Archivy

Antilopí kaňon

Skalní Antilopí kaňon leží na samém severu amerického státu Arizona, hranice sousedního Utahu jsou doslova na dohled. Přestože je geologickým unikátem mimořádné hodnoty, nepatří mezi národní parky USA. Leží totiž v rezervaci Navajo Nation, kterou má pod svou správou indiánský kmen Navahů. Díky fascinujícím barvám a zvláštním tvarům patří k nejvíce fotogenickým místům jihozápadu USA.

Nejznámější slotový kaňon světa

Kaňony jsou označovány jako slotové (též štěrbinové), pokud jsou velmi úzké a zároveň hluboké. Úzké jsou často jen několik desítek centimetrů, zato hluboké bývají i několik desítek metrů. Tvoří se nejčastěji v pískovcových či vápencových skalách, které jsou pravidelně zaplavovány vodou z dešťových srážek. Tekoucí voda vytváří ve skalách štěrbiny, chodbičky a úzké průchody, jejichž hladké stěny vytvářejí dojem tekoucích skal. Širokou škálu neobvyklých odstínů červené a oranžové barvy způsobují oxidy železa, které se v různém množství usazují na povrchu pískovce. Jinak slotových kaňonů podobných tomu Antilopímu je v oblasti indiánské rezervace několik, většina z nich je však z bezpečnostních důvodů uzavřena.

Antilopí kaňon
Arizona
« z 31 »

Dopadající světlo vytváří magickou podívanou

Těžko by se o Antilopím kaňonu mluvilo v takových superlativech, pokud by nepřiložil ruku k dílu další pomocník, v tomto případě Slunce. Jeho paprsky dopadají do úzkých chodbiček kaňonu a rozehrávají v něm dechberoucí podívanou plnou světel a stínů. K nejkrásnější a nejpůsobivější hře barev dochází v dopoledních hodinách, kdy do kaňonu vstupuje nejvíce světla. Stěny a chodby skalního bludiště jsou nádherně nasvíceny odstíny červené, růžové a oranžové barvy. Právě v tento okamžik se návštěvníkům zjevují i jindy skrytá zákoutí kaňonu. O kouzelná dopolední představení je logicky největší zájem, lístky na ně se dříve vyprodají a jsou také o nějakých pár dolarů dražší. Ovšem ani v případě, že se na místo dostanete v jinou denní dobu, není potřeba si zoufat. I tak bude kaňon velmi hezky nasvícen a o krásné fotografie určitě nepřijdete.

Bleskové záplavy představují smrtelné nebezpečí

Pod návalem těch nejkrásnějších emocí, které průchod kaňonem u člověka zaručeně vyvolá, si návštěvníci ani neuvědomují, v jak nebezpečném místě se nacházejí.  Indiánský kmen Navahů si byl nebezpečí dobře vědom, proto soutěsku pojmenoval „Tse bighanilini“, což v překladu znamená „voda protékající skalami“. Kaňon není vlastně nic jiného než vyschlé říční koryto, které se ale rychle naplní v případě bleskových záplav. Čarokrásné úzké chodbičky se dokážou v mžiku přeměnit ve smrtelnou past. Pokud tedy dorazíte ke kaňonu během krásného počasí bez mráčků a vstup do kaňonu bude z bezpečnostních důvodů uzavřen, neklepejte si na čelo ani nenadávejte na Indiány. To jen varovný systém Navahům oznámil, že desítky kilometrů proti proudu řeky vydatně prší a hrozí, že se korytem řeky prožene přílivová vlna. Nikdo přece nechce dopadnout jako jedenáct utonulých turistů v roce 1997. Nutno ale dodat, že tehdy ještě varovný systém nebyl plně funkční.

Dva Antilopí kaňony

Přestože se pro místo používá název Antilopí kaňon, jde vlastně o kaňony dva. Je víceméně jedno, který si k návštěvě vyberete. Ten horní je kratší (měří asi 400 m), bezbariérový a tudíž přístupnější. Navahové vás k němu dokonce dovezou autem. Nevýhodou je, že se vchází a vychází ve stejném místě. Je tak složitější najít potřebný klid k fotografování, neboť vás neustále míjí ostatní výpravy. Návštěva Dolního kaňonu je fyzicky náročnější. Nejenže je kaňon dvakrát delší, ale ještě se do něj vstupuje velmi prudkým schodištěm. Od pokladen je potřeba dojít ke vchodu pěšky. Opravdu bizarní a dobře ukrytý východ z kaňonu je umístěn v blízkosti pokladen. Celý okruh Dolním kaňonem, který jsme si k návštěvy vybrali my, měří asi dva kilometry.

Ochotní průvodci poradí s fotografováním

Nejdříve bych rád zmínil, že nosit s sebou na prohlídku stativy je zakázané. Po většinu času se návštěvníci pohybují velmi úzkým až stísněným prostorem, takže tento zákaz dává rozhodně smysl. Navíc zastávky na focení byly celkem krátké, spíše jsme fotili za pohybu. Průvodce nám na začátku poskytl krátké a názorné školení, jakým způsobem můžeme nafotit v kaňonu ty nejlepší snímky. Na svém iPhonu polopatě předvedl ideální nastavení pro aktuální světelné podmínky, které bylo přínosné pro všechny členy výpravy, tedy kromě mě a mého syna. Kvalitní fotodokumentaci z kaňonu tak zachraňovala dámská část naší výpravy. Manželka s digitální zrcadlovkou a dcera, která jako většina teenagerů západního světa propadla iPhone mánii. Díky skvělému a ochotnému průvodci, který nám několikrát během cesty nabídl společnou fotografii, máme několik úžasných snímků celé rodiny v místech, na která budeme ještě hodně dlouho vzpomínat. Antilopí kaňon je impozantním místem a dokladem toho, že příroda je mocnou čarodějkou.

« z 2 »

 

 

 

 

 

klášter Admont

Město Admont se nachází ve spolkové zemi Štýrsko v Rakousku. Leží v údolí řeky Enže. Admont je vstupní branou do krásného Národního parku Gesäuse.
Hlavním turistickým klenotem je zdejší benediktínský klášter, který se nachází přímo ve městě. Byl založen již v roce 1074. Signifikantní fotografie z jeho krásné barokní knihovny zdobí všechny turistické prospekty a tímto si získal klášter Admont i mojí pozornost. Bylo to již před mnoha lety, ale bohužel jsem ho vždy míjel a až v létě 2023 se mi ho podařilo navštívit.

Vstupné a parkování

Návštěvu jsme kulantně spojili s ubytováním v okolí Schladmingu, kde u vybraných ubytovatelů obdržíte zdarma Sommercard Schladming-Dachstein. S kartou je zdejší vstup zdarma. Jinak dospělí zaplatí 16,50 € a děti 6-15 let 10,50 €. Rodinné vstupné (2+2) stojí 40 Euro.

A jelikož byl klášter Admont umístěn cestou zpět k nám na Moravu, tak to byl takový nádherný stopover. Parkování zdarma je možné přímo za zdmi kláštera, na krásném velkém parkovišti s dostatkem míst.

V rámci jedné vstupenky, můžete projít Barokní knihovnu, Přírodovědné muzeum, Uměleckohistorické muzeum, Gotické muzeum, Umění od středověku po současnost a na konci prohlídky povinně projdete shopem se suvenýry mající značku zdejšího opatství.

Admont
muzeum
« z 50 »

Barokní knihovna

Je údajně největší klášterní knihovnou na světě, což se nám nechtělo moc věřit. Samotný sál knihovny je dlouhý 70 metrů a 14 metrů široký. V knihovně je totiž umístěno 70 000 knih, ale ve sbírkách je jich na 200 000. Byla vystavěna v 18. století v nádherném pozdně barokním stylu. Štukatérská výzdoba a fresky dodávají knihovně neobyčejnou noblesnost. Doporučuji nikam nespěchat, zdržte se co nejdéle, aby jste si vychutnali zdejší atmosféru.

Přírodovědné muzeum

Zdejší sbírky jsou impozantní. Nejvíce nás zaujaly sbírky zvířat, které muzeu věnoval Dr. Emil Holub (*1847 Holice – †1902 Vídeň), český lékař, cestovatel, etnolog a přírodovědec. Zvířata věnoval včetně mnoha jihoafrických hornin, vystavených ve zdejší mineralogické prezentaci. V roce 1872 zahájil sedmiletou cestu do Afriky, odkud shromáždil rozsáhlý zoologický a etnologický materiál, který představil veřejnosti v letech 1879/80 na velkolepých výstavách v Praze a Vídni. Všechny exponáty pak rozdal mnoha muzeím a školám.

V letech 1883-87 podnikl Holub svou druhou cestu a vrátil se pravděpodobně s největší sbírkou, jaká kdy byla z Afriky přivezena. O této cestě svědčí i několik zdejších exemplářů.

Z dalších sbírek byla pro mne určitě zajímavá kolekce motýlů. Údajně je zde až 250 000 exemplářů hmyzu.

Jako hodně zajímavou a neobvyklou jsem hodnotil sbírku odrůd ovoce z vosku, především jabloní a hrušní, kterou vytvořil Constantin Keller (*1778 Graz – †1864 Gröbming), učitel, duchovní, ovocnář a umělec.

Věnoval se ovocnářství a vysazoval školky v Mauternu a Gröbmingu, z nichž předal zemědělcům přes 800 šlechtěných stromů. Jako vynikající pomolog (odborník na pěstování ovoce) zastával funkci ředitele poboček Trofaiach a Gröbming „Štýrské zemědělské společnosti“. Za své zásluhy o zvelebení a rozvoj ovocnářství se stal členem několika zemědělských společností a pomologických spolků.

Závěrem

Areál kláštera je moc pěkným místem se zajímavou historií. Při návštěvě určitě prozkoumejte i jeho okolní parky a navštivte kostel Panny Marie a svatého Blažeje. Když budete zvídaví jako my, tak projdete i kolem klášterní kuchyně.

« z 2 »
jezero Altaussee

Jezero Altaussee se nachází v rakouských Alpách ve spolkové zemi Štýrsko, oblasti Solné komory – Salzkammergut. Na jeho břehu leží stejnojmenná malá obec, tedy také Altaussee. V turistických průvodcích je uvedeno, že se jedná o jedno z nejmalebnějších jezer. Díky jeho křišťálově čisté a průhledné vodě s tmavě modrým nádechem se mu také dříve říkávalo „dark blue inkwell“ neboli „tmavě modrý kalamář“.

Parkování

Záchytné placené parkoviště je v obci Altaussee, vzdálené asi 250 m od jezera. Doporučuji zde zaparkovat, jelikož je to perfektní výchozí bod. Pozor, v sezóně, zde nemusí být volno, jelikož parkoviště není moc velké. Cesta z parkoviště vede podél nových apartmánových domů k jezernímu odtoku. Následně dorazíte přímo k nádhernému fotogenickému hotelu Hotel Seevilla Altaussee.

krásný hotel Seevilla Altaussee
Altaussee

« z 29 »

Proč navštívit jezero Altaussee

Po jeho návštěvě můžeme říci, že se nejedná o jedno z nejkrásnějších jezer, ale z našeho pohledu o nejkrásnější. Jezero je totiž obklopené krásnou horskou krajinou a turista zde nalezne od každého něco. Vše je zde tak nějak malebnější než kdekoliv jinde.

Turistika

Kolem jezera vede krásná panoramatická Rundwanderweg, tedy okružní cesta. Svojí optimální délkou 7 km a pěknou přírodní cestou je zvládnutelná i pro rodiny s dětmi. Z jedné strany jezera jsou výhledy na horu Loser 1837 m.n.m, která se tyčí přímo nad jezerem a z druhé strany jezera se otevírají nádherné výhledy na Dachstein.

Lodní doprava

Kdo nechce absolvovat okružní cestu, tak může z obce Altaussee využít lodní dopravu tam i zpět nebo si pouze zkrátit pěší cestu na polovinu. Na konci jezera je totiž zastávka u jediného zdejšího domu Jagdhaus Seewiese, kde je i restaurace.

Koupání

V jezeře je možné se vykoupat. Zdejší přístupy k vodě nejsou naštěstí značené jako pláže ani v mapách google ani v mapách seznamu. Jsou skvěle ukryté lesním porostem a na malých romantických plážích najdete určitě soukromí. Doporučuji si nějaké takové místo u vody najít a zastavit se zde. S výhledem na horu Loser je koupání dechberoucím zážitkem. I když nevím, jestli mi nevzal dech i ten domácí řízek v bagetě. Jinak nejlepší plážičky hledejte dále od budovy Strandcafe Restaurant.

Zdejší zajímavosti

Jezero Altaussee je známé nejen pro svou scenérii, ale také pro své kulturní a historické významy. Pro fanoušky filmů je nutné uvést, že se zde natáčela část Jamese Bonda s názvem Spectre, ve kterém ztvárnil hlavní roli Daniel Craig. Štáb byl údajně ubytovaný v hotelu Seevilla Altaussee, lépe si vybrat určitě nemohli.

A aby bylo okolí skoro až Bondovsky zajímavější, tak během druhé světové války byly v blízkém solném dole ukryty umělecké sbírky, uloupené nacisty v okupované Evropě. Toto už není z žádného filmu, ale skutečnost. Našlo se zde přes 6500 takových děl včetně obrazů Rembrandta a českého vyšebrodského oltáře. Vyhození dolu do povětří se nacistům naštěstí nepovedlo, údajně díky statečným horníkům, kteří výbušniny odstranili.

Brezovar - jízda pokračuje

Velká jízda pokračuje je pokračováním úspěšné knihy o jízdě na motorce po šesti kontinentech. Motorkářská legenda Igor Brezovar je cestovatel a také hrdina televizního seriálu Po jedné stopě. Muž bez předsudků se srdcem na pravém místě. Editorem knihy byla Zorka Horká.

Velká jízda pokračuje navazuje na velmi úspěšnou prvotinu slovinského cestovatele žijícího u nás, Igora Brezovara. V první knize Velká jízda začíná jsme se dočetli, jak u malého kluka žijícího v malebné slovinské vesnici Žužemberk vznikla touha cestovat, poznávat a objevovat svět. Pak jsme s ním procestovali kus Evropy, Afriku a Asii, poznávali život a zvyky lidí v exotických končinách… Velká jízda pokračuje navazuje životním příběhem již zkušeného cestovatele, který si plní sen procestovat svět, alespoň jeho „sjízdnou“ část.

V knize se společně s Igorem budeme brodit mongolskými řekami, utopíme motorku, projedeme se po transsibiřské magistrále a zúčastníme se jurta párty.

Dostaneme se do Japonska, budeme spát v parcích, ochutnáme mořské řasy, ryby a sashimi, projedeme se kolem hory Fuji a podíváme se do legendárního Nagana.

Po cestovatelské pauze po narození druhého dítěte se přesuneme do USA, Anchorage na Aljašce, a prožijeme americký sen, nádherné národní parky, Route 66, americké choppery a country muziku, jazz a blues.

Přes Mexiko budeme pokračovat Střední a Jižní Amerikou, kde žijí nejkrásnější ženy světa (Kolumbie), projedeme Ekvádor, Peru a vysokohorské silnice v Bolívii, kde potkáme indiánky v pestrobarevném oblečení s typickými kloboučky a děti pracující v uranových dolech. Vyspíme se na solném jezeře Ujuni a setkáme se s kmenem Uru na plovoucích ostrovech jezera Titicaca.

V Buenos Aires se budeme učit tančit tango a cestu kolem světa zakončíme v nejjižnějším městě na světě Ushuaia. Po Carretera Austral, nejkrásnější cestě v Patagonii, se pak zase vrátíme do Buenos Aires, odkud odletíme domů.

Tato kniha je věnována všem, jejichž vášeň je cestovat, i těm, kteří ji v sobě hledají. Jejím poselstvím je odhodit strach, vzbudit touhu poznávat, cestovat po světě a na vlastní oči zjistit, jak je pestrý, barevný a krásný.

 

Formát knihy: 170×240
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 348
Datum vydání: NOVINKA !! 4. 10. 2023
Běžná cena: 598 Kč
Cena přímo z nakladatelství JOTA: 478 Kč

 

Kočičí kožich

Veselé historky z cest po Číně a Taiwanu. Tato kniha není klasický cestopis a nedočkáte se ani žádných bohatých popisů nejznámějších turistických destinací. Místo toho se připravte na pořádnou nálož komických příhod, které je možné zažít snad pouze na Dálném východě.

Ve více než sedmdesáti krátkých kapitolách přibližuje Dominika Sakmárová čtenáři situace, které prožila během pobytu v Číně a na Taiwanu, tehdy ještě jako studentka sinologie, a seznamuje ho s tamější realitou. Píše nejen o nesnadných pokusech začlenit se, ale zaznamenává i to, co prožila s jinými studenty, zahraničními i místními. Někteří z nich se pak společně s ní podívají i na východní Slovensko.

Humorné historky celou knihu odlehčují a dodávají jí na čtivosti. Glosovány jsou rovněž odlišnosti mezi evropskou a asijskou kulturou. Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi tak nemusí zajímat pouze zapálené cestovatele a nadšence do exotiky, ale i ty, co se nebojí učit novým věcem a mají rádi svižná vyprávění, jež nepostrádají nadhled.

Knihu doplňují ilustrace Michaely Ahonen.

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná
Počet stran: 239
Datum vydání: NOVINKA !! 27. 9. 2023
Běžná cena: 438 Kč
Cena přímo z nakladatelství JOTA: 350 Kč

 

Hlubina a posedlosti

Strhující příběh průkopníka potápění psaný formou autobiografie. Kniha prvního českého akvanauta, vynálezce a konstruktéra ponorek Pavla Grosse.

Vyprávění začíná zážitky skupiny mladistvých romanticky založených kamarádů v dobách tvrdé totality padesátých až šedesátých let. Magický svět modrozelených hlubin zatopených kamenolomů je jejich společným náboženstvím a jejich primitivní začátky potápění rituálem. Tyto ničím nezatížené časy mladistvého poznávání světa se všemi jeho láskami, dobrodružnými a bláznivými prožitky pomalu přerůstají do vážnějších zájmů. Autor je již během svých studií posedlý myšlenkou, jak přizpůsobit člověka zase zpět tomu prostředí, ze kterého vzešel. Projektuje a staví podmořskou kabinu, ve které stráví osamocen na mořském dně dobrodružné tři dny a tři noci.

Události jsou přerušeny vpádem sovětských vojsk a pokračují autentickým vyprávěním o zážitcích autora ve světě posedlých vynálezců podmořských strojů, lovců korálů, oceánografů a námořních teroristů.

Pavel Gross alias Matto vypráví události tak, jak se skutečně staly. Příběhy, dialogy a legrácky v hospodě či u táborového ohně si není možné zcela přesně pamatovat, jsou nicméně zaznamenané ve stejném duchu a atmosféře, v jakých probíhaly – plné optimismu, bláznivých nápadů, ale i občasného zklamání a strachu.

Formát knihy: 160×230
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 368
Datum vydání: NOVINKA !! 26. 4. 2023
Běžná cena: 498 Kč
Cena přímo z nakladatelství JOTA: 398 Kč

 

Jeruzalém Zeď nářků

Zeď nářků je po Chrámové hoře nejposvátnějším místem židovského víry a izraelského národa. Stojí ve svatém městě už dva tisíce let a denně k ní proudí davy Izraelců odříkat své zpěvy, nářky, modlitby či přání určená Hospodinovi. Je pro Izraelce připomínkou slavných i truchlivých časů židovského národa, zároveň je i symbolem novodobého státu a nezlomné naděje v lepší budoucnost. Zeď je se svým přilehlým náměstím výjimečným spirituálním místem, které jako magnet přitahuje návštěvníky z celého světa.

Pohnutý osud židovských svatyň na Chrámové hoře

Na místě dnešní Chrámové hory stály v minulosti dvě kolosální židovské svatyně, které bohužel postihl podobný osud. První chrám, který nechal podle bible vystavět král Šalomoun, byl zbořen v 6. století před naším letopočtem Babylóňany. Ten druhý, Herodův, byl strhnut a vypálen Římany v roce 70. Zničení Druhého chrámu znamenalo pro Židy katastrofu, stovky tisíc jich zemřely při obraně Jeruzaléma, další tisíce byly prodány do otroctví. Navíc jim římský císař zakázal vstup do postupně obnovovaného města. Z Druhého chrámu se nějakým zázrakem dochovala část jeho západní stěny, proto ji Izraelci nazývají jako Západní zeď, ale vžil se pro ni i název Kotel. Mimochodem, český výraz Zeď nářků je vžitým, ale nepřesným pojmenováním tohoto místa. Je převzat od Arabů, kteří místu dali název podle Židů chodících ke zdi oplakávat svůj zbořený chrám.

Zeď nářků
Jeruzalém - Zeď nářků
« z 32 »

Synagoga pod širým nebem

Západní zeď se dostala pod plnou izraelskou správu teprve po vyhrané Šestidenní válce v roce 1967, v níž drtivě porazila všechny své arabské sousedy. Doslova ikonickou se stala fotografie tří dvacetiletých izraelských výsadkářů, kterým se podařilo během operace probojovat až ke Zdi a v němém úžasu sledují tohle jedinečné místo, o němž slyšeli jen z vyprávění. Protože byl prostor před zdí velmi stísněný, rozhodl Izrael okamžitě o drakonickém opatření a nechal zbourat 135 domů v tehdejší marocké čtvrti. Vedle Západní zdi tak vzniklo prostorné náměstí známé jako Western Wall Plaza, které je celé považováno za ortodoxní synagogu. O místo pečuje Nadace Západní zdi v čele s rabínem, která dbá o to, aby všechny modlitby byly v souladu s židovskými pravidly.

Diskriminační přístup směrem k ženám

V současné době je prostor před zdí rozdělen vysokým plotem na větší mužskou a menší ženskou část. Ženy se sice mohou před zdí modlit, ale musí tak činit pouze potichu a nesmí při tom používat modlitební atributy. Těmi jsou například modlitební šála (talit), kožené krabičky s biblickými pasážemi na pergamenu (tefilin) a pokrývka hlavy (kipa). S tímto pro některé „ponižujícím“ opatřením dlouhodobě nesouhlasí mnoho Izraelců doma i v zámoří. Z jejich popudu vznikl v roce 1988 spolek Ženy zdi, který za poslední desetiletí svedl několik právních bitev s izraelskou vládou. Ta v minulosti vymýšlela různá polovičatá řešení, ale ve finále vždy ustoupila ortodoxním stranám, které mají na dění v izraelské politice stále větší vliv.

Tunely pod Západní zdí

Západní zeď je opravdu působivým místem, ale její velikost objevíte teprve tehdy, když sestoupíte hluboko do podzemí k jejím tunelům. Většina téměř pět set metrů dlouhé zdi je totiž ukryta pod zemí, venkovní část, k níž míří většina turistů, má délku pouhých 60 metrů. Místy velmi úzké tunely jsou podepřeny mnoha oblouky a nachází se v nich schodiště, která spojovala starověké město s Chrámovou horou. Během více než hodinové prohlídky uvidí návštěvníci základy Chrámové hory, projdou kolem domů z druhého chrámového období a budou moci obdivovat několik starověkých cisteren nebo akvadukt. Tunely je možné navštívit každý den od neděle do čtvrtka, v pátek se tunely otvírají z důvodu blížícího se Šabatu jen dopoledne. Vstup s pokladnou je umístěn v severní části náměstí Západní zdi v těsné blízkosti mužské sekce. Z vlastní zkušenosti doporučuji, abyste si lístky během hlavní turistické sezóny zakoupili alespoň týden dopředu na webových stránkách Nadace Západní zdi (Western Wall Heritage Foundation).

Psaníčka ve zdi končí na Olivové hoře

Pozornému návštěvníkovi neujde, že v mezerách mezi velkými vápencovými kameny jsou umístěny papírky. Mnohým z věřících stačí odříkat 150 modliteb z Knihy žalmů, jiní smutní nad neblahým židovským osudem a někteří své modlitby či přání píší na papír a strkají je do spár mezi kameny. A protože žijeme ve 21. století a rádi věci řešíme online, je možné napsat svá přání i e-mailem třeba z Austrálie. Pracovníci nadace Západní zdi ve spolupráci s žáky náboženské školy přáníčka vytisknou a vloží je do puklin ve zdi. Zajímavé je, že psaníčka mohou vkládat a posílat lidé všech vyznání bez rozdílu. Dvakrát do roka probíhá čištění zdí, a to před jarním židovským svátkem Pesach a před začátkem nového židovského roku, který je pohyblivý a vychází většinou na září. A co se s přáníčky a modlitbami směřujícími k Bohu děje? Prostě jsou pod dohledem rabína Západní zdi pohřbeny na nedaleké Olivové hoře.

Bar Micva

Protože je místo před Západní zdí synagogou pod širým nebem, probíhají zde i některé náboženské obřady jako například Bar Micva. My jsme měli štěstí a stali jsme se svědky právě tohoto obřadu zasvěcení. Pro mladé třináctileté chlapce je tento rituál jedním z nejdůležitějších dní v životě. Z náboženského hlediska se stávají dospělými a plnoprávnými členy židovské komunity a jsou zavázáni plnit všechny náboženské povinnosti. Obřadu předchází několikaměsíční intenzivní studium, během něhož se chlapci kromě jiných povinností naučí přečíst text z Tóry předepsaným zpěvným způsobem. Po četbě Tóry děkuje otec chlapce Bohu za to, že už není odpovědný za činy svého syna. Následně si chlapec nasadí modlitební šálu talit a jsou mu připevněny modlitební řemínky tefilin, jenž spojují dvě kožené schránky s texty písma. Ty se používají při ranní modlitbě kromě Šabatu a svátků. První schránka se uváže na paži, což vyjadřuje ochotu sloužit svými činy Bohu, poté je obvázán prst na znamení zasnoubení Boha s Izraelem. Druhá schránka připevněná k čelu symbolizuje, že všechno své myšlení věnuje její nositel Bohu. Realita je ale taková, že po obřadu už si řemínky se schránkami muži běžně nenandávají, maximálně tak o svatbě. Samozřejmě to neplatí pro ortodoxní komunitu, pro které je nošení tefilinu denní rutinou. Z celého obřadu Bar Micva jsme měli velmi hezký dojem, šlo opravdu o velice netradiční slavnostní okamžik. Trochu nám ale bylo líto ženské části chlapcovy rodiny, která musela stát na židličkách v oddělené části a nakukovat přes plot.

Západní zeď a Chrámová hora jsou místem občasných incidentů a provokací

Nejposvátnějším místem je pro Židy Chrámová hora, kterou ale podle dohody spravuje jeruzalémská islámská nadace. Židé na ní mají sice umožněn přístup, modlit se tam ale nesmějí. Více než třináct století zde totiž stojí mešita al-Aksá, kterou na tomto místě postavili muslimové po ovládnutí města v polovině sedmého století. Islám navíc věří, že právě z těchto míst vstoupil Mohammed na nebesa a proto pokládá židovské modlitby na Chrámové hoře za znesvěcení místa. Muslimská správa nad horou, kde v hluboké minulosti stály obě židovské svatyně, je samozřejmě trnem v oku mnoha Izraelců. Jsou dodnes nazlobeni na své politiky, kteří po vítězné válce v roce 1967 podlehli tlaku západních mocností a vzdali se možnosti spravovat Chrámovou horu. Radikální křídla obou stran tak často vyvolávají provokace, jimiž dávají najevo svou frustraci. Palestinci tak v období ramadánu či po některých pátečních modlitbách házejí z Chrámové hory kameny na dole se modlící Židy, ortodoxní Židé se pro změnu i přes zákaz vydávají modlit na Chrámovou horu. Dá se zjednodušeně říci, že pokud se v Jeruzalémě něco semele, děje se to u Západní zdi, v blízkosti Chrámové hory nebo u Damašské brány. Většina incidentů naštěstí končí lehčími zraněními či zatýkáním a pořádek je velmi brzy obnoven. Turisté se ale nemusí ničeho obávat, neboť jsou v Jeruzalémě respektováni oběma stranami. A pokud se jako my připletete do strkanice mezi palestinskou mládeží a izraelskými vojáky, stačí odbočit do některé z mnoha bočních uliček a jít třeba obdivovat Chrám božího hrobu do výrazně poklidnější křesťanské části města.

 

San Francisco Golden Gate

Čtvrté největší město Kalifornie San Francisco je pro cestovatele velikým lákadlem, nabízí obrovské množství celosvětově proslulých míst k objevování jako například ikonický most Golden Gate, rybářské přístaviště Fisherman’s Wharf nebo ostrov Alcatraz. Žádanou atrakcí je projížďka vyhlášenou lanovou tramvají, zajímavá je i procházka jednou z největších čínských čtvrtí na světě. Metropole s unikátním kopcovitým terénem je po všech směrech výjimečná, proto ji nezapomeňte při svém putování po USA zařadit do svého itineráře.

Španělé, zlato a devastující zemětřesení

Už z názvu města je patrné, že ho pojmenovali Španělé, kteří sem připluli jako první kolonizátoři. Později město připadlo Mexiku, než bylo v roce 1848 dobyto Spojenými státy. Právě v tomto období započala zlatá horečka, která do města přilákala tisíce nových obyvatel. Druhá polovina 19. století byla obdobím obrovské prosperity, kterou narušilo až jedno dubnové ráno v roce 1906, kdy město postihlo ničivé zemětřesení doprovázené obrovskými požáry. Na menší zemětřesení jsou místní obyvatelé už zvyklí a mají rozhodně klidnější spaní než seismologové, kteří nedaleký zlom San Andreas stále považují za extrémní hrozbu.

San Francisco jako symbol svobody

Když jsme přijížděli k proslulému mostu Golden Gate, zničehonic se ze synova telefonu ozvala nádherná píseň San Francisco, kterou nazpíval zpěvák a kytarista Scott McKenzie. Málokterá píseň v historii vyvolala ve světě takovou odezvu, jako tenhle hit z roku 1967. Píseň o lidech s květinami ve vlasech se v západním světě stala hymnou mladých lidí vymezujících se proti establishmentu, ve střední Evropě se stala hymnou za svobodu, zaznívala u nás často i během pražského jara v roce 1968. Zapříčinila i příchod mladých lidí do San Francisca na konci 60. let. Je úžasné, že si ji mladá generace pouští a zpívá i dnes, více než půl století po jejím vzniku. Pokud si chcete připomenout atmosféru konce 60. let, určitě zavítejte do městské části Haight-Ashbury v blízkosti botanické zahrady.

San Francisco
Chinatown je nejstarší čínskou čtvrtí v Severní Americe
« z 37 »

Nejfotografovanější most na světě

Most Golden Gate byl zařazen mezi „Sedm divů moderního světa“, stal se symbolem USA stejně jako Socha svobody. Je právem pokládán za jeden z největších stavitelských úspěchům 20. století. Stal se kulisou stovek hollywoodských filmů, je rájem pro fotografy z celého světa i vděčným cílem turistů. Jeho délka je 2737 metrů, výška 227 metrů a šířka 27 metrů. I když už není nejdelším visutým mostem na světě, stejně zůstal tím nejznámějším. Je těžko uvěřitelné, že v náročných podmínkách silných mořských proudů, neutuchajícího větru a téměř každodenní mlhy ho dělníci postavili za 53 měsíců. Pokud si chcete udělat ten nejkrásnější snímek s mostem a San Franciscem v pozadí, zajeďte si k vyhlídce Battery Spencer k severní straně mostu. V blízkosti vyhlídky je menší neplacené parkoviště, které je v létě dost přeplněné. Z vlastní zkušenosti ale vím, že auta parkují i na příjezdové jednosměrné silnici a nikomu to nevadí.

Fisherman’s Wharf láká svou námořnickou atmosférou

Fisherman’s Wharf je rybářskou čtvrtí s přístavem a slavným molem Pier 39. Přestavba mola v 70. letech pomohla změnit sanfranciské nábřeží v jednu z nejrušnějších a nejznámějších turistických atrakcí ve městě. Nachází se zde velké množství restaurací, z nichž nejvíce vyhlášené jsou ty specializující se na úpravu ryb a mořských plodů. Nechybí ani obchody se suvenýry, mořské akvárium, 7D kino, pouťové atrakce ani společnosti nabízející výlety za velrybami či na ostrov Alcatraz. V zadní části můžete obdivovat početnou lachtaní kolonii na dřevěných molech, pokud tedy nepřijedete jako my v létě, kdy tu zůstává jen pár desítek nejvěrnějších jedinců. Pokud se někdo zajímá o vojenskou historii, může na vedlejším molu obdivovat jednu z námořních lodí armády USA Jeremiah O’Brien, která přežila vylodění v Normandii v roce 1944.

Lanové tramvaje brázdí městem už 150 let

Tramvaje tažené lanem pod kolejnicemi jezdí v San Franciscu od roku 1873. Vzhledem k obrovskému výškovému převýšení některých ulic zde není možné využít klasických tramvají ani autobusů. Tento unikátní systém třícentimetrových ocelových lan je velmi spolehlivý, na druhou stranu je ale velmi nákladný na údržbu. V dnešní době jsou stále v provozu tři linky, které využívají především turisté. Být v San Franciscu a nesvést se tramvají by byla chyba. Na tramvaj nastupte na zastávce Powell/Hyde u ruční točny tramvají, která se nachází necelou čtvrthodinku chůze od mola Pier 39 a vystupte až na konečné zastávce Powell St & Market St. Dost možná si vystojíte frontu, ale budete mít neskutečný zážitek. Navíc uvidíte oba řidiče přijíždějící soupravy, jak si tramvaj sami otáčí. Pokud jste odvážní, můžete cestu absolvovat na schůdcích tramvaje. V létě 2023 stála jednosměrná jízdenka 8 dolarů.

Chinatown –  jedna z největších čínských čtvrtí mimo Asii

Dalším turistickým lákadlem města je zdejší Chinatown, které je nejstarší čínskou čtvrtí v Severní Americe a jednou z největších mimo Asii. Čtvrť začala vznikat v polovině 19. století a hned od svého začátku se stala útočištěm pro imigranty z Asie, kteří přišli hledat své štěstí do USA. Hlavním vstupem do čtvrti je hezky zdobená Dračí brána, kterou zde nechal postavit Taiwan v roce 1969. Přirozeným centrem je malebné náměstí Portsmouth Square. Většina turistů přichází do čínské čtvrti za poznáním, výborným jídlem a nákupem suvenýrů. Pro zajímavost dodávám, že jedna ze zastávek lanové tramvaje je právě v čínské čtvrti, určitě na ní vystoupit nezapomenete, protože řidič zřetelně zakřičí „Chinatown“.

I v létě si přibalte teplejší oblečení

Před odjezdem do USA jsem četl, že San Francisco má možná to nejlepší klima na světě. Pokud bych město nenavštívil, nevěřil bych tomu. Do města jsme v polovině července přijížděli z nedalekého „vinařského“ údolí řeky Napy. Zatímco teplota v Napě v poledne ukazovala 33 stupňů Celsia, po hodince cesty u mostu Golden Gate už bylo jen 18 stupňů. Letní teploty v San Francisku většinou o moc nepřekračují 20 stupňů, což je příjemná změna oproti zbytku Kalifornie. Teplotu zde snižuje mlžný opar, který se nad pobřežím pravidelně vytváří. Někdy se mlha během dne rozpustí, jindy zůstává celý den. Zvláštní klimatické podmínky způsobují vrásky na čele mnoha turistům, kterým znesnadňují focení mostu Golden Gate. Takže pokud most nafotíte v částečné mlze, buďte šťastni, protože další den ho nemusíte vidět vůbec. A pokud se u mostu chcete zdržet, teple se oblečte. Na vyhlídce u Golden Gate měla většina turistů oblečenou mikinu, svetr či bundu, otužilci či nepřipravení turisté v tričkách se rychle vyfotili a vraceli se zpět k „teplu“ svých vozů.

Ve vozech nic nenechávejte, vykrádání aut je na denním pořádku

Při četbě recenzí na parkoviště v centru města jsem měl pocit, že bezpečné parkování nelze nalézt. Na Googlu mají parkoviště velmi nízká hodnocení, mnoho majitelů aut přiložilo k recenzím jako důkaz fotografie rozbitých oken, ve dvou případech i shořelých aut. Je pravdou, že střepů po autoskle jsme si všimli v ulicích i na parkovištích u vyhlídek. Nejhorší bylo zjištění, že v mnohých případech šlo o parkoviště hlídaná personálem nebo kamerami. Dalším opakujícím se nešvarem je uzavírání parkovišť před oficiální zavírací dobou a požadování vysoké pokuty za jejich následné otevření. Určitě je lepší si auto raději vyzvednou s předstihem, pokud vám to program dovolí. My jsme využili rad uvedených na cestovatelském fóru a zaparkovali v garážích pod náměstím Civic Center Plaza, které využívají zaměstnanci nedaleké radnice a několika dalších státních budov v okolí. Při večerním návratu bylo vše v pořádku a nevšimli jsme si ani žádného poškození u ostatních vozů.

Dobrodružný průchod ulicí Market Street

Jak jsem už výše zmínil, San Francisco dlouhodobě bojuje s potíráním kriminality. Aby toho všeho ještě nebylo málo, Kalifornie se v roce 2018 přidala ke státům, které legalizovaly rekreační užívání marihuany. Při kontrole můžete mít u sebe až 28 gramů této drogy, což bohatě postačí na přípravu nějakých osmdesáti jointů. Kalifornie si slibuje, že jí daně z konopného průmyslu vynesou v přepočtu 15 miliard Kč ročně, tak budiž jim to přáno. Výsledek tohoto kroku jsme mohli krásně pozorovat na ulici Market Street, která v době naší návštěvy vypadala jako jedno velké drogové doupě, vůně marihuany byla cítit doslova na každém kroku. Skupinky zhulených dealerů nám opakovaně vnucovaly své zaručeně nejlepší zboží, konopí k „vlastní spotřebě“ měli dokonce připravené v hezkých průhledných obalech. Nemohu vyloženě říci, že bychom měli strach, protože policejní auta byla zaparkována snad každých sto metrů, občas měla zapnuté i majáčky. Působilo to na nás, že policisté na situaci už rezignovali, ale zaplaťpánbůh o sobě dávají alespoň vědět. Na druhou stranu musím dodat, že mimo tuto ulici jsme žádný větší problém nezaznamenali a cítili jsme se naprosto bezpečně.

Celkový pocit z města je ohromující

Přestože má San Francisco jako každé větší město problémy s kriminalitou, vandalismem či živelným bezdomovectvím, určitě do něj zavítejte. Ze všech navštívených měst na západě USA se nám líbilo nejvíce. Je neuvěřitelně kopcovité, krásně barevné, má příjemné svěží podnebí s mírnými léty i zimami. Ve čtvrti Haight-Ashbury si prohlédněte místa, kde se zrodila v 60. letech kontrakultura hippie, ochutnejte čaj v čínské čtvrti a rybí speciality na molu Pier 39. Svezte se unikátní lanovou tramvají, prohlédněte si město z vyhlídkové terasy věže Coit Tower, vydejte se za velrybami nebo do muzea na ostrov Alcatraz. A pokud máte auto, projeďte se klidně i několikrát vyhlášenou ulicí Lombard street, která je tou nejzakroucenější ulicí na světě. Vyčleňte si na město minimálně dva dny a určitě nebudete litovat. Tohle město totiž musí nadchnout každého.

« z 2 »
lanovka Dachstein

Okolí hory Dachstein 2995 m.n.m. je velice oblíbeným cílem českých turistů. Ať už se pohybujete ze strany Hallstattu, Gosau, Ramsau am Dachstein nebo Schladmingu, tak češtinu zde uslyšíte všude.  Samotný Dachstein 2995 m.n.m., který je nejvyšší horou Štýrska, je nejdostupnější z lanovky Gletscherbahn. K té se dostanete autem či autobusem z městečka Ramsau am Dachstein. V případě cesty osobním autem počítejte s mýtnou branou.

Na horní stanici již započali práce na výstavbě nového objektu. Lanovka je proto od 6.9. 2023 do května 2024 uzavřena. Stanici jsme tak navštívili a viděli ještě v původním stavu. Náše cestopisy vše fotograficky zdokumentovaly a tak uvidíme, jestli bude nový objekt lepší než současný.

Mýtná brána a parkování

Parkování je zdarma, mýtná brána stojí 20 Eur za osobní auto. Se Sommercard Schladming je mýtná brána zdarma za předpokladu, že si lístek z mýtnice potvrdíte v automatu na horní stanici lanovky. Pozor na to, protože spousta lidí si lístek na horní stanici nepotvrdí! Pak nezbývá než zaplatit. Cesta busem je se Sommercard zdarma a tak může být cesta také pohodlná.

Lanovka Gletscherbahn

Se Sommercard Schladming je výjezd lanovkou možný 1x za týden zdarma. Jinak stojí jízdné tam i zpět 47 Euro za dospělého. Kabinka funguje jako panoramatická gondola, která pojme až 50 osob. Pro dokonalý výhled je totiž vyrobena výhradně ze skla. V plném počtu osob se nám sice panoramatický zážitek zhoršil, ale i tak to stálo za to. Na horní stanici se řítíte rychlostí 43 km/h, cesta tam trvá jen 6 minut a probíhá bez pomocných sloupů, tedy na laně napnutém výhradně mezi dolní a horní stanicí. Před návštěvou si udělejte on-line rezervaci lanovky přes internet, kde si zvolíte čas výjezdu a sjezdu. Když na výjezdu a sjezdu nebude plná kapacita kabiny, tak můžete jet i v dřívější čas.

Dachstein
dolní stanice a check in na určitý čas
« z 60 »

Sky walk

Dachsteinská vyhlídka je spektakulární vyhlídková plošina, která nabízí dechberoucí výhledy na okolní hory a údolí. Je součástí horní stanice lanovky.

Visutá lávka a schody nikam

Nedaleko horní stanice lanovky můžete navštívit nejvýše umístěný rakouský visutý most. Na lávku, schody a ledový palác se platí jednotné vstupné 10 Eur za dospělého. V období naší návštěvy (srpen 2023), připadl patrně na vrcholku další sníh. Prodejkyně vstupenek se evidentně bavila turisty, kteří nahoru přijeli v obyčejných teniskách. Ty měli totiž ihned promočené. Nebo také turisty, kteří přijeli jen v tenké mikině. Při zdejších 3 stupních, to bylo opravdu úsměvné.

Na konci lávky můžete nalézt schody nikam, což je vyhlídková plošina pro fotografování. Čekalo zde plno turistů a tak jsme se raději přesunuli do Ledového paláce.

Ledový palác

Je tedy součástí vstupného na visutou lávku a je to skutečně zážitek. Uvnitř naleznete spoustu ledových soch, které jsou navíc krásně podsvětlené. K tomu máte nad hlavou ještě 6 metrů ledu.

Kaplička Dachstein-Kircherl

Z dolní stanice lanovky se určitě vydejte ke kapličce Dachstein-Kircherl, ležící u horské chaty Brand Alm. Jedná se o krásnou panoramatickou cestu v mírném sestupu. Na cestu tam i zpět vám bude stačit jedna hodina.

« z 2 »
Therme Laa

V srdci malebné krajiny Dolního Rakouska (Niederösterreich) se nachází městečko Laa an der Thaya s termálními lázněmi Therme Laa. Leží poblíž hranic s Českou republikou, zhruba 30 km od Znojma a cca 60 km od Brna. Lázně jsou oblíbeným výletním cílem českých turistů a to díky své dostupnosti, léčivým pramenům a kvalitním službám. Díky tomu si Therme Laa získaly pověst jedné z nejlepších evropských destinací pro zdraví a relaxaci.

Všechny bazény v Therme Laa jsou napájeny pramenem „Laa Thermal Nord I“. Tento geotermální pramen je bohatý na minerály obsahující sodík, chlorid a jód. Pramen je blahodárný na nemoci kardiovaskulárního systému, onemocnění pohybového aparátu, neurologická onemocnění a některá onemocnění očí. Když se hosté ponoří do teplé náruče bazénů, mohou cítit, jak se jejich starosti a stresy rozplývají.

Co lze zažít v Therme Laa

Therme Laa jsme navštívili několikrát, letos o prázdninách jsme to vyzkoušeli s dětmi. Na rozdíl odjinud je zde komfortní velké parkoviště a parkování zdarma. Po příchodu do areálu, obdržíte čipové hodinky již s daným číslem skříňky, takže nemusíte zdlouhavě hledat volnou skříňku. Z vlastní zkušenosti víme, že při větší obsazenosti lázeňských resortů je mnohdy problém najít skříňky vedle sebe, proto se nám zdejší systém velice líbí.

V létě jsme využili speciální celodenní tarif 24,50 € pro dospělé. Při online zakoupení se můžete dostat dokonce i na nižší cenu. Atmosféra letního koupání je skvělá, venkovní areál nabízí plno zákoutí k relaxaci a je doplněn o atraktivní palmy, které dotváří zdejší pohodu, jako by jste byli na pláži. Venkovní areál nabízí Foodtruck, kde připravují skvělé burgery. Navštívili jsme i restauraci uvnitř lázní, kde nabízejí výhodné dětské menu. Nesmíte opomenout ochutnat i skvělé zdejší polévky.

Therme Laa
venkovní areál
« z 35 »

Uvnitř areálu panuje dokonalá relaxační atmosféra doplněná o podtext relaxační hudby. Vyzkoušeli jsme termální bazén, který je centrální. Tam se nám velice líbil protiproud. Z bazénu se dostanete do venkovního, kde jsou lehátka se vzduchovými tryskami. Další oddělený bazén je venkovní, dostupný z vnitřního areálu. Ten má slanou vodu. S přispěním harmonického zvuku padajícího vodopádu, zde lze skvěle relaxovat. Poslední venkovní bazén je s pozvolným přístupem do vody. Ten je sice studenější, ale je příjemnou změnou při prohřátí těla v ostatních teplejších bazénech.

Nejlepším zjištěním pro nás bylo, že po 18 hodině se areál lázní začal postupně vylidňovat. Vzhledem k úžasné otevírací době do 22 hodin jsme mohli naplno využít všech atrakcí. Bazény jsme tak měli téměř sami pro sebe. Ideální proto musí být využít nabídku ubytování v hotelu, kdy se můžete v létě ubytovat za výhodnou cenu. Navíc má jedno dítě na pokoji rodičů pobyt zcela zdarma. V ceně pobytu je i bohatá snídaně a pětichodová večeře.

Lázeňské akce

Pokud navštívíte Therme Laa první čtvrtek v měsíci od května do září, tak se můžete těšit na akci POOL & WINE. Příjemně teplá termální voda, magické ambiente, Chill out DJ beaty a ochutnávka špičkových vín z Weinviertelu.

Když přijedete v den, kdy je úplněk, tak jsou lázně otevřeny až do půlnoci. Akce se nazývá MondgLAAnz. Magickou atmosféru lázní podtrhuje tlumené osvětlení, venkovní louče s ohněm, svítící poolbar a hudební kulisa v podobě live koncertů. K dokonalému relaxu Vám zahrají podle programu i takové osobnosti českého hudebního světa jako geniální saxofonista Michal Žáček nebo kytarista Mario Šeparovič, známý jako český Eric Clapton a další hvězdy.

Závěrem

Celkově lze říci, že lázně Therme Laa poskytují komplexní a dokonale vyvážený zážitek. Jsou ideálním místem pro ty, kteří hledají klid a relaxaci. Skvělé je, že se v Therme Laa domluvíte i česky, protože skoro polovina zaměstnanců je z Česka nebo Slovenska.

Termální lázně Therme Laa si zaslouží své renomé jako jeden z nejlepších lázeňských resortů v Evropě a jistě zanechají nezapomenutelný dojem na každém návštěvníkovi.

« z 2 »
Back to top