Šablona | Cestopisy

Nový turistický průvodce Maroko z řady Rough Guide je celobarevný s řadou fotografií. Maroko je zemí, která mne vždy lákala k návštěvě. Nikdy jsem se zatím do Maroka bohužel nevypravil a tak mne zajímal obsah a co nabízí samotná kniha průvodce. Maroko má rozlohu o něco menší než Francie a Španělsko na nichž získalo nezávislost v roce 1956. Proto je zde patrná koloniální minulost. Co v této zemi navštívit představuje tradiční rubrika průvodců Rough Guides 27 míst která nesmíte minout. Zde je například uvedeno město Fes – údajně nejzachovalejší středověké město v arabském světě, dále město Chefchaouen s půvabnými uličkami, průsmyky v pohoří Atlasu, vodopády Ouzoud s tůněmi ke koupání, takže nečekejte jen vyprahlou zemi a také překvapí lyžování v Oukaïmeden v kontrastu s doporučovanou výpravou s velbloudy v Zagoře, M´Hamidu nebo Merzouze.
Samozřejmě zde nechybí doporučení na města Casablanca a Marrákeš.

Formát: 129×198
Vazba: brožovaná
Počet stran: 608
Vydáno: NOVINKA! 13. 8. 2014
Běžná cena: 748 Kč
Naše cena: 598 Kč

Po základních informacích je samotný průvodce rozdělen na podrobné sekce Tanger, Tetouan a severozápad, Pobřeží Středozemního moře a Rif, Fes, Meknes a Střední Atlas, Západní pobřeží: z Rabatu do Essaouiry, Marrákeš, Vysoký Atlas, Velký okruh po jižních oázách, Agadir, Souss a Antiatlas, Nejzažší jih a Západní Sahara. Každá z oblastí je pečlivě popsána, najdete zde zmíňku o všech významných památkách a doporučení na dobré stravování, místní zvyklosti a ubytování.

Celý průvodce je obsahově povedený, jako jedinou výtku bych uvedl fotografie. Myslím, že by mohli být některé fotografie zajímavější a některá místa daleko atraktivněji nafocená. Každopádně pokud plánujete cestu či se o Maroko jen zajímáte, tak kniha samozřejmě nesmí ve Vaší knihovně chybět.

Skupina tří maltských ostrovů se nachází uprostřed Středozemního moře, necelých sto kilometrů jižně od Sicílie. Zhruba trojnásobná vzdálenost je dělí od břehů afrického Tuniska. Právě poloha tohoto nejmenšího státu Evropské unie výrazně ovlivnila jeho historii, jazyk a kulturu.

Slavné období Maltézských rytířů

Přestože doložitelná historie Malty sahá do mladší doby kamenné, o čemž svědčí zbytky megalitických chrámů, to nejvíce napínavé období začíná v roce 1530. Císař Karel V. totiž umožňuje Rytířům řádu sv. Jana usadit se na ostrovech. Prozíravý panovník si byl dobře vědom rozpínavosti Osmanské říše a chtěl ochránit Evropu před tureckými vpády. Rytíři začali okamžitě stavět mohutná opevnění, která skutečně zabránila Turkům zmocnit se tohoto strategického místa a učinit z něho svoji základnu. Nejdůležitější střetnutí se odehrálo v roce 1565 a je známé jako „Velké obléhání“. Čtyři měsíce se méně početní Rytíři a místní obyvatelé úspěšně bránili vojskům osmanského vůdce Sulejmana. Po svém vítězství se řád vrhl s nadšením do dalšího rozvoje Malty a nastala zlatá éra kultury, architektury a umění.

Málo místa pro tolik lidí

Hustota obyvatel těchto malých ostrovů je asi desetkrát větší než v České republice, Malta patří mezi pět nejhustěji zalidněných států světa. Ve městech žije devadesát procent populace. Země trpí nedostatkem prostoru, což je patrné na první pohled. Pokud pominu zemědělsky orientovaný ostrov Gozo, při jízdě autem téměř nenarazíte na samoty, pořád projíždíte zastavěnou oblastí. Vesnice a města tu tak nějak splývají a nejsou mezi nimi hranice.

Pozor na jízdu vlevo a hustý provoz

V průvodcích najdete, že si řidiči na jízdu vlevo celkem rychle zvyknou. Mně osobně to trvalo trochu déle. Nejhorší bylo řadit levou rukou, nepříjemně se mi odbočovalo vpravo. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že na kruhových objezdech se při výjezdu nebliká. Maximálně se signalizuje, že se pokračuje po objezdu dál. Maltský styl jízdy je podobný jako v jiných jihoevropských státech. Místní řidiče zaručeně naštvete, pokud zastavíte na stopce nebo pojedete v nepřehledném úseku pomalu. Chce to klid, je zbytečné se rozčilovat nad něčím, co nezměníte.

Nejkatoličtější země světa

Ústava Malty definuje katolicismus jako státní náboženství, ke katolické víře se hlásí více než 95 procent obyvatel. V zemi, jejíž rozloha nedosahuje ani velikosti Prahy, slouží věřícím téměř 400 kostelů. Malťané s nadsázkou prohlašují, že mohou jít každý den v roce do jiného kostela. Víra se projevuje i v běžném životě obyvatel, kalendář je plný katolických svátků a slavností. V zemi jsou zakázány interrupce a rozvody byly povoleny až v roce 2011.

Pánbůh zaplať za angličtinu

Maltština je centrem pozornosti mnoha jazykovědců, neboť je jediným semitským jazykem Evropy. Jde o arabský dialekt ovlivněný italštinou i angličtinou. Kupodivu se však píše latinkou. Díky přítomnosti Britů má však Malta i druhý úřední jazyk, který ovládá velká část místních. Malťané dokážou z angličtiny dokonale profitovat, o čemž svědčí velký počet
jazykových škol. Na každém kroku jsme viděli reklamy na jazykové kurzy, které lze kombinovat s koupáním a relaxací.

Ochutnejte „pastizzi“

Při svém pohybu po Maltě narazíte pravděpodobně na obchody s nápisem „pastizzeria“. Jde o taková malá pekařství, jež nabízejí slané maltské pečivo z listového těsta. Nejčastěji je naplněno tuňákem, ricottou, hráškem, špenátem či šunkou. Velmi levné „pastizzi“ (1-3 euro za kus) jsme si velmi oblíbili a vždy se ně těšili. Ale pozor, v turistických centrech se tyto obchůdky moc nenacházejí, je třeba navštívit lokality s převahou místních obyvatel.

Tipy na výlet

Za čtrnáct dní pobytu jsme Maltu procestovali celou, dvakrát jsme se vydali trajektem na ostrov Gozo a jeden den strávili na malém ostrůvku Comino. Oběma ostrovům se budu věnovat v jiném článku. Vybral jsem pár míst, na něž byste podle mě při své návštěvě ostrova Malta neměli zapomenout.

Valetta

Vstup do opevněného hlavního města je možný pouze městskou bránou u centrálního autobusového nádraží. Vjezd aut bez povolení je zakázán a nemilosrdně pokutován. Vůz lze zanechat na několikapatrovém placeném parkovišti v blízkosti brány. Většina ulic v historickém jádru je přeměněna na pěší zóny. Na rozdíl od jiných středověkých měst jižní Evropy chybí ve Valettě křivolaké uličky, to však nic nemění na jejím šarmu a eleganci. Od roku 1980 je zapsána na seznamu UNESCO. Pokud budete unaveni procházkou po městě a památkách, zajděte jako my do 5D kina na ulici Old Bakery Street, kde každou půlhodinu běží skvěle natočený dokument o historii Malty. Výstavbu kina mimochodem financovala Evropská unie z fondu na podporu rozvoje cestovního ruchu.

Trojměstí (Three Cities; Cottonera)

Jde o souhrnný název pro tři malá města ležící východním břehu zálivu Grand Harbour. Vittoriosa (Birgu), Senglea (Isla) a Cospicua (Bormla) jsou opevněná sídla vystavěná na útesech nad několika zálivy. Pokud se rozhodnete Trojměstí navštívit, určitě nebudete litovat.

My jsme si pronajali úzký třípatrový byt z 15. století v centru Sengley a mohli tak zblízka vychutnávat atmosféru města. Na večerní posezení se sklenkou červeného a výhledem na osvětlený přístav budeme ještě dlouho vzpomínat.

Mdina

Bývalé hlavní město si za své sídlo vybrali již Římané, kteří mu dali jméno Melita. Pozdější arabský název Medina měl již blízko k dnešnímu pojmenování. Mdina je tichým vylidněným městem, takovým skanzenem, v němž narazíte spíše na turisty než na místní obyvatele. V ulicích města na vás dýchne středověk tím nejsilnějším kouzlem. Abych nezapomněl, pokud chcete poznat i černé stránky středověku, určitě navštivte muzeum útrpného práva „Mdina Dungeons“ naproti informačnímu centru. Citlivější povahy nechť raději do podzemí nevstupují.

Marsaxlokk

Malé rybářské městečko na jihovýchodě Malty je nejlepší navštívit v neděli, kdy se ve zdejším přístavu koná hlavní rybí trh. Pokud si přivstanete, nebudete litovat. Vašemu zraku se naskytne pohled na čerstvé ryby a další mořské živočichy všech velikostí, tvarů a barev. Nechybí ani nabídka ovoce, zeleniny a řemeslných produktů z maltských ostrovů. Při procházce trhem si určitě všimnete pestrobarevných rybářských lodiček kotvících v malebné zátoce. Říká se jim „Luzzu“ a některé z nich zdobí pár očí na přídi, který má rybáře chránit před nehodami a nepřízní moře.

Playmobil FunPark

Pokud se chystáte na Maltu s dětmi, navštivte zábavný park, který je součástí továrny na výrobu hraček. Leží na samém jihu ostrova v blízkosti mezinárodního letiště Luqa.. Celý park je vlastně takovou obrovskou hernou, v níž jsou nejmladší generaci k dispozici snad všechny figurky tohoto světoznámého výrobce. Příjemně nás překvapilo velmi nízké celodenní vstupné 2,40 euro na dítě, dospělí platí polovinu. Jediný možný východ je přes obchůdek, což je výborný marketingový tah Playmobilu. Jestliže sháníte nějaký dárek, můžete zde nakoupit kompletní sortiment firmy za zvýhodněné ceny.

Mosta vděčí za zázrak Bohu ……..a také Čechům

Zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie, též nazývaný Rotunda, je dobře viditelný snad ze všech částí ostrova. Pro Malťany má tento chrám, jehož kopule je 4. největší na světě, symbolický význam. Během náletů v roce 1942 jeho střechou propadla 200 kilogramů těžká bomba, která k překvapení všech nevybuchla. Událost se do dějin zapsala jako „Mostský zázrak“. Svůj podíl na tom ale měli i nuceně nasazení Češi, kteří bombu v rámci sabotáže naplnili pískem. Město stojí za návštěvu i kvůli své maltské atmosféře, neboť turistů je zde skutečně poskrovnu. A nezapomeňte přímo naproti Rotundě ochutnat „pastizzi, to místní prý patří k těm nejlepším.

« ‹ z 2 › »

Když jsem si vzal průvodce po Vietnamu poprvé do rukou, říkal jsem si co vlastně o této zemi vím? Asi každému se vybaví válka ve Vietnamu, Pangasius z řeky Mekong s legendou, přizpůsobiví trhovci v ČR specializující se dnes většinou obchodům tzv. večerkám. To je stručný souhrn, který napovídá velkou omezenost a neznalost této země. Byť dokáži vyjmenovat několik měst Vietnamu, tak přesto neznám turistické atrakce a kde by bylo možné po této zemi cestovat.

Formát: 129×198
Vazba: brožovaná
Počet stran: 514
Vydáno: NOVINKA! 18. 7. 2014
Běžná cena: 698 Kč
Naše cena: 558 Kč

Jak jsem se dozvěděl z průvodce tak velké množství turistů se spokojí s prohlídkou měst Hanoje, Ho Či Minova Města a dalších rychle se měnících oblastních center, což je velká škoda, protože největším lákadlem je zdejší příroda. V úvodu knihy nechybí 27 míst která nesmíte minout a tak bych vyjmenoval některá z nich. Když jsme u přírodních atrakcí tak průvodce doporučuje jezero Lak s projížďkou kánoí, deltu Rudé řeky, plavbu zátokou Ha Long mezi tisíci vápencovými ostrůvky, pláže k odpočinku na ostrově Phu Quoc nebo krasový Geopark Dong Van v blízkosti hranice s Čínou. Z památek je to například pevnost v Hué, pagoda Long Son v Trang, Chamské věže My Son jako pozůstatek kdysi mocné říše Champa atd.

A jak se dělí samotný knižní průvodce? Ten je rozdělen na části s obsáhlým přehledem a to Ho Či Minovo město a okolí, Delta Mekongu, Centrální vysočina, Jižní pobřeží, Centrální pobřeží, Severní pobřeží, Hanoj a okolí, Vzdálený sever.

Na konci knihy se dozvíte třeba pár slov z vietnamštiny nebo se dozvíte o historických událostech, které jsou k přečtení velmi zajímavé. Rozhodně jsem v knize nalezl hodně zajímavých míst co by stály za návštěvu a Vietnam se může rozhodně stát populární destinací stejně jako je dnes například nedaleké Thajsko.

Nový průvodce po Norsku z edice Rough Guides nabízí přehledné informace a množství fotografií pro inspiraci. Z knihy se dozvíte zajímavé informace o místech, o kterých jste některé podrobnosti nevěděli a opět vás bude tato země lákat k návštěvě i když jste ji navštívili před mnoha lety jako já či nikoliv. Norsko – tato fascinující severská země s historií odvážných Vikingů a fenoménem ohromujících fjordů nebo velkolepých ledovců je zemí kam jezdí turisté za různými cíly. Může to být např. možnost kempování ve volné přírodě, rybolov, návštěva polárních oblastí atp.

Formát: 129×198
Vazba: brožovaná
Počet stran: 448
Vydáno: NOVINKA! 18. 7. 2014
Běžná cena: 598 Kč
Naše cena: 478 Kč

V samotném průvodci je představeno obrázkově s popisem 24 míst které nesmíte minout. Z nich bych jmenoval například město Bergen s řadou starobylých budov, jízda železnicí Flåmsbana z hor k břehům fjordů, Vigelandův park v Oslo plný úchvatných soch, Andenes, pozorování verlyb podél Vasterålských ostrovů nebo pěší túry v Národním parku Jotunheimen.

Po úvodní části knihy a základních informacích je samotný průvodce rozdělen na části Oslo a Oslofjord, Jih, Střední Norsko, Bergen a západní fjordy, Z Trondheimu na Lofotské ostrovy, Severní Norsko. Největší počet stran je věnován kapitole Bergen a západní fjordy. Každá kapitola obsahuje několik podsekcí, které bohatě a detailně popisují veškeré turistické atrakce a možnosti spojené s cestováním.

Na konci knihy objevíte kapitolu Souvislosti, kde se dozvíte historická fakta. Z této části knihy mne především překvapili zdejší legendy a představení mytologie s obry, elfy a nejrůznějšími bohy. Na to navazují Vikingské tradice a zvyky. V knize je i pár slovíček z norštiny a ty se mohou také hodit. Průvodce je velice zdařilý !!

V Hongkongu jsou zajímavé městské parky v centru města. Vedle rušných ulic a tyčících se mrakodrapů zde nalezneme nádherné parky a také malou zoologickou zahradu. Můžete spatřit i volně poletující druhy papoušků, kteří však nejsou expozicí, ale důkazem fantastické přírody obklopující celé město.

Hongkongská zoologická a botanická zahrada

Je otevřena denně do 19:00 hodin, vstup je zdarma a leží na ostrově Hongkong vedle velice strmé ulice Glenealy Street. Nedaleko se nachází nástupní stanice lanové dráhy Peak Tram na Victoria Peak.

Zoo je velice skromná, samotné prostředí plné nejrůznějších palem a banánovníků však působí pro evropana již tak dosti atraktivně. Jedná se o příjemnou procházku mezi voliérami především ptáků a opic. Zajímavá je ukázka močálu s kvákajícími žábami a cedulkami, pozor nebezpečí horečky dengue s přeškrtnutým komárem jakožto přenositelem této nemoci. To přidá na klidu, když máte repelent na hotelovém pokoji. Komáři zde naštěstí nikde nejsou. Botanická zahrada je také vhodně zakomponována do celého parku.

Kowloon Park

Vstup sem je zdarma a park je otevřen denně do 24:00 hodin. I přesto, že jsme šli kolem, tak návštěvu v nočních hodinách jsme nezkoušeli. Ve dne jsem ho prošel individuálně a je opravdu krásný. Naleznete zde oázu klidu. Park je vedle stanice metra Tsim Sha Tsui (A1 východ) a hlavní vchod je z ulice Nathan Road. V parku najdete několik pěkných zákoutí s vodotrysky a květinovou výzdobou, překvapí i voliéry s plameňáky a vodním ptactvem. V areálu je i komplex venkovních a krytých plaveckých bazénů.

Park Hongkong

Je otevřen denně do 23:00 hodin, vstup je zdarma a nachází se také na ostrově Hongkong. Je vzdálen 10 minut chůze z botanické zahrady, dostaneta se sem také nejlépe ze stanice MTR Admiralty. V parku je zajímavá voliéra Edwarda Youdeho (otevřena do 17:00), kde jsou pěšiny vedoucí napodobeninou deštného pralesa s množstvím papoušků. V parku se nachází i Muzeum čajového porcelánu (10:00 – 17:00 denně mimo středu). Sídlí v nejstarší koloniální budově v Hongkongu – Flagstaff House. Budova pochází z let 1844-1846 a naleznete zde na 3000 exponátů spojených s přípravou čaje.

Hong Kong Wetland Park

Není městským parkem, jedná se o chráněnou oblast za městem. Je otevřen denně mimo úterý od 10:00 – 17:00 hodin. Vstupné je 30 HKD a můj první park co jsem měl nastudován a připraven k návštěvě jsem nakonec nenavštívil. Park leží na ploše 61 hektarů slaných mokřin v oblasti Nových Teritorií (New Territories) nedaleko hranice s Čínou. Dostanete se sem vlakem linky West Rail Line ze zastávky v Tin Shui Wai odkud musíte pokračovat vozy LRT (Light Rail Transit) až ke stanici Wetland Park Station. Mokřiny jsou významné zimováním početných skupin ptáků od listopadu do března. Návštěvníci zde najdou spoustu pěšin, mostků, pozorovatelen a mangrové porosty s množstvím vodních živočichů. Vidět zde můžete i plovoucí hady, na které si musíte dát pozor. V návštěvnickém centru jsou k vidění i akvária.

Z parků to není jistě v cestopise celý výčet. V Hongkongu je několik dalších neméně zajímavých městských i mimoměstských přírodních parků.

Do rukou se mi dostal nový turistický průvodce Rough Guides Florida. Tato část USA mne moc k návštěvě nelákala, říkal jsem si, že není pro mne až tak atraktivní. Nicméně po shlédnutí celobarevného průvodce s množstvím fotografií a obsáhlým popisem všech atraktivních míst jsem změnil svůj názor a co nevidět půjdu hledat „letenky .(letenky Florida)“:[229-levne-letenky.php] pro nejbližší odlet na Floridu.

Již úvodu knihy zjistíte, že ročně navštíví Floridu více jak 80 miliónů turistů. Představeno je zde také 15 největších zajímavostí jako je například Key West s atmosférou karibského města, setkejte se s aligátory v NP Everglades, opalujte se na vyhlášené Miami Beach či vyražte do zábavního parku Walt Disney World. To jsou samozřejmě jen některé ze zajímavých tipů.

Formát: 129×198
Vazba: brožovaná
Počet stran: 488
Vydáno: NOVINKA od 21. 5. 2014
Běžná cena: 688 Kč
Naše cena: 550 Kč

Základní informace nabízejí opravdu užitečný přehled od cestování dopravními prostředky po možnosti stravování a informace o počasí v jednotlivých měsících.

Samotný průvodce se dělí na 9 částí a to na Miami, Florida Keys, Everglades, Jihovýchod, Sarasota a jihozápad, Orlando a Disney World, Severovýchod, Tamba Bay a severozápad, Panhandle. Každá část dokonale popisuje danou oblast a nabízí také informativní mapky.
Přidané fotografie k oblastem také zlepšují celý dojem při čtení této knihy a dodávají tak lepší představivost o určité oblasti.

„Ve Valticích vezmi děti na Stezku bosou nohou, pěkně se tam vyblbnou.“ Tak přesně tato slova pronesla moje sestra po návratu z jižní Moravy. A protože jsme následující víkend měli trávit v Perné u Mikulova, zahrnuli jsme „Barfußweg“ do našeho itineráře. A skutečně jsme se tak už dlouho nepobavili.

Chůze naboso je zdravá, vědí Rakušané

Barfußweg (cesta naboso) je v německy mluvících zemích velmi vyhledávanou aktivitou, při níž děti i dospělí prochází naboso zážitkovou trasu plnou různých atrakcí a překážek. Chůzí naboso uprostřed přírody si člověk zlepší duševní i tělesnou kondici a rovněž pohybové dovednosti. Stezky navíc dokážou velmi dobře podpořit turistický ruch v daném regionu.

Začali jsme u Rajstny

Nejlepším přístupovým místem ke stezce je kolonáda na Rajstně, k níž jsme se dostali autem po silnici vedoucí z Valtic do rakouského Schrattenbergu. Nastoupit na stezku můžete také od Muzea železné opony, nebo od hraničního přechodu Valtice – Schrattenberg. Bloudit určitě nebudete, neboť vám bude cestu ukazovat bosý panáček Berti s červenou čepičkou. Za vybudováním stezky stojí radnice ve Schrattenbergu, která jí postavila díky dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Všechny lákavější zastávky jsou na rakouské straně, neboť čeští památkáři měli údajně k projektu určité výhrady.

Naboso jenom na zastávkách

Od Rajstny vycházíme hrdě naboso po asfaltové silnici. Boty nandáváme po chvilce zpět na nohy, neboť jsme podcenili rozehřátý štěrkopísek na polní cestě a navíc by se nám cesta časově výrazně protáhla. Samozřejmě jsme je sundávali na jednotlivých „zážitkových“ zastávkách, podobně jako většina ostatních. Viděli jsme i turisty, kteří procházeli celý okruh bez bot, ale většinou šlo o dospělé Rakušany.

Pozor na skluzavku

Velký pozor dejte na zastávce číslo 9 označenou jako „Schody pocitů“. Sjíždí se k ní po asi pět metrů dlouhé prudké skluzavce, na níž musíte brzdit. Pokud ne, skončíte zaručeně na břiše. Náš malý syn ji sjížděl dvakrát a pokaždé skončil sedřený v oblázcích. Ale dětem některé věci nevysvětlíte. Já sám jsem jen tak tak unikl pádu, podobně dopadla i manželka. Opačné starosti než my měla jedna Rakušanka, která podcenila šíři skluzavky ve střední části a její prostorově výraznější pozadí jí neumožňovalo pokračovat v cestě. Za hlasitého doprovodu kamarádek se jí ale nakonec podařilo dostat až dolů.

Průchod hlubokým bahnem aneb náhradní oblečení s sebou

V nejnižším bodě stezky, přímo u vesnice Schrattenberg, se nalézá zastávka číslo 11 „Místo pocitů“. Hned vedle kiosku s občerstvením začíná bahnitá, asi půl metru hluboká strouha lákající k objevování. Prosby ve stylu „hlavně se nezadělejte“ nemají cenu, prolézt se bahnem je obrovské lákadlo. Bohužel vodnaté bahno prostě cáká a jsme špinaví všichni tři. Jen manželka kroutí z dálky hlavou a ptá se, kolik let mi vlastně je. Náhradní oblečení nemáme a tak pereme. Z kiosku se na nás usmívají rodiče, kteří prý již dosušují. Předvídaví Rakušané umístili kiosek na správné místo, většina rodin s dětmi se zde skutečně pozdrží. Při sušení si ale můžete vyzkoušet pocity při chůzi po kamínkovém bludišti. Vaše čichové buňky zase procvičíte při minitestu z vůní rostlin.

Další zajímavá místa na stezce

Na dalších stanovištích si můžete vyzkoušet chůzi po různě velkých kamíncích a oblázcích umístěných u minirozhledny s výhledem do třech zemí – Česka, Rakouska a Slovenska. Děti si jistě pohrají v ohromném vinařském sudu přestavěném na domeček, budou skákat po muchomůrkách, překonají visutou lávku nebo přejdou poslepu paměťovou cestičku. Dospělí jistě ocení velmi pěkně upravenou kulturní krajinu plnou vinic a slunečnicových políček, do níž je stezka citlivě zasazena.

I po letech se těší Chorvatsko a zdejší dovolená ve většině případů u moře, veliké oblibě turistů.
Jet k Jadranu neboli Jaderskému moři je stále lákavé a spousta míst je stále turisticky „neobjevena“. Známá letoviska, ale i stará historická města s neutuchajícím pulzem života jsou také v neustálém hledáčku letních návštěvníků. Ještě nevíte kam vyrazíte k moři? Představíme Vám malý přehled oblíbených, ale i méně známých oblastí.

Chorvatsko je ze správního hlediska rozděleno na 21 tzv. žup. Chorvatsko nemá mnoho písečných pláží, ale většinou oblázkových, přesto je vyhledávaným místem turistů a to také především pro čistou a průzračnou vodu. Vždyť mnoho zdejších letovisek je právem označeno prestižní modrou vlajkou za čistotu moře.

Istrie – poloostrov na severu země

Oblíbené místo turistů, dosahem z ČR dá se říci nejbližší cesta k moři. Teplota vody zde mnohdy nedosahuje hodnot jako v jižnějších částech Chorvatska, přesto tato přímořská oblast láká stále turisty a to také díky bohaté a rozmanité minulosti. Po staletí se zde střetávaly chorvatské, italské a slovinské vlivy. Více jak čtyřista let bylo území pod benátskou správou a pak součástí habsburské monarchie. Zdejší malebná historická městečka, ale nabízejí ještě starší historické vlivy, oblíbeným cílem turistů je město Pula s řadou římských a středověkých památek. Patrně nejznámější je římský amfiteátr. Centrem cestovního ruchu na Istrii je starobylé město Poreč s památkou na seznamu UNESCO, byzantskou Eufraziovou bazilikou ze 6. století.
Pro Istrii je typická řada rozsáhlých hotelových komplexů, nabízejících velice kvalitní služby. Z dalších oblíbených míst lze jmenovat Umag, Rovinj, NoviGrad a Medulin.

Oblast Kvarner s ostrovy

Severní část Chorvatska je stejně tak dobře dostupná z ČR jako Istrie. Kvarner odděluje Istrijský poloostrov od Dalmácie. Pobřeží se táhne od města Rijeka až po město Karlobag na jihu oblasti. Z přímořských letovisek na pobřeží je patrně nejvyhlášenější Crikvenica s pláží Crni molo, která je jednou z nejznámějších písečných pláží zdejší Crikvenické riviéry. Nejvíce navštěvované jsou však zdejší Kvarnerské ostrovy Krk, Lošinj, Rab,Cres a nejjižnější ostrov Pag. Na pobřeží dominují pusté a holé Velebitské hory jižněji zakončené turisticky vyhledávaným národním parkem Paklenica zasahujícího do Dalmácie.

Oblast Dalmácie – známé riviéry i ostrovy

Teprve zde pro mnohé turisty začíná pravá dovolená u moře. Oblast s většinou nejteplejším mořem je vyhledávaným cílem turistů. Nevýhodou je větší vzdálenost od ČR oproti severnějším oblastem Chorvatska. Dalmácie je rozdělena na tři části, severní, střední a jižní Dalmácii. Mimo pevninu jsou velice oblíbené také ostrovy lemující jadranské pobřeží. Jsou to např. ostrovy Dugi otok, Brač, Hvar, Korčula a ostrov Mljet, byť nejjižnější, tak nejvíce zalesněný ostrov.

Severní Dalmácie – oblíbenou oblastí je Zadarská riviéra se známým starobylým městem Zadar, které má zasloužilý přídomek „Malý chorvatský Řím“. Poblíž je velice vyhledávané letovisko Borik zvané též Puntamika, se starou lázeňskou tradici. Na sever od Zadaru, nedaleko městečka Nin je málo známá oblast s perfektními písečnými plážemi, ideální pro rodiny s dětmi, kde díky mělkosti vody dosahuje teplota vody vyšších hodnot než kdekoliv jinde. Využít zde můžete také relaxační terapii léčivým bahnem. Z ostatních letovisek jsou známá města Biograd na Moru, Pakoštane a Šibenik s impozantní katedrálou sv. Jakova, zapsanou v UNESCO. Oblíbené jsou ostrovy Ugljan, Murter nebo Dugi otok Zdejším fenoménem je však Národní pak Kornati – chráněné souostroví je atrakcí stejně jako vodopády řeky Krka, které né každý hodnotí pozitivně, vzhledem k jejich turistické propagaci a vysokému očekávání, ale také k vyššímu vstupnému.

Střední Dalmácie – to je snad nejznámější riviéra, a to Makarská riviéra. Kdo tam nebyl? No byla tam většína turistů co navštívila Chorvatsko, přesto je stále oblíbeným místem pro dovolenou a nabízí řadu zajímavých míst pro ubytování. Brela, Baška Voda, Makarska, Tučepi, Podgora, a Živogošče to jsou velice známá místa riviéry. Méně známý je například Drvenik. Ubytování Drvenik nabízí zajímavé klidné místo pro vaše ubytování na okraji této riviéry.
Centrem střední Dalmácie je druhé největší město Chorvatska, Split. Město vzniklo v okolí paláce císaře Diokleciána ve 4. století našeho letopočtu, který je zapsán na listinu světového kulturního dědictví UNESCO stejně jako starobylé centrum nedalekého města Trogir.
Z ostrovů jsou turisty nejoblíbenější Brač a Hvar.

Jižní Dalmácie – centrem je město Dubrovník a zdejší Dubrovnická riviéra. Město patří k nejvýznamnějším a nejnavštěvovanějším turistickým destinacím a již od roku 1979 je také Dubrovník na seznamu UNESCO. Město má dobrou geografickou polohu a funguje celoročně jako klimatické lázně. V létě je vyhledávanou destinací také proto, že v průběhu roku zde slunce svítí až 2 554 hodin.
Oblíbenou perlou Jadranu kam zavítá stále více turistů je poloostrov Pelješac s městečkem Orebič. Vyhlášený je především svými krásnými plážemi.
Apartmány Orebič mohou být ideální volbou pro strávení příjemné dovolené.
Nedaleký ostrov Kočula má zase přívětek ostrov Marco Pola, přívětek slavného cestovatele naznačuje bohatou historii a ojedinělost tohoto ostrova. V blízkosti stejnojmeného města leží jedna z nejkrásnějších písečných pláží Chorvatska – Vela Pržina.

Chorvatsko je ideální místo pro dovolenou. Nabízí nepřeberné množství malebných zátok, některých osamocených a jiných zaplněných turisty, množství úchvatných měst se skvostnými památkami a hlavně průzračné teplé moře lákající ke koupání. Vyběr lokality je na každém, záleží co kdo preferuje, či jaké místo ho okouzlí.

Apartmány Chorvatsko

« ‹ z 2 › »

Návštěva hradu Špilberk v Brně je jistě zajímavá. Rozhodně ale navštivte nejzajímavější prohlídku na hradě, kasematy. Kasematy prezentují unikátní barokní pevnostní stavitelství a zároveň historicky proslulé vězení, kde ukázky mučících nástrojů a figuríny dodávají místu hrozivý nádech.

Byť Brňák, tak jsem kasematy nikdy nenavštívil. A tak jsem jednoho dne vzal své děti. Respektive navštívil před mnoha lety jako účastník jedné firemní párty, ale to bylo bez prohlídky, pouze s posezením v těchto prostorách s nepříliš zajímavým koncem pro zdejší expozici.
Prohlídková trasa v kasematech je na úrovni dvou pater.

Parkování

Pokud plánujete výlet tak doporučuji o víkendech a svátcích parkovat v jednosměrné ulici Pelicova, bývá zde volno a parkování je zdarma. Odtud můžete vyjít parkem až k hradu. Ve všední dny je parkování problematičtější.

Historie kasemat

Samotný hrad byl založený v druhé polovině 13. století. Přestavbou dokončenou roku 1742 se změnil v mohutnou barokní pevnost. Na tom se podílel stavitel plukovník ing. Pierre de Rochepin, který hrad přepracoval především pro vojenské účely tehdejšího Rakouska – Uherska. V rámci reforem rakouského vězeňství udělal v roce 1783 císař Josef II ze Špilberku vězení pro nejtěžší zločince.

Po nezbytných úpravách zde byli umístěni roku 1784 první vězni. Koncem tohoto roku také padlo rozhodnutí využít i spodní patro kasemat pro odsouzené na doživotí. Zde byly ty nejhorší podmínky. Patro severních kasemat se tedy nazývá tzv. josefínský trakt. Již roku 1790 zrušil nástupce Josefa II, Leopold II. zdejší věznění doživotně odsouzených včetně trestu přikování a zmírnil podmínky pro odsouzené. Horní patra kasemat však přidal jako vězení a tak se tento trakt nazývá tzv. leopoldinský. Tyto patra sloužila jako vězení až do 30. let 19. století.

Soužití vojenské pevnosti a rozrůstající se věznice pod civilní správou přinášelo řadu problémů a vzájemných neshod. Vojenské využití bylo oficiálně ukončeno roku 1820 a to především zničením důležitých částí pevnostního systému vojskem císaře Napoleona z roku 1809. Věznici na Špilberku zrušil až v roce 1855 František Josef I.a hradní prostory opět sloužili vojenským potřebám jako kasárny i vojenská věznice po více jak 100 let.

Kasematy byly zpřístupněny veřejnosti již v roce 1880 a těšili se velkému zájmu návštěvníků. Už při otevření byly opředeny řadou romantických a především hrůzostrašných mýtů a legend, které se však nezakládali na historické skutečnosti. Zajímavých úprav se ještě dočkali kasematy za 2. světové války, kdy sloužily pro německé vojáky zároveň i jako kryt.

Současná prohlídka

V kasematech zaujmou především hromadné cely pro 8 – 50 osob. Těchto cel je zde spousty a u každé jsou zde zajímavé popisky. V cele pro 23 vězňů je zajímavá expozice mučících nástrojů, připomínající jednu z nepravdivých legend o špilberských mučírnách. V některých celách jsou i figuríny věznů, které dotvářejí celou atmosféru. Při naší návštěvě to trochu vyděsilo mé děti, takže raději opatrně s malými dětmi. Snad expozice vydrží pro veřejnost co nejdéle a nebude se řadu let opět rekonstruovat, v jedné z částí totiž protékala stropem voda.

Zajímavou částí je také kryt z konce války pro německou armádu spolu s torzem rozvodné desky telefonní ústředny.

Zajímavé je horní patro budovy zadního příkopu, kde byli pravděpodobně vězněni ti nejznámější vězňové a to především političtí. Před rokem 1783, kdy zde nebyla ještě zřízena oficiální věznice, zde byl vězněn vůdce pandurů baron Trenck, který zde patrně zemřel roku 1749. Tento legendární plukovník je také opředen řadou mýtů spojených s jeho úmrtím, zvláště pak ve spojení s Kapucínskou tradicí pohřbívání. Doporučuji také navštít proto Kapucínskou hrobku v Brně, kde můžete barona Trencka spatřit !!

Tato „noblesní kráska“ se nachází na samém jihozápadě Iberského poloostrova, je správním a zároveň největším centrem autonomní oblasti Andaluzie. Leží v údolí životodárné řeky Guadalquivir, pouhých 6 metrů nad hladinou moře. Sevilla každého zaručeně okouzlí svým šarmem, otevřeností a nabídkou kulturních aktivit.

Nejbohatší město „Zlatého věku“

Svoje nejslavnější okamžiky město zažívalo v 16. století, kdy se mu dostalo jedinečného privilegia. Jako jediné totiž mohlo obchodovat s „Novým světem“, jak se tehdy Americe říkalo. V praxi to znamenalo, že výhradně ze Sevilly mohly vyplouvat lodě do zámoří a pouze do místního přístavu mohly být dováženy tamní suroviny. Sevilla zažívala skutečně obrovský rozkvět a ve své době patřila k nejbohatším městům starého kontinentu. Na konci 16. století byla Sevilla se svými 140 tisíci obyvateli suverénně nejlidnatějším městem Španělska.

Gotická katedrála s věží Giraldou

Místní katedrála Santa Maria de la Sede (sv. Marie ze Sevilly) se stavěla více než sto let a byla dokončena na začátku 16. století. Ve své době byla největší sakrální stavbou světa, neboť svojí velikostí překonala i chrám Hagia Sofia v Istanbulu, který tento primát držel plných tisíc let. I když je v současnosti až na třetím místě pomyslného žebříčku, stále jde o neuvěřitelně rozlehlý komplex. Když jsme se ocitli před katedrálou, střídali se u nás pocity úcty a nicotnosti. Nedovedli jsme si ani představit, jak asi museli k nebeskému chrámu vzhlížet obyvatelé či návštěvníci města před pěti sty lety.

Největší historické cennosti skrývá stavba ve svém interiéru, kde se nachází honosná hrobka Kryštofa Kolumba a Královská kaple, v níž odpočívá řada členů kastilské královské rodiny. Z katedrály je přímý vstup do renesančně upravené 105 metrů vysoké zvonice, která je známá jako Giralda. Stojí na místě bývalého minaretu a její silueta nemůže chybět na žádné turistické fotografii. Na věž nevede schodiště, ale pozvolné šikmé obvodové rampy, které měly umožnit průjezd dvěma jezdcům na koních. Nám trval výstup asi dvacet minut. Trocha fyzické námahy a dvacet minut času určitě stojí za to, neboť hezčí pohled na Sevillu asi jen těžko najdete.

Královský Alcázar

Alcázar je jedním z nejkrásnějších paláců ve Španělsku. Byl postaven na místě vizigótské baziliky již v 9. století, nicméně největšího rozšíření se dočkal až za vlády maurského vůdce Al-Mutamida ve století jedenáctém. Nejvíce staveb bylo postaveno arabskými staviteli v mudéjarském slohu, část z nich má gotické prvky. Mimochodem, tento palác je nejstarší královskou rezidencí na území Evropy.

Archív Indií

Indický archív (Archivo General de Indias) je příkladem španělské renesanční architektury. Založil ho v roce 1785 španělský král Karel III., neboť pokládal za vhodné shromáždit na jednom místě všechny dostupné informace o španělských koloniích. Obsahuje velmi cenné archivní dokumenty ilustrující historii španělské říše v Americe a na Filipínách. O jedinečnosti
této památky svědčí i to, že ji v roce 1987 zapsala organizace UNESCO spolu s Alcázarem a katedrálou na seznam kulturního dědictví.

Plaza de Espaňa – nejkrásnější náměstí Španělska

Příběh tohoto náměstí je příběhem znovudobytí slávy tohoto města. Po odchodu Španělů z amerických kolonií přišla Sevilla o své výsostní obchodní postavení. Začalo pro ni neradostné období útlumu a vzpomínek na dávno zašlou slávu. Lesk a věhlas městu vrátily až dvě významné události 20. století. Shodou okolností šlo o světově významné výstavy. První z nich byla ibero-americká výstava v roce 1929 a druhou EXPO 1992.

Náměstí Plaza de Espaňa byla nově vystavena jako hlavní sídlo ibero-americké výstavy v roce 1929. Měla návštěvníky ohromit svou grandiózní velikostí, barevností a ojedinělou architekturou. Náměstí se zahradami a přilehlými pavilony jednotlivých zemí se staly jedním z největších projektů evropské architektury minulého století. Během několika let byly postaveny desítky staveb a parků nesmírné historické hodnoty. O této události se samozřejmě vědělo i v tehdejším Československu. Na výstavu se vydal vlakem i spisovatel Karel Čapek, jenž své zážitky popsal čtenářům ve své knize Výlet do Španěl. A právě Seville věnuje největší a podle mě i nejpoutavější část.

Můj tip – šarmantní čvrť Santa Cruz

Asi nejpopulárnější čtvrtí Sevilly je Santa Cruz, která byla do roku 1483 sídlem místní židovské komunity. Návštěvník ji nalezne celkem snadno, neboť je ohraničena katedrálou, Alcazarem a městským parkem „Jardines de Murillo“, pod nímž je podzemní parkoviště. Čtvrť je plná úzkých uliček, vybělených domů, rodinných paláců s krásnými balkony, tepanými mřížemi a malými, květinami zarostlými terasami. Občas uličky vyústí v malá náměstí s pomerančovníky a šumícími kašnami. Návštěvník se v mysli lehce přenese do časů legend, soubojů, intrik a milostných vztahů. Kdybychom neměli nabitý itinerář, strávili bychom tu jistě celé hodiny.

„Quien no ha visto Sevilla, no ha visto maravilla“

„Kdo neviděl Sevillu, neviděl zázrak“, říká velice trefně jeden ze španělských citátů. Vznešenost a krása Sevilly se snad ani nedá popsat slovy, to se prostě musí vidět. Je to město plné historie, umění, radosti a barev. Tak si ten „zázrak“ dojeďte nebo ještě lépe doleťte prohlédnout. Město zažívá opravdovou renesanci a byla by škoda u toho chybět. A jedna rada na závěr. Sevilla vás ráda přivítá celoročně, ale v letních měsících se připravte na teploty okolo 40 stupňů ve stínu. Já osobně doporučuji k návštěvě jarní měsíce, kdy město se svými parky nádherně rozkvete.