Archivy

Zoo Olomouc se nachází na Svatém kopečku vypínajícím se nedaleko samotného města. Dominantou je bazilika Navštívení Panny Marie ze 17.století, jež je poutním místem a dokonalým orientačním bodem na cestě do ZOO. Najdete zde krásný areál zahrady s pestrým složením zvířecích druhů.

Po překonání stoupání na zdejší kopec je přímo u zoologické zahrady vybudováno velké placené parkoviště. Do ZOO se můžete také pohodlně dopravit městskou hromadnou dopravou ( bus č.11 od hlavního nádraží ).

Zahrada je umístěna v lese na rozloze 42,5 hektaru a chová cca 1600 zvířat v 400 druzích. Zdejší specializace zoologické na žirafy, africké kopytníky, kočkovité šelmy a severskou faunu nás opravdu lákala k navštívení. Po vstupu do areálu procházíte okolo nově postavené a architektonicky zdařilé budovy restaurace. Vedle ní jsme zahájili samotnou prohlídku v stanici pro handicapované živočichy, která je součástí zahrady. Prohlédnout si zde můžete řadu dravců. Spousty poštolek a káňat doplňuje jestřáb, sovice a mnozí další dravci. Tato prohlídka nás nadchla. Odtud následujeme k pavilonu opic, mimořádnému svoji druhovou skladbou. S pavilonem opic sousedí hrošíci libérijští a medvědi malajští. Dalším pavilonem je vyhlídkový pavilon žiraf s malou terarijní expozicí. Zde je chováno stádo žiraf rothschildových, chlouba zdejší zahrady s narozením a zdařilým odchovem dvojčat žiraf v roce 1999. Tento úspěch zařadil Olomouc na třetí místo zahrad, kde se odchov dvojčat podařil.

sob

Hned u pavilonu žiraf je obrovský výběh oryxů jihoafrických chovaný v největším stádu z evropských zahrad. V centrální části zahrady je velká ohrada kamerunských koz, kde mohou vlézt děti. Zde je také stánek s občerstvením a sociálním zázemím umístěném v budově pod vyhlídkovou věží s kovovou konstrukcí a trojúhelníkovým půdorysem. Vyhlídková věž je z roku 1974 s celkovou výškou 32 metrů a se 128 schody. Rozhlédnout se tak můžete na celý areál a nedalekou baziliku Navštívení Panny Marie nebo na panorama města Olomouce.

V další části zahrady narazíte na medvědy, rysy nebo na výběh gepardů u nějž si poslechneme zajímavé komentované krmaní s množstvím informací např. o peripetiích zdejšího odchovu. ( v době naši návštěvy čekala zoo gepardí přírůstek ). Další naprosto parádní záležitostí je pavilon šelem z roku 2001, kde můžete zvířata pozorovat přes sklo. Krásní lvi berberští, levharti mandžuští a tygr berberský na straně jedné, a na pravé straně pavilonu komplex akvárií s obřím mořským akváriem o objemu 42 000 litrů s žraloky černoploutvými, žralokem lagunovým a stem různých korálových ryb.

Pěknou procházkou jsou části zahrady se severskými zvířaty ústící ke zdejšímu výběhu makaků červenolících. Návštěvníci se dostanou po visuté lávce přímo do výběhu a bezprostřední blízkosti těchto opic. Nám se nepoštěstilo mít otevřenou část z visuté lávky, do lesní trasy, takže jsme byli o část zážitku ochuzeni. Tato část bývá údajně uzavřena v čase krmení makaků.

Pavilon netopýrů fungující v obráceném světelném režimu je poměrně velký. Podobný menší je v Zoo Jihlava. Zde žijí kaloní zlatí.

Celkový dojem z návštěvy předčil naše očekávání a naše hodnocení je poměrně velké. Krásný areál s velkým množstvím zvířat. I starší expozice působí dobrým dojmem, což např. v jiných zoo neplatí. Pro rodiny s rodinnými pasy je odečtena poměrně velká sleva z ceny vstupného což je pozitivní a bral bych to jako ukázku pro ostatní zahrady.

No Images found.

Pro toho, kdo plánuje cestu do severovýchodní části španělského pobřeží (Costa Brava, Costa del Maresme) nebo na největší z Baleárských ostrovů Mallorku, mám skvělý tip na jednodenní výlet. Jde o Marineland, nevšední mořský park nabízející návštěvníkům opravdu nabitý program.  Za výstavbou Marinelandu stojí nadnárodní společnost Aspro Group, která od svého založení v roce 1991 stačila vybudovat po celé Evropě celkem 39 tématicky zaměřených parků. Nejvíce jich najdete ve Španělsku, Francii, Velké Británii a Finsku. Pro české turisty je nejbližším vodní svět Alpamare ve švýcarském Curychu, který je mimochodem největším krytým akvaparkem v Evropě.

Marineland

Marineland

Je vlastně takovou netradiční zoologickou zahradou rozprostírající se na nijak nevelké rozloze 4,5 hektarů. Asi největším lákadlem jsou exhibiční vystoupení delfínů, lachtanů a exotických ptáků, která probíhají v hlavní turistické sezóně vždy dvakrát denně. Delfíni jsou opravdovými hvězdami parku a největšími miláčky zdejšího publika. Téměř půlhodinové vystoupení těchto inteligentních mořských tvorů má výborně zpracovanou choreografii a je provázáno téměř nekonečným potleskem. Je poznat, že mezi delfíny a jejich cvičiteli je velmi silné citové pouto a některé okamžiky jsou velmi dojemné. Vystoupení provázejí informace o životě delfínů a o negativních dopadech lidské činnosti na jejich přirozené prostředí. Marineland má i pečlivě zpracovaný program pro školní kolektivy, který je zaměřen právě na ochranu přírody a na mořský ekosystém.

Další atrakcí je vystoupení lachtanů kalifornských a exotického ptactva. Hravost lachtanů a vtipně hrané scénky s jejich cvičiteli sklízely rovněž obdiv diváků. Velmi zdařilé bylo i vystoupení exotických ptáků, mezi nimiž převládali zástupci řádu papoušků (např. ara, kakadu a další). Jako učitele mě velmi potěšilo, že celý program byl velmi pěkně didakticky zpracován a mnoho dětí dostalo možnost se do něj aktivně zapojit.

Marineland

Dalším velkým lákadlem, který vhodně doplní a zpestří váš pobyt v Marinelandu, je menší venkovní akvapark. Odvážnější návštěvníci zde např. najdou tobogány a skluzavky typu kamikadze, twister či boomerang. Samozřejmě zde myslí i na malé děti, které mohou vyzkoušet vodní atrakce odpovídající jejich věku. Po vodních radovánkách se ještě můžete projít menší zoologickou zahradou a obdivovat tučňáky, tuleně, pelikány a další zvířata. U hlavních pokladen je k dispozici prodejna se suvenýry, mezi nimiž převládají ty se zvířecí tématikou.

V Marinelandu se rozhodně nudit nebudete, v příjemném prostředí se dozvíte spoustu nových informací a buďte si jisti, že na jeho návštěvu určitě dlouho nezapomenete. Ať již budete trávit dovolenou v Katalánsku či na Mallorce, nenechte se o tuto nevšední podívanou připravit. V Katalánsku je možné se do parku a zpět dopravit zdarma, modře pomalované autobusy s nápisem „Bus Marineland“ vyjíždí z letovisek Calella, Pineda de Mar, Santa Susanna a Malgrat de Mar. Pro volný vstup do autobusu však musíte předložit platnou vstupenku, kterou si můžete zakoupit od delegáta vaší cestovní kanceláře, na recepcích místních hotelů nebo s 10% slevou na webových stránkách parku Marineland pomocí platební či kreditní karty. Vstupné je 23 euro pro dospělou osobu a 16 euro pro děti do 12 let. Děti do čtyř let mají bezplatný vstup.

 

Muzeum evropského významu a jediné svého druhu v ČR pro výtvarnou kulturu 12. až 18. století. Stálá expozice nabízí k prohlídce obrazárnu s 226 díly, soubor madon včetně slavné Šternberské, klenotnici s dómským pokladem a expozici s ukázkou zdejšího stavebního vývoje.

Arcidiecézní muzeum

sídlí v rekonstruované národní kulturní památce Přemyslovský hrad. Areál je dokladem tisíciletého stavebního vývoje a patří k nejstarším trvale osídleným lokalitám střední Evropy (nálezy kolem roku 4200 př. n. l.) Muzeum bylo založeno překvapivě až v roce 1998 jako společný projekt státu a římskokatolické církve. K jeho vzniku opakovaně vyzýval při návštěvě Olomouce v roce 1995 papež Jan Pavel II, což také svědčí o velké mimořádnosti místních sbírek.

vstup do areálu arcidiecézního muzea

Přemyslovský palác

Z areálu původního hradu se zachovala jen část románského paláce z konce 12. století, část dómské křížové chodby z druhé poloviny 14. století, základy románského ambitu a část románské věže. Soudí se, že Přemyslovcům sloužil hrad jen krátce. Za působení biskupa Jindřicha Zdíka (1126-1150) se stal sídlem biskupské kapituly. Části původního paláce byly tak začleněny v 17. a 18. století do okolních církevních staveb, jako např. dominantnímu chrámu sv. Václava, který počátkem 12. století založil kníže Svatopluk.

V přízemní části začíná expozice prohlídkou slavnostního kočáru biskupa Troyera, který je bohatě zdobený. Odtud se dostanete ke klenotnici nebo do odkrytých částí románských základů s ukázkami zdejších archeologických nálezů. Prohlídka přechází v expozici kostelních soch a madon z nichž nejslavnější je Šternberská. Odtud se prochází k prohlídce Zdíkova paláce, jehož prvotním stavitelem byl biskup Jindřich Zdík. Dále lze vylézt nad samotný ambit s klenbami stropů. Zajímavé je si také vyjít na nádvoříčko, kde je na jeho středu umístěna studna s ozdobným kováním. V prvním patře v barokních sálech lze navštívit olomouckou obrazárnu.

slavnostní kočár biskupa Troyera

Olomoucká obrazárna III (2008-2010)

Expozice představuje středoevropské malířství 16.-18. století z olomouckých sbírek. Třetí pokračování navazuje na úspěšné expozice věnované italskému malířství (1994-2000) a nizozemskému (2000-2006). Středoevropská malba 16.-18. století je reprezentována tvůrci z německých a rakouských malířských škol společně s tvůrci z Čech a Moravy. Na rozdíl od předchozích dvou expozicí nemá sbírka výraznější sběratelskou kontinuitu a vznikala spíše nahodile zhruba v průběhu posledních 150 let. Celkový počet vystavených obrazů je 226. Z vystavených děl lze jmenovat známé malíře – Norbert Grund, Mathäus Gundelach, Karel Škréta nebo Michalangelo Unterberger.

Klenotnice

Součástí prohlídky arcidiecézního muzea je i tmavá krypta ve které je umístěna klenotnice. Zde je umístěn tzv. dómský poklad srovnatelný s pražským svatováclavským. Jedná se o představení nejcennějších uměleckořemeslných děl z drahých kovů. Vystavené liturgické předměty – monstrance, kalichy, ciboria a relikviáře navíc reprezentují několik slohových období projevujících se v pracích zlatnických a klenotnických dílen.
Expozici dominuje pozdně barokní monstrance nazvaná Zlaté slunce Moravy, označována též jako Schratenbachova monstrance, poněvadž je duchovním a finančním odkazem biskupa Wolfganga Hannibala ze Schratenbachu (1711-1738). Tato monstrance je osázena 1400 diamanty. Mezi nejstarší exponáty patří Relikviář sv. Eustacha z první poloviny 14. století pocházející z francouzského města Limoges. Zajímavá je i obřadní číše, dříve používaná k tajné volbě olomouckých biskupů, která je vyrobena ze pštrosího vejce. Úroveň moravského zlatnického umění představuje další vystavená monstrance – Monstrance z Kopřivné.

V muzeu jsou velice příjemní a milí zaměstnanci, což přispívá k dobrého dojmu z prohlídky. Pozor – každou neděli a středu je vstup zdarma, navíc lze i bez použití blesku fotografovat.

  Osobitý a obsáhlý motorkářský cestopis z putování po státech Slovensko-Maďarsko-Bosna a Hercegovina-Chorvatsko-Slovinsko-Rakousko. Účastníci: Renegade (já), Hary, Alf, Špacír, Bobek a jeho baťůžek Ivana. Motorky: Dominator, Hornet, Varadero, Intruder, Varadero.  Týden před odjezdem to vypadalo, jak kdyby se nikam nejelo…žádné pořádné přípravy a plánování. Věděli jsme jen, že cílové místo je starobylé přístavní město Dubrovník nacházející se ve spodním cípu Chorvatska. Balil jsem se na poslední chvíli večer před odjezdem….
Z mé strany patří velké díky hlavně firmě Cromax moto ( www.cromax-eshop.cz ), která mě kompletně vybavila oblečením, zavazadly a dalšími periferiemi na motorku v rámci
sponzoringu, bez kterých by se tento výlet uskutečňoval jen stěží…

Dominator

   Vyráželo se v sobotu ráno v 9 hodin, kdy jsme měli všichni sraz v Miroslavi. Počasí krásné, výhled na celý týden taktéž. Rozloučení s rodinami a vyráží se !
Cesta probíhala skvěle, byl pařák už od rána. Všechno dobré musí přeci jednou skončit… už dlouho, nebo spíše vůbec, jsem neměl žádný problém s motorkou.
Až jak na potvoru teď… těsně před Mikulovem mě dojíždí Hary a přes helmu na mě řve: Hoří ti motorka!!!… najednou jsem to zpozoroval sám… bílý dým valící
se od motoru.. takové hustoty, že jsem přestával vidět před sebe… rychle zastavuji sundávám helmu a zjišťuji závadu… naštěstí jen začala prolínat olejová hadička a kapalo to na rozpálené výfukové potrubí…vypadal jsem jak pojízdná dýmovnice 😀 . Byl jsem však vybaven vším co bylo pro opravu potřeba, tak jsem ji vyměnil za novou a během 20 min se jelo dál. Poslední tankování v ČR před Lanžhotem, pak rovnou středem Bratislavy do Šamorína, kde proběhlo stravování a pak přímo k vodní nádrži Gabčíkovo. Odtud pak cesta pokračovala přes Gyor po cestách první třídy. Pak nás ale Bobkova GPSka stáhla z hlavní cesty. V Maďarsku nemají hrboly jak u nás… tam je mají napříč celé silnice, takže je chytnete všechny což po chvíli způsobilo upadnutí zadního válce na Špacírovým Introušovi.
Po znovuupevnění báglu a zpérování Bobka 🙂 jsme pokračovali dál… chvíli sice trvalo, než jsme se dodrkocali na hlavní štráse, ale už bez defektu.

zastávka u Gabčíkova

Maďarsko – Balaton
  Nalezení kempu u Balatonu probíhalo kupodivu hladce. Čekal jsem nával, jelikož byla sezóna v plném proudu, ale byla tam pouze hrstka lidí. Domluva v českém jazyce dělala vrátnému docela problém. Ta jejich hatmatilka není vůbec podobná slovanskému jazyku. Ti mladší už rozumí anglicky, tak jsme se nějak domluvili.
Passport here, pay tomorrow…to jsme pochopili a šli si rozdělat stany. Bylo kolem sedmé hodiny, když jsme se šli osvěžit do kalných vod Balatonu mezi rákosí.
Na severní straně je hodně rákosí a strašně moc bahna na dně. Bořil jsem se skoro až po kolena – nepříjemný pocit, ale voda byla nádherně teplá tak jsme tam
nějakou chvíli vydrželi. Jen Bobek a Ivana se nekoupali… Ivana údajně hlídala motorky, a Bobek si šel jen smočit palec od nohy aby mohl říci že se koupal v
Balatonu 🙂 . Při návratu ke stanům jsme dostali hlad a žízeň. Jedna parta začala rozdělávat jednorázové grily a chystat jídlo a s druhou jsem šel okupovat místní restauračku. Točené neměli, tak jsme požádali o lahvové. Špacírova žízeň byla taková, že než se babka vrátila s další várkou, tak už vracel prázdné lahve, že chce další. Čučela na nás jak maďar z kukuřice a to ještě nevěděla, že každej budeme platit zvlášť a ještě v Eurech což málem nerozdýchala.
Super parný den musí jednou skončit a že to netrvalo dlouho. Za chvíli tu bylo šero a z palachu na nás začaly nalítávat mraky krvežíznivých maďarských komárů.
Dvě ruce na zabíjení nestačily – musel jsem se obléct do černé mikiny s kapucí, za což jsem si vysloužil přezdívku smrtka. Ale hlavně že to fungovalo.
Český repelent, kterým se zbytek zájezdu našplíchal asi nefunguje na maďarské komáry.. nebo měli takovej hlad, že jim to bylo jedno. Když nás lidi
z okolních stanů viděli, jak hladově grilujeme, tak nám začali nosit zbytky co nestačili sníst… jedna angličanka nám začala vnucovat až nezdravě bílé párky
na což jsme se jí snažili vysvětlit, že takový hlad nemáme, ale že se může přidat a ugrilovat si je u nás na grilu. Buď nerozuměla, nebo odmítla.. teď už ani nevím.
Až se všechno snědlo, tak jsme šli obhlídnout kemp. V další místní restauračce jsme narazili na partu chopristů z ČR, mířící na Plitvička jezera. To už jsem byl
ale v plném proudu přesvědčování zbytku týmu abychom zítra pokračovali směr Bosnu a Herzegovinu a přes hlavní město Sarajevo rovnou do Dubrovníku. Ani po
několikahodinovém líčení jak je tam krásná příroda jsem je nepřesvědčil. Argumenty typu: tě tam okradou, zastřelí atp. jsem měl na stole pořád.
Sdělil jsem jim tedy, že pokud nechtějí jet, tak se sejdeme až v Dubrovníku. Byl jsem rozhodnut se tam jet podívat i sám. Špacír a Hary tu noc spali pod širákem.
To se líbilo hlavně místním komárům… takže se pořádně nevyspali. Hary spal pro jistotu s nožem, kdyby mu někdo chtěl ukradnout motorku.
Bobek s Ivanou (nejpočetnější team) spali v nejmenším stanu, takže mu lezly nohy ven ze stanu. Na nás musel být ale pohled.

kopce v Bosně

Bosna a Hercegovina
  Ráno brzké probuzení, malá snídaně, navštívení otřesných záchodů (tam ani pavouci nežijí), sušení stanů od rosy, zaplatit ubytování a pokračuje se.
Hned po výjezdu z kempu jsem se odpojil směr jih. Druhý team jel směr východ. Do GPSky jsem nastavil Chorvatsko Bosenský přechod Županja.
Maďarsko jsem projel bez problémů. Jak jsem se blížil k Bosně tak se na obzoru objevili bouřkové mraky a začalo se blýskat. Musel jsem z motorky a začít navlíkat
nepromoky. Koukali se tam na mě místní, a když viděli jak se do toho soukám, tak mě jedna místní babička v šátku přišla pomoci, za což jsem jí byl hodně
vděčný, jinak bych se do té pláštěnky soukal ještě teď. Za pár km jsem projížděl průtrží mračen. Asi po půl hodince jsem ji projel a začalo být zase krásně a tak
šli nepromoky zase dolů… což už šlo o dost lépe 🙂 . Těsně před hranicemi dělali novou cestu, jenže to tam funguje zajímavým způsobem. U nás by ji silničáři
zavřeli, kdežto tam, tam se kličkuje mezi stroji v hlubokém neuválcovaném násypu štěrku. S autem to jde, ale na motorce je to šílené. Přední kolo se boří hluboko
do štěrku, nejde zatáčet, zadní kolo pořád hrabe.. no prostě jízda jedna sprostá báseň. Kdyby to trvalo km nebo dva.. to by se ještě dalo, ale já to jel necelých 10 km.
Ani nevíte jak jsem byl rád, až to skončilo 🙂 . A vida… Dobro došli u Bosnu i Herzegovinu – vítající cedule na přechodu do bosny.. menší fronta, která vcelku
rychle postupovala kupředu. Za chvíli už na mě hledí celník a porovnává mě s fotkou v pasu… asi jsem si ještě podobnej a tak mě pouští dál.. další celnice taky
v pohodě, jen prohlídnou pas a techničák od motorky a popřejí šťastnou cestu. V sezóně není pro občany České republiky potřeba vízum.. V Bosně platí přihlašovací
povinnost v místě pobytu, avšak vůbec se to nedodržuje. Přejetím hranic jakoby jste se vrátili zpátky v čase. Rozbořené a rozstřílené baráky lemující cestu mi zezačátku
naháněli husí kůži, ale časem jsem si zvykl. Zastavují a musím si je vyfotit. Bylo už kolem 4té hodiny odpolední. Na mapě jsem zjistil, že u města Doboj je někde
autokemp.. asi je, ale podle cedulí které na některých křižovatkách chyběli jsem ho nenašel. Potkal jsem policajty, kteří měřili rychlost. Zastavil jsem u nich
a ptal se na kemp. Zprvu nerozuměli, ale pak mě poslali zpátky.. jel jsem tedy podle jejich rady asi pět km, vyjel z města, kolem mě ostnatý drát, bunkry, střílny…
no prostě jak ve válečném filmu… tak jsem se radši otočil a jel zpátky na hlavní silnici. Pokračoval jsem směr Sarajevo, po cestě snad nějaký kemp najdu.
10km nic… 20km nic…. no super asi budu spát venku…pomyslel jsem si. Asi po dvou km jsem spatřil krásně spravený domek s cedulí Motel.Zaparkuji na parkovišti
vedle se točilo prasátko, vevnitř krásně udržované.. šel jsem to tedy zkusit. Domluva anglicky přímo se šéfem, za 15 euro i se snídaní – čtyřlůžkový pokoj s vlastní
koupelnou. Vybalil jsem si věci, natahal do pokoje a hurá dolů na pivko. Točené neměli, ale měli lahvové Sarajevsko Pivo 11% .. a bylo vynikající.. Šéf se jmenoval
Hary a příjmení si už nepamatuji… byl to šílenej puntičkář… jak někde na zemi uviděl lupínek, tak hned koště, lopatku a zametal jak o život… Pořád se mě vyptával,
jak se mi u něj líbí a vyzvídal kam jedu, odkud jsem atp. Večer mě pozval na pivo a nabízel cigára, byl to šéf jak má být. Bylo na něm vidět, že si váží toho
co vybudoval a staral se o zákazníky způsobem, ze kterého by si nejeden hoteliér měl vzít příklad… Kolem 21 hodiny přijely dva autobusy plné bosenských turistů
vracejících se z dovolené. Vyhrnuli se jak lavina na parkoviště. Většina se nahrnula na záchod, zbytek do restauračky. Bylo mezi nimi několikero výstavních koček, na
které se pěkně koukalo 🙂 . .. umí se tam pěkně oblékat. Za chvíli vylezli z autobusu dva kolíci, jeden s harmonikou a druhý s bubínkem a začali hrát a zpívat
lidovou hudbu. V tu ránu se všichni vyhrnuli z restaurace a začala pravá pouliční diskotéka. Všichni za ruce, skákali v kruhu, no prostě podívaná jedna radost.
I ta hudba byla rytmická.. ale ten jejich taneček bych se asi bez zlomených nohou nenaučil. Takhle zpívali a tancovali snad hodinku… pak začali troubit nervózní řidiči
a pomalu se začali skládat do autobusu a za několik minut odjeli. Dopil jsem pivo, zaplatil a šel na kutě. Vlezu do koupelny, v tom začne někdo mlátit na dveře.
Že by nějaká kočanda.. pomyslel jsem si. Tak zase do kalhot a rychle otevřít… Prdlajs.. jedna škaredá servírka mi přinesla přenosnou chladničku, kterou
jsem si zapomněl dole pod stolem. Poděkoval jsem, umyl se a šel spát. Nemohl jsem vůbec usnout… zaprvé bylo vedro a za druhé jsem měl obavy abych zítra nemusel stopovat.
Motorka na parkovišti… a tak sama 🙂 .

Sarajevo

Sarajevo a Mostar
  Ráno jsem se vzbudil a okamžitě šel zkontrolovat máňu… byla tam… UF.. to se mi ulevilo. Sbalil jsem si věci, a šel na tu slíbenou snídani. Dal jsem si obrovské volské oko s křupavým pečivem a oblohou. Bylo to výborné. Ještě teď se mi sbíhají sliny. Ještě cigárko, nasáčkovat věci zpátky na motorku a vyrážím přímo do bosenské metropole Sarajevo. Cesta ubíhala rychle. Je se všude na co dívat – tam rozstřílený barák, tam nádherné hory, tam tečeřeka, hned vedle dlabaný tunel. Nevěděl jsem kam se koukat dřív. Těsně před hlavním městem se buduje nová dálnice. asi 20 km jsem po ní jel a chtěli po mě 1 euro.
Najedou zácpa – popojíždí se krokem – Vjíždím do Sarajeva – obrovské budovy, jedna zdemolovaná, druhá luxusně opravená, v mezerách jsou krásné mešity. Město je docela velké.
Ani jsem ho neprojel celé. Čím blíž jsem byl starému městu, tím větší byly kolony. Prohlédl jsem si město, omrkl jsem mešitu a pomalu jsem vyrazil středem města zpátky
na západ směrem na Mostar. Při výjezdu z města mě na semaforu přepadli 4 malí kluci a chtěli peníze. Obklíčili mě jak vlci kořist. Kroutil jsem hlavou a ohlížel se
na všechny strany, aby mi něco nečmajzli. V tu ránu mě chytl za plyn a otočil na doraz. Motor se rozeřval div nevyskákaly ventily. Už jsem byl napřáhlej, že mu
jednu vrazím, v tu chvíli začal brečet. Naštěstí se rozsvítila zelená. Zařadil jsem a rychle pryč. Příště už na ně budu nachystanej, ale teď mě chytli nepřipravenýho 🙂 .
Vyjíždím z města a čím více jedu na západ tím je tu příroda čím dál krásnější. Azurově čistá voda, hráze, jezera… nádherná panoramata. Hned bych tu zůstal.
Silnice jsou hezky opravené. Kde ne, tam se na nich ustavičně pracuje. Jedu si v klidu, pozoruji krajinu, najednou před tunelem semafor. Po chvíli zelená, rozjíždím se,
a vjíždím do tunelu. Zahaluje mě modrá mlha – zrovna v něm dělají nový asfalt. Finisher tam řádí ostošest. Je to asi nejdelší tunel co jsem kdy projížděl. Jeli jsme tak
dvacítkou… šílenej smrad všude… ven jsem vyjel sfetovanej natolik, že jsem musel na chvíli zastavit. Poté jsem po hlavní cestě pokračoval na Mostar. Pořád bylo
na co koukat. Zastavoval jsem a fotil každou chvíli. Podél cesty stojí hodně policistů a měří rychlost. I když jsem jel párkrát rychleji než se smí, tak jen ukázali ať
zpomalím a mávli ať pokračuji dál. Dokonce jsem potkal i policistu na motorce BMW, který se schovával ve stínu a dokonce mě i pozdravil. V jednom městě jsem si zastavil
na focení mostu a hodně lidí si na mě ukazovalo prstem a vykládali cosi o turistovi. Asi jich tam moc nevídají. Cesta vede celou dobu roklinou podél řeky, všude
samé tunely, krásná modrá voda, do které jsem měl sto chutí okamžitě skočit. Párkrát jsem schytal pár kapek z mraku co se držel kolem největších kopců, ale jinak
bylo pořád nádherně a teplota byla pěkných 28st.C. Při každém tankování na benzince – a že jich je tam požehnaně – pokaždé obětavě vyběhla obsluha a začala mě obsluhovat.
Nikde nebyl problém platit eurem. Benzín mají stejně kvalitní jak u nás. Kolem cesty stáli místní domorodci s ručně dělanými lampami, kožešinami a jinými suvenýry.
V Mostaru byla cesta také v rekonstrukci, tak jsem musel chvíli čekat na semaforu… hodně lidí tam jezdí i na červenou, proto tam postavili pro jistotu i policisty.
Mostar je také rozlehlé město jak Sarajevo, akorát má míň vysokých budov. Nachází se v dolině lemováno obrovskými kopci, ze kterých jej za války odstřelovali.
Hodně baráků je ještě rozstřílených a zdevastovaných, ale jde vidět i mnoho nově opravených a krásných domků.

krásný pohled na Dubrovník

Chorvatsko – Dubrovník
  Vyjíždím z Mostaru a už jedu podle cedulí na Dubrovník. Krajina se postupně začíná měnit a už není tak hornatá. Jen velké kopce porostlé pár smrčky a všude zákaz ohňů. Teploměr ukazuje 33 stupňů když přejíždím Bosensko-Chorvatské hranice. Zase prohlídka pasu a techničáku a za chvíli jsem v Chorvatsku. Všichni tady jezdí jak prasata… cedule 60km/h jim očividně nedělá vrásky.
Normální rychlost tu je kolem kila i ve vesnici. Policajti zatím žádní. kolem 5té hodiny odpolední přijíždím do Dubrovníku. Pěkné město.. říkám si.. a jedu do středu.
Zaparkovat není kde, skútry tam lítají všude a třikrát si ho omylem projíždím, jelikož 2x špatně odbočuji. Pak jsem nalezl krásnou úzkou cestičku kterou si to sunu
rovnou na kopec nad Dubrovníkem, kde dělám pár fotek starého přístavu. Čas pokročil a tak začínám hledat nějaký kemp. Chci se vykoupat, a tak to musí být kemp u vody.
Zdá se to pěkně velký problém. Samé kempy v zahradách atp. Hrůza.. najel jsem ještě zhruba 50 km než jsem jeden našel. Dokonce na mě mluvili i částečně česky.
Byla zde hlava na hlavě, ale co… byla tam voda, a to je hlavní. Samej srb, nějakej bosňák, chorvat a 3 auta čechů. Ještě jsem zapomněl, že když jedete do Dubrovníku, tak
musíte projet dvěmi hranicemi Bosny a Herzegoviny. Mají tam kousek moře.. takže jsem dneska hranice přejížděl už 5x. Tady už ale pouští jen když na ně zamáváte z dálky pasem.
Rozbalil jsem stan, a šel plavat… rozpálenej jsem tam houpl a málem jsem dostal infarkt.. nebyla tak horká jak jsem čekal. Výborně mě to ale schladilo.
Otevřel jsem si Plzničku co jsem si vezl sebou a koukal na moře. Vyfotil jsem si západ slunce a šel obhlídnout kemp. V restauračce všichni jedli mušle…
To jsem nechtěl riskovat, tak jsem si dal radši jedno Ožujsko (místní pivo). Zanedlouho mi nad hlavou začalo něco ukrutně vrzat… asi cikáda, nebo jaká havěť tu žije.
Naši cvrčci jsou proti tomu jen hodně slabý odvar. Dopil jsem pivčo a šel jsem spát. Nedalo se ale vůbec usnout jaké bylo vedro.

ostrov Pag

Ostrov Pag
   Ráno jsem se vzbudil v 7 hodin, nasnídal se a šel platit. Usmlouval jsem cenu ještě o 20 kun dolů, koupil pití na cestu a šel se balit. Musel jsem čekat než uschne spodek stanu. Cirka v 8 hodin jsem pomalu opustil kemp a jel na sever podél pobřeží až na ostrov Pag. Kousek za Splitem jsem potkal druhou půlku expedice. Vykládali mi jak někde po cestě policista pacifikoval nějakého motorkáře, jak byli na Plitvičkách, že je navigace posílala pořád do Bosny a jezdili pořád dokola. Bobek si ještě zapomněl doklady v restauraci, tak se pro ně musel 150Km vracet.
Alf zkoušel pevnost bočních kufrů, když Varadero v kempu na trávě odložil, jak Špacír vylíval vodu po dešti z bot a jiné zážitky 🙂 . Chvíli jsme ještě kecali a poté se opět
rozdělili s tím, že oni jedou do Dubrovníku a já na Pag, kde jsou na dovolené kamarádi z našeho městečka. Ještě mi zbývalo zhruba 3 hodinky cesty.
V Zadaru mi zkolabovala GPSka. Nevydržela mi baterka, protože jsem u toho poslouchal ještě hudbu. Tak jsem jel podle slunka… akorát krapánek blbě…
Zamotal jsem se až na letiště a pak jsem musel přes místní vesničky abych se dostal na hlavní cestu které vede do Města Pag. Nakonec jsem úspěšně trefil. Ostrov Pag je jedna velká skála v moři… samej kamen. a jen sem tam nějakej porost. Do Pagu jsem dorazil něco kolem 16:30.. nikomu jsem se samozřejmě nemohl dovolat.. všichni se slunili na pláži a telefony měli na pokoji. Tak jsem se je vydal hledat. Za deset minut už si mě jeden odchytl a navigoval mě k ostatním. Odchytl jsem Busha aby mi šle ukázat kde bydlí. (nebojte, nebyl to ten prezident). Za krátko jsem už handloval cenu za ubytování a garáž na motorku o jeden barák vedle. Povedlo se o 50kun, ale podmínka byla jedno Plzeňské navrch.
Což nebyl problém, jelikož kluci měli plnou ledničku. Dostali jsme se až k zaměstnání. Vykládal jak od 83 roku jezdí s velkými loděmi, že byl v Indii, v Somálsku atp. ale teď převzal
po rodičích tento barák a živí se cestovním ruchem. Jakmile zjistil, že já také opravuji počítače, tak mě hnedka naverboval na ten jeho. Ještě ten den večer se
strhla taková bouřka při které padali kroupy o velikosti palce. Místní tvrdí, že to tu ještě nezažili. Druhý den jsem se celé
dopoledne trápil z jeho totálně podělaným notebookem. Připojení na internet jen pevná linka – 5kb/s .. hrůza… Na druhou stranu mi uvařil oběd, dal pivo, meloun a ještě mi zaplatil.
Hned odpoledne jsem vyrazil na nákupy dárků domů. Pak jsem vyrazil na pláž. Vykoupal jsem se, dal si šíleně velkou porci kopečkové zmrzliny. Hned vedle pláže byla
pizzeria. Neodolal jsem a dal si jednu s mořskými plody. Večer jsme ještě poseděli na terase s klukama, dali si české pivko a chorvatského Gina. Když jsem šel spát, tak jsem měl
v pokoji přerostlou stonožku. Měřila zhruba 5 cm. Celý večer mě kousali komáři, tak jsem se moc nevyspal. Ráno měli přijet Bosňáci matlat se nějakým zázračným bahnem co je umělých nádržích
ve městě Pag, tak jsem musel do 8mi ráno vyklidit pokoj. Když jste šli kolem nich jak byli naplácaní tím bahnem, tak ukrutně smrděli. Připadalo mi to, jako když do těch nádrží svádí veškeré
odpady ze všech domků okolo a pak to doporučují jako léčivé… fuj… v 11 hodin dopoledne jsme měli se zbytkem bandy sraz na silnici podél pobřeží, že pojedeme společně domů.
V 11 hodin tam na mě už čekali.
pohoda na benzince

Společně jsme vyrazili do posledního kempu v Chorvatsku kousek za městem Rijeka. Obrovský kemp, malá plážička, ale zato s kraby, ježky, hvězdicemi a jednou
chobotnicí a spousty barevných ryb. Večer jsme vyrazili hledat jídlo… hned před kempem jsme našli rychlé občerstvení. Dal jsem si Big Hamburger..po skoro celém
dni hlady jsem ho zblajzl jak malinu. Za chvíli začal foukat ledový vítr a tak jsme zalezli do vedlejší restaurace. Tam jsme se trošku rozveselili a hurá na kutě.

Cesta zpět
  Ráno chladněji než jindy, zamračeno. Sbalili jsme si stany a šli platit. Vrátnou jsme chtěli ukecat aby nám dala slevu… že nepotřebujeme papír. Sice to
pochopila, ale říkala, že nemůže – má tam šéfovou. Aspoň jsme tedy řekli, že jsme neměli stan. Vyrazili jsme hledat benzinku. Nějak nás nepochopila GPSka a hnala nás po dálnici.
Museli jsme zaplatit a sjet mimo. Benzinka měla snad 12 stojanů ale co bylo v nich nevím. Dojel jsem asi 50 metrů před hranice se Slovinskem a motorka škubla a zdechla…
Nechtěla vůbec naskočit. Po chvíli se mi to povedlo. Sice to škubalo, ale jelo to. Projeli jsme hranice.. bylo kolem 16 st. celsia a místy pršelo. Musel jsem
navlíknout nepromok s komentářem ostatních že vypadám jak kosmonaut se pokračovalo dál 🙂 . Vzhledem k počasí jsme se rozhodli trhat kilometry ve velkém po dálnicích.
Takže koupit známky, nasadit rychlost a jelo se. Zastavili jsme na jídle ve Slovinsku u benzinky. Takovýho žrádla jsem už dlouho pohromadě neviděl. Mohli jste si
vybrat co jste chtěli – prostě samoobsluha. Pak vám to dle oka zhodnotila pokladní a naúčtovala. Nadláblí jsme zase vyrazili do deště. Pršelo místy až do půlky Rakouska.
Ve Vídni už svítilo slunce a já shazoval skafandr. za 40 min už jsme přejížděli hranice z ČR a těšili se až slezeme po 600stech dnešních kilometrech z motorky.
Dorazili jsme všichni celí a zdraví. Celkem jsem najel zhruba 2600 km. Byl to super výlet. Při parkování motorky do garáže mě bylo líto, že už to skončilo.
Hned bych se tam vrátil a projel to znovu. Ještě že mám alespoň útěchu v další cestě, která se uskuteční koncem srpna do Rumunských hor z partou lidiček na Dominátorech.

„[* images/motorkarsky/2m.jpg .(2m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:kemp u Balatonu;}":[images/motorkarsky/2.jpg] "[* images/motorkarsky/4m.jpg .(4m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:fronta na hranicích s Bosnou;}":[images/motorkarsky/4.jpg] "[* images/motorkarsky/5m.jpg .(5m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:typické baráky v Bosně :-);}":[images/motorkarsky/5.jpg] "[* images/motorkarsky/7m.jpg .(7m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:rarita mez bosenskými domy;}":[images/motorkarsky/7.jpg] "[* images/motorkarsky/8m.jpg .(8m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:koupelna v bosenském motelu;}":[images/motorkarsky/8.jpg] "[* images/motorkarsky/9m.jpg .(9m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:pokoj v bosenském motelu;}":[images/motorkarsky/9.jpg] "[* images/motorkarsky/10m.jpg .(10m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:zátiší s prasátkem;}":[images/motorkarsky/10.jpg] "[* images/motorkarsky/11m.jpg .(11m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:Motel kde jsem bydlel;}":[images/motorkarsky/11.jpg] "[* images/motorkarsky/15m.jpg .(15m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:krásné bosenské panorama;}":[images/motorkarsky/15.jpg] "[* images/motorkarsky/16m.jpg .(16m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:hlavní město Sarajevo;}":[images/motorkarsky/16.jpg] "[* images/motorkarsky/18m.jpg .(18m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:hlavní město Sarajevo;}":[images/motorkarsky/18.jpg] "[* images/motorkarsky/19m.jpg .(19m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:hlavní město Sarajevo;}":[images/motorkarsky/19.jpg] "[* images/motorkarsky/20m.jpg .(20m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:hlavní město Sarajevo;}":[images/motorkarsky/20.jpg] "[* images/motorkarsky/21m.jpg .(21m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/21.jpg] "[* images/motorkarsky/22m.jpg .(22m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/22.jpg] "[* images/motorkarsky/23m.jpg .(23m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/23.jpg] "[* images/motorkarsky/27m.jpg .(27m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/27.jpg] "[* images/motorkarsky/28m.jpg .(28m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/28.jpg] "[* images/motorkarsky/29m.jpg .(29m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/29.jpg] "[* images/motorkarsky/31m.jpg .(31m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/31.jpg] "[* images/motorkarsky/32m.jpg .(32m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/32.jpg] "[* images/motorkarsky/33m.jpg .(33m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:příjezd k Mostaru;}":[images/motorkarsky/33.jpg] "[* images/motorkarsky/34m.jpg .(34m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:zácpa v Mostaru;}":[images/motorkarsky/34.jpg] "[* images/motorkarsky/36m.jpg .(36m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/36.jpg] "[* images/motorkarsky/37m.jpg .(37m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/37.jpg] "[* images/motorkarsky/38m.jpg .(38m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/38.jpg] "[* images/motorkarsky/39m.jpg .(39m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:mezi Sarajevem a Mostarem;}":[images/motorkarsky/39.jpg] "[* images/motorkarsky/43m.jpg .(43m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:první fotky v Chorvatsku;}":[images/motorkarsky/43.jpg] "[* images/motorkarsky/45m.jpg .(45m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:chorvatské starobylé přístavní město Dubrovník;}":[images/motorkarsky/45.jpg] "[* images/motorkarsky/46m.jpg .(46m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:chorvatské starobylé přístavní město Dubrovník;}":[images/motorkarsky/46.jpg] "[* images/motorkarsky/47m.jpg .(47m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:chorvatské starobylé přístavní město Dubrovník;}":[images/motorkarsky/47.jpg] "[* images/motorkarsky/49m.jpg .(49m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:chorvatské starobylé přístavní město Dubrovník;}":[images/motorkarsky/49.jpg] "[* images/motorkarsky/50m.jpg .(50m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:chorvatské starobylé přístavní město Dubrovník;}":[images/motorkarsky/50.jpg] "[* images/motorkarsky/51m.jpg .(51m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:chorvatské starobylé přístavní město Dubrovník;}":[images/motorkarsky/51.jpg] "[* images/motorkarsky/52m.jpg .(52m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:most před Dubrovníkem;}":[images/motorkarsky/52.jpg] "[* images/motorkarsky/53m.jpg .(53m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:malý rodiný kemp;}":[images/motorkarsky/53.jpg] "[* images/motorkarsky/54m.jpg .(54m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:fotka západu slunce v Chorvatsku;}":[images/motorkarsky/54.jpg] "[* images/motorkarsky/55m.jpg .(55m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:jedny z mála jezer v Chorvatsku;}":[images/motorkarsky/55.jpg] "[* images/motorkarsky/56m.jpg .(56m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:jedny z mála jezer v Chorvatsku;}":[images/motorkarsky/56.jpg] "[* images/motorkarsky/58m.jpg .(58m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:most na ostrov Pag;}":[images/motorkarsky/58.jpg] "[* images/motorkarsky/60m.jpg .(60m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:stonožka - 5cm;}":[images/motorkarsky/60.jpg] "[* images/motorkarsky/61m.jpg .(61m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:na ostrově Pag;}":[images/motorkarsky/61.jpg] "[* images/motorkarsky/64m.jpg .(64m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:poslední kempování v Chorvatsku - Rijeka;}":[images/motorkarsky/64.jpg] "[* images/motorkarsky/66m.jpg .(66m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:Bobek a jeho krátkej stan :-D;}":[images/motorkarsky/66.jpg] "[* images/motorkarsky/67m.jpg .(67m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:to jsem já;}":[images/motorkarsky/67.jpg] "[* images/motorkarsky/68m.jpg .(68m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:poslední kempování v Chorvatsku - Rijeka;}":[images/motorkarsky/68.jpg] "[* images/motorkarsky/69m.jpg .(69m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:nákup známek ve Slovinsku;}":[images/motorkarsky/69.jpg] "[* images/motorkarsky/70m.jpg .(70m){title:motorkářský cestopis;} <] .{rel: lightbox1;title:nákup známek ve Slovinsku;}":[images/motorkarsky/70.jpg]

Během 14 dnů jsme vyzkoušeli ubytování na dvou rakouských statcích v Salcbursku ( Salzburgerland ). Jeden se nachází ve Faistenau v oblasti 20 km od Salcburku a druhý v Abtenau, horská oblast Tennengau. Každá oblast má svoje jedinečné kouzlo. Zkušenosti, dojmy či malé srovnání se pokusím popsat.    Rakouská turistická centrála cestovního ruchu mne s reklamní upoutávkou neoslovila a nic si nezaplatila, takže můžete jako vždy očekávat reálný cestopis. Zřejmě nejsem tak atraktivní jako Taťána Kuchařová, která propaguje dovolenou v Rakousku na prospektech, že se jí zde líbí a přitom zde byla na letní dovolené poprvé, jenom díky této propagaci. Patrně jí to nestálo ani euro na rozdíl ode mne. Nepíši to ze závisti, ale spíše z divné logiky této propagace. Dovolenou na statku jsem si chtěl již dávno vyzkoušet. Slogan, fota a web Urlaub am Bauernhof mne lákal. – ideální pro rodiny s dětmi – domácí zvířata jsou blízko Vás – pobyt v horách na čerstvém vzduchu.

ubytování ve Faistenau

Problémy s rezervací

Ubytování jsem našel po dlouhých hodinách výběru na internetu a zarezervoval. Po dvou měsících mi vypadla 14 dní před odjezdem rezervace. Jednalo se o ubytování (podotýkám, že ne na statku) v městečku Strobl u jezera Wolfgangsee, kam jsem měl původní plán cesty. Pán udělal údajně chybu v rezervaci a chtěl nás (dvě naše spolucestující rodiny) vmísit do rapidně menšího bytu se slevou. Větší byt potřeboval zřejmě pro další náhlé zájemce a tak počítal, že na slevu přistoupíme. To se nestalo a tak nás pán vyškrtl a slíbil, že najde alternativu. Už se neozval, tak jsem si slíbil, že už k pánovi nikdo z Čech nepřijede (snad to bude tady někdo číst). Takže v městečku Strobl pozor, konzultujte ubytování raději předem se mnou. Díky této chybě v rezervaci jsme se však narychlo ocitli v krásném Faistenau, polohou a ubytováním ještě lepším místě.

Faistenau

Jeden týden jsme tedy strávili na statku ve Faistenau, v krásném panoramatickém Ferienwohnungu neboli bytě, vybaveného velice luxusně a především vkusně vším co potřebujete (myčka, topinkovač, sady nádobí atp.) Majitelka bydlela ve stejném domě a pronajímala horní dvě poschodí domu a ještě protější dům patřící k celému statku. V domě jsme měli dvě velké ložnice a obrovskou obývací kuchyni. V přízemí byla k dispozici sauna. Výhodou byla ideální poloha – 20 km od Salcburku a 6 km od jezera Fuschlsee. Výhled z domu byl krásný. Přes nepříliš povedené počasí jsme zde byli spokojeni, poněvadž je zde kvalitní zázemí pro vaření a pobyt. Majitelka domu byla velice komunikativní a příjemná, bohužel mne blokovala menší znalost němčiny. I přesto mohu říci, že byla paní opravdu milá. Dokonce nás pouštěla do místnosti vybavené svými dvěma pc, abychom si mohli připojit notebook na internet, čehož jsme přes slušnost nevyužili. Wifi signál byl bohužel špatný, takže snad jediná výtka. Ostatní obyvatelé zdejšího venkova mne také překvapili svým zájmem komunikovat, ochotou a slušností.

ubytování v Abtenau

Abtenau

Druhý týden jsme strávili v části horského střediska Abtenau, kde jsme měli zamluven další Ferienwohnung neboli byt se vším vybavením. Vybavení bytu nebylo již tak dokonalé a luxusní jako u předešlého domu, avšak bylo dostačující. Okolí domu bylo však dokonalé. Terasa s posezením a krásnou alpskou skalkou lemující sametový trávník, kde byla skluzavka a houpačky pro děti. Celý dojem dotvářelo troufám si říci nejlepší panorama ze všech zdejších ubytovatelů. Výhledy byly od masivu Dachsteinu přes zdejší Tennengau před námi po Berchtesgadenské alpy. Malým nepříjemným zjištěním bylo množství much nalétajících během dne do bytu. To je spojeno se zemědělstvím. Takové množství much již na českém venkově neuvidíte. Denně usmrtím minimálně 15 odrzlých much a to je možná tak polovina z celkového počtu v našem obývacím pokoji. Jednoduchou rovnicí lze říci.že čím víc pastvin a krav, tím více obtížného hmyzu. V oblasti našeho prvního týdne ubytování na Bauernofu ve Faistenau je v okolí méně pastvin nebo nám zde více pršelo, takže s obtížným hmyzem problém nebyl. To v Abtenau je much a kraviček o poznání více. Na statku se tak můžete vžít do dřívějších dob nejen zemědělství, ale můžete zde také pochopit, proč v knize O dobrém vojáku Švejkovi uklidil hostinský Palivec obraz císař pána když na něj sraly mouchy.

Souhrn

Celkově u obou ubytování mne fascinovala naprostá tma v noci, takže noční procházka moc nehrozila. Ale to jsme ani nějak nepotřebovali. Obě farmy jsou totiž mimo centra obcí a nějaké pouliční osvětlení zde nehledejte. Dalším pro mne nepochopitelným zjištěním jsou kvality zdejších cest, které jsou asfaltové a mezi všemi farmami. Přitom odstupy farem jsou všude minimálně od 100 metrů do několika kilometrů. V ČR je přitom problém mít kvalitní asfaltovou silnici v řadové zástavbě.

Čím je tak mimořádný, že si jej vybralo UNESCO do svého seznamu kulturního dědictví? Na to jsem se do Olomouce přijel podívat. Horní náměstí zdobí již více jak 250 let a je 35 metrů vysoký v barokním stylu. Uvnitř navíc ukrývá malou kapli, zpřístupněnou návštěvníkům od turistické sezóny 2009.

V dřívějších dobách lidé vztyčovali morové sloupy jejichž prostřednictvím prosili Boha o ochranu před morem. Jeden z prvních byl postaven roku 1614 v Římě a v 17. a 18. století se staly běžným stavitelským doplňkem řady náměstí. Běžná výška těchto sloupů byla do 15. metrů. V Olomouci vybudovali sloup jenž neměl mít svou monumentálností a výzdobou v žádném jiném městě konkurenci. Sloup Nejsvětější Trojice
Autorem tohoto díla se stal Václav Render (1669 – 1733), který však již dílo nedokončil a celý svůj majetek věnoval na dokončení po jeho smrti. Do roku 1733 stačil vybudovat sloup do výšky prvního podlaží s vnitřní kaplí. Jeho nástupci byli František Thoneck, po něm Václav Rykycký a jeho syn. Slavnostní posvěcení sloupu se konalo až v roce 1754 za přítomnosti vládnoucích Habsburků Marie Terezie a Františka I Lotrinského. Celkovou výzdobu tvoří 45 kamenných soch a 7 postav z tepané zlacené mědi. Málo kdo ví,že se v přízemí nachází již zmíněná kaple do níž se dá od letošní turistické sezóny vstoupit na prohlídku. U vstupu je průvodkyně od níž se dozvíte spousty zajímavostí.

Jednou z nedoložených doměnek je o podzemních chodbách vedoucích od Sloupu Nejsvětější Trojice k jednotlivým kostelům. Ve spodním podlaží se nachází socha sv. Václava odkud by měla vést chodba ke katedrále sv. Václava, sv. Mořic Rakouský patron by měl podzemní chodbou vést ke kostelu sv. Mořice a podobně. Při rekonstrukci dlažby na náměstí potvrdil jeden ze stavitelů možnost dnes zřejmě již zasypaných podzemních prostor. Další zajímavostí je i architektonická symetričnost kaple a údajně zajímavá akustika. Z kaple bylo v dřívější době prováděno kázání, slyšitelné otevřenými okenními prostory na celé náměstí. Tato doměnka je nepotvrzena a v dohledné době je možné, že se uskuteční pokus se zdejším panem farářem o akustickou zkoušku. Zatím se však nenašel nadšenec zaštítění celého projektu mikrofonem a reproduktory. Přeci jenom by bylo patrně potřeba většího hlasového výkonu.

Vrcholek sloupu je osazen pozlaceným sousoším Nejsvětější Trojice reprezentované žehnajícím stařcem (bohem) a po jeho pravici mladým Kristusem s křížem. Třetí je holubice Ducha svatého v zářivém slunci. Spodní část reprezentuje postava archanděla Michaela s ohnivým mečem a štítem oddělující patrně nebeskou sféru od pozemské.

TIP : Nad vchodem do malé kaple je umístěn latinský nápis prozrazující v zašifrované formě letopočet postavení sloupu. Rozšifrování není jednoduché. Větší písmena v nápise jsou římské číslice (což lze vytušit), jejichž součtem získáte požadovaný rok.

Katalánské město Calella, ležící asi 50 km severovýchodně od Barcelony, je nejvýznamnějším střediskem části pobřeží nazývaného Costa del Maresme, do níž každoročně míří statisíce turistů z celého světa. Po pádu železné opony v roce 1989 začaly postupně tuto destinaci nabízet i české cestovní kanceláře.   Dnes patří mezi našimi turisty k nejvíce vyhledávaným oblastem kontinentálního Španělska. Přestože jsou Calella i celé pobřeží Costa del Maresme spojeny s masovou turistikou, nabízí i tato lokalita zajímavá místa, která stojí za vidění. Protože jsem měl možnost během několika let navštívit většinu turistických středisek v oblasti, mohu s čistým svědomím prohlásit, že výběrem dovolené v tomto letovisku nepochybíte. Na úpatí pohoří Montenegre ležící Calella vás překvapí vynikajícím turistickým zázemím, širokou písečnou pláží a určitě i historickým centrem.

pohled na Calellu od majáku

Město

Calella byla dříve známa především pěstováním karafiátů, než zde byly v 60. letech 20. století postaveny první hotely, které natrvalo změnily vzhled města a život místních obyvatel. Dnešní město se dá rozdělit na dvě části. Tou první je moderní hotelová zástavba, která zajišťuje hostům nezbytné zázemí a servis. Kromě hotelů, které ročně navštíví neuvěřitelných 250 tisíc turistů, se zde nacházejí další zařízení spojená s cestovním ruchem, jako např. velké množství barů, restaurací, diskoték, heren, různých obchodů, najdete zde však i minigolf či bowling. Druhou a daleko půvabnější část tvoří historické centrum, kde se návštěvníci hotelové zóny setkávají s tradičním a nefalšovaným životem místních obyvatel. Návštěva historické části je opravdovým zážitkem především ve večerních hodinách, kdy se úzké a rovné uličky centra probudí čilým ruchem. Desítky restaurací se zaplní místními obyvateli i turisty z hotelové zástavby, starší obyvatelé města na lavičkách sledují dění na ulicích a probírají běžné denní záležitosti. Obchůdky se suvenýry lákají turisty a jejich majitelé září spokojeností. Procházka nočním centrem musí být pro středoevropana opravdovým zážitkem. Zvláštní kouzlo má Kostelní ulice (Calle de Iglesia) a její dominanta kostel sv. Pany Marie z 18. století v neoklasicistickém slohu s barokním vchodem obklopeným 12 apoštoly. Velmi pěkná je i pobřežní promenáda Passeig de Manuel Puigvert, místo konání různých oslav, trhů a výstav.

Okolí města a tipy na výlety

Budete-li ubytováni v Calelle, mám pro vás několik tipů na výlety do okolí. Dáváte-li přednost chůzi, vydejte se podél silnice na Barcelonu k majáku (Faro de Calella), který je dnešním symbolem města. Cesta vede z turistické zóny kolem velkého nápisu Calella umístěného ve svahu, pokračuje kolem malých nudistických plážiček až k mostu, po němž přejděte. V žádném případě nepřecházejte silnici hned u majáku, je velmi frekventovaná a zbytečné riskování se vám nemusí vyplatit. Maják byl vybudován v roce 1859 na 50 m vysokém skalním výběžku, na místě starobylých obranných věží, které měly varovat před útoky loupeživých severoafrických pirátů. V jeho blízkosti se nachází dvě hlásné věže (Torretes de Calella) z poloviny 19. století, které byly součástí rozsáhlého komunikačního systému, jež dosahoval až na francouzské hranice. Věže, které jsou dnes spíše zříceninami, přestaly svému účelu sloužit po nástupu elektrického telegrafu.

tématické večery jsou v nabídce snad všech místních hotelů

Ve vzdálenějším okolí stojí rozhodně za vidění katalánská metropole Barcelona, kam se vlakem dostanete asi za 50 minut. Do Barcelony nabízí denně autobusové výlety místní cestovní kanceláře, které jsou napojeny na recepce jednotlivých hotelů. Nevýhodou je, že místní průvodci mluví pouze hlavními světovými jazyky. Pokud si vyberete zájezd přes českou cestovní kancelář, bude vám zajištěn výlet do Barcelony s česky nebo slovensky mluvícím průvodcem. Za návštěvu stojí také Marineland, což je delfinárium s menším akvaparkem nedaleko střediska Malgrat de Mar. Autobusy zdarma odjíždějí z místního autobusového nádraží, musíte si však předem zakoupit vstupenku do Marinelandu od svého delegáta, v některé z místních CK nebo ve vašem hotelu. Nadšenci různých vodních atrakcí si jistě nenechají ujít návštěvu největšího akvaparku Evropy, kterým je Waterworld v blízkosti města Lloret de Mar. Doprava z Calelly je opět zdarma se stejným místem odjezdu jako Marineland. K oblíbeným fakultativním výletům patří např. i návštěvy benediktýnského kláštera Montserrat, ministátu Andorry či městečka Figueras, které je rodištěm a správcem muzea geniálního malíře Salvatora Dalího.

Příměstské vlaky „Cercanías“

Calella je jedním z mnoha středisek, které jsou spojeny prostřednictvím lokální železnice s Barcelonou. Téměř ve všech letoviscích vedou koleje mezi pláží a městem. Velmi tiché klimatizované soupravy linky číslo 1 zde jezdí od brzkého rána do pozdních večerních hodin v půlhodinových intervalech. Příměstským vlakům ve Španělsku říkají „Cercanías“, což je odvozeno od slova „cercano“ – blízký. V zemi je 12 oblastí, kde byla vybudována síť těchto vlaků a většinou jde o okolí největších měst. Společným znakem tohoto druhu dopravy je pohodlnost, přesnost, rychlost a cenová dostupnost. Například za cestu do Barcelony zaplatíte asi 3 eura, což je přijatelná cena za vysoký komfort přepravy. Výbornou zprávou je, že s jedním přestupem na barcelonském nádraží Sants vás příměstský vlak doveze přímo k terminálu mezinárodního letiště El Prat, které je asi 13 km jihozápadně od města.

Tip na závěr

Chcete-li výrazně ušetřit za dovolenou a necestovat 24 hodin autobusem, zakupte si levnou zpáteční letenku do Barcelony. Když si ji zakoupíte s dostatečným předstihem, nemusíte za ní platit více než 3 tisíce Kč vč. všech poplatků. Z letiště se do Calelly i ostatních letovisek dostanete pohodlně příměstským vlakem. Ubytování si zakupte klidně přes české CK, které jsou přímými prodejci zájezdů. Pouze ty vám umožní nástup kterýkoliv den v týdnu podle vašich letů a ne pouze v sobotu, která je pravidlem u autobusových zájezdů.

 

Hrad Bouzov je již z povzdálí impozantně se tyčící, majestátný a vyhledávaný turistický cíl Olomouckého kraje a jeho regionu Litovelska. Hrad se rozprostírá uprostřed lesů nad obcí Bouzov. Je jedním z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších hradů u nás a je národní kulturní památkou.

Při příjezdu autem je u areálu hradu Bouzov vybudováno velké parkoviště. Zde lze za poplatek zaparkovat. Cesta k hradu vede parkem z něhož se dostanete branou k předsazenému opevnění v kterém je umístěna pokladna. Zde si můžete zakoupit prohlídkový okruh v podstatě buď velký nebo malý. V určitém období lze zakoupit i tématické okruhy. Zvláštní vstupné je na vyhlídkovou věž hradu.

hrad Bouzov

Z historických událostí lze uvést, že hrad byl patrně založen počátkem 14. století kdy byl jeho prvním známým držitelem Búz z Búzova v letech 1317-1339. V krátkých obdobích se v držení hradu střídali Páni z Vildenberka s moravským markrabětem Joštem, který v roce 1396 přenechal panství svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu. Tímto se hradu ujal významný rod Pánů z Kunštátu, vlastnící hrad s kratšími přetržkami až do konce 15. století. Jako rodný hrad je přisuzován českému králi Jiřímu z Poděbrad, postoupivšího své panství kolem roku 1442 svému stoupenci Zdeňku Kostkovi z Postupic. Do roku 1696, kdy celé panství kupuje Řád německých rytířů, se v držení hradu střídali mnohé další české a moravské rody. Majetkem řádu zůstal hrad do roku 1939 kdy byl spolu s dalším jeho majetkem konfiskován a předán pod správu do Berlína. Po 2. světové válce byl konfiskován opět a byl ve správě Národní kulturní komise. Od roku 1994 je ve správě státní příspěvkové organizace.

Dnešní podobu však získal hrad až po rozsáhlé přestavbě v letech 1895-1910. Přestavba je dílem Georga von Hauberissera na základě požadavků tehdejšího velmistra řádu německých rytířů arcivévody Evžena Habsburského. Zajímavostí je financování přestavby z vlastních finančních prostředků arcivévody. Dbáno bylo na historickou věrohodnost a slohový soulad, s ohledem na již tehdy plánované zpřístupnění veřejnosti. Některé prvky zde byly záměrně zachovány, příkladem může být původní „rádobyvodovod“ v chodbě, kde byla voda nalévána do zásobníku a znečištěná opět vynášena služebnictvem. Z prohlídky lze zmínit zajímavý sál pro dnešní slavnostní události. Ze sálu se vstupuje do místnosti, kde měli být dříve pasováni rytíři do řádu, k čemuž zde však nikdy nedošlo. Samotné interiéry jsou plně zařízeny, převážně ze sbírek majetku Evžena Habsburského a částečně ze sbírek Německého řádu. Prohlídka tak působí dokonale a hrad s dvěma padacími mosty, klenoucími se nad hradním příkopem okouzlí svoji romantickou podobou nejednoho návštěvníka. Zalíbení zde našli také filmaři a hrad můžete spatřit ve spoustě filmů a především pohádek. Jen těžko by jste hledali krásnější hrad.

Svět miniatur Miniuni Ostrava, v moravskoslezské metropoli je zcela jistě výborným tipem k návštěvě pro ty z vás, kteří se chystáte objevovat Ostravsko. Nachází se v samotném centru města v areálu výstaviště Černá louka a působí velmi ucelený dojmem. Shlédnout zde můžete celou řadu světových staveb.

Plán postavit v Ostravě městečko ministaveb se datuje do roku 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. Plán začal být úspěšně realizován o rok později. Budování miniaturních modelů významných budov evropských měst se ujala akciová společnost Ostravské výstavy a dobrá věc se podařila. Postupně našlo v areálu Miniuni místo 34 vybraných staveb, jejichž opravdu vydařené modely jsou zmenšeny v měřítku 1:25. Později byly tyto stavby ještě doplněny o Sedm divů světa.

Maják na ostrově Faros

Celý minisvět působí velmi uceleně, skládá se z malé vnitřní části a velké venkovní. Právě ta druhá je turisticky nejzajímavější a nejvíce obdivovanou. Modeláři přistoupili ke své práci promyšleně a s rozvahou. Městečko je plné klikatých cestiček a stavby jsou obklopeny bohatou a zdařilou parkovou úpravou. Celý areál křižuje železniční trať se zahradními vláčky a nechybí zde ani model nádraží Ostrava – Střed, na němž se zcela jistě projevil v kladném smyslu místní patriotismus. Dalším zajímavým zpestřením prohlídky je soustava několika jezírek, v jednom z nich pluje loď Stefan Bathory.

A na jaké modely se návštěvník může těšit? Začnu modely, které jsou součástí stavebních celků zapsaných na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. K těmto architektonickým skvostům patří takové stavby jako Staroměstská radnice, renesanční budova Krakovské tržnice, Šikmá věž v Pise, aténská Akropolis, Cheopsova pyramida, větrné mlýny v holandském Kinderdijku a středověkým dojmem působící Rybářská bašta v Budapešti. I když se bašta tváří jako historická pevnost sloužící k obranným účelům, není tomu tak. Práce na ní byly totiž dokončeny až v roce 1902.

Z ostatních neméně zajímavých modelů bych ještě zmínil londýnský Big Ben, Královský hrad ve Varšavě, Eiffelovu věž, Slezskou univerzitu v nedalekých Katovicích či Michalskou bránu v Bratislavě. Protože patřím mezi obdivovatele katalánského architekta Antoni Gaudího, potěšil mne asi nejvíce jeho letní dům El Capricho, který je směsicí modernistického a neomudéjarského slohu. Skutečný dům stojí v severošpanělské autonomní oblasti Kantábrie.

Chvályhodným nápadem autorů městečka je trvale zde umístit i modely Sedmi divů světa. Návštěvníci se jistě rádi projdou kolem těchto starověkých staveb a určitě si zábavnou formou zopakují něco málo z učiva dějepisu. Moc se nám líbily hlavně modely staveb helénské civilizace – Maják na ostrově Faros a Mauzoleum v Halikarnassu.

Pro nejmenší děti jsou v areálu k dispozici hřiště v indiánském stylu s prolézačkami a skluzavkou. Největším zážitkem pro našeho malého syna však byly jednoznačně zahradní vláčky křižující celý Svět miniatur. O tom, že na děti zde opravdu myslí svědčí i to, že zde pro ně od jara do podzimu pořádají velké množství tématických akcí, na nichž samozřejmě nechybí zajímavé aktivity a soutěže. Po nasycení duše běžte nasytit i tělo do restaurace „U Eiffelovky“ ležící hned vedle Miniuni. Mimochodem, ochutnali jsme zde špagety „Carbonara“ a byly vynikající.

V historickém centru Olomouce můžeme obdivovat téměř na každém kroku soubor kašen patřících k národní kulturní památce. Inspirací pro názvy a zdobení překrásných olomouckých kašen se staly příběhy z antické mytologie. Celkem jich zde naleznete sedm a u každé z nich si skvěle odpočinete.

Největší pozornost na Horním náměstí zaujíma sloup Nejsvětější Trojice, ale bez okolních kašen by bylo jeho okolí hodně strohé. Na samotném Horním náměstí najdeme hned tři kašny. A to Caesarovu, Herkulovu a Arionovu.

Caesarova kašna

vytvořil jí v roce 1752 Václav Render (tvůrce Nejsvětější Trojice) na žádost městské rady. Měla zhmotnit pověst o založení Olomouce římským vojevůdcem Gaiem Juliem Caesarem. Sochařské ztvárnění jezdce na koni je velmi povedené.

Caesarova kašna

Herkulova kašna

autorem je Michael Mandík společně s realizátorem kamenických prací Václavem Schulerem. Původně stála v místech sloupu Nejsvětější Trojice odkud byla posunuta v roce 1716 v rámci Horního náměstí o několik desítek metrů opodál. Přemístění realizoval údajně ze svých prostředků Václav Render. Zajímavé je, že si na místo sloupu vybral právě již obsazené. Posuďte sami, zda-li udělal správně. Rozhodně by nebyl sloup na místě dnešní Herkulovy kašny viditelný z tolika stran náměstí.

Arionova kašna

je velmi pěkně koncipovaná a se svým nízkým ochozem vyzívá kolemjdoucí k posezení a odpočinku. Povedené sousoší želviček a delfína zaujme. Byla vybudována jako náhrada za původní starší barokní kašnu. Motiv Ariona s delfínem, byl použit znovu. Vybudování této kašny bylo plánováno už od 18.století a až v září 2002 byla slavnostně předvedena veřejnosti z italské dílny sochaře Ivana Theimera. Město přišla na 20 milionů korun. Myslím, že do centra Olomouce zapadá dobře a plní funkci odpočinku u chrlící vody třeba s dětmi. Ostatní historické kašny mají vyšší stěny a děti na vodu dobře nevidí. Jedinou vadou na kráse jsou přítomní holubi, pro které je zde voda díky hladině po okraj také přístupná.

Na dolním náměstí se nacházejí další dvě kašny – Jupiterova a Neptunova. Je zde také morový sloup.

Neptunova kašna

je z roku 1683 a autorem je Michael Mandík. Je považována za nejstarší ze všech olomouckých kašen.

Jupiterova kašna

je z let 1734-1735 a vytvořil jí Václav Render spolu se zednickým mistrem Janem Jakubem Kniebandlem. Sochař Filip Sattler pak vytvořil sousoší Jupitera s orlem. Původně zde byla umístěna socha sv. Floriána. Ta byla převezena roku 1735 do městského dvora ve Skrbeni, kde je do dnešní doby.

Na dalším z náměstích, a to na Náměstí Republiky stojí další z kašen, kašna Tritonů.

Kašna Tritonů

je z roku 1709 a tvůrcem je neznámý autor. Předlohou byla autorovi obdobná kašna v Římě. Původní místo kašny bylo u ústí Ostružnické a Ztracené ulice do Denisovy ulice.

Merkurova kašna

se nachází v ulici 8. května. Podstavec je z dílny Václava Rendera a sochařská výzdoba od Filipa Sattlera.

Turistický průvodce i foto napovídají, že nejkrásnější jsou kašny v noci, kdy ožívají nasvícením nemajícím široko daleko srovnání. Bohužel v noční době jsem v centru Olomouce nebyl, ale mohu potvrdit, že i v denní dobu mají to správné kouzlo.

Back to top