Šablona | Cestopisy

Přinášíme výběr nejdůležitějších rad na cestu do Řecka, je vhodné si je na cestu vytisknout či si je přečíst a nastudovat.

Telefonní čísla
===============

centrální tísňové volání – 112,
první pomoc – 166,
lékařská pohotovost – 1016,
policie – 100,
turistická policie – 171,
přístavní policie – 108,
hasiči – 199,
silniční asistence ELPA – 10400,

Co musíte mít s sebou při vstupu do Řecka
=========================================

Do Řecka můžete vstupovat bez zvláštních omezení, a to na základě platného cestovního dokladu nebo průkazu totožnosti tedy občanského průkazu.
Dítě cestující společně s rodičem musí být vybaveno svým vlastním cestovním dokladem.
Řidiči musí mít u sebe technický průkaz a tzv. zelenou kartu sloužící jako doklad o pojištění vozidla.

Řecko – dálniční známka 2016 a rychlosti
=========================================
V Řecku nejsou dálniční známky, platí se mýtné za některé dálniční úseky, vybrané tunely a mosty.
V případě dálničních úseků je to u osobních automobilů:
Thessaloniki – Athény 19,20 EUR,
Thessaloniki – Larisa 6,50 EUR,
Thessaloniki – Igoumenitsa 7,20 EUR,
Thessaloniki – Alexandroupolis 4,80 EUR,
Thessaloniki – Kavala 2,40 EUR,
Athény – Patras 6,30 EUR,
Athény – Kalamata 12,60 EUR.

Za tunely a mosty:
Aktio – Prevaza (podmořský tunel) 3,00 EUR,
Rio – Antirio (most Charilaos Trikoupis) 13,20 EUR.

Nejvyšší povolená rychlost osobních automobilů: 130 km/h dálnice, 90 km/h na ostatních komunikacích mimo obec, 50 km/h v uzavřených obcích.

Zdravotní ošetření
==================
Je možné po předložení formuláře E111 vydaného příslušnou zdravotní pojišťovnou nebo Evropské karty zdravotního pojištění (případně Potvrzení dočasně nahrazujícího Evropský průkaz zdravotního pojištění) nárok na nutnou a neodkladnou zdravotní péči za stejných podmínek jako řecký pojištěnec I.K.A. (řecký Úřad sociálního pojištění).
Návštěvu u lékaře I.K.A. lze sjednat na tel. čísle 184, kde lze také získat bližší informace o tom, jak v daném případě postupovat. V Řecku je nutno počítat se spoluúčastí (tj. platbou v hotovosti) u léků, a sice ve výši 25 %. V případě ošetření v nesmluvním zařízení je nutno upozornit lékaře, že daná osoba chce být ošetřena jako pojištěnec I.K.A.
Převoz do ČR v případě onemocnění, úrazu či úmrtí není zahrnut do nutné a neodkladné zdravotní péče. Z tohoto důvodu se doporučuje před cestou sjednání zdravotního připojištění.

Výbava auta do Řecka
====================

Všechna vozidla musí mít ve výbavě hasicí přístroj a lékarničku.
Pneumatiky musí mít minimální hloubku vzorku 1,6 mm. Reflexní vesty nejsou v Řecku povinné.
Děti ve věku 3 až 11 let, mající výšku méně než 1,35 m musí sedět v dětských sedačkách odpovídajících jejich velikosti. Děti od věku 12-ti let a měřící více než 1,35 m mohou být přepravovány na běžných sedadlech, samozřejmě s použitím bezpečnostních pásů.

Pravidla pro vodní sporty
=========================

Při plavbě na jachtách, člunech a vodních skútrech je zakázáno požívat alkohol, což se vztahuje nejen na kormidelníka plavidla, ale na všechny členy posádky!
Povinností je informovat přístavní policii v případech, kdy máte v plánu vzdálit se s plavidlem z přístavu na dobu delší než 2 hodiny.
Pro řízení plavidel je třeba disponovat příslušným povolením. Pro bližší informace se doporučuje kontaktovat přístavní policii.
Všichni členové posádky plavidel jsou povinni mít plavecké vesty a sedět pouze na k tomu vyhrazených místech.
Jízda na vodních skútrech je povolena pouze mimo oblasti vyhrazené plavcům. Zároveň je možné na nich jezdit ne blíže než 300 metrů a ne dále než 700 metrů od pobřeží. V časovém intervalu od 14:00 do 17:00 hod. platí zákaz jízdy na vodních skútrech.
Potápění s přístroji je možné jen na zvláštní povolení a jen v některých oblastech.

Domácí zvířata
==============
Zvířata musí být vybavena cestovním pasem. Ten musí obsahovat záznamy o čipování nebo tetování a také o provedených očkováních (povinně proti vzteklině).

Zajímavost
===========
Na Athonském poloostrovu se nachází hora Athos. Na této hoře je pravoslavný mnišský stát Athos.
Vstup je zde povolen jen mužům a ženám je vstup zakázán. Nezletilí jedinci mohou tento mnišský stát navštívit pouze se svým zákonným zástupcem nebo se souhlasem rodičů (souhlas musí být v písemné podobě s ověřeným podpisem) v doprovodu jiné zletilé osoby. Pokud tento mnišský stát chtějí navštívit cizinci, tak musí předem obdržet písemné povolení od „Holy Executive of the Holy Mount Athos – Pilgrims´ bureau“ v Thessaloniki. Toto povolení lze udělit v jednom dni maximálně 10 cizincům, kteří nevyznávají pravoslavnou víru a toto povolení platí čtyři dny v konkrétním termínu. Rezervace se musí provést šest měsíců předem telefonicky (+30-23102578), faxem (+30-2310222424) nebo e-mailem (piligrimsbureau@c-lab.gr). Povolení se vyzvedává osobně s cestovním dokladem v kanceláři „Pilgrims´ Office“ v přístavu Ouranopolis, odkud odplouvají lodě na horu Athos.

Město navštíví za rok téměř 10 milionů turistů a většinou odjíždějí všichni nadšeni. Historické centrum se vyhnulo bombardování ve 2. světové válce a tak jsou zde oproti například Varšavě památky zachované v původní podobě. Ty jsou unikátní v čele s hradem Wawel, Jagellonskou univerzitou, či náměstím Rynek Główny.

Krakov – polsky Kraków, je hlavní město Malopolského vojvodství v jižním Polsku. Je to město s tisíciletou tradicí, bývalé sídlo polských králů a dříve i hlavní město celého Polska. Nese přídomek město králů. Krakov má 755 tisíc obyvatel a je druhým největším polským městem podle počtu obyvatel. Leží na řece Visle.

Jak se dostat do Krakova?

Z České republiky nejsnadněji dorazíte od Ostravy po dálnici D1, na polské straně A1, poté odbočíte na dálnici E40 a kolem města Katovice míříte již na Krakov. Vynikající dostupnost města za krátký časový úsek je dán díky perfektním dálnicím na polské straně. Cestou musíte uhradit jeden mýtný úsek v ceně 9 PLN.
Další variantou může být cestování vlakem, nyní je nově otevřeno přímé spojení Praha – Krakow.

Parkování v Krakově

Parkování v Krakově není až takovým problémem, ale samozřejmě se jedná o velkou metropoli takže ne vždy musíte mít štěstí na výběr parkovacího místa jako my. Auto jsme nechali na ulici Straszewskiego, kde jsou pouliční automaty pro úhradu parkovného. Cena parkovného není nikterak vysoká.

Památky, které musíte navštívit

Staré Město – je historický střed města s unikátní pokladnicí uměleckých děl, historických památek a historických budov, které představují téměř všechny architektonické styly od středověku až po současnost. Centrem Starého města je Rynek Główny (Hlavní náměstí) – největší náměstí středověké Evropy zachovalé v nezměněné podobě od roku 1257 a vepsané v roce 1978 do prvního listu světového dědictví UNESCO.

Na náměstí můžete obdivovat nádhernou baziliku Panny Marie (Bazylika Mariacka). Z věže baziliky se jako z jediné na světě již po 600 let každou hodinu ozývá zvuk polnice (trumpety) na kterou trumpetista vyhrává na všechny světové strany. A já při návštěvě Krakova myslel, že nějaký umělec z věže vytrubuje na každou stranu jen tak pro radost. No bydlet na náměstí, tak z toho mám opravdovou radost, ale jestliže to trvá již takovou dobu tak s tím před nastěhováním musíte patrně počítat. Jinak vež má 54 metrů a vyšlápnout musíte 239 schodů což musí trumpetista absolvovat patrně každou hodinu. Naproti baziliky stojí uprostřed náměstí trh, respektive budova tržnice s názvem Sukenice (Sukiennice) – středověká tržnice je jednou z nejznámějších polských památek. Soukenický obchod – Sukiennice dává tušit s čím se zde původně obchodovalo. Dnes se tu nacházejí stánky nabízející šperky s jantarem všech možných odstínů, suvenýry a kožešiny. Jantar se tu prodává dosti symbolicky poněvadž Krakov leží na bývalé tvz. Jantarové stezce, která dřív vedla z Vídně do Krakowa. Strop tržnice je zdoben erby polských měst a v prvním patře Sukenice sídlí Národní muzeum polského výtvarného umění 19. století. Navštívit jsem jej nestihl, ale dle turistických informací jednoznačně doporučuji pokud Vás alespoň trochu zajímá umění.

Krakov se může pochlubit druhou nejstarší univerzitou ve střední Evropě (po Univerzitě Karlově v Praze). Byla založena v roce 1364 a byla po většinu své historie známa pod jménem Krakovská akademie, ale v 19. století byla přejmenována na Jagellonská univerzita (studoval zde například. Mikuláš Koperník a Karol Wojtyla neboli papež Jan Pavel II.) Budovy této univerzity mě fascinovali svoji architekturou.

Co musíte ochutnat !!

Preclíky? Ano krakovský preclík je ten nejchutnější. Prodávají ho zde všude, malé pojízdné vitrínky s tímto preclíkem jsou skoro na každém rohu. Preclík si můžete koupit za 1,5 zlotých buď obyčejný nebo se solí či semínky. Říká se mu také obwarzanek a tento preclík je v Evropské unii zapsán jako regionální potravina. Zvláštní je tím, že se těsto ještě před pečením nechalo údajně chvíli povařit, někde jsem četl že zmrazit, ale ať tak či tak, vydrží díky této úpravě podstatně déle čerstvé. Chutnají opravdu dobře.

V Krakově je více památek a turistických atrakcí co můžete navštívit. Kromě zde zmiňovaných památek Starého Města můžete navštívit např. Kazimierz – místo soužití dvou kultur – křesťanské a židovské nebo původní továrnu Oskara Schindlera známou z oscarového snímku Schindlerův seznam.

4.12.2014 oznámil Krakow, že jej v roce 2014 navštívilo 9 900 000 turistů. To je absolutní rekord a oproti loňskému roku je to o 650 000 lidí více!!

Perfektně zpracovaná kniha od Miloslava Stingla je vyprávěním o Americe a o jejím černošském obyvatelstvu. Známým příběhem o příchodu černých otroků do Nového světa v období po objevení Ameriky Kolumbusem však zpravidla naše znalosti končí a kniha se právě zaobírá komplexně o celém světadíle a o „třetí barvě Ameriky“. Kniha také zmiňuje fakt, že většina přípěhů černošského obyvatelstva je spojována s USA či Kanadou, kde toto obyvatelstvo představuje menšinu a přitom například v kontinentální Latinské Americe a na ostrovech v Karibském moři tvoří v řadě zemí tito lidé absolutní populační většinu.

Formát: 160×230
Vazba: pevná s přebalem
Počet stran: 341 + 32
Vydáno: NOVINKA! 22. 10. 2014
Ilustrace: Petr Pačes

Kniha čerpá z mnohých knižních předloh a je doplněna řadou fotografií i historických obrázků.
Uceleně dává přehled o kulturách, zvycích a černoškém obyvatelstvu na celém kontinentu Ameriky.

Na konci knihy je ještě doprovodný text od Kateřiny Mildnerové, české afrikanistky a antropoložky. Ten pojednává o unikátním náboženském fenoménu Mama Tchamba vazaného na zaoceánský obchod s otroky.

Kniha je tématicky velice zajímavá a celkové zpracování je vynikající, jednoznačně ji doporučuji.

Výběr z několika obchodních center či vánočních trhů a jak to v nich vypadá před vánoci ?
Třeba si vyberete na základě našich tipů a vyrazíte na výlet. A když ne, tak vyrazte do lesa tam je méně lidí a vyhnete se předvánočnímu stresu !!

Polsko

Obchodní centra v Polsku lákají také na krásnou výzdobu. Dokladem toho může být např. město Bielsko-Biala nedaleko našich hranic, kde můžete nalézt v předvánočním čase ráj k nakupování. V Polsku výhodnější ceny za mnohdy kvalitnější zboží než známe na pultech obchodů u nás, lákají k nákupům především návštěvníky z nedalekého Ostravska. Ti znají zdejší obchody a tak musíme prozradit, že i u místních obyvatel je nejoblíbenějším nákupním centrem obchodní řetězec Auchan s přilehlou galerií obchodů. Auchan je především hypermarket potravin a nabízí vynikající ceny a velký výběr zboží. O vánočním čase zde sice není nejvelkolepější výzdoba, ale i přesto je obchodní centrum příjemným prostředím.

Daleko větší vánoční atmosféra je v obchodním domě Galeria Sfera. Tento obchodní dům je postaven nedaleko samotného centra města Bielsko-Biala a trošku na mne působí dojmem jako brněnská Vaňkovka. Jen pro nepodstatné srovnání jsou zde například služby o něco dražší než jinde, zdejší kavárny a restaurace mají vyšší ceny.

Česká republika

Pro inspiraci jsme zařadili i dvě nejatraktivnější obchodní centra z Brna, alespoň co do výzdoby se týče.
Galerie Vaňkovka je obchodním centrem nacházející se na tranzitní trase mezi autobusovým a vlakovým nádražím téměř v samotném centru města Brna. Atmosféra a výzdoba je perfektní a letos ve stejném duchu jako minulý rok.

Olympia je nákupní centrum na obrovské ploše a před vánoci láká brňany také svoji výzdobou. Hlavním známým lákadlem je zdejší vláček pro děti.

Krátké zhodnocení

Předvánoční nakupování je celkem nuda ať už je to kdekoliv na světě, tak to vnímá spousta lidí a to především mužského pohlaví. V obchodech mnohdy samý spěch a každý musí za každou cenu nakoupit nějaké dárky. Ale je potřeba se podívat i na kladné stránky, můžete se kochat jen vánoční výzdobou či atmosférou a nakupování nechat na jiné. (Ostatně tak to dělám řadu let).

Kam na vánoční trhy

Zajít můžete i na vánoční trhy, kde je atmosféra doplněna o nabídku svařených vín, punčů i různých dobrot. Z tohoto pohledu mne mile překvapili sympatické vánoční trhy v Bratislavě na Slovensku a trhy v St. Pöltenu v Rakousku, které sice nejsou tak známé jako ty ve Vídni, ale mají příjemnou atmosféru. V Polsku jsou vyhlášené trhy v Krakově, které také lákají spousty turistů. A kam vyrazíte letos vy?

Nedaleko městečka Abtenau, v části zvané Au se nachází dva impozantní vodopády Dachserfall a Tricklfall. Pohoří Tennengebirge je protkáno četnými jeskyněmi a údolí Lammer zase nespočtem řek, potoků a jezer s elementární silou vody mnohdy se valící přímo ze skály.
O těchto vodopádech nikdo v České republice ještě nenapsal, což mne překvapilo. Nejúžasnější místa, které jsem kdy navštívil nejsou sice nejvyhlášenějšími vodopády v Rakousku, ale patří spíše k těm méně známým. Ono není se co divit, v Rakousku je konkurence mezi vodopády veliká. V ČR by však patřili vodopády takového rozsahu k největším turistickým atrakcím.

Jak se k vodopádu dostat?

Trasa může začít přímo z centra Abtenau, odkud je to do vesnice Au zhruba 30 minut chůze, nicméně záleží kolik času budete chtít s trasou ztrávit. Pokud nemáte celý den, je vhodné dorazit autem až k úpatí zdejších skal kam Vám to silnice umožní. Odtud můžete vyrazit k jednotlivým vodopádům. Trasy ke každému jednotlivému vodopádů tam i zpět jsou schůdné i s malými dětmi, ale stezka spojující oba vodopády je již náročnější, poněvadž se line po boku skalního masívu.
Jako výchozí parkoviště pro vodopád Dachserfall můžete využít místo s malým parkovištěm u kterého naleznete výběh s čuníky ze zdejší farmy. O kus dál je možné zaparkovat auto pro výlet k vodopádu TricklFall. Obě místa k parkování a oba vodopády jsem zaznačil do „mapy.“:[https://goo.gl/maps/rSbwT]

Který z vodopádů je atraktivnější?

Těžko se hodnotí, oba blízcí a přitom úplně rozdílní.

Dachserfall

V překladu asi jezevčí vodopád mám aktuálnější v paměti a myslím, že je daleko fotogeničtějším místem. V den návštěvy vodopádu jsem viděl poprvé v životě tři jezevce u farmy, kde jsme byli ubytováni v Abtenau. Takže symbolika byla na místě.

Tricklfall

Mohutně burácející řeka nad níž se nachází lesní cesta je také zajímavým vodopádem. V dešti, kdy jsem jej před pár lety navštívil to byl velice silný zážitek. Lesní cesta k vodopádům je lemována lesními jahodami, takže i když nebudete chtít, tak se přesto budete muset každou chvíli zastavovat, poněvadž zdejším jahůdkám se nedá odolat. Zejména v horkých letních dnech je pobyt u vodopádů v Abtenau s jahodovým občerstvením osvěžujícím zážitkem. Nepotkáte zde houfy turistů a výlet je opravdu vysoce uklidňujícím zážitkem.

Knihu Ti, kteří utíkají pěšky napsal Milan Daňek a je cestopisnou knihou popisující a odhalující pravdy o zázračných běžcích kmene Tarahumara, které proslavila především kniha Zrozeni k běhu?

Kniha u mne na první dojem budila představu, že se jedná o běžce z Afriky. Po zjištění, že indiánský kmen Tarahumara je z Mexika, mne tato kniha zaujala ještě o něco více. Autor knihy představuje také svoji zkušenost se zdejším běžeckým závodem. Poznáte jaké to je uběhnout 80 kilometrů v mexické krajině Měděných kaňonů.

Formát: 160×230
Vazba: pevná
Počet stran: 168 + 24
Vydáno: NOVINKA 3. 9. 2014
Ilustrace: Zdeňka Nováková
Běžná cena: 298 Kč
Naše cena: 238 Kč

Kniha je tak v podstatě českým pokračování příběhu z knihy Zrozeni k běhu i o běžeckém závodě s indiány obutými do sandálů z gumy starých pneumatik. Uprostřed knihy jsou umístěny fotografie přibližující krajinu a samotný závod.

Část výtěžku z každé prodané knihy bude věnována kmeni Tarahumarů.

Kniha je uvedena předmluvou českého ultramaratonce Dana Orálka.

Kniha Pohřbeni v oblacích přináší první pohled na katastrofu ze strany Šerpů. V srpnu 2008 zahynulo na K2 za jediný den jedenáct horolezců.

O lezcích ze západního světa, ať už o těch, kteří přežili, nebo o těch, kteří zahynuli, byla napsána hromada knih a natočeno několik dokumentů.

V centru celé tragédie, přitom mimo pozornost světových médií, tehdy ale stáli dva Šerpové – Čiring Dordže a Pemba Gjalje. Nejenže sami jako zázrakem přežili, ale svým hrdinským počínáním navíc zachránili několik dalších životů. Jejich udivující příběh se stal brzy součástí horolezeckých legend.

Formát: 130×200
Vazba: pevná s přebalem
Počet stran: 302+16
Vydáno: NOVINKA 27. 8. 2014
Překladatel: Jakub Futera
Původní název: Buried in the Sky
Běžná cena: 338 Kč
Naše cena: 270 Kč

Toto strhující dobrodružství sleduje dlouhou cestu obou Šerpů z jejich odlehlých a zaostalých vesnic v Nepálu až na vrchol nejnebezpečnější hory světa. Z fascinující nové perspektivy přitom vypráví o jedné z nejdramatičtějších katastrof v historii horolezectví.

Görlitz je krásným historickým městem jehož území bylo v dávných dobách pod českou nadvládou. Dnes rozděluje město hranice, jedna část města je Německá a druhá Polská s názvem Zgorzelec. Česky se město jmenuje Zhořelec.

Görlitz je okresní město v Sasku a státní hranici určuje řeka Lužická Nisa. Hlavní historická část města leží na německé části. Prochází zde také poledník středoevropského času.

Historie

Zdejší oblast Horní Lužice patřila od roku 1076 – 1253 a s přetržkou opět od roku 1329 do roku 1635 pod České království. Obyvatelé zde žijící byli slovanského původu a nazývali se Lužičtí Srbové, kteří se sem přistěhovali v období tzv. stěhování národů v 7. století a postupem času upadli v úplné zapomění.
Druhou světovou válku přežil Görlitz téměř bez újmy a i proto zde můžeme spatřit několik zajímavých památek s původním historickým nádechem, což v německých městech není vždy obvyklé. Po válce se zde usadilo mnoho Němců uprchlých z východních území, které Německo ztratilo. Při znovusjednocení Německa v roce 1990 zase započal odliv zdejších východoněmeckých obyvatel za lepší životní úrovní do oblastí dřívějšího západního Německa.

Co můžete ve městě spatřit?

Dnešní město Görlitz tak nabízí i trochu smutnou podívanou. Někdy i celé bytové domy nebo byty zejí ve městě prázdnotou. A tak město láká k bydlení i české a polské sousedy údajně výhodnými pobídkami, kdy nemusíte několik měsíců platit nájemné atp.

Každopádně při cestě městem je patrné, že menší polská část města (Zgorzelec) je v oblasti řeky Lužická Nisa rozvinuta nabídkou mnoha restaurací a ubytovacích zařízení s perfektními službami a příznivějšími cenami. Domy na nábřeží jsou krásně opraveny a město je zde velice atraktivní. Je to v podstatě to nejhezčí z polské části. Zahrádky restaurací lákají k návštěvě a tak je velice zajímavé putování mezi oběma státy jen přechodem řeky.

Na německé straně je zase celé historické jádro města, které je oblíbené filmaři z celého světa i z Hollywoodské produkce. Bylo zde natočeno mnoho filmů. Procházka městem je velice příjemná a opravdu stoji za to. Z památek můžeme vyjmenovat majestátní a dominantní pozdně gotickou katedrálu Peterskirche. To kolem náměstí Untermarkt najdete hned několik mimořádně vzácných starých domů a městských rezidencí. Například je zde nejstarší civilní renesanční budova v Německu postavená v roce 1526, kde je dnes sídlo Slezského muzea.

Zajímavá je také radnice, jejíž nejstarší části pocházejí z poloviny 14. století, a její schodiště byla postavena v roce 1537-1538 podle Wendel Rosskopfa, jednoho z nejslavnějších architektů Görlitzu.

Pobyt ve městě je určitě příjemný a doporučuji navštívit toto město. Vydejte se po památkách a objevte toto zajímavé město vzdálené jen kousek od České republiky.

« ‹ z 2 › »

Dle turistických průvodců nemá oblast ostrova Coloane, jež je součástí Macaa, žádné výraznější atrakce. S tím však nelze souhlasit, přesvědčil nás park – Parque de Seac Pai Van s pavilonem pandů, malou botanickou a zoologickou zahradou. Park je otevřený denně od 10-17 hodin a vstupné je zdarma. Pouze do pavilonu pand se platí 10 makajských pataců (10 MOP). Park je situovaný v zalesněných kopcích na západní straně ostrova. Dorazit sem můžete pohodlně taxíkem, my jsme měli celodenního taxikáře, průvodce po celém Macau a zde končil náš program. Odtud jsme po prohlídce odjížděli nahodile stopnutým taxíkem do zdejších kasín.

V parku jsou největší atrakcí pandové. Pěkně udržované prostředí plné květin se zahradou exotických a léčivých rostlin stojí ale také za důkladnější prohlídku. Mimo to si lze prohlédnout i voliéry s ptáky, klece s opicemi a vodní ptactvo. Na označení Zoo je to prozatím velice skromné osazenstvo, ale i tak působí roztomilým dojmem.

Pandové

Ve speciálním pavilonu si můžete prohlédnout pandy, zdejší jsou velice krásní a není zde tolik turistů jako například v hongkongském Ocean Parku, kde pandy můžete shlédnout také. Pavilon je zajímavě koncipován a byl postaven při příležitosti 10 výročí znovusjednocení Macaa s Čínou. Čínský prezident Hu Jintao tehdy předeslal, že vláda k oslavám tohoto výročí věnuje Macau pár pand, které přinesou obyvatelstvu prosperitu a štěstí. Od roku 2010 jsou tedy pandové Kai Kai a Xin Xin v Macau a dělají radost návštěvníkům.

Jen pro upřesnění, pandové na celém světě patří Číně a pro jejich chov je vyžadováno několik specifických požadavků. V Evropě můžete pandy nalézt jen v Zoo Vídeň, Zoo Berlín a v Zoo Madrid.

Hora Teide (3718 m) je pro turisty i milovníky přírody mimořádně silným magnetem. Nejenže se jedná o nejvyšší bod celého Španělska a všech ostrovů v Atlantiku, jde také o nejmohutnější sopku Evropy a o třetí nejvyšší na Zemi. V roce 2007 byla sopka se svojí okolní krajinou zapsána na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Cíl cesty – ostrov Tenerife

„Zasněžená hora“, asi tak by se dal přeložit název ostrova v jazyce původních obyvatel. A název je určitě trefný, neboť nejvyšší část sopky je po velkou část roku zasněžená. Tenerife je největším a nejlidnatějším ze sedmi Kanárských ostrovů. Má přibližně trojúhelníkový půdorys a přibližně v jeho středu se nachází nejvyšší vrchol Španělska. Tenerife je známé obrovskými rozdíly mezi severem a jihem ostrova. Vyprahlá a slunečná jižní část ostrova s minimem srážek je plná hotelových komplexů, z nichž většina se nachází na Playa de las Americas. Severní a výrazně deštivější straně ostrova vévodí zelená barva lesů a banánovníkových plantáží. Pokud plánujete po ostrově cestovat, počítejte s extrémními výkyvy počasí. I v letních měsících nás v severní části překvapil déšť, zatímco v místě našeho bydliště na jihu ani nekáplo.

Okolí sopky je národním parkem (Parque Nacional del Teide)

Jedinečnost přírodní krajiny v okolí sopky samozřejmě neušla ochráncům přírody a v roce 1954 nechali vyhlásit oblast národním parkem. Nejstarší, největší a nejnavštěvovanější národní park Kanárských ostrovů leží v nadmořské výšce přesahující 2 000 metrů. Kráterem parku prochází silnice TF 21 spojující severní a jižní část ostrova. Na silnici je vybudováno několik menších parkovišť, aby mohli turisté v klidu zastavit a tuto mimořádnou krajinu nafotit. Sopečné kužely a lávové proudy vytvořily překrásné pestrobarevné scenérie. Pohled od bizarní skalních útvarů „Roques de García“ na vrchol Teide patřil k tomu nejlepšímu, co jsme kdy viděli. Při průjezdu vyprahlou sopečnou pustinou jsme si s pokorou uvědomili, jak nicotné jsou aktivity člověka ve srovnání se sílou přírody.

Pod vrchol jezdí lanovka

Jestliže se necítíte na jedno či dvoudenní výšlap k vrcholu sopky, využijte jako my služeb lanové přepravy. Dvě kabiny s kapacitou 35 osob jezdí v protisměrném provozu od 9 do 17 hodin. Lanovka je dlouhá asi 2,5 kilometru a během deseti minut překoná nadmořskou výšku 1200 metrů. Výstup u horní stanice je výšce 3555 metrů, odkud můžete z plošiny La Rambleta obdivovat krásu nejvyšší hory Španělska. Nahoře by návštěvníci měli z důvodu plynulosti pobýt maximálně hodinu. Cena zpáteční jízdenky je 25 euro pro dospělého, děti platí polovinu. Pokud jako my nechcete čekat frontu u spodní stanice lanovky, můžete si lístky zakoupit dopředu na webových stránkách přepravce. Nákup on-line jízdenek má ale jeden háček. Když nebude lanovka v provozu, což se zde během roku vzhledem k charakteru počasí stává docela často, peníze se nevracejí a vy můžete cestu opakovat kdykoliv během dalších 12 měsíců. A co si budeme nalhávat, našinec do těchto končin nejezdí zase tak často.

Bez povolení skončíte pod vrcholem

Přístup na samotný vrchol El Teide je omezen počtem 150 osob na den. Proto si o povolení zdarma zažádejte na webových stránkách Správa španělských národních parků. Vyberte si den výstupu, jeden ze čtyř časových úseků během dne, vytiskněte potvrzení a předložte ho spolu s doklady totožnosti správcům parku u horní stanice lanovky. Naše dokumenty skutečně pečlivě kontrolovali, je důležité, aby čísla pasů souhlasila s těmi na vytisknutém povolení.

Mnoho lidí je nahoře nemile překvapeno, že nejsou vpuštěni na poslední úsek k vrcholu, ale regulativní opatření má určitě svůj smysl. V letních měsících si zažádejte o povolení s dostatečným předstihem, ať se nepřipravíte o nádherné zážitky. Pozor, v případě uzavření lanovky povolení propadá.

Poslední úsek nám dává zabrat

Po nezbytném poučení, že nemáme rozkrádat přírodní dědictví a odhazovat odpadky, se dozvídáme, že pro cestu k vrcholu a zpět je nám vymezeno 70 minut. Vyrážíme za silného větru po celkem pěkné stezce, která se ve druhé polovině výrazně zhoršuje. Oba s manželkou se začínáme zadýchávat, jindy aktivní osmiletá dcerka chce pořád polehávat. Jen desetiletý syn nás neustále popohání a vůbec nechápe, co se s námi děje. Inu, řídkost vzduchu a sirné výpary vykonávají své. Děláme krátké přestávky a vrcholu dosahujeme po 45 minutách. Z výšky 3718 metrů koukáme na mraky pod námi a pro samou krásu zapomínáme na útrapy při výstupu. Po chvilce nás vystřídá španělská rodinka a my sestupujeme během deseti minut zpět k horní stanici lanové dráhy.

Teplé oblečení s sebou – i v létě!

Vzhledem k vysoké nadmořské výšce je počasí na Teide velmi proměnlivé. I v letních měsících teplota málokdy překročí 10 stupňů Celsia, velmi nepříjemný je i silný vítr. Většina návštěvníků z nedalekých letovisek podmínky podceňuje a přijíždí v plážovém oblečení a obuvi. Pak jim nezbývá nic jiného než si rychle udělat pár fotografií a spěchat dolů. My jsme si u horní stanice navlékli mikinu s lehkou sportovní bundou a bylo nám tak akorát. Nezapomeňte na sluneční brýle, ať vám ostré sluneční paprsky neznemožní plně vychutnat okolní krajinu.

Odstavná parkoviště s hladovými zvířátky

Ještě bych se rád podělil o zážitky z odstavných parkovišť, kterých je v okolí sopky hned několik. Na turisty zde čekají místní ještěrky, které evidentně touží po zpestření svého jídelníčku. Žerou skutečně všechno, od housky s máslem až po pikantní sušený salám chorizo. V jednu chvíli šel z počtu těchto strávníků docela strach, seběhly se kolem nás desítky těchto endemických veleještěrek modroskvrnných a sežraly nám snad úplně všechno. Trochu jsem je podezíral, že kdybych nechal auto otevřené, že si tam pro ty dobroty dolezou samy. Jestliže budete cestovat s dětmi jako my, určitě si nenechte tuto podívanou ujít.