Šablona | Cestopisy

Výběr z několika obchodních center či vánočních trhů a jak to v nich vypadá před vánoci ?
Třeba si vyberete na základě našich tipů a vyrazíte na výlet. A když ne, tak vyrazte do lesa tam je méně lidí a vyhnete se předvánočnímu stresu !!

Polsko

Obchodní centra v Polsku lákají také na krásnou výzdobu. Dokladem toho může být např. město Bielsko-Biala nedaleko našich hranic, kde můžete nalézt v předvánočním čase ráj k nakupování. V Polsku výhodnější ceny za mnohdy kvalitnější zboží než známe na pultech obchodů u nás, lákají k nákupům především návštěvníky z nedalekého Ostravska. Ti znají zdejší obchody a tak musíme prozradit, že i u místních obyvatel je nejoblíbenějším nákupním centrem obchodní řetězec Auchan s přilehlou galerií obchodů. Auchan je především hypermarket potravin a nabízí vynikající ceny a velký výběr zboží. O vánočním čase zde sice není nejvelkolepější výzdoba, ale i přesto je obchodní centrum příjemným prostředím.

Daleko větší vánoční atmosféra je v obchodním domě Galeria Sfera. Tento obchodní dům je postaven nedaleko samotného centra města Bielsko-Biala a trošku na mne působí dojmem jako brněnská Vaňkovka. Jen pro nepodstatné srovnání jsou zde například služby o něco dražší než jinde, zdejší kavárny a restaurace mají vyšší ceny.

Česká republika

Pro inspiraci jsme zařadili i dvě nejatraktivnější obchodní centra z Brna, alespoň co do výzdoby se týče.
Galerie Vaňkovka je obchodním centrem nacházející se na tranzitní trase mezi autobusovým a vlakovým nádražím téměř v samotném centru města Brna. Atmosféra a výzdoba je perfektní a letos ve stejném duchu jako minulý rok.

Olympia je nákupní centrum na obrovské ploše a před vánoci láká brňany také svoji výzdobou. Hlavním známým lákadlem je zdejší vláček pro děti.

Krátké zhodnocení

Předvánoční nakupování je celkem nuda ať už je to kdekoliv na světě, tak to vnímá spousta lidí a to především mužského pohlaví. V obchodech mnohdy samý spěch a každý musí za každou cenu nakoupit nějaké dárky. Ale je potřeba se podívat i na kladné stránky, můžete se kochat jen vánoční výzdobou či atmosférou a nakupování nechat na jiné. (Ostatně tak to dělám řadu let).

Kam na vánoční trhy

Zajít můžete i na vánoční trhy, kde je atmosféra doplněna o nabídku svařených vín, punčů i různých dobrot. Z tohoto pohledu mne mile překvapili sympatické vánoční trhy v Bratislavě na Slovensku a trhy v St. Pöltenu v Rakousku, které sice nejsou tak známé jako ty ve Vídni, ale mají příjemnou atmosféru. V Polsku jsou vyhlášené trhy v Krakově, které také lákají spousty turistů. A kam vyrazíte letos vy?

Nedaleko městečka Abtenau, v části zvané Au se nachází dva impozantní vodopády Dachserfall a Tricklfall. Pohoří Tennengebirge je protkáno četnými jeskyněmi a údolí Lammer zase nespočtem řek, potoků a jezer s elementární silou vody mnohdy se valící přímo ze skály.
O těchto vodopádech nikdo v České republice ještě nenapsal, což mne překvapilo. Nejúžasnější místa, které jsem kdy navštívil nejsou sice nejvyhlášenějšími vodopády v Rakousku, ale patří spíše k těm méně známým. Ono není se co divit, v Rakousku je konkurence mezi vodopády veliká. V ČR by však patřili vodopády takového rozsahu k největším turistickým atrakcím.

Jak se k vodopádu dostat?

Trasa může začít přímo z centra Abtenau, odkud je to do vesnice Au zhruba 30 minut chůze, nicméně záleží kolik času budete chtít s trasou ztrávit. Pokud nemáte celý den, je vhodné dorazit autem až k úpatí zdejších skal kam Vám to silnice umožní. Odtud můžete vyrazit k jednotlivým vodopádům. Trasy ke každému jednotlivému vodopádů tam i zpět jsou schůdné i s malými dětmi, ale stezka spojující oba vodopády je již náročnější, poněvadž se line po boku skalního masívu.
Jako výchozí parkoviště pro vodopád Dachserfall můžete využít místo s malým parkovištěm u kterého naleznete výběh s čuníky ze zdejší farmy. O kus dál je možné zaparkovat auto pro výlet k vodopádu TricklFall. Obě místa k parkování a oba vodopády jsem zaznačil do „mapy.“:[https://goo.gl/maps/rSbwT]

Který z vodopádů je atraktivnější?

Těžko se hodnotí, oba blízcí a přitom úplně rozdílní.

Dachserfall

V překladu asi jezevčí vodopád mám aktuálnější v paměti a myslím, že je daleko fotogeničtějším místem. V den návštěvy vodopádu jsem viděl poprvé v životě tři jezevce u farmy, kde jsme byli ubytováni v Abtenau. Takže symbolika byla na místě.

Tricklfall

Mohutně burácející řeka nad níž se nachází lesní cesta je také zajímavým vodopádem. V dešti, kdy jsem jej před pár lety navštívil to byl velice silný zážitek. Lesní cesta k vodopádům je lemována lesními jahodami, takže i když nebudete chtít, tak se přesto budete muset každou chvíli zastavovat, poněvadž zdejším jahůdkám se nedá odolat. Zejména v horkých letních dnech je pobyt u vodopádů v Abtenau s jahodovým občerstvením osvěžujícím zážitkem. Nepotkáte zde houfy turistů a výlet je opravdu vysoce uklidňujícím zážitkem.

Knihu Ti, kteří utíkají pěšky napsal Milan Daňek a je cestopisnou knihou popisující a odhalující pravdy o zázračných běžcích kmene Tarahumara, které proslavila především kniha Zrozeni k běhu?

Kniha u mne na první dojem budila představu, že se jedná o běžce z Afriky. Po zjištění, že indiánský kmen Tarahumara je z Mexika, mne tato kniha zaujala ještě o něco více. Autor knihy představuje také svoji zkušenost se zdejším běžeckým závodem. Poznáte jaké to je uběhnout 80 kilometrů v mexické krajině Měděných kaňonů.

Formát: 160×230
Vazba: pevná
Počet stran: 168 + 24
Vydáno: NOVINKA 3. 9. 2014
Ilustrace: Zdeňka Nováková
Běžná cena: 298 Kč
Naše cena: 238 Kč

Kniha je tak v podstatě českým pokračování příběhu z knihy Zrozeni k běhu i o běžeckém závodě s indiány obutými do sandálů z gumy starých pneumatik. Uprostřed knihy jsou umístěny fotografie přibližující krajinu a samotný závod.

Část výtěžku z každé prodané knihy bude věnována kmeni Tarahumarů.

Kniha je uvedena předmluvou českého ultramaratonce Dana Orálka.

Kniha Pohřbeni v oblacích přináší první pohled na katastrofu ze strany Šerpů. V srpnu 2008 zahynulo na K2 za jediný den jedenáct horolezců.

O lezcích ze západního světa, ať už o těch, kteří přežili, nebo o těch, kteří zahynuli, byla napsána hromada knih a natočeno několik dokumentů.

V centru celé tragédie, přitom mimo pozornost světových médií, tehdy ale stáli dva Šerpové – Čiring Dordže a Pemba Gjalje. Nejenže sami jako zázrakem přežili, ale svým hrdinským počínáním navíc zachránili několik dalších životů. Jejich udivující příběh se stal brzy součástí horolezeckých legend.

Formát: 130×200
Vazba: pevná s přebalem
Počet stran: 302+16
Vydáno: NOVINKA 27. 8. 2014
Překladatel: Jakub Futera
Původní název: Buried in the Sky
Běžná cena: 338 Kč
Naše cena: 270 Kč

Toto strhující dobrodružství sleduje dlouhou cestu obou Šerpů z jejich odlehlých a zaostalých vesnic v Nepálu až na vrchol nejnebezpečnější hory světa. Z fascinující nové perspektivy přitom vypráví o jedné z nejdramatičtějších katastrof v historii horolezectví.

Görlitz je krásným historickým městem jehož území bylo v dávných dobách pod českou nadvládou. Dnes rozděluje město hranice, jedna část města je Německá a druhá Polská s názvem Zgorzelec. Česky se město jmenuje Zhořelec.

Görlitz je okresní město v Sasku a státní hranici určuje řeka Lužická Nisa. Hlavní historická část města leží na německé části. Prochází zde také poledník středoevropského času.

Historie

Zdejší oblast Horní Lužice patřila od roku 1076 – 1253 a s přetržkou opět od roku 1329 do roku 1635 pod České království. Obyvatelé zde žijící byli slovanského původu a nazývali se Lužičtí Srbové, kteří se sem přistěhovali v období tzv. stěhování národů v 7. století a postupem času upadli v úplné zapomění.
Druhou světovou válku přežil Görlitz téměř bez újmy a i proto zde můžeme spatřit několik zajímavých památek s původním historickým nádechem, což v německých městech není vždy obvyklé. Po válce se zde usadilo mnoho Němců uprchlých z východních území, které Německo ztratilo. Při znovusjednocení Německa v roce 1990 zase započal odliv zdejších východoněmeckých obyvatel za lepší životní úrovní do oblastí dřívějšího západního Německa.

Co můžete ve městě spatřit?

Dnešní město Görlitz tak nabízí i trochu smutnou podívanou. Někdy i celé bytové domy nebo byty zejí ve městě prázdnotou. A tak město láká k bydlení i české a polské sousedy údajně výhodnými pobídkami, kdy nemusíte několik měsíců platit nájemné atp.

Každopádně při cestě městem je patrné, že menší polská část města (Zgorzelec) je v oblasti řeky Lužická Nisa rozvinuta nabídkou mnoha restaurací a ubytovacích zařízení s perfektními službami a příznivějšími cenami. Domy na nábřeží jsou krásně opraveny a město je zde velice atraktivní. Je to v podstatě to nejhezčí z polské části. Zahrádky restaurací lákají k návštěvě a tak je velice zajímavé putování mezi oběma státy jen přechodem řeky.

Na německé straně je zase celé historické jádro města, které je oblíbené filmaři z celého světa i z Hollywoodské produkce. Bylo zde natočeno mnoho filmů. Procházka městem je velice příjemná a opravdu stoji za to. Z památek můžeme vyjmenovat majestátní a dominantní pozdně gotickou katedrálu Peterskirche. To kolem náměstí Untermarkt najdete hned několik mimořádně vzácných starých domů a městských rezidencí. Například je zde nejstarší civilní renesanční budova v Německu postavená v roce 1526, kde je dnes sídlo Slezského muzea.

Zajímavá je také radnice, jejíž nejstarší části pocházejí z poloviny 14. století, a její schodiště byla postavena v roce 1537-1538 podle Wendel Rosskopfa, jednoho z nejslavnějších architektů Görlitzu.

Pobyt ve městě je určitě příjemný a doporučuji navštívit toto město. Vydejte se po památkách a objevte toto zajímavé město vzdálené jen kousek od České republiky.

Dle turistických průvodců nemá oblast ostrova Coloane, jež je součástí Macaa, žádné výraznější atrakce. S tím však nelze souhlasit, přesvědčil nás park – Parque de Seac Pai Van s pavilonem pandů, malou botanickou a zoologickou zahradou. Park je otevřený denně od 10-17 hodin a vstupné je zdarma. Pouze do pavilonu pand se platí 10 makajských pataců (10 MOP). Park je situovaný v zalesněných kopcích na západní straně ostrova. Dorazit sem můžete pohodlně taxíkem, my jsme měli celodenního taxikáře, průvodce po celém Macau a zde končil náš program. Odtud jsme po prohlídce odjížděli nahodile stopnutým taxíkem do zdejších kasín.

V parku jsou největší atrakcí pandové. Pěkně udržované prostředí plné květin se zahradou exotických a léčivých rostlin stojí ale také za důkladnější prohlídku. Mimo to si lze prohlédnout i voliéry s ptáky, klece s opicemi a vodní ptactvo. Na označení Zoo je to prozatím velice skromné osazenstvo, ale i tak působí roztomilým dojmem.

Pandové

Ve speciálním pavilonu si můžete prohlédnout pandy, zdejší jsou velice krásní a není zde tolik turistů jako například v hongkongském Ocean Parku, kde pandy můžete shlédnout také. Pavilon je zajímavě koncipován a byl postaven při příležitosti 10 výročí znovusjednocení Macaa s Čínou. Čínský prezident Hu Jintao tehdy předeslal, že vláda k oslavám tohoto výročí věnuje Macau pár pand, které přinesou obyvatelstvu prosperitu a štěstí. Od roku 2010 jsou tedy pandové Kai Kai a Xin Xin v Macau a dělají radost návštěvníkům.

Jen pro upřesnění, pandové na celém světě patří Číně a pro jejich chov je vyžadováno několik specifických požadavků. V Evropě můžete pandy nalézt jen v Zoo Vídeň, Zoo Berlín a v Zoo Madrid.

Hora Teide (3718 m) je pro turisty i milovníky přírody mimořádně silným magnetem. Nejenže se jedná o nejvyšší bod celého Španělska a všech ostrovů v Atlantiku, jde také o nejmohutnější sopku Evropy a o třetí nejvyšší na Zemi. V roce 2007 byla sopka se svojí okolní krajinou zapsána na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Cíl cesty – ostrov Tenerife

„Zasněžená hora“, asi tak by se dal přeložit název ostrova v jazyce původních obyvatel. A název je určitě trefný, neboť nejvyšší část sopky je po velkou část roku zasněžená. Tenerife je největším a nejlidnatějším ze sedmi Kanárských ostrovů. Má přibližně trojúhelníkový půdorys a přibližně v jeho středu se nachází nejvyšší vrchol Španělska. Tenerife je známé obrovskými rozdíly mezi severem a jihem ostrova. Vyprahlá a slunečná jižní část ostrova s minimem srážek je plná hotelových komplexů, z nichž většina se nachází na Playa de las Americas. Severní a výrazně deštivější straně ostrova vévodí zelená barva lesů a banánovníkových plantáží. Pokud plánujete po ostrově cestovat, počítejte s extrémními výkyvy počasí. I v letních měsících nás v severní části překvapil déšť, zatímco v místě našeho bydliště na jihu ani nekáplo.

Okolí sopky je národním parkem (Parque Nacional del Teide)

Jedinečnost přírodní krajiny v okolí sopky samozřejmě neušla ochráncům přírody a v roce 1954 nechali vyhlásit oblast národním parkem. Nejstarší, největší a nejnavštěvovanější národní park Kanárských ostrovů leží v nadmořské výšce přesahující 2 000 metrů. Kráterem parku prochází silnice TF 21 spojující severní a jižní část ostrova. Na silnici je vybudováno několik menších parkovišť, aby mohli turisté v klidu zastavit a tuto mimořádnou krajinu nafotit. Sopečné kužely a lávové proudy vytvořily překrásné pestrobarevné scenérie. Pohled od bizarní skalních útvarů „Roques de García“ na vrchol Teide patřil k tomu nejlepšímu, co jsme kdy viděli. Při průjezdu vyprahlou sopečnou pustinou jsme si s pokorou uvědomili, jak nicotné jsou aktivity člověka ve srovnání se sílou přírody.

Pod vrchol jezdí lanovka

Jestliže se necítíte na jedno či dvoudenní výšlap k vrcholu sopky, využijte jako my služeb lanové přepravy. Dvě kabiny s kapacitou 35 osob jezdí v protisměrném provozu od 9 do 17 hodin. Lanovka je dlouhá asi 2,5 kilometru a během deseti minut překoná nadmořskou výšku 1200 metrů. Výstup u horní stanice je výšce 3555 metrů, odkud můžete z plošiny La Rambleta obdivovat krásu nejvyšší hory Španělska. Nahoře by návštěvníci měli z důvodu plynulosti pobýt maximálně hodinu. Cena zpáteční jízdenky je 25 euro pro dospělého, děti platí polovinu. Pokud jako my nechcete čekat frontu u spodní stanice lanovky, můžete si lístky zakoupit dopředu na webových stránkách přepravce. Nákup on-line jízdenek má ale jeden háček. Když nebude lanovka v provozu, což se zde během roku vzhledem k charakteru počasí stává docela často, peníze se nevracejí a vy můžete cestu opakovat kdykoliv během dalších 12 měsíců. A co si budeme nalhávat, našinec do těchto končin nejezdí zase tak často.

Bez povolení skončíte pod vrcholem

Přístup na samotný vrchol El Teide je omezen počtem 150 osob na den. Proto si o povolení zdarma zažádejte na webových stránkách Správa španělských národních parků. Vyberte si den výstupu, jeden ze čtyř časových úseků během dne, vytiskněte potvrzení a předložte ho spolu s doklady totožnosti správcům parku u horní stanice lanovky. Naše dokumenty skutečně pečlivě kontrolovali, je důležité, aby čísla pasů souhlasila s těmi na vytisknutém povolení.

Mnoho lidí je nahoře nemile překvapeno, že nejsou vpuštěni na poslední úsek k vrcholu, ale regulativní opatření má určitě svůj smysl. V letních měsících si zažádejte o povolení s dostatečným předstihem, ať se nepřipravíte o nádherné zážitky. Pozor, v případě uzavření lanovky povolení propadá.

Poslední úsek nám dává zabrat

Po nezbytném poučení, že nemáme rozkrádat přírodní dědictví a odhazovat odpadky, se dozvídáme, že pro cestu k vrcholu a zpět je nám vymezeno 70 minut. Vyrážíme za silného větru po celkem pěkné stezce, která se ve druhé polovině výrazně zhoršuje. Oba s manželkou se začínáme zadýchávat, jindy aktivní osmiletá dcerka chce pořád polehávat. Jen desetiletý syn nás neustále popohání a vůbec nechápe, co se s námi děje. Inu, řídkost vzduchu a sirné výpary vykonávají své. Děláme krátké přestávky a vrcholu dosahujeme po 45 minutách. Z výšky 3718 metrů koukáme na mraky pod námi a pro samou krásu zapomínáme na útrapy při výstupu. Po chvilce nás vystřídá španělská rodinka a my sestupujeme během deseti minut zpět k horní stanici lanové dráhy.

Teplé oblečení s sebou – i v létě!

Vzhledem k vysoké nadmořské výšce je počasí na Teide velmi proměnlivé. I v letních měsících teplota málokdy překročí 10 stupňů Celsia, velmi nepříjemný je i silný vítr. Většina návštěvníků z nedalekých letovisek podmínky podceňuje a přijíždí v plážovém oblečení a obuvi. Pak jim nezbývá nic jiného než si rychle udělat pár fotografií a spěchat dolů. My jsme si u horní stanice navlékli mikinu s lehkou sportovní bundou a bylo nám tak akorát. Nezapomeňte na sluneční brýle, ať vám ostré sluneční paprsky neznemožní plně vychutnat okolní krajinu.

Odstavná parkoviště s hladovými zvířátky

Ještě bych se rád podělil o zážitky z odstavných parkovišť, kterých je v okolí sopky hned několik. Na turisty zde čekají místní ještěrky, které evidentně touží po zpestření svého jídelníčku. Žerou skutečně všechno, od housky s máslem až po pikantní sušený salám chorizo. V jednu chvíli šel z počtu těchto strávníků docela strach, seběhly se kolem nás desítky těchto endemických veleještěrek modroskvrnných a sežraly nám snad úplně všechno. Trochu jsem je podezíral, že kdybych nechal auto otevřené, že si tam pro ty dobroty dolezou samy. Jestliže budete cestovat s dětmi jako my, určitě si nenechte tuto podívanou ujít.

Nový turistický průvodce Maroko z řady Rough Guide je celobarevný s řadou fotografií. Maroko je zemí, která mne vždy lákala k návštěvě. Nikdy jsem se zatím do Maroka bohužel nevypravil a tak mne zajímal obsah a co nabízí samotná kniha průvodce. Maroko má rozlohu o něco menší než Francie a Španělsko na nichž získalo nezávislost v roce 1956. Proto je zde patrná koloniální minulost. Co v této zemi navštívit představuje tradiční rubrika průvodců Rough Guides 27 míst která nesmíte minout. Zde je například uvedeno město Fes – údajně nejzachovalejší středověké město v arabském světě, dále město Chefchaouen s půvabnými uličkami, průsmyky v pohoří Atlasu, vodopády Ouzoud s tůněmi ke koupání, takže nečekejte jen vyprahlou zemi a také překvapí lyžování v Oukaïmeden v kontrastu s doporučovanou výpravou s velbloudy v Zagoře, M´Hamidu nebo Merzouze.
Samozřejmě zde nechybí doporučení na města Casablanca a Marrákeš.

Formát: 129×198
Vazba: brožovaná
Počet stran: 608
Vydáno: NOVINKA! 13. 8. 2014
Běžná cena: 748 Kč
Naše cena: 598 Kč

Po základních informacích je samotný průvodce rozdělen na podrobné sekce Tanger, Tetouan a severozápad, Pobřeží Středozemního moře a Rif, Fes, Meknes a Střední Atlas, Západní pobřeží: z Rabatu do Essaouiry, Marrákeš, Vysoký Atlas, Velký okruh po jižních oázách, Agadir, Souss a Antiatlas, Nejzažší jih a Západní Sahara. Každá z oblastí je pečlivě popsána, najdete zde zmíňku o všech významných památkách a doporučení na dobré stravování, místní zvyklosti a ubytování.

Celý průvodce je obsahově povedený, jako jedinou výtku bych uvedl fotografie. Myslím, že by mohli být některé fotografie zajímavější a některá místa daleko atraktivněji nafocená. Každopádně pokud plánujete cestu či se o Maroko jen zajímáte, tak kniha samozřejmě nesmí ve Vaší knihovně chybět.

Skupina tří maltských ostrovů se nachází uprostřed Středozemního moře, necelých sto kilometrů jižně od Sicílie. Zhruba trojnásobná vzdálenost je dělí od břehů afrického Tuniska. Právě poloha tohoto nejmenšího státu Evropské unie výrazně ovlivnila jeho historii, jazyk a kulturu.

Slavné období Maltézských rytířů

Přestože doložitelná historie Malty sahá do mladší doby kamenné, o čemž svědčí zbytky megalitických chrámů, to nejvíce napínavé období začíná v roce 1530. Císař Karel V. totiž umožňuje Rytířům řádu sv. Jana usadit se na ostrovech. Prozíravý panovník si byl dobře vědom rozpínavosti Osmanské říše a chtěl ochránit Evropu před tureckými vpády. Rytíři začali okamžitě stavět mohutná opevnění, která skutečně zabránila Turkům zmocnit se tohoto strategického místa a učinit z něho svoji základnu. Nejdůležitější střetnutí se odehrálo v roce 1565 a je známé jako „Velké obléhání“. Čtyři měsíce se méně početní Rytíři a místní obyvatelé úspěšně bránili vojskům osmanského vůdce Sulejmana. Po svém vítězství se řád vrhl s nadšením do dalšího rozvoje Malty a nastala zlatá éra kultury, architektury a umění.

Málo místa pro tolik lidí

Hustota obyvatel těchto malých ostrovů je asi desetkrát větší než v České republice, Malta patří mezi pět nejhustěji zalidněných států světa. Ve městech žije devadesát procent populace. Země trpí nedostatkem prostoru, což je patrné na první pohled. Pokud pominu zemědělsky orientovaný ostrov Gozo, při jízdě autem téměř nenarazíte na samoty, pořád projíždíte zastavěnou oblastí. Vesnice a města tu tak nějak splývají a nejsou mezi nimi hranice.

Pozor na jízdu vlevo a hustý provoz

V průvodcích najdete, že si řidiči na jízdu vlevo celkem rychle zvyknou. Mně osobně to trvalo trochu déle. Nejhorší bylo řadit levou rukou, nepříjemně se mi odbočovalo vpravo. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že na kruhových objezdech se při výjezdu nebliká. Maximálně se signalizuje, že se pokračuje po objezdu dál. Maltský styl jízdy je podobný jako v jiných jihoevropských státech. Místní řidiče zaručeně naštvete, pokud zastavíte na stopce nebo pojedete v nepřehledném úseku pomalu. Chce to klid, je zbytečné se rozčilovat nad něčím, co nezměníte.

Nejkatoličtější země světa

Ústava Malty definuje katolicismus jako státní náboženství, ke katolické víře se hlásí více než 95 procent obyvatel. V zemi, jejíž rozloha nedosahuje ani velikosti Prahy, slouží věřícím téměř 400 kostelů. Malťané s nadsázkou prohlašují, že mohou jít každý den v roce do jiného kostela. Víra se projevuje i v běžném životě obyvatel, kalendář je plný katolických svátků a slavností. V zemi jsou zakázány interrupce a rozvody byly povoleny až v roce 2011.

Pánbůh zaplať za angličtinu

Maltština je centrem pozornosti mnoha jazykovědců, neboť je jediným semitským jazykem Evropy. Jde o arabský dialekt ovlivněný italštinou i angličtinou. Kupodivu se však píše latinkou. Díky přítomnosti Britů má však Malta i druhý úřední jazyk, který ovládá velká část místních. Malťané dokážou z angličtiny dokonale profitovat, o čemž svědčí velký počet
jazykových škol. Na každém kroku jsme viděli reklamy na jazykové kurzy, které lze kombinovat s koupáním a relaxací.

Ochutnejte „pastizzi“

Při svém pohybu po Maltě narazíte pravděpodobně na obchody s nápisem „pastizzeria“. Jde o taková malá pekařství, jež nabízejí slané maltské pečivo z listového těsta. Nejčastěji je naplněno tuňákem, ricottou, hráškem, špenátem či šunkou. Velmi levné „pastizzi“ (1-3 euro za kus) jsme si velmi oblíbili a vždy se ně těšili. Ale pozor, v turistických centrech se tyto obchůdky moc nenacházejí, je třeba navštívit lokality s převahou místních obyvatel.

Tipy na výlet

Za čtrnáct dní pobytu jsme Maltu procestovali celou, dvakrát jsme se vydali trajektem na ostrov Gozo a jeden den strávili na malém ostrůvku Comino. Oběma ostrovům se budu věnovat v jiném článku. Vybral jsem pár míst, na něž byste podle mě při své návštěvě ostrova Malta neměli zapomenout.

Valetta

Vstup do opevněného hlavního města je možný pouze městskou bránou u centrálního autobusového nádraží. Vjezd aut bez povolení je zakázán a nemilosrdně pokutován. Vůz lze zanechat na několikapatrovém placeném parkovišti v blízkosti brány. Většina ulic v historickém jádru je přeměněna na pěší zóny. Na rozdíl od jiných středověkých měst jižní Evropy chybí ve Valettě křivolaké uličky, to však nic nemění na jejím šarmu a eleganci. Od roku 1980 je zapsána na seznamu UNESCO. Pokud budete unaveni procházkou po městě a památkách, zajděte jako my do 5D kina na ulici Old Bakery Street, kde každou půlhodinu běží skvěle natočený dokument o historii Malty. Výstavbu kina mimochodem financovala Evropská unie z fondu na podporu rozvoje cestovního ruchu.

Trojměstí (Three Cities; Cottonera)

Jde o souhrnný název pro tři malá města ležící východním břehu zálivu Grand Harbour. Vittoriosa (Birgu), Senglea (Isla) a Cospicua (Bormla) jsou opevněná sídla vystavěná na útesech nad několika zálivy. Pokud se rozhodnete Trojměstí navštívit, určitě nebudete litovat.

My jsme si pronajali úzký třípatrový byt z 15. století v centru Sengley a mohli tak zblízka vychutnávat atmosféru města. Na večerní posezení se sklenkou červeného a výhledem na osvětlený přístav budeme ještě dlouho vzpomínat.

Mdina

Bývalé hlavní město si za své sídlo vybrali již Římané, kteří mu dali jméno Melita. Pozdější arabský název Medina měl již blízko k dnešnímu pojmenování. Mdina je tichým vylidněným městem, takovým skanzenem, v němž narazíte spíše na turisty než na místní obyvatele. V ulicích města na vás dýchne středověk tím nejsilnějším kouzlem. Abych nezapomněl, pokud chcete poznat i černé stránky středověku, určitě navštivte muzeum útrpného práva „Mdina Dungeons“ naproti informačnímu centru. Citlivější povahy nechť raději do podzemí nevstupují.

Marsaxlokk

Malé rybářské městečko na jihovýchodě Malty je nejlepší navštívit v neděli, kdy se ve zdejším přístavu koná hlavní rybí trh. Pokud si přivstanete, nebudete litovat. Vašemu zraku se naskytne pohled na čerstvé ryby a další mořské živočichy všech velikostí, tvarů a barev. Nechybí ani nabídka ovoce, zeleniny a řemeslných produktů z maltských ostrovů. Při procházce trhem si určitě všimnete pestrobarevných rybářských lodiček kotvících v malebné zátoce. Říká se jim „Luzzu“ a některé z nich zdobí pár očí na přídi, který má rybáře chránit před nehodami a nepřízní moře.

Playmobil FunPark

Pokud se chystáte na Maltu s dětmi, navštivte zábavný park, který je součástí továrny na výrobu hraček. Leží na samém jihu ostrova v blízkosti mezinárodního letiště Luqa.. Celý park je vlastně takovou obrovskou hernou, v níž jsou nejmladší generaci k dispozici snad všechny figurky tohoto světoznámého výrobce. Příjemně nás překvapilo velmi nízké celodenní vstupné 2,40 euro na dítě, dospělí platí polovinu. Jediný možný východ je přes obchůdek, což je výborný marketingový tah Playmobilu. Jestliže sháníte nějaký dárek, můžete zde nakoupit kompletní sortiment firmy za zvýhodněné ceny.

Mosta vděčí za zázrak Bohu ……..a také Čechům

Zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie, též nazývaný Rotunda, je dobře viditelný snad ze všech částí ostrova. Pro Malťany má tento chrám, jehož kopule je 4. největší na světě, symbolický význam. Během náletů v roce 1942 jeho střechou propadla 200 kilogramů těžká bomba, která k překvapení všech nevybuchla. Událost se do dějin zapsala jako „Mostský zázrak“. Svůj podíl na tom ale měli i nuceně nasazení Češi, kteří bombu v rámci sabotáže naplnili pískem. Město stojí za návštěvu i kvůli své maltské atmosféře, neboť turistů je zde skutečně poskrovnu. A nezapomeňte přímo naproti Rotundě ochutnat „pastizzi, to místní prý patří k těm nejlepším.

« ‹ z 2 › »

Když jsem si vzal průvodce po Vietnamu poprvé do rukou, říkal jsem si co vlastně o této zemi vím? Asi každému se vybaví válka ve Vietnamu, Pangasius z řeky Mekong s legendou, přizpůsobiví trhovci v ČR specializující se dnes většinou obchodům tzv. večerkám. To je stručný souhrn, který napovídá velkou omezenost a neznalost této země. Byť dokáži vyjmenovat několik měst Vietnamu, tak přesto neznám turistické atrakce a kde by bylo možné po této zemi cestovat.

Formát: 129×198
Vazba: brožovaná
Počet stran: 514
Vydáno: NOVINKA! 18. 7. 2014
Běžná cena: 698 Kč
Naše cena: 558 Kč

Jak jsem se dozvěděl z průvodce tak velké množství turistů se spokojí s prohlídkou měst Hanoje, Ho Či Minova Města a dalších rychle se měnících oblastních center, což je velká škoda, protože největším lákadlem je zdejší příroda. V úvodu knihy nechybí 27 míst která nesmíte minout a tak bych vyjmenoval některá z nich. Když jsme u přírodních atrakcí tak průvodce doporučuje jezero Lak s projížďkou kánoí, deltu Rudé řeky, plavbu zátokou Ha Long mezi tisíci vápencovými ostrůvky, pláže k odpočinku na ostrově Phu Quoc nebo krasový Geopark Dong Van v blízkosti hranice s Čínou. Z památek je to například pevnost v Hué, pagoda Long Son v Trang, Chamské věže My Son jako pozůstatek kdysi mocné říše Champa atd.

A jak se dělí samotný knižní průvodce? Ten je rozdělen na části s obsáhlým přehledem a to Ho Či Minovo město a okolí, Delta Mekongu, Centrální vysočina, Jižní pobřeží, Centrální pobřeží, Severní pobřeží, Hanoj a okolí, Vzdálený sever.

Na konci knihy se dozvíte třeba pár slov z vietnamštiny nebo se dozvíte o historických událostech, které jsou k přečtení velmi zajímavé. Rozhodně jsem v knize nalezl hodně zajímavých míst co by stály za návštěvu a Vietnam se může rozhodně stát populární destinací stejně jako je dnes například nedaleké Thajsko.

Nejnovější příspěvky

Archivy