Šablona | Cestopisy

Frankfurt nad Mohanem (660 tis. obyv.) je známý hlavně velkým mezinárodním letištěm, bankovnictvím a veletrhy. Představoval jsem si, že mě přivítá nudné finanční centrum, ale moje očekávání se naštěstí nevyplnilo. Frankfurt mě příjemně překvapil svým řádem, čistotou a otevřeností. Důvodem k cestě do největšího města spolkové republiky Hesensko byla návštěva Senckenbergova výzkumného institutu a přírodního muzea. Náš malý syn totiž podobně jako někteří jeho vrstevníci propadl dinosauřímu fenoménu. Česká republika bohužel nenabízí mnoho možností setkání s kostry dinosaurů, jediný český exemplář nabízí pouze Chlupáčovo muzeum historie Země v Praze. Po návštěvě přírodovědeckého muzea ve Vídni jsme se rozhodli podpořit jeho zájmy a vydali se letecky na víkend do Frankfurtu.

Po Londýnu a Paříži třetí největší evropské letiště nás překvapilo především svým klidem. Protože jsme věděli, že zdejší letiště odbaví ročně asi pětkrát více cestujících než naše pražské, čekali jsme dopravní zmatek odpovídající tomuto počtu. Nic takového se však nestalo. Ihned po vstupu do letištní haly nás oslovovali zaměstnanci letiště a nabízeli pomoc lidem, kteří pokračovali do dalších destinací. Po přejezdu autobusem na Terminál 1 (přeprava je zdarma) jsme si v automatu zakoupili vlakové jízdenky a linkou S8 dojeli během patnácti minut až na hlavní nádraží v centru města. Pouhých deset minut chůze nás dělilo od našeho hotelu Victoria, který je umístěn na rohu ulic Elbestrasse a Kaiserstrasse.

Už při krátké cestě z nádraží jsme si nemohli nevšimnout siluet moderních výškových budov, které byly v zajímavém kontrastu z evidentně staršími ulicemi města. Právě ve Frankfurtu se nachází nejvíce mrakodrapů ze všech německých měst. Zdejší skupina mrakodrapů má příznačný název Skyline, který má celé Evropě ukazovat bohatství a sílu bankovního sektoru.

Nejvýznamnější výškovou budovou je bezesporu na ulici Kaiserstrasse ležící sídlo Evropské centrální banky. Necelých 150 metrů vysoký mrakodrap je známý pod názvem Eurotower. Dnešní budova však již potřebám této významné evropské instituce neodpovídá a proto budou v roce 2010 započaty práce na novém sídle, které vznikne přestavbou staré rybářské tržnice. Dalším velikánem je bělavý Westendtower, který je sídlem německé DZ Bank. Na vrcholu 208 metrů vysokého válce se nachází koruna, jež má připomínat Frankfurt jako historicky významné korunovační město římských králů.

Jedinou přístupnou rozhlednu naleznete na budově Maintower. V přízemí projdete kontrolou jako na letišti a výtahem se dostanete do 55. patra. Odtud vyjdete po několika schodech na vyhlídkovou terasu a můžete obdivovat město z dvousetmetrové výšky. Tento zážitek si rozhodně nenechte ujít. Když budete mít štěstí na počasí, naskytne se vám krásný pohled nejen na město, ale i na velkou část mohansko – rýnské aglomerace. Určitě se ale pořádně oblečte. My jsme prohlídku absolvovali začátkem října a bez čepice a bundy bychom na terase nevydrželi. Pokud máte dostatek financí, můžete se pozastavit v 53. patře, kde je vyhlášená restaurace s panoramatickým výhledem. Nejvyšší budovou nejen Frankfurtu, ale i celé Evropské unie je se svými 259 metry Commerzbank Tower. Jde údajně o první ekologicky šetrný mrakodrap na světě.

Za posledním z velikánů musíte mimo Bankviertel (Bankovní čtvrť), jak se této zóně v západní části města říká. Řeč bude o dominantě zdejšího proslulého výstaviště, kterou je budova Messeturm. Svoji výškou zaostává jen 2 metry za budovou Commerzbank Tower. V areálu výstaviště se koná ročně okolo čtyřiceti veletrhů např. automobilový IAA (Internationale Automobilausstellung) nebo ten knižní známý jako Buchmesse. V celém Frankfurtu je dnes deset budov nad 150 metrů a staví se další.

V obrovském kontrastu se Skyline je historické centrum Altstadt. Jeho nejhezčí část tvoří Römerplatz se svými nádhernými hrázděnými domy působícími středověkým dojmem. Domy sice evokují historické časy, nejsou však většinou starší než padesát let. Při náletu spojenců v roce 1944 bylo totiž centrum téměř úplně rozbombardováno a Frankfurt ztratil během několika hodin to nejcennější ze své historie. Místní si však své historické centrum vystavěli znovu a vypadá opravdu velmi pěkně.

Nejvýznamnější stavbou tohoto náměstí je radnice tzv. Römer, jejíž fasádu zdobí sochy čtyř římských císařů, mezi nimiž českého turistu zaujme socha Karla IV., který významně zasáhl do historie města. Jeho Zlatá bula z roku 1356 totiž učinila z Frankfurtu místo volby německých a římských králů. K volbám docházelo v nedalekém gotickém kostele sv. Bartoloměje (tzv. Kaiserdom), který je nejvýznamnějším stavbou katolické církve ve městě. Významnou památkou je i kostel sv. Pavla, který je považován za „kolébku německé demokracie“, protože se v roce 1848 stal sídlem prvního demokraticky zvoleného německého parlamentu.

Z ostatních budov stojících za vidění bych vybral budovu staré opery Alte Oper na náměstí Opernplatz otevřenou v roce 1880. Ta byla rovněž za 2. světové války rozbombardována, ale na nátlak obyvatel byla opravena a slavnostně otevřena v roce 1981. Svému účelu již ale neslouží, funguje jako koncertní síň. Novou budovu, která patří mezi nejvýznamnější operní domy Evropy, naleznete přímo naproti Evropské centrální bance. Hojně navštěvovaný je rovněž Goethův dům z poloviny 18. století. Na svého rodáka jsou místní velmi pyšní a říkají mu dokonce „syn města“.

Frankfurt je městem, kde si milovník kultury přijde na své. Kromě již zmíněných veletrhů se zde koná mnoho festivalů. K nejznámějším patří Museumsuferfest, což je třídenní festival na konci srpna, který každoročně navštíví přes tři miliony návštěvníků. Mohou se těšit na desítky kulturních akcí jako jsou koncerty různých žánrů, komentované prohlídky, divadelní představení pro děti i dospělé či různé výstavy. Festivalu se podřizují i zdejší muzea, jejichž otevírací doba je posunuta do pozdních nočních hodin. Nejvíce navštěvovaná z asi dvaceti významnějších muzeí jsou Muzeum moderního umění, Historické muzeum, Židovské muzeum, Kunsthistorické muzeum a námi navštívený Senckenbergův výzkumný institut, o němž bych se zmínil podrobněji.

Senckenbergův výzkumný institut a muzeum přírody naleznete v blízkosti veletržního komplexu na ulici Senckenberganlage a díky dvěma dinosaurům v životní velikosti před budovou ho nemůžete minout. Je považován za největší přírodovědné muzeum v Německu, které nabízí mnoho jedinečných biologických, geologických a paleontologických exponátů. Protože má muzeum nejrozsáhlejší kosterní sbírku velkých dinosaurů v Evropě, má obrovský ohlas především u německých dětí. Návštěvníkům se v obrovské síni v přízemí budovy naskytne pohled na kostry Tyrannosaura rexe, Stegosaura, Iguanodona či Triceratopse. Další chloubou muzea je sbírka vycpaných ptáků, která patří mezi největší svého druhu na světě. Nás zaujaly i působivé exponáty slonů, kytovců a dalších mořských živočichů. Za vstupné dospělý zaplatí 6 euro, děti od šesti do patnácti let platí polovinu, mladší děti vstupné neplatí. Další informace naleznete na www.senckenberg.de.

Když budete procházet ulicemi města, nemůžete si nevšimnout národnostní pestrosti místních obyvatel. Frankfurt je multikulturním městem, kde celou čtvrtinu obyvatel tvoří přistěhovalci z více než 180 států. Protože jsme v Německu, tvoří nejpočetnější komunitu tradičně přistěhovalci z Turecka a dalších muslimských zemí. Na ulicích jsme ale potkávali i mnoho Indů, obyvatel jihovýchodní Asie, slyšeli jsme velmi často i ruštinu. Početná je i zdejší židovská komunita. Je až s podivem, že místní úřady nemusí řešit vážnější etnické a náboženské konflikty. Frankfurt je zkrátka vzácným příkladem lidské tolerantnosti a ohleduplnosti.

Renesanční zámek vybudovaný v 2.polovině 16. a počátkem 17. století se stal architektonickou a historickou dominantou podhůří Jeseníků. Zámek Velké Losiny je také zajímavý svými čarodějnickými inkvizičními procesy a tak svoji temnou minulostí láká návštěvníky. Zámek Velké Losiny se nachází na okraji obce Velké Losiny a je Národní kulturní památkou. Parkovat lze přímo u zámku nebo ve Velkých Losinách odkud vede sympatický chodníček podél potoka až k zámeckému areálu. Pokud máte rádi cyklistiku tak je zajímavá naučná Čarodějnická cyklotrasa.

Z Velkých Losin se dá využít i turistický vláček, vhodný především pro děti, projíždějící nejzajímavějšími památkami a místy Velkých Losin. Jsou to lázně, stará ruční papírna a zámek. U samotného zámku není možnost občerstvení ( mimo stánek u parkoviště ), s případným obědem tak počítejte do Velkých Losin. Zámek je typický svými trojpodlažními renesančními arkádami.

Historie zámku

Velkolosinské panství a zámek je po neuvěřitelně dlouhou dobu spjat s rodem Žerotínů. Tento rod měl dlouhou dobu své hlavní sídlo v Šumperku. To již neplatilo po roce 1562, kdy se město Šumperk vymanilo vykoupením z žerotínského poddanství a stalo se komorním královským městem. V té době se bohatý přední moravský šlechtic Jan ze Žerotína usazuje na svém panství ve Velkých Losinách. Tehdejší nepohodlnou vodní tvrz pravděpodobně z 14. století nechal v 80. letech 16. století přestavět na renesanční zámek s nádhernými arkádami a parkem. Zajímavostí zdejšího panství je přestup rodu Žerotínů z předbělohorských evangelíků na katolíky, jež si touto změnou udrželi své rodové panství před konfiskací a tudíž jsou Velké Losiny spjaty s tímto rodem až do počátku 19. století. Panství však již v roce 1802 musejí přes svoji zadluženost prodat. Kupcem byl bohatý Karel Lichtenštein jehož rod vlastnil panství do roku 1945 a využíval zámek především jako oblíbené letní sídlo. V období počátku 19. století byl také změněn styl zdejšího barokního parku z 30. let 18. století od Jana Ludvíka ze Žerotína na přírodně krajinářský park anglického typu, který je zde viditelný do dnešních dnů. Po roce 1945 vlastnil zámek stát a v roce 1962 získal zámek Vlastivědný ústav v Šumperku, který v 60. letech 20. století památku opravil. Díky tomu jsou zámecké interiéry původně dochované a nedošlo zde k výraznému zpustošení.

Prohlídka interiérů

Zahrnuje odkaz doby od renesance až po klasicismus. Prohlídka se provádí převážně po prvním patře, v patře druhém prohlídka není, je zde uskladněn mobiliář i z okolních panství a nejsou zde údajně zrestaurovány podlahy. Z prohlídky je zajímavý rytířský sál se zdobeným dřevěným kazetovým stropem a majolikovými kamny z roku 1589, třetími nejstaršími v České Republice. Starší naleznete jen na zámku v Telči a Vrchlabí. Velice vzácné jsou kožené tapety zdobené znaky Žerotínů a s nimi spřízněných Oppersdorfů. Mimo tapety jsou pozoruhodné i staré gobelíny s výjevy z antické mytologie. Pozornost žen zaujme kožený kufr pro potřeby dámy, na jehož přesun bylo jistě zapotřebí služebnictvo. Taková trochu větší dámská kabelka. Prohlídka vás zavede i do dvou zámeckých kaplí s barokními stropními a nástěnnými freskami od malíře Jana Kryštofa Handke. V jedné z kaplí byla i márnice kde byla po několik let uchovávána mrtvola českého krále (tuším že to byl Václav III, ale je to bez záruky).

Čarodějnické procesy

Na Losinském panství je zajímavá historie čarodějnických procesů. První zmíňky pronásledování a honu na čarodějnice jsou spatřovány již ve starověku, ale rozmach čarodějnictví a inkvizičních procesů spadá do středověku a raného novověku. Od poloviny 16. století se tyto procesy odehrály především v německých zemích, Francii a Skotsku. Důležitým dokumentem byla bula papeže Inocence VIII. Summis Desederantes z roku 1484, který touto knihou vyzval k očištění církve od všech kacířů a na níž navazovala kniha praktických výkladů pro vedení procesů s údajnými čarodějnicemi z roku 1487 od inkvizitorů Jakuba Sprengera a Jindřicha Kramera s názvem Kladivo na čarodějnice (Malleus Maleficarum). V Losinách započalo obviňování lidí rokem 1678, kdy žebračka Marina Schuchotová údajně ukradla hostii ze svatého přijímání. Zdejší pověrčivá hraběnka Angele Sybille Galle rozená Žerotínová pozvala na panství Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, jenž měl s čarodějnickými procesy dlouholeté zkušenosti z Jesenicka. Losinský zámek byl místem věznění, výslechů a mučení několika desítek obviněných lidí. Do roku 1696 takto zemřelo 52 obětí. Postupně se zájem J.F. Bobliga zaměřil na lidi vlastnící lány a nemovitosti, majetek odsouzených totiž patřil inkvizitorům. Nejstatečnější obětí Bobliga byl šumperský děkan a farář Kryštof Lautner. Ten svým kázáním vystupoval proti těmto procesům a stal se tak nepohodlným. Lautner byl mučen a vydržel všechny stupně tortury a podle práva měl být propuštěn, přesto Boblig docílil jeho upálení na náměstí v Mohelnici v roce 1685.

Na dohled od Chotěboře, na severovýchodním výběžku Českomoravské vrchoviny, vytvořila řeka Doubrava hluboce zaříznuté říční údolí, které je takovou malou napodobeninou velkých říčních kaňonů. Návštěva údolí řeky Doubravy, které místní říkají něžně a poeticky Doubravka, je nezapomenutelnou podívanou. Asi 90 kilometrů dlouhá řeka pramenící ve Žďárských vrších je levostranným přítokem Labe. Pro turisty a pro zkušené vodáky je nejzajímavější částí řeky úsek mezi chotěbořskou místní částí Bílek a bývalým Horním mlýnem. V přírodní rezervací „Údolí Doubravy“, vyhlášené v roce 1986, je velká řada geomorfologicky zajímavých jevů a rovněž se zde vyskytují přírodě blízká lesní společenstva s bohatým bylinným podrostem.

V roce 1993 byla v této lokalitě vyznačena 4,5 kilometru dlouhá naučná stezka, která vede souběžně s červenou turistickou trasou. Středně náročná stezka, jejíž převýšení je 88 metrů, kopíruje tok řeky a umožňuje krásné výhledy do hlubokého zalesněného údolí. V těchto místech nespoutaná Doubrava vymodelovala pěkná a divoká zákoutí s balvanitým řečištěm a četnými peřejemi. Celé kaňonovité údolí je doslova „učebnicí geomorfologie“, objevíte zde skalní věže, vodopády, obří hrnce a kamenná moře, která vznikla mrazovým zvětráváním a svahovým posunem. Nechybí zde ani soutěsky, útesy, mrazové sruby a další tvary.

Stezka začíná u Horního mlýna a vede proti proudu řeky. Má celkem jedenáct zastavení s informativními tabulemi, které návštěvníkům přibližují tuto přírodní rezervaci. Postupně se dozvíte o významu vody v krajině, o zdejší fauně a flóře, o lesních společenstvech a hlavně o geomorfologických zajímavostech. U začátku stezky je Doubrava velmi klidnou řekou, o čemž svědčí i četné nivní náplavy na tomto úseku. O její divokosti můžeme začít hovořit až asi jeden kilometr za chatovou osadou Točivý vír. Plnou sílu nespoutaného živlu můžeme obdivovat u rozcestníku Pod Čertovým stolkem. Koryto řeky je zde čím dál více obklopováno skalami a cesta vedená po skalnatém okraji koryta začíná být tak trochu dobrodružná a nebezpečná.

Postupně se dostanete k nejzajímavější části stezky, kterou je skalnatý kaňon s četnými peřejemi a hlavně s Velkým vodopádem. Právě v těchto místech má řeka největší spád, neboť na úseku dlouhém asi 1,3 kilometru překonává výškový rozdíl 55 metrů. Při pohledu na tuto přírodní scenérii s vodopádem jsme doslova oněměli úžasem. Hlasitost vody v Doubravě neumožňovala běžnou komunikaci, abychom si rozuměli, museli jsme na sebe doslova řvát. Opravu jsme netušili, že v srdci naší země se nachází tak úchvatný skalnatý kaňon. Těžko mohu popsat naše pocity, nejlépe by je asi popsala slova jako dojetí, úžas či pokora.

Poté se již řeka začíná zklidňovat a dostáváte se pomalu ke konci naučné stezky, která končí u bývalého lomu v blízkosti Bílku, kde se dříve těžila orthorula na stavební účely. U poslední zastávky se můžete rozhodnout, zda budete pokračovat do Bílku k vlakové zastávce (asi 1 km), nebo se po stejné trase vrátíte zpět k Hornímu mlýnu. Rovněž lze přejít přes blízkou lávku a vrátit se po druhé straně řeky, kde vede rovněž úzká pěšina. My jsme jeli vlakem z Chotěboře do Bílku a prošli jsme stezku v opačném směru po proudu řeky.

Na konci bych přidal pár praktických rad a tipů. My jsme stezku zvládli i s malými dětmi, šestiletým synem a čtyřletou dcerkou. Tu jsme však v těch nejvíce nebezpečných částech raději vedli za ruku. V některých místech je velmi příkrý sráz do údolí a cesta vede často po kluzkých kamenech v blízkosti divoké řeky. V případě úrazu je zde pro záchranáře velmi špatný přístup a v některých místech tohoto malebného údolí jsme byli zcela bez signálu. Nezapomeňte také na vhodnou obuv, naše běžecké boty chvílemi připomínaly brusle.

Španělské město Elche (230 tis. obyv.), ležící v provincii Alicante, je ve světě proslulé největším palmovým hájem v Evropě. Pro španělskou historii má velký význam nález sošky z iberské epochy země, která je známá jako „Dáma z Elche“. Málokdo však ví, že v blízkosti města se nachází sympatický park Rio Safari. Safaripark je umístěn v bezprostřední blízkosti silnice č. CV-865 vedoucí z Elche do města Santa Pola, které je přímořským letoviskem v jižní část pobřeží Costa Blanca. Název safaripark asi není úplně výstižný, jde vlastně o něco mezi zoologickou zahradou, safari a farmou.

Při placení vstupného (20 euro dospělý, 15 euro děti od 3 -12 let) obdržíte podrobný plán parku a dozvíte se, že v ceně je obsažena prohlídka parku, jízda safarivláčkem, představení papoušků, lachtanů a slonů indických a v letních měsících je volný vstup do bazénu s velkým tobogánem. Na plánku najdete přesné časy odjezdů safarivláčku a exhibičních vystoupení.

Nejdříve pár vět o safari. Nejde o avizovanou projížďku safarivláčkem, ale o vláček tažený terénním vozem. Většinou se skutečně projíždělo mezi volně žijícími zvířaty, pouze tygři a lvi byli za mřížemi a slon v elektrickém ohradníku. Trošku nás to zklamalo, srovnali bychom to asi se safari ve Dvoře Králové nad Labem. Možná nám to připadalo slabší i proto, že jsme před pár dny projížděli našim vozem mezi lvi a tygry v safariparku Vergel v Dénii. Projížďka trvá asi čtvrt hodiny.

Velmi pěkně byla připravena exhibiční představení. Vystoupení papoušků jsme z časových důvodů nestihli, lachtaní hrátky se nám velmi líbily. Nejhezčí exhibici měl připravenou ošetřovatel slona indického. Choreografie celého vystoupení byla moc pěkně připravena. Asi deset minut před začátkem přišel potěšit do hlediště nedočkavou dětskou část publika klaun s vtipnými žertíky a několika kouzly. Návštěvníci se během celého vystoupení dobře bavili, a navíc se ještě dověděli spoustu nových věcí o slonech indických. Mezi mnoha informacemi například zaznělo, že tito býložravci spotřebují za den až 200 kilogramů potravy a že se používají při manipulaci s těžkými kusy dřeva, což slonice všem na vlastní oči ukázala. Po skončení ještě pro zájemce následovalo focení na slonici, přičemž rodiče mohli sedět se svými dětmi.

Velmi poučná byla i procházka naučnou farmou, kterou zde otevřeli na jaře 2008. Mezi různými staveními se pohybovaly různé druhy domácích zvířat, naše děti se nejvíce spřátelili s ochočenými poníky a oslíky.

Pro školáky zde měli připraveny i pracovní listy a jednoduché informační tabule. Před vchodem do farmy jsme se nemohli odtrhnout od dotírajících věčně hladových velbloudů, které jsme burskými oříšky (zakoupíte u pokladen) krmili asi dvacet minut. Jeden z velbloudů dokonce stáhl naší tříleté dceři slaměný klobouk a kdybych nezasáhl, byl by skončil v nenasytném velbloudím žaludku. Podobné krmení jsme absolvovali i u žirafího pavilonu.

Hodně neobvyklý byl i vcelku rozlehlý krokodýlí pavilon aligátorů mississippských. Ve čtyřech bazénech zde žije 15 samic a 8 samců a zdejší park se právem chlubí jejich úspěšným odchovem. Podobně se zdejším ošetřovatelům daří odchov přímorožce šavlorohého, který je ve volné přírodě na pokraji vyhynutí. Z dalších zvířat zde naleznete např. šimpanze, bizony, několik druhů papoušků a dalších živočišných druhů.

Rio Safari je návštěvníkům k dispozici celoročně, otevírá v 10:30 a zavírá v 18 hodin v zimním období a ve 20 hodin v letní sezoně. V letních měsících určitě nezapomeňte na plavky a na pokrývku hlavy, safaripark mnoho příležitostí ke stínu bohužel nedává.

Na webových stránkách Jeseníků se uvádí o rozhledně jako o nesporné dominantě města Jeseník, ale na jinak nevýznamném kopci Zlatý Chlum (875 m.n.m.). S touto myšlenkou nelze souhlasit. Samotný kopec má ještě zajímavou historii těžby zlata a na úbočí se nachází skalní útvary tzv. Čertovy kameny. Na rozhlednu vede několik turistických tras. Ideálním východiskem je sousední Křížový vrch (671 m.n.m.) kam lze vyjet autem a zaparkovat. Nebudete muset zdolávat tak velké převýšení a ušetříte tak síly.

Odtud je to na rozhlednu Zlatý chlum 2,5 km. To kdyby jste vyráželi z města Jeseník nebo České Vsi tak je výstup o malinko delší a hlavně strmější. Další turistická varianta přístupu je od Rejvízu, která je však také delší variantou. Zajímavým východiskem mohou být Čertovy kameny s restaurací, kam se dá dorazit autem stejně jako na Křížový vrch. Na výstup přesto doporučuji trasu na níž neminete žádnou z atraktivit Zlatého chlumu. Trasa Křížový vrch – Zlatý Chlum – Čertovy kameny – Naučná stezka dolování zlata – Křížový vrch je ideálním okruhem s množstvím atraktivních zastávek. Celková délka trasy je cca 8 km a nabízí spousty krásných zastavení.

Zlatý Chlum

Rozhledna na Zlatém Chlumu je dobře viditelná již z města Jeseník. Byla postavena v roce 1899 Moravskoslezským sudetským horským spolkem. Stavitelem této kamenné rozhledny byl Alois Nitzsche dle návrhu Eduarda Zelenky. Za tři roky zde vyrostla ještě horská chata tzv. Medritzerova – pojmenovaná dle člena spolku, který byl polesným a zasloužil se o výstavbu, umožňující celoroční provoz na rozhledně. Zajímavostí Zlatého Chlumu byla sáňkařská dráha zbudovaná v roce 1932 stejně jako rozhledna horským spolkem. Tato dráha však postupem času také zanikla.

Po 2. světové válce areál pustl a v roce 1955 Medritzerova chata vyhořela. V 70. letech 20. století se městský úřad v Jeseníku postaral o rekonstrukci rozhledny a o její opětovné otevření. U rozhledny je dnes malá chata se základním občerstvením a příjemným venkovním posezením. Vyhlídka z rozhledny Zlatý Chlum je impozantní. Blízké město Jeseník a jeho lázně jsou zde krásně viditelné. Pohled za město nabízí celé horské pásmo Hrubého Jeseníku od Pradědu k Šeráku, vzdáleněji Kralický Sněžník či Rychlebské hory. Krásný výhled je na Polsko a jeho okres Nysa, na Otmuchovské a Nyské jezero.

Čertovy kameny

Jsou 690 m.n.m. a jsou dostupné z města Jeseník autem nebo pěšky. Odsud se nabízí jedna z možností pohodlného výstupu na Zlatý Chlum. Přímo u Čertových kamenů se nachází stejnojmenná chata, kde je restaurace. Výstup na tento skalní útvar je zajištěn řetězy se schody a nášlapy. Cesta je bezpečná, nemusíte mít žádné obavy. Skalní útvar ze žulového pegmatitu s délkou přes 100 metrů patří k nejmohutnějším v Jeseníkách. Rozhled ze skalního vrcholu je také krásný. Jsou odsud viditelná polská jezera a vrcholy Jeseníků podobně jako z rozhledny Zlatý Chlum.

Křížový vrch

Z mého pohledu doporučovaným výchozím bodem na rozhlednu Zlatý Chlum je Křížový vrch s malým kostelíkem 671 m.n.m. Na horu se lze dopravit autem nebo i pěšky přímo z města Jeseník. Vedle kostelíka respektive Kaple sv. Anny je i stylová restaurace s teplem hořícího krbu a vycpaným lesním zvířectvem. Historie tohoto místa je známá od 17. století, kdy zde stála dřevěná kaplička a místo se nazývalo Kravská louka. Později obyvatelé Jeseníku ( dříve Frýdvaldova ) začali ke kapli konat procesí s nesením kříže. Od této doby se místo nazývá Křížový vrch. Počátkem 19. století postavil zdejší sedlák Neugebauer kapli novou. Ta byla roku 1845 nahrazena ještě novější zděnou, se zvonem z brněnské dílny Karla Steckera a vyzdobena obrazem sv. Anny a sv. Jáchyma pocházejícího z německého Karlsruhe. Od kapličky je lesním průhledem krásný výhled na město. V kapličce si můžete o celé historii přečíst pojednání a dozvíte se i o osudu zdejších zvonů, končících roztavením ve válečných dobách.

Malebné vinařské městečko Retz (4100 obyv.) leží v blízkosti našich hranic asi 14 km jihozápadně od Znojma. Administrativně náleží k Weinviertlu, který je jedním ze šesti regionů spolkové republiky Dolní Rakousko. Turistům toto vinařské centrum nabízí velké množství zajímavostí.Mezi ty hlavní patří velmi pěkné historické jádro, největší historický vinný sklep v Rakousku a větrný mlýn nad městem.

Historické jádro

Historické centrum je pastvou pro oči. Když přijíždíte od Znojma po Znojemské ulici (Znaimer Strasse) uvidíte již zdálky jednu z hlavních dominant města – Znojemskou bránu (Znaimertor) postavenou na přelomu 13.-14. století. Když jí podjedete, dostanete se přímo na hlavní náměstí (Hauptplatz), které patří nejen k nejhezčím, ale i k největším v celém Rakousku (1,2 ha). Hlavní dominantou náměstí je bezesporu radnice s 57 metrů vysokou věží, na níž můžete po zaplacení poplatku v turniketu (1 euro) vylézt nahoru po 128 schodech a obdivovat městečko z ptačí perspektivy. Radnice, která vypadá spíše jako kostel, byla původně gotickou kaplí zasvěcenou Zvěstování P. Marie. První zmínka o ní pochází již z roku 1367. Nejsmutnějším okamžikem kaple se stal nájezd husitů v roce 1425, kdy po dobytí města značně utrpěla. V letech 1568 až 1569 byla renesančně přestavěna na kostel, přičemž byly zachovány některé gotické části. Později byl kostel rokokově přestavěn na radnici v letech 1715 až 1775. Další významné stavební památky uprostřed náměstí představují barokní Sloup Nejsvětější Trojice a dvě městské kašny, z nichž během zářijového vinobraní po celý jeden den teče místo vody víno. Po obvodu náměstí stojí za vidění dva renesanční domy.
Oranžovo-růžový Dům rodiny Verderberů (Verderberhaus) byl vystaven roku 1583 a dal si ho postavit kupec Tomáš Verderber, který díky obchodům v Retzu zbohatl a těšil se zde velké vážnosti. Přímo naproti němu uvidíte Malovaný dům (Sgraffitohaus) z roku 1576, na jehož přední i boční stěně jsou namalovány výjevy ze středověkého života.

Sklep plný zážitků (Erlebniskeller) – největší historický vinný sklep v Rakousku

Pravý poklad a zároveň svou největší atrakci však skrývá městečko pod zemí, kde se nachází čtyři patra hluboký a 20 km dlouhý podzemní spletitý labyrint vinných sklípků. Celková délka podzemních chodeb je delší než celá pozemní silniční síť města. Vyhloubení sklepů pod již existujícími městskými domy umožnily příhodné geologické podmínky, neboť město leží na 30 m mohutném nánosu mořského křemenitého pískovce. Nad pískovcem se nachází slabá vrstva jílu, která chrání sklepy před dešťovou vodou. Průměrná roční teplota se zde pohybuje okolo 10 stupňů Celsia, což je optimální teplota pro uchovávání vína. Prohlídka začíná u vstupu do staré radnice uprostřed náměstí, kde je vidět kovaná brána se schody do sklepa. Nenechte se ale zmást, po těchto schodech prohlídka vůbec nepovede. Po krátké informaci o historii města odchází skupina s průvodcem Znojemskou ulicí k hlavnímu vchodu do sklepů, který je ukryt vedle místní pobočky Volksbank.
Celá asi 1 km dlouhá prohlídka, na níž je nutno se dobře obléci, se věnuje nejen místnímu vinařství, ale i vinařství obecně. Jednotlivé expozice se věnují historii pěstování révy vinné, dozvíte se o informace o tom, jakou roli hrálo víno v životě Židů, Řeků, Římanů, Egypťanů a samozřejmě i místních obyvatel, kteří sklepy začali budovat již v období gotiky ve 14. století. Zjistíte, že víno je s městem nerozlučně spojeno a stojí za jeho bohatstvím. A aby ne, když pro zdejší víno přijížděli povozy až z Prahy, Krakova nebo severošpanělské Galicie a pilo se na mnoha dvorech Evropy.

Pro mě jako milovníka vinařství byla návštěva velmi přínosná, poprvé jsem například mohl obdivovat raritní betonové sudy se skleněnými dlaždicemi po obvodu. Celá prohlídka sklepních labyrintů trvala asi 90 minut a byla zakončena ochutnávkou jednoho vzorku vína dle výběru v jedné z městských vinoték. Prohlídky probíhají v lednu a únoru pouze o víkendech a svátcích od 14:00, v listopadu, prosinci, březnu a dubnu denně rovněž od 14:00 a od května do října 3x denně v 10:30, 14:00 a 16:00. Prohlídka sklepa probíhá pouze organizovaně. Vstupenky se kupují v informačním středisku v horní části náměstí. Nezapomeňte si zapůjčit jazykového asistenta v češtině. U každé zastávky je viditelně označené číslo, po jehož stisku vám audioprůvodce stručně přiblíží dané místo. Pro předem nahlášené skupiny nad 15 účastníků zajistí místní informační středisko prohlídku v českém jazyce. Vstupné stojí 7,5 euro pro dospělé, děti do 6 let mají vstup zdarma.

Větrný mlýn (Windmühle)

Zdejší větrný mlýn z 2. pol. 18. století je v současnosti jediným provozuschopným větrným mlýnem v Rakousku. Najdete ho na Kalvárii nad městem a z hlavního náměstí k němu pěšky dojdete asi za 15 minut. Prohlídka probíhá s průvodcem, který vám popíše historii mlýna a uvede několik zajímavostí spojených s touto technickou památkou. Samozřejmě je možno dojet až k mlýnu vozem nebo zvolit jízdu turistickým vláčkem, který v sezóně odjíždí od staré radnice ke mlýnu každou celou hodinu a stojí 4,5 euro, děti do 6 let platit nemusí. Větrný mlýn je otevřen od dubna do října pouze o víkendech a svátcích od 10:00 do 12:00 a od 14:00 do 17:00. Vstupenku zakoupíte rovněž v informačním středisku, dospělí platí 2,2 euro, děti do 10 let polovinu. Pro skupiny nad 15 osob jsou ochotni otevřít kdykoliv po předchozí domluvě. Závěrem bych chtěl pouze dodat, že mlýn je na mých fotografiích bez lopatek, protože ty procházely v průběhu roku 2009 generální opravou.

Gastronomické akce

Nacházíme se ve vinařském centru a tomu odpovídají i místní akce a oslavy. Mezi ty nejvíce navštěvované patří tradiční třídenní vinobraní (Retzer Weinlesefest), při němž můžete degustovat vína ze širokého okolí a ochutnat regionální speciality. V sobotu odpoledne je připraven speciální program pro rodiny s dětmi a v neděli oslavy pokračují slavným vinařským průvodem, obě kašny se zaplní vínem a vše vrcholí obrovským ohňostrojem. V polovině června se pravidelně koná Retzský vinařský týden (Retzer Weinwoche), což je jedna z nejtradičnějších a také nejdéle trvajících regionálních vinařských přehlídek v Dolním Rakousku, o čemž svědčí i to, že se v roce 2009 konal již její 40. ročník. Přes 200 vinařů z celého Weinviertelu zde v zahradě Sparkasse představuje svá vína a návštěvníci se mohou kromě ochutnávek vín a kulinářských specialit těšit i na bohatý doprovodný kulturní program. Na konci října ještě můžete navštívit každoroční dýňovou slavnost (Kürbisfest). Veškeré informace o městě, akcích a konaných oslavách naleznete na portálu www.retz.at (některé sekce jsou i v českém jazyce).

Na okraji známého zimního střediska v Abtenau se nachází hora Karkogel. Lanovka na Karkogel nabízí možnosti letní turistiky i sportovních zážitků, jakým je letní sáňkování. Zdejší motto léta v pohybu tak můžete na hoře Karkogel plně naplnit. Hora Karkogel je zdejším centrem zimních a letních sportů. Na vrchol vede kabinková lanovka Karkogel Kombibahn 742 – 1139 m.n.m. V zimě musí být zdejší svahy ideální pro lyžování. Prudkost svahu zde není nikterak velká, takže by svah splňoval podmínky pro nepříliš zdatné lyžaře jako jsem já. V létě je hlavní atrakcí letní sáňkařská dráha.

Parkování

Při příjezdu k lanovce na Karkogel je přímo u dolní stanice záchytné parkoviště zdarma. Zde je opět myšleno na celou rodinu, tak jak je zde v Rakousku obvyklé. U lanovky je velké dětské hřiště, kde se zabaví děti na prolízačkách, pojízdných autíčkách či velké trampolíně. Je zde také hřiště pro mini-golf.

Lanovka na Karkogel

V letních měsících by byla lanovka zřejmě méně vytížena, tak si zdejší doplnili provoz o letní sáňkařskou dtáhu. Kabinková lanovka vede k chatě Karkogelhütte odkud si můžete vyjít na některou z túr nebo se věnovat sáňkování.

Sáňkování – pokud máte Salzburgerland Card, tak můžete jezdit zdarma nahoru a dolu po celý den. Jinak stojí celodenní vstupné na dráhu 19,50 Euro. Vzhledem k mé Salcburské kartě si musím tuto atrakci také odzkoušet. Zdejší 1980 metrů dlouhá trať je údajně jednou z nejvíce vzrušujících letních sáňkařských drah v Evropě, tak jsem zvědav. Velkou nevýhodou je množství zájemců a dlouhá čekací fronta na horní stanici u startu dráhy.

Po dlouhém čekání ve frontě a nástupu na sáňky hrozí ještě riziko přerušení zábavy kvůli blížící se bouřce. Připadám si jako lyžař, kterému na závodech odložili start. Naštěstí se nám bouře vyhnula.. První jízda je z mé strany testovací. Na poprvé v docela slušné rychlosti. Škoda, že se zde neměří čas. Druhá jízda je pro mne však utrpením. Pokud si nejste jistí, tak raději své děti samostatně na sáně nedávejte i když je zde věk uváděn od 6 let. Mohou zbrzdit všechny další účastníky, jako v mém případě. 40 minut jízdy dolů s detailní prohlídkou louky je ale také zážitek.

A co mne ještě zaujalo? Obsluha na horní stanici jež připravuje sáně je pán v krásném elegantním obleku s deštníkem sloužícím jako slunečník. Dále vytíženost kabinek lanovky je i přepravou saní na horní stanici.

Turistika

Okolí Karkogelu je ideálním výchozím bodem pro mnohé jednoduché nebo náročné procházky před impozantní kulisou pohoří Tennengebirges. Z doporučovaných tras si můžete vybrat túru na Fischbach, Gsengalm (1,5 hod.), Traunstein (1 hod.), Karalm. Na Gsengalm se dá dostat po 3 km. Dlouhé lesní asfaltové cestě z roku 2007 a výšlap je tak možný i s menšími dětmi.

Ke stravování doporučuji restauraci v chatě Karkogelhütte u horní stanice lanovky s pěknou terasou a úchvatným výhledem do údolí.

Česká republika doslova oplývá romantickými zámky vhodnými k natáčení pohádek. Jedním z těch nejoblíbenějších je určitě zámek Červená Lhota. Televizní diváci asi znají pohádky jako Zlatovlásku, O zatoulané princezně či O štěstí a kráse. Z filmů se zde natáčel například historický příběh Svatby Petra Voka. Ve filmu Svatby Petra Voka si roli posledního člena rožmberského rodu zahrál Miloš Kopecký.

K vysoké fotogeničnosti zámku bezpochyby přispívá červená barva jeho fasády, jejíž odraz na hladině okolního jezírka působí na návštěvníky velmi poutavým dojmem. Původní zámek však měl fasádu bílou, kterou až na konci 16. století nechali majitelé přebarvit na červenou. K netradiční barvě zámku se také vážou pověsti o motivech majitelů k této změně. Ty dvě hlavní se točí okolo rytíře Káby, jeho rodiny, pekelných mocností a krve. Obě pověsti, které končí tragicky, se dozvíte od průvodce při začátku prohlídky. Mají však společný základ v tom, že barva krve stojí za barvou zámku. Smyšleným příběhům lidé tak věřili, že se zámku jednu dobu říkalo morbidně působícím názvem „Krvavá Lhota“.

První písemná zmínka o existenci tvrze ve Lhotě pochází z roku 1465. Na tvrzi a později zámku se během pěti století vystřídalo několik méně významných panských a rytířských rodů.
Původní tvrz nechal v renesanční zámeček přestavět rytířský rod Kábů z Rybňan v polovině 16. století. Asi nejznámějším majitelem zámku byl nejvyšší kancléř Království Českého Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, který výhodným sňatkem vyženil blízké jindřichohradecké panství. Jeho potomci přestavěli renesanční zámeček v barokním slohu. Na konci 17. století, kdy Slavatové vymřeli, přechází do rukou spřízněného rodu Windischgrätzů. Za přestavbou v neogotickém (1841- 1863) a následně v neorenesančním slohu (1902 – 1910) stojí knížecí rodina Schönburg-Hartenstein, jíž byl v roce 1945 konfiskován.

Expozice v prvním patře vás zavede do bytu posledních majitelů rodu Schönburg-Hartenstein. Například nakouknete do jídelny, budoáru, dámské šatny, pánské ložnice či toaletního pokoje. K cennějšímu vybavení náleží především šlechtické portréty. Mezi nimi vynikají obrazy, které vykreslují mladé pány Jáchyma a Zachariáše z Hradce, bavorského vévodu Albrechta V. a hrůzostrašně vypadající šlechtičnu Marii Pyskatou. Protože jsme navštívili zámek již na jaře 2009, zůstaly nám ukryty podkrovní pokoje zámku, které správa hradu zpřístupnila návštěvníkům až na začátku července téhož roku.

Rozhodně si najděte čas na procházku zdejším anglickým parkem. Když se vydáte po cestě vedoucí kolem jezírka, budete odměněni přímo úchvatnými pohledy na zámek, jehož odraz se bude lesknout na jezerní hladině. Nebo si můžete pronajmout loďku ve zdejší půjčovně a obeplout si celý zámek. Při procházce či projížďce pochopíte, proč je zámek tak oblíbený u filmových tvůrců a patří k těm nejnavštěvovanějším v České republice. Kouzlo Červené Lhoty není skryto v zámku, ale v jeho bezprostředním okolí.

Pro zahnání hladu a žízně je v obci k dispozici luxusní restaurace Červená Lhota, u které ale počítejte s luxusními cenami. V jídelním lístku nenajdete hlavní jídlo do sta korun, ale v turistické sezóně nabízejí levnější obědové menu. Hned vedle restaurace je levný bufet, kde se výběr teplých jídel omezuje pouze na polévky a opékané uzeniny.

Závěrem bych se zmínil o poslední zkušenosti z Červené Lhoty, která by pro vás mohla být inspirující. Když jsme se vydali udělat pár fotografií k malé renesanční kapli, která stojí na malém kopci naproti zámku, narazili jsme zde na dvojici cykloturistů. Ti na tomto místě, které nabízí pěkný průhled k zámecké budově, svačili, popíjeli kávu z termosky a doslova se kochali pohledem na zámek. Šlo o lázeňské hosty z nedaleké Třeboně, pro něž je prý pití kávy před zámeckou kaplí, obklopenou starou lipovou alejí a staletými duby, každoročním rituálem. Podle nich se pohled na tento kouzelně pohádkový zámek nikdy neomrzí, a já s nimi rozhodně souhlasím. Proto neváhejte a navštivte Červenou Lhotu, která je ideálním cílem pro rodinné výlety. A můžete přijet i na kole, neboť zámek leží přímo na dálkové cyklotrase č. 32 spojující Prahu s Vídní.

V oblasti Salcburských hor Tennengebirge, nedaleko městačka Abtenau se na řece Lammer nachází krásná soutěska. Ta je přístupná turistům a nabízí pohledy na divokou řeku razící si cestu skalními rozvalinami. Procházku soutěskou Lammerklamm si rozhodně při navštěvě Salcburska nenechejte ujít. Procházka celou soutěskou po stezce podél řeky Lammer trvá zhruba hodinu. Ke vstupu do soutěsky lze využít dva vstupy u nichž jsou parkoviště. Parkovné je zdarma, ale vstup do soutěsky stojí 3 Eura, se Salzburg Card je vstup zdarma.

Soutěska Lammerklamm

Je od roku 1978 přírodní památkou. Pro návštěvníky je otevřena od roku 1884 a svým vstupným přispějete na provoz, údržbu a také na zabezpečení trasy. Tyto zajištěné cesty podél útesů nad divokou řekou poskytují bezpečnou návštěvu pro celou rodinu, na níž je v Rakousku brán velký zřetel. Cesta vede podél burácející řeky a má několik výhledových zastavení nejen pro fotografování, ale i pro relaxační oddech.

Nejatraktivnější částí celého úseku soutěsky je tzv. Tmavá soutěska ( Die Dunkle Klamm – The Dark Gorge). Tento malý úsek je vklíněný do skály a nad řekou Lammer vzniká prostor 20 metrů výšky skal, oddělených v horních místech pouze metrovou rozsedlinou. Připadáte si zde téměř jako v jeskyni. Nad těmito skalami jsou ještě strmé skalnaté svahy údolí, dosahujících ještě několik stovek metrů. Proto se zde uvádí, že soutěska Lammerklamm je vlastně údolí v údolí. Lammerská soutěska je ukázkovým příkladem erozivní síly vody, jež si proryla cestu skalou v dávném období tání ledovců. V části Tmavé soutěsky jsou na stěnách zajímavé značky letopočtů dokládajících výšku hladiny. Většinou se jednalo o roky záplav. Značky jsou nad úrovní zpevněné cesty a dokazují neuvěřitelné množství protékající vody. V období naší návštěvy jsou v Rakousku také velké záplavy, naštěstí voda v soutěsce nedosahuje těchto měřítek.

Používání soutěsky pro přepravu dřeva až do roku 1920 je také zajímavé zmínit. Dřevo bylo potřebné pro stavbu a těžbu soli v solných dolech v Halleinu. Cesta soutěskou nabízí pro návšrěvníka ještě jedno překvapení. Tím je most převádějící návštěvníky na druhou stranu soutěsky. Z povzdálí je pohled na něj jako procitnutí do dobrodružného filmu. Bezpečnost je zde však na prvním místě, tak nemusíte mít obavy a můžete vstoupit.

Pro návštěvníky je soutěska otevřena již od roku 1884 a v rámci programu oslav 125 výročí byla v roce 2009 připravena tzv. Mystická soutěska. Instalována zde byla speciální osvětlení, mlha a podbarvení hudebním doprovodem. Záznam události pořídila i rakouská televize ORF. Vzhledem k úspěchu a velké návštěvnosti se bude tato akce zřejmě každým rokem v srpnu opakovat.

Olomoucká botanická zahrada se nachází na poměrně velké ploše v Bezručových sadech. Celý areál je velice krásně udržovaný a je rozdělen na několik částí. Rozárium, alpinum, zahrady národů i krátkodobé expozice jarních a letních cibulovitých a hlíznatých rostlin. Botanická zahrada byla založena na přelomu 20. století a v 60. letech byla k parkovému areálu připojena část původního hradebního pásu, plocha tzv. Korunní pevnůstky v Bezručových sadech.

Celý areál je příjemným zpestřením a odpočinkovou relaxací přímo uprostřed města. Pro místní obyvatele i turisty je zahrada otevřena jeden den v týdnu zdarma (každou středu), kdy slouží místním k odpočinku a na zdejším velkém hřišti se scházejí velké počty rodičů s dětmi, především sympatických maminek. My jsme však netušili, že v botanické zahradě bude tak skvělé vyžití pro malé děti. Dorazili jsme těsně před zavírací dobou, takže pokud budete chtít, aby si dítě pohrálo, dorazte dříve. Nejlépe vstupte vchodem z ulice Jiřího z Poděbrad, u kterého jsme naší prohlídku bohužel končili.

Rozárium – z části zahrady zaujme velké Rozárium – růžová zahrada s 10 000 keři růží domácí i zahraniční produkce. Je zde soustředěno více než 670 domácích i světových odrůd. Návštěvník zde objeví sortiment růží velkokvětých, barvami zářící růže sadové, pnoucí, pokryvné a původní botanické druhy.

Alpinum – expozice na trase pevnostního valu založená v roce 1979. Dominující jsou zakrské jehličnany s nejzajímavějšími borovicemi Pinus strobus, Pumila, P. Parviflora, Adcocks dwarf a kalifornská borovice Pinus aristata s pryskyřičnými výpotky na jehlicích, rostoucí ve Skalistých horách. Zajímavým exponátem z dálného východu je jehličnan Microbiota decussata objevený až v roce 1921 a rozšířený do světových zahrad díky českým odborníkům. Alpinum doplňují v jarním období květy šafránů ( crocus ), kosatečků ( iridiocitum ) konikleců ( pulsatilla ) a mnohých dalších, jež jsou postupně střídány kvetoucími rostlinami až do pozdního podzimu.

V případě vaší návštěvy na jaře je ještě zajímavý levý břeh Mlýnského potoka, oddělujícího zahradu od zbytku Bezručových sadů. Zde rozkvétají záplavy květů sněženek, bledulí, ladoněk, dymnivek a sasanek. V květnu jsou v areálu velice zajímavé květy různých druhů rododendronů a kosatců, dominujících zase tomuto období.