínil, tak se ve Štramberku nachází i známá jeskyně Šipka. Je v Národním sadě, což je park na úpatí hory Kotouč, kterým se k jeskyni dostanete. Šipka byla proslavena nálezem kosterní čelisti neandrtálského dítěte zvanou Šipecká čelist.

Nad městem směrem k Bílé hoře, kde je také rozhledna, se nalézá botanická zahrada a arboretum, které je umístěno v prostoru starého vápencového lomu. Bylo založeno v roce 1999. Bohužel arboretum je mimo prázdniny otevřené jen o víkendu, což je škoda. Každopádně nad arboretem je další opuštěný vápencový lom s názvem Kamenárka, který byl v roce 2001 vyhlášen přírodní památkou jako významná geologická lokalita s výskytem chráněných rostlin a živočichů. ( například Čolek obecný či Jasoň červenooký ). V okolí je opravdu mnoho lomů, v některých těžba stále probíhá.

Celé okolí Štramberku lze projít po Lašské naučné stezce, která má 13 zastavení. První tabule začíná v Národním sedě a pokračuje všemi zmíněnými místy v tomhle článku. Pro zvládnutí celé trasy je dobré si vyčlenit celý den. Návštěva celého okolí Vám přiblíží celý Štramberk, kterému se říká tedy právem Moravský betlém. Jedinou drobnou vadou na té kráse jsou některé vystavěné domy z doby socialistické, které trochu kazí celé panorama. Škoda, že se roubené domy nedochovaly ve větším množství nebo že se alespoň imitace roubení nepoužívala běžně při stavbě novodobějších domů. Stále je zde však těchto dochovaných malebných roubených domů spousta a město je i přesto jejich unikátní ukázkou.

Nádherný barokní zámek Milotice se nachází v mikroregionu Nový Dvůr, pojmenovaném dle dřívějšího názvu milotického panství ze 17. století. Nový Dvůr se skládá z šesti vinařských obcí okresu Hodonín a jsou to Milotice, Ratíškovice, Skoronice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš.

Ve zdejší oblasti malebného Slovácka převládá typické zemědělství, které výrazně ovlivnilo ráz krajiny. Dlouhověkou tradicí je zde pěstování vinné révy a výroba kvalitní vín, s níž je spjata tradiční ochutnávka a mnohé slavnosti, ke kterým zde patří typický a velmi uznávaný, ručně vyšívaný kyjovský sváteční kroj.

Oblastí vede vinařská cyklistická stezka (Moravská vinná a Mutěnická), která přivádí do regionu množství turistů. Každá z obcí má množství sklípků s uličkami, kde se můžete i ubytovat. Například při příjezdu do Milotic se Vám naskytne pohled na návrší nad obcí, kde si budete myslet, že je zde nějaká další vesnice. Při lepším pohledu pak ale zjistíte, že se jedná o osadu pouze vinných sklípků, kterých je zde opravdu mnoho.

Zámek Milotice

Největší památkou je zdejší zámek, který byl vystavěn na místě středověké vodní tvrze ze 14. století v renesančním slohu. Nynější barokní přestavba je z let 1720-1725, kterou uskutečnil Karel Antonín Sérenyi, majitel z rodu vlastnícího zámek od roku 1648. Další významná hraběcí rodina Seilern Aspang vlastnila zámek od roku 1888 do roku 1945. Zajímavostí je, že pro turisty byl zámek zpřístupněn až někdy v 70. letech 20.století, poněvadž komunistický režim udělal ze zámku zemědělský statek, čímž památku značně znehodnotil. Dnes je zámek převážně opraven a nabízí díky udržovanému francouzskému parku krásné pohledy (trochu dojem královského zámku Drottingholm ve Stockholmu). Procházka parkem je vskutku odpočinkovým zážitkem i díky efektně střiženým stromovým chodbám, které vás ochrání před slunečním žárem. V prostorách zámku je expozice mikroregionu Nový Dvůr a v pavilonech zámku lze shlédnout barokní sochařství Moravy s ukázkou děl z různých památek. Na nádvoří se můžete při čekání na prohlídku občerstvit v restauraci. Samotná prohlídka je velice poutavá a zajímavá, vystavených věcí je zde opravdu mnoho, interiéry jsou bohatě vybaveny a zdobeny. Za rozumnou cenu vstupného si projdete 50 minutový okruh tohoto symetricky uspořádaného zámku.

Vedle zámku se nachází bažantnice známá i z lidové písničky. Dále se pak nachází písečný rybník s třemi ostrůvky, kde můžeme vidět zachovalou flóru leknínů a stulíků.

Vchynicko-Tetovský plavební kanál sloužil pro snadnou dopravu dřeva z horních částí šumavských lesů. Byl vytvořen uměle a je jednou z mnoha industriálních zajímavostí Šumavy. Mimo to lze z dřívějších lidských činností zmínit těžbu hornin a dřeva, sklářské hutě, hledání zlata a mnoho dalších lidských zásahů, které dnes přitahují turisty a staly se atrakcí dnešní Šumavy.

Vchynicko-Tetovský kanál

Plavební kanál začíná v místech dřívější osady Vchynice-Tetov, dle které je pojmenován. Na tomto místě je obnoven v roce 2001 hradlový most, který sloužil k zachytávání a usměrňování volně plaveného dřeva na řece Vydře. U mostu je část vody z řeky sváděna do plavebního kanálu, který byl vystavěn roku 1799-1801 a umožnil dopravu palivového dříví až následně do Prahy.
Plavební kanál tak obchází část kamenitého koryta řeky Vydry nevhodného pro dopravu dřeva. Plavební kanál je zajímavým stavebním dílem dlouhým 14,5 km a širokým od 1 do 5 metrů. Podél vede kvalitní zpevněná, později asfaltová cesta s mírným klesáním vhodná pro cyklisty i pro procházku s kočárkem a dětmi. Okolní Schätzův les cca 926 m.n.m. lemuje plavební kanál. Cestou se můžete občerstvit v hotelu Antýgl, který leží po trase a nabízí tak odpočinek k jídlu popřípadě ubytování. Na samotný Antýgl, což byl královský dvorec (první zmíňka z roku 1523) ležící v údolí řeky Vydry se naskytne překrásný výhled od plavebního kanálu v jednom místě trasy, který stojí za zmíňku. Od roku 1965 funguje v Antýglu autocamp. Další zastávkou může být Rokyta, kde je turistické informační centrum a geologická expozice, která je volně v přírodě a názorně popisuje horniny Šumavy. Po trase plavebního kanálu se můžete dále vydat až k obci Srní a můžete tak pokračovat po celé jeho trase než se opět voda vrátí do koryta původní řeky.

Od tohoto článku bude na cestopisech pravidelně vycházet seriál o Šumavě, ve kterém si přiblížíme a zmapujeme zajímavá místa, které lze na Šumavě a jejím předhůří navštívit. U každého dílu vyjdou zajímavé fotografie, které vás budou jistě motivovat k návštěvě.
Na Šumavě můžete trávit aktivní dovolenou, k dispozici je velké množství cyklostezek díky vybudovaným lesním cestám, které sloužili pohraničníkům. Tyto cesty jsou však vhodné i pro kočárky s dětmi a vozíčkáře. V článcích budeme uvádět, jestli je pro ně výlet vhodný. Mnohdy tyto důležité informace totiž chybí. Mimo cyklistiku lze provozovat i vodní sporty na nedalekém Lipně či splavovat řeky. Na druhou stranu se lze ubytovat v klidnější oblasti mimo turistická centra a odpočinout si od ruchu velkoměsta. Mimo sezónu na hlavní silnici lze pozorovat jedno auto za hodinu, což je krásný pocit klidu.

Informace o Šumavě

Šumava spolu se sousedním Bavorským lesem tvoří nejrozsáhlejší lesnaté území ve střední Evropě. Na svoji polohu jsou zde unikátní rašeliniště, které lze spatřovat až v severských oblastech. Přežívají zde proto mnohé druhy chráněných rostlin a živočichů. Od roku 1990 je vyhlášena organizací UNESCO biosférickou rezervací a roku 1991 NP ČR.

Po mnoho let však do krajiny zasahoval člověk, proto je na Šumavě k vidění spousta pozůstatků po lidské činnosti. Může za to v prvé řadě nerostné bohatství, které sem přilákalo např. zlatokopy (sejpy – pozůstatky po těžbě) či výroba skla a skleněných předmětů díky křemenu, proto zde vznikali četné sklářské hutě. Dalším bohatstvím je místní dřevo, které se hojně teží dodnes a stalo se tak velikým artiklem po mnoho let. Přizpůsobili se tak řeky, udělali se zde mnohé plavební kanály (Vchynicko-Tetovský a Schwarzenberský) pro dopravu dřeva po vodě. Dnes jsou to auta svážející dřevo ze svahů. Místní lesy byly osázeny nevhodnými typy dřevin (smrk z evropských lokalit) a skladba lesa se tak změnila. Problémy tak vyvstaly s kůrovcem či polomem lesa po vichřicích. Dnes se skladba lesa postupně mění, snaha je o vysázení původních druhů šumavských smrčin a o tvorbu původního smíšenějšího lesa, což vzhledem k ploše parku bude trvat řadu let, pokud tedy nepřijde opět nějaký Kyrill (orkán z 18 na 19 ledna 2007) který napáchá řadu škod na lese, což samozřejmě není řešení.

Další zajímavostí je, že na Šumavě zaniklo několik původních vesnic kvůli pohraničí a vojenskému uzavření hranic z éry komunismu. Jediným přínosem jsou zmíněné asfaltové cesty.

Zásahů člověka by jste určitě našli na Šumavě daleko více (třeba těžba rašeliny), tyto pozůstatky činnosti (např. technické památky jako plavební kanály) však turisticky obohacují návštěvu a přispívají tak k pestrým možnostem výletů s okolní krásou přírody. Naštěstí k velikosti Šumavy lze najít i přírodu úplně nedotčenou, což je dnes velmi vzácné.

Co je důležité vědět

Až na jednu výjimku jsme zde nenarazili na špatné turistické značení. I méně známá místa mají směrovky a popis, bohaté jsou zde naučné stezky, kde se mnoho dozvíte. Oproti tomu značení pro vozidla na silnicích je nedostatečné, proto se vám může stát, že si občas malinko zajedete. Vzhledem k vzdálenostem je dobré mít k dispozici hodně benzínu v nádrži vašeho auta. Dobré je si také přibalit hodně teplé oblečení a pláštěnky.

Ostrov Zakynthos nazývaný také Zante, je součástí Jónského souostroví a je jeho třetím největším ostrovem o rozloze 410 km2 s nejvyšším bodem Vrachionas (758m) a 45 000 obyvateli. Jméno Zakynthos pochází podle Zakhinta syna trojského krále Dardana. Jiná teorie tvrdí že je odvozeno od starořeckých slov za (mnoho) a kynthos (kopec) a poslední teorie hledá souvislost s řeckou podobou slova hyacint, který se na ostrově hojně divoce vyskytuje.

Doložená historie sahá až do období Homéra. V roce 1864 se Zakynthos vymanil z britského područí, odtud plyne i velmi velký počet britských turistů, kteří se zde chovají jako doma. Bohužel v roce 1953 bylo silné zemětřesení které zničilo prakticky celou infrastrukturu, to ale neznamená, že ostrov nemá co nabídnout.

V roce 2000 byl založen Zakynthos National Marine Park z důvodu ochrany želv Caretta caretta , které rok co rok připlouvají k ostrovu a kladou zde vajíčka na pláž, týká se to zátoky Laganas. Z tohoto důvodu jsou na vybraných plážích dobrovolní ochranáři, kteří vysvětlují turistům kde a kdy se mohou na pláži zdržovat a jak se chovat, omezení se týká možnosti pobytu na pláži jen pár metrů od moře, zákaz zapichování slunečníků, nebo omezení nočního chození na pláže, má to i své světlé stránky a to zákaz nočních letů letadel, protože přistávací dráha pro letadla se nachází jen pár metrů od pláže. Na přilehlém nepřístupném ostrůvku PELOUZO žije i malá kolonie středomořských tuleňů Monachus Monachus, kteří jsou tak plaší, že i když poplujete kolem ostrova je velmi malá šance, že tuleně spatříte.

Velmi známým místem je také pláž Navayio, jedná se po ostrově Santoriny snad o nejfotografovanější místo Řecka. Pláž se nachází z pevniny na nepřístupném místě a tak doporučuji se na ni podívat dvakrát a to jednou z pevniny, kde je krásná vyhlídka, která bere dech a podruhé z moře, kde pokud nebudete mít smůlu a nebudou velké vlny tak se na pláž podíváte i osobně a to po překonání pár desítek metrů moře mezi lodí a pláží. Pláž je známá díky vraku lodi, z dálky je to nádherný pohled, ale pokud se k vraku dostanete blíž, zjistíte, že se jedná o kovový vrak. Vrak se dostal na pláž díky pašerákům cigaret, kteří zde v roce 1982 ztroskotali, když utíkali před ochránci zákona. Moře je zde velmi nevyzpytatelné a nebezpečné, z toho důvodu i místní znalí námořníci připlouvají k pláži opravdu jen pokud je moře klidné.

Pokud ale plujete lodí kolem ostrova a u pláže Navayio jsou vlny, tak také není nic ztraceno a Kapitán lodi většinou zastaví na koupání u mořských jeskyní, kde to také stojí za to, když si můžete zaplavat do nádherných jeskyní. Na prohlídku lze také vyrazit samostatně se speciální lodí která proplouvá jeskyněmi a má skleněné dno, kterým se dá pozorovat podmořský život.

Dovolenou na ostrově Zakynthos lze strávit v poklidu u překrásných písčitých pláží s pozvolným přístupem do moře vhodné pro děti, nabízí také potápění, noční život v podobě nespočetného množství barů a taveren, možnost si samozřejmě půjčit motorku, auto a projet si ostrov, nebo lodí vyrazit na výlet. Trošku je specifický oproti většině ostatních řeckých ostrovů tím, že většina turistů pochází z Anglie a tak tomu i místní lidé uzpůsobili nabídku jídla a zábavy. Nemile vás turisté z Anglie mohou překvapit častou jízdou vlevo nebo jejich bizardním bujarým nočním životem.

Hrad Špilberk leží dominantně na kopci nad centrem Brna. Přístupný je krásnou pěší procházkou udržovaným lesoparkem. V Brně vždy ovlivňoval významně dění, ať to již byly novodobé spory o jeho využití či opravu. Celková rekonstrukce trvala mnoho let, proto se tato památka stala turisticky zcela zapomenutou.
Dnes je situace daleko lepší. Hrad se začíná návštěvnicky stále více prosazovat vzhledem k většímu turistickému ruchu v Brně a pořádanými kulturními programy. Špilberk nejen svojí zajímavou minulostí jistě upoutá každého.

Původní gotický hrad moravských markrabat z 13. století se postupně přeměnil na pevnost. Patrné jsou pozůstatky hradeb v širokém okolí kopce, které ochránili Brno před švédkými vojsky v letech 1643 a 1645. Možná by vše bylo jinak, (jak praví pověst) kdyby Švédové dle sázky do 12 hodin dobili hrad. Naštěstí chytří brňané zazvonili poledne již v jedenáct hodin a tak švédská vojska v domění, že to nestihla, dodržela daný slib a odtáhla jinam.

Špilberk sloužil později jako věznice. Uvězněn zde byl například proslulý vůdce pandurů Franz Trenck, který zde zemřel. Až do roku 1855 po dlouhou dobu rakouské monarchie se Špilberk stal nejobávanějším žalářem. Poté zde císař František Josef I buduje kasárny, ale cca za sto let je zde opět věznice.

Nepěkná historie však láká k dnešní „jen turistické“ prohlídce. Je zde k projití celá soustava hradebních chodeb tzv. kasemat, kde se věznili a týrali lidé. Ze zajímavostí na hradě se musí zmínit studna u které se musí zastavit každý. Byla neustále hloubena a v roce 1716 dosáhla její hloubka úctihodných 112 metrů. Dosahuje tedy na úroveň řeky Svratky. Na nádvoří hradu, hned vedle studny je umístěna pozoruhodná novodobá zvonkohra, která Vám zahraje v celou hodinu jednu ze svých 32 melodií. Tak si zde určitě počkejte.

Okolní hradní park nabízí mnoho krásných romantických výhledů na Brno a stává se tak velice vyhledávaným i v nočních hodinách. Kousek od hradu je na dalším výběžku další nádherně rekonstruovaný park Denisovy sady s druhou dominantou Brna katedrálou sv. Petra a Pavla zvaným Petrov.

Z každoročních akcí lze jmenovat letní Shakespearovské dny, které se konají v červenci. Za zmínku stojí i hojně navštěvovaný finálový ohňostroj Ignis Brunensis, který se vystřeluje právě z nádvoří hradu.

Otevírací dobu a cenu vstupného můžete zjistit na oficiálních stránkách
hradu Špilberk

V části Bílých Karpat na moravskoslovenském pomezí leží městečko Brumov-Bylnice nad kterým se tyčí hrad, který má díky své poloze zajímavý výhled, ale také zajímavé dějiny. Stráží totiž Vlárský průsmyk, který zajišťoval hradu Brumov vskutku velký význam již od pradávných dob. Z neobyčejně zajímavé a rozmanité historie lze jen těžko zmínit zajímavější období. Prokázané je již osídlení Kelty z 1 století př.n.l. Předpokládaná počáteční výstavba kamenného hradu by měla být pravděpodobně od moravského markraběte Vladislava Jindřicha (1197-1222) bratra českého krále Přemysla Otakara I. Ve 14. století zde byl i tehdejší moravský markrabě, pozdější král Karel IV. Hrad musel v různých obdobích neustále čelit nájezdům nepřátelských vojsk. Ze zajímavých nejpernějších dat lze zmínit 1644 – krvavé zlomení valašské rebelie, 1663 vpád Turků a Tatarů, Brumov vypálen, ubránil se pouze hrad, 1680-83 Thököllyho povstání vyplenilo Brumov, 1703-1710 nájezdy uherských rebelů tzv. kuruci. A to je jen výčet části dějin této po staletí neklidné oblasti plné bitev a krveprolití o strategické území a moc.

Nejdelšími majiteli byli Ilešháziové 1659-1835. Později hrad údajně několikrát čelil požárům, až úplně chátrá a stává se pro majitele zřejmě nepotřebným. Tak se jeho zbylé části patrně rozebírají jako stavební materiál.

V letech 1977-82 zde byl veden velký architektonický výzkum, který měl objasnit etapy osídlení tohoto místa a přestavby hradu. V té době se nedalo hovořit o nějakém hradu Brumov, spíše o zřícenině. Po výzkumu se zde měl totiž vytvořit areál pro kulturní akce, ale hrad ještě počátkem 90 let chátral a své podoby se po celkové rekonstrukci dočkal slavnostním zahájením v roce 2000. Od této doby sem nachází cestu stále více turistů, kteří si můžou prohlédnout prostory hradu se zajímavou expozicí architektonického výzkumu. Popsána je zde celá historie s doplňky brnění a erbů majitelů. Prohlídkovou trasu s průvodcem zde proto nečekejte. Výhled z věže hradu je do širokého Valašského království s remízkami švestek, trnek střídajících louky a karpatské hluboké lesy. Areál je obehnaný hradbami a ve spodní příchozí části slouží pro pořádání různých kulturních akcí. Kastelán hradu Vám může, stejně jako nám na rozloučenou, vystřelit na počest z děla.

Z tipů v okolí lze zmínit krásné městečko Valašské Klobouky s pěkným náměstím, kde se můžete velmi kvalitně a levně naobědvat nebo i něco nakoupit.

Otevírací dobu a cenu prohlídky si můžete zjistit na stránkách
hradu Brumov

Olymp je zkratka pro Olympské pohoří v mytologií známé místo kde vládce bohů Zeus spolu s 12 bohy sledoval ze štítů pohoří celé Řecko. Nachází se pouhých dvacet kilometru od moře, v roce 1981 ji vyhlásilo UNESCO za přírodní rezervaci, nachází se zde mnoho druhů rostlin a zvířat které lze spatřit pouze zde.

Na Olymp jsme se vydaly z Olympské riviery ze které je krásně vidět a tak láká i turisty kteří přijely trávit dovolenou jen u moře. Je to jedinečná možnost z nadmořské výšky 0 metrů (u moře) vystoupat v jeden den až do výšky 2917 metrů na nejvyšší horu Mytikas a vidět sníh.

Z rekreačních středisek u moře se pořádají fakultativní výlety na olymp, ale tuto možnost bych nedoporučoval, protože výlet spočívá v jízdě autobusem do vesničky Litochora ze které je sice krásný výhled na pohoří ale toť vše dál se nedostanete. Lepší a ne o moc dražší volba je si půjčit auto a vyrazit na vlastní pěst, takto jsme vyrazili i my, lze si samozřejmě půjčit i motorku, ale tady bych doporučoval silnější kubaturu, slabší skůtry na serpentiny vedoucí na odstavné parkoviště vhodné nejsou.

Po průjezdu vesničkou Litochora jsme se za chvíli dostaly ke vstupu do olympského národního parku, kde nás vybavily zdarma malou mapou s instrukcemi jak se chovat v parku zapsaly si naši SPZ počet cestujících a národnost. Evidenci vedou i z důvodů bezpečnosti, mnoho turistů výstup podceňuje a končí tragicky jak i dva čeští turisté, kteří při sestupu zabloudil a zemřely na podchlazení . Autem se dá vyjet do výšky 1200 metrů kde je malinké odstavné parkoviště Prionia odkud už musíte po vlastních, nebo si zaplatit výstup na mule.

Z Prionia trvá výstup do výšky 2.100 metrů k chatě A 1 asi 3 hodiny na samotný Mytikas dojdete za další tři hodiny výstupu. Samozřejmě není nutné vystoupat až na nejvyšší horu záleží na fyzické zdatnosti každého, i krátký výstup stojí za to. Doporučuji ale i na krátký výstup se dobře obléct na olympu není nejtepleji i v největších parnech a počasí ve větších výškách bývá zrádné.
Zajímavostí je, že po celou dobu našeho výstupu i sestupu jsme potkali snad jen 30 turistů co je oproti ostatním horám které jsme navštívily něco nevídaného a z těch 30 turistů bylo ještě ke všemu 10 čechů.

Ti kteří si udělají jen krátký výstup a zůstane jim dostatek času, doporučuji navštívit blízké městečko Dion, posvátné místo Makedoňanů založené v 5. stol. p. n. l. Velký rozkvět zde nastal v období vlády králů Filipa II. a jeho syna Alexandra Velikého. Konaly se zde všechny důležité kulturní slavnosti, Alexandr se nevydal na žádné tažení, aniž by nejdřív v Dionu neuspořádal velkolepou slavnost. Úpadek nastal až v době kdy bylo v celém Řecku zakázáno ctít olympské bohy a jedinou vírou se stalo křesťanství, zkázu dokonalo zemětřesení. Navštívit se tu dá muzeum, které velmi přehledně vypovídá o každodenním životě starověkých obyvatel, nebo velký archeologický areál, kde lze navštívit i divadlo ve kterém se hraje i dnes. Každý by měl poznat tato místa, která jsou součástí kulturního dědictví celé Evropy.

Je to ta část Paříže, která neoplývá luxusem, ani něčím monumentálním (snad s výjimkou Luxemburské zahrady, Sorbony, kostela Saint Michel). Je to čtvrť studentů, to nakonec naznačuje přítomnost většiny fakult jedné z nejstarších univerzit světa – Sorbony.

Je zvláštní, že tak blízko sebe jsou nejdražší a nejlevnější čtvrti města – Ile de la Cité a Quartier Latin (Latinská čtvrť).

Jako by jste se ocitly v jiném městě – panuje tu čilý ruch (ne snad , že by zbytek Paříže oplýval nějakým klidem) – takový, jaký si můžeme představit v biblickém Babyloně. Je tu směsice mladých lidí, cizinců všech ras a národností a každý do těch úzkých klikatých uliček vnáší svoji kulturu.

Takže tady stojí vedle francouzské craperie (palačinkárny) irská hospoda a řecká taverna, a hned vedle zase čínská restaurace a takových roztodivných kombinací je tady nepočítaně. Jako by tady Paříž ztratila svoji ohromující výstavnost a stala se karnevalovým rejem masek. Zcela pragmaticky radím všem – zajděte sem. Jak už jsem řekl dá se tady levně nakoupit něco domů (pokud ovšem nechcete něco od COCO CHANEL)
chanel ) a stejně tak dobře se tady dá najíst, nebo jen tak se flákat po ulicích.

Pro ty, kteří se chtějí líbat na lavičce nebo třeba okukovat milenecké páry nebo ranní běžce doporučuji návštěvu Lucemburské zahrady. Tady jako by rušná a neklidná latinská čtvrť ztratila svoji sílu, octne se za hradbou vzrostlých stromů, na pískových cestách kde panuje klid, nakonec ne nadarmo je to oblíbené místo setkávání milenců (psal to i Verlain, Balzac, Dumas mladší a celá plejáda jiných spisovatelských celebrit) tady z Vás spadne ten neklid a ruch a s chutí se usadíte na lavičce a nastavíte tvář slunci, v tom poklidu uslyšíte jak šumí stromy a zpívají ptáci, budete
vnímat jak opadá stres, a zahřívá se Vaše srdce nepopsatelnou radostí mlčenlivým plesáním a skvělým Sluncem, které zde vstoupí do duše i do těla. To nezažijete asi ani v Buloňském lesíku

(Parc de Boulogne) – tam se vyplatí zajít pokud toužíte po sexu – s neznámým, neznámou nebo třeba po adrenalinu z přepadení nebo jiných záludnostech velkoměsta. Já jsem ovšem radši do Buloňského lesíku nešel.
Ještě něco málo k tomu jídlu v Latinské čtvrti. Rozhodně se vyplatí si den naplánovat tak, aby jste zde večeřeli. Zvlášť pokud se rozhodnete žít alespoň chvilku jako běžní Pařížané, Ti totiž snídají v kavárně nebo doma, obědvají jen něco malého v kavárně (např. sendvič, kafe a trochu vína) a večeří, často, v restauraci, kde si dopřejí jídlo o několika chodech s vínem a tak.

V Latinské čtvrti se dá sehnat jakákoliv evropská kuchyně, většinou více nebo méně střižená francouzským stylem. Já jsem si zde dal např. v řecké restauraci žabí stehýnka, asi poprvé a naposledy v životě, těšil jsem se na ně jak malé dítě. Když je donesli na talířku, kamarádka prohlásila, že u nás v Makru se dají koupit jednou tak velké…No omáčka byla originální, ale maso- nic moc.

Podél pobřeží Seiny na Quasi des Grands Augustins je spousta obchůdku se suvenýry a je mnohem výhodnější nakupovat zde než např. na Montmartre nebo kdekoliv kde se shlukují cizinci. Na Boulvard de Saint Michel najdete spoustu obchůdků, kde se dá za slušné ceny nakoupit opravdu spousta užitečných dárků z Paříže a za ceny blížící se velkým hypermarketům na periferii.