Šablona | Cestopisy

Tenerife je jedním z Kanárských ostrovů, které leží v Atlantiku západně od Maroka a Západní Sahary. Ze sedmi významnějších ostrovů je právě Tenerife tím největším, nejlidnatějším a pravděpodobně i cestovatelsky nejvděčnějším. Jen tak mimochodem, věděli jste, že nejvyšší vrchol Španělska Pico del Teide (3718 m) leží právě zde, dva tisíce kilometrů od Madridu? Jestli ne, tak nezoufejte, neboť to neví ani mnozí Španělé.

Proč bydlí místní na severu?

Když nás hodinu po půlnoci vyzvedává na letišti Tenerife Sur zaměstnanec autopůjčovny Sixt, provinile se omlouvám za zpoždění letu. S úsměvem mávne rukou, ochotně pomáhá s kufry a již do nás „hrne“ informace o svém ostrově. Postupně se dovídáme, že bydlí na severu v Santa Cruz a na jih dojíždí za prací 70 kilometrů. A není sám, podobné přesuny podnikají denně tisíce místních. A dodává, že sluncem vyprahlý jih je „turistickou rezervací“. Místním se proto žije lépe na deštivějším zeleném severu, kde jsou obklopeni nádhernou přírodou.

Tenerife jsou skutečně dvě – prázdninový ostrov i ukrytý přírodní ráj

Píše se to snad ve všech průvodcích a je to pravda. Existují dvě úplně odlišné Tenerife. To první je určeno těm, kteří přijíždějí za pasivním odpočinkem. Ti jistě ocení zdejší rozvinutou turistickou infrastrukturu s obrovskými hotelovými komplexy a nekončící nabídku všech služeb masové turistiky. Jistě budou mít radost i z písčitých pláží, jež byly uměle vybudovány a zavezeny pískem ze Sahary, neboť slunění na černém písku či stejně barevných oblázcích je přinejmenším nepohodlné. Právě tento typ turistiky výrazně napomáhá kanárské ekonomice i zaměstnanosti a nutno dodat, že ho preferuje většina ze čtyř milionů turistů, kteří ročně na ostrov přijíždějí.

Druhé Tenerife je úplně odlišné a odkryje se těm, kteří se rozhodnou ostrov procestovat, zamíří do vnitrozemí a také na sever. Hlavně se nesmí bát spálit nějaké ty kalorie při chůzi po relativně dobře značených turistických stezkách. Odměnou za námahu jim budou impozantní horská pásma, grandiózními výhledy a vulkanická krajina. Čekají na ně bizarní skalní útvary, hluboké soutěsky, vyprahlé pustiny i bujná vegetace mlžných lesů. Jedinečné přírodní bohatství izolovaných ostrovů se na Tenerife otvírá ve své největší kráse. Kromě unikátní přírodní scenérie překvapí i zajímavou kanárskou architekturou, kostely, kláštery, vinařstvím a hlavně svými obyvateli „Tinerfeňos“, proslulými svou mentalitou, přívětivostí a radostí ze života.

Tipy k návštěvě

Nejvýznamnější přírodní turistickou atrakcí je bezpochyby národní park Caňadas del Teide, v jehož středu leží z celého ostrova viditelná nejvyšší hora celého Španělska – sopka Pico del Teide (3718m). Protože jsem tomuto parku věnoval, podobně jako mlžným vavřínovým lesům v pohoří Anaga, samostatný cestopis, nebudu se již těmto dvěma úchvatným lokalitám v tomto textu věnovat. Nabízím stručnou přehlídku dalších míst, která mě nejvíce nadchla či příjemně překvapila.

Vilaflor – měsíční krajina Paisaje Lunar a nejvyšší borovice Evropy

V blízkosti obce Vilaflor začíná stezka k Paisaje Lunar – fantaskně vypadajícímu geologickému útvaru, jenž byl v nějaké anketě vybrán mezi deset nejneuvěřitelnějších míst Španělska. Erozí zformované tufové kužely by se spíše hodily do nějakého hollywoodského filmu z kosmického prostředí než do borového lesa. Když naše děti zjistily, že cílem několikakilometrové cesty je jen kus odkryté žluté země, byly na rozdíl od nás zklamány a raději se dál věnovaly hledání obrovských šišek (přes 20 cm) borovice kanárské. Tyhle všude přítomné borovice jsou velmi zajímavé stromy. Jsou nejvyšším druhem borovice Starého kontinentu a nejvyšší exemplář se kupodivu nachází právě zde ve Vilafloru (60 m). Tento druh stromu je velmi odolný a dokáže obrazit i po velmi častých místních požárech. Inu, příroda se někdy naučí nepřízni osudu hrdě čelit.

Candelaría ukrývá patronku Kanárských ostrovů

Pokud rádi navštěvujete poutní místa, nezapomeňte zavítat do pobřežního městečka Candelaría. Bazilika Panny Marie z Candelaríe (Nuestra Seňora de la Candelaría) ukrývá napodobeninu postavy Madony, kterou na konci 14. století nalezli zdejší pastýři. Alespoň tak vypráví příběh místní legenda. Nás zaujaly především rozměrné sochy posledních devíti králů původních obyvatel ostrovů, jimiž byli Guanchové.

La Orotava a její balkonový dům

Pokud ještě někdy navštívím Tenerife, bude to určitě na přelomu května a června. A vyrazím znovu do Orotavy, kde v tomto období probíhají oslavy Božího těla (Corpus Christi). Celé náměstí před radnicí se zaplní květinovými koberci s náboženskými motivy a město hraje všemi barvami. Orotava však stojí za návštěvu celoročně. Vždyť město a okolní krajina učarovaly již před více než 200 lety německému botanikovi Alexandru Humboldtovi, který prý básnil o úchvatných výhledech z města do údolí. V blízkosti centra si nenechte ujít patricijské domy, mezi nimiž vyniká Balkonový dům (Casa de los Balcones) ze 17. století, v jehož interiérech se nachází muzeum s ukázkou kanárských řemesel a prodejna suvenýrů.

Garachico – pozor na ostré výčnělky lávových bazénů

Městečko si jako jedno z mála míst na Tenerife zachovalo španělský ráz s úzkými uličkami v historickém centru. Když už sem nějaký turista zavítá, většinou si chce vyfotit přírodní lávové bazény, které na jeho pobřeží vytvořila ztuhlá láva z vybuchlé sopky v roce 1706. Ti odvážnější se nechají zlákat ke koupání v těchto unikátních přírodních bazénech. Buďte ale opatrní, ztuhlá láva pod hladinou je velmi ostrá, ještě dnes si vybavuji šití mé poraněné ruky na místní klinice. Vše proběhlo rychle, profesionálně, ale bohužel bez lokální anestezie.

Auditorium – expresionistická koncertní budova je symbolem Santa Cruz

Snad žádný jiný španělský architekt současnosti nevzbuzuje svými díly tak rozporuplné reakce jako Santiago Calatrava. Pravdou je, že jeho extravagantní stavby přitahují návštěvníky s celého světa a sbírají jedno ocenění za druhým. Když se „Tinerfeňos“ rozhodli nechat postavit na pobřeží Atlantiku koncertní síň, padla volba právě na valencijského rodáka. Chtěli vybudovat nový symbol hlavního města a zároveň učinit ze Santa Cruz významné kulturní centrum. Výsledek je impozantní a obrázky auditoria nechybí snad na žádné pohlednici místní metropole a dostaly se dokonce i na známky španělské pošty. Interiér budovy nabízí dva koncertní sály pro 1558 a 428 diváků.
Vedle auditoria bylo na pobřeží vybudováno dílo „Sto tváří auditoria“ (Cien caras del Auditorio de Tenerife). Jde o přírodní kameny popř. betonové desky, na nichž jsou ilustrace významných světových skladatelů a zpěváků. Z našich osobností jsme našli Smetanu, Dvořáka, Janáčka, Mahlera a dokonce i Karla Gotta. Zvlášť dětem se obrázky bulharského výtvarníka Stoika Gagamova velmi zamlouvaly.

Soutěska „Barranco de Masca“

Horskou vesnici Masca (612 m n. m.) hledejte na severozápadě ostrova. Kdysi izolovaná obec je dnes bohužel turistickou atrakcí, u níž zastavují desítky autobusů. Naštěstí většina „dovolenkářů“ udělá pár pěkných fotografií a odjíždí k dalšímu cíli. Pokud si chcete vychutnat nádhernou přírodu, vydejte se na sestup soutěskou až k Atlantiku. My jsme bohužel zpáteční šestihodinovou cestu nestihli podniknout, ale kamarádi ji prošli a skalnatý labyrint je neskutečně nadchnul. Jen je potřeba počítat s proměnlivým počasím, kluzkým terénem a nezapomenout se zásobit dostatkem tekutin.

Monkey Park

Pokud chcete udělat dětem radost a nechce se vám investovat do všude propagovaného Loro Parku rodinné vstupné 114 euro, nabízím komornější a téměř čtyřikrát levnější alternativu. Navštivte Monkey Park nedaleko turistického střediska Los Cristianos. Je to sympatická menší zoologická zahrada, v níž si děti mohou některá zvířata pohladit a nakrmit je u pokladny zakoupenými dobrotami. Přijeďte ale ráno, dokud jsou zvířátka vyhládlá.

Pár slov závěrem

Nespornou výhodou Tenerife a vlastně celých Kanárských ostrovů je svěží slunečné klima, které umožňuje takřka celoroční turistickou sezónu. „Ostrov věčného jara“ nabídne všem návštěvníkům kvalitní služby, úchvatné přírodní krásy a veselé „Tinerfeňos“, kteří mají permanentně dobrou náladu a vůbec nic je nevyvede z míry. Tak přijeďte nasát atmosféru Latinské Ameriky a „ochutnejte“ skutečný kanárský zážitek.

Lanová dráha Hornbahn vyváží turisty z malebné vesničky Russbach na horu Hornspitz 1450 m.n.m. Na vrcholku hory a v jejím okolí najdou vynikající zábavu děti v Brunos Bergwelt neboli v Brunově horském světě, což je vycházková trasa zpestřená úkoly, atrakcemi a odpočinkovými zónami.

Před mnoha lety jsme tuto lanovku vynechali kvůli tomu, že nám nevyšel den návštěvy, kdy je lanovka v provozu. Nyní se nám podařilo vše lépe naplánovat a lanovou dráhu Bergbahn Russbach v oblasti Dachstein West jsme si již nenechali ujít. Proto pozor, provoz lanovky je jen v úterý a ve středu, od 8.7. do konce prázdnin i ve čtvrtek a v pátek. O víkendu nejezdí a to mne dříve utvrdilo, že zdejší lanovka není asi až tak atraktivní, což byl velký omyl.

Parkování

U stanice lanovky lze pohodlně zdarma zaparkovat, okolí nástupní stanice je obklopeno velkým kamenolomem, který je bohatý jako celé zdejší okolí na pravěké fosílie.

Lanovka Russbach

Nabízí krásné panoramatické kabinky, cesta nahoru trvá cca 12 minut. Stanice lanovky jsou vybaveny Wifi sítí zdarma. Na horní stanici je v letním období otevřeno jen malé občerstvení. Zdejším maskotem je medvídek Bruno, podle něhož se jmenuje vycházkový dětský okruh. Maskota vidíte vyobrazeného na každém lehátku na kterém můžete spočinout. Na spodní stanici lanovky si nezapomeňte vzít malou mapku okolí a razítkovací pas pro děti.

Brunos Bergwelt

Je horský svět medvídka Bruna rozprostírající se od lanovky až po nedaleký vrcholek samotné hory Hornspitz. Děti zde mají různé úkoly, za něž dostávají razítka do razítkovacího pasu. Turistická cesta je proto zabaví a pokud posbírají razítka ze všech stanovišť, tak obdrží na horní stanici lanovky plyšového medvídka Bruna se samolepkami. Na toto jsme přišli náhodou, pořádně jsme si nepřečetli pokyny, ale o to větší to bylo překvapení. Zastavení v horském světě jsou různá, například můžete vyzkoušet daleký skok, hledání fosílií v písku, prolézt malý stromový dům, pohoupat se v síti, či na vrcholu hory poležet na lehátku vedle geologického panorama s popisy. U každého zastavení jsou vzorně udržovaná razitka. Výhled na daleko vyšší majestátný Dachstein či pohoří Tennengebirge je opravdovým zážitkem, dokresleným zdejšími pastvinami střídajícími se s bohatým lesním porostem.

Výlety v okolí hory Hornspitz – doporučené trasy

Od horní stanice lanovky Hornbahn je doporučených několik tras s různou obtížností. Jako zajímavá se jeví lehká trasa k chatě Edtalmhütte (cca 6 km / 1 hod), odtud lze dál pokračovat k jezeru Ameisensee. K Edtalmhütte se dostanete i pomocí panoramatického vláčku Ameisenexpress vyrážejícího od stanice lanovky. Vrcholovou trasou lze také dorazit až k lanovce Gossaukammbahn vedoucí z městečka Gosau.

Pro perfektní naplánování vhodné trasy doporučuji web popisující turistické trasy v okolí Russbach

Russbach am Paß Gschütt

Russbach leží v nadmořské výšce 813 m n. m. pod průsmykem Paß Gschütt, od kterého také obec odvozuje svůj název. Mimo zmiňovanou lanovku na Hornspitz můžete v obci navštívit přírodní koupaliště koncipované s dobrodružným outdoor vodní parkem s kánoemi. Dále můžete navštívit zdejší Fossilienkabinett s množstvím fosílií starých 80 miliónů let. Toto muzeum fosílií představuje nejdůležitější fosilní skupiny z okolního regionu Abtenau-Gosau-Russbach. Jedná se o hlemýždě, mlže, korály a amonity. Vystaven je také obří amonit ze zdejšího průsmyku Gschütt, který má šíři 1 m. Originál je údajně v přírodovědeckém muzeu ve Vídni. Každý čtvrtek doprovází turistický průvodce návštěvníky do údolí fosílií, kde si mohou být jisti, že objeví i nějaký ten poklad.

Nové zábavní centrum v Brně bylo nově otevřeno koncem roku 2014. Ať je venku jakékoliv počasí, tak VIDA! science centrum je vždy skvělým cílem pro návštěvu nejen rodičů a dětí, ale i jednotlivců všech věkových skupin.

A co to Vida science centrum je ?

Jedná se o vědecký zábavní park u brněnského výstaviště na ulici Křižkovského 12. Centrum vzniklo rekonstrukcí jednoho dřívějšího pavilonu výstaviště, který již neměl praktické využití. Tento nápad byl opravdu skvělý. V Brně podobná atrakce chyběla a je to oživení pro celý Jihomoravský kraj, který je také zřizovatelem příspěvkové organizace s názvem Moravian Science Centre Brno, jež Vida centrum provozuje. Na ploše téměř 5000m2 naleznete přes 150 interaktivních exponátů.

Parkování

Pokud se do Vida Centra vydáte tak můžete zaparkovat zdarma přímo u centra. Pokud zvolíte návštěvu v období konání některého z veletrhů, tak může být parkoviště obsazené jak se to přihodilo nám a tak můžete hledat místo u přilehlé zástavby obytných domů.

Zdejší atrakce

Unikátní interaktivní expozice zaujmou každého. Celé centrum je rozděleno do čtyř hlavních tématických sekcí a to: Planeta, Civilizace, Člověk a Mikrosvět. Po vstupu do centra nevíte, ke kterému exponátu se vydat raději dříve a který nechat na později. U vstupu je tématicky sekce Planeta, která se zdála být úplně ta nejlepší. Neuvěřitelné jsou exponáty simulace tornáda, oceán v lahvi a rotující místnost, kde si můžete zkusit házet balónem a ještě se na vás mohou na obrazovce zvenku dívat ostatní návštěvníci. Na vyzkoušení je také simulátor zemětřesení či tři úrovně urputného vichru, který vám pěkně rozčepýří účes.

Obrovským lákadlem byla také možnost vyzkoušet si před kamerou moderování počasí. Vybrat si můžete model počasí Evropy nebo České republiky. Dokonce si můžete zvolit jak krásné počasí budete předpovídat. Dle čtecího zařízení pak musíte zvládat předpověď i ukázku aktuálních informací. Nelze ani vyjmenovat spousty dalších atrakcí například s některými fyzikálními jevy. Jediným zklamáním bylo, ne pro děti, ale především pro tatínky, že zdejší autodráha měla jen jedno autíčko. Druhé patrně někteří nenechavci ukradli a tak nebylo možné závodit ! Dětem se samozřejmě líbí všechny atrakce, avšak nejvíce je zaujme skluzavka z prvního patra haly. Parádní nápad i vzhledm k tomu, že na další jízdu se musí oklikou vyjet po jezdících schodech opět do prvního patra. Netvoří se zde alespoň fronty, vždyť skluzavku vyzkoušelo v době naší návštěvy i nespočet dospělých. Část haly je věnována i dětem ve věku 2 – 6 let.

Show v ceně vstupného

Zhruba čtyřicetiminutové představení plné pokusů je v malém sále, který je přilehlý k hale. Musíte si však hlídat zdejší rozhlas, který vyhlašuje začátek představení, popřípadě se informovat u všudypřítomných pracovníků. Standardní časy jsou v 10:30, 11:30 a 15:30 ve všední dny a v 11:30, 15:30 a 16:30 o víkendech. V případě víkendu a velké návštěvnosti se časy mohou měnit a představení bývá více. Sál má kapacitu 80 osob a tak představení science show nesmíte vynechat. V současné době probíhají představení „Mráz a žár“, kde nechybí oblíbené pokusy s kapalným dusíkem či suchým ledem, a „Ohnivá show“, která vám předvede pekelné záblesky, barevný ohňostroj nebo hořící bubliny.

VIDA! science centrum je živé, interaktivní a plné zvídavých návštěvníků. Nesmíte opomenout jeho návštěvu, protože jak říkají jeho reklamní slogany, nuda v Brně skončila! U vstupu do centra koukněte také na interaktivní mapu, kde se dozvíte mimo jiné i počet aktuálních návštěvníků, či údaje o aktuální spotřebě elektrické energie. V období naší návštěvy jsme zaregistrovali více jak 610 aktivních návštěvníků. Výhoda centra je také ta, že můžete na vstupenky případně odběhnout do restaurace na oběd a pak se ještě vrátit a drobná nevýhoda, že v centru restaurace není. Od zábavy se samosebou špatně někam odbíhá a tak zde máte možnost alespoň posvačit z vlastních zásob v přilehlých odpočinkových zónách nebo si dát výbornou kávu ze zdejšího stánku.

« ‹ z 2 › »

Kniha Alastair Bonnetta – Ztracená místa, tajná města a jiné záhady na mapě světa nabízí putování po ukrytých místech naší planety, působivá a zajímavá zpráva o tom, jak mysteriózní může být i svět moderní doby. Turistický průvodce? Sociologická studie? Geografická příručka? Historická esej? Filozofické zamyšlení? Výrazů, jimiž se dá charakterizovat nejnovější kniha Alastaira Bonetta, je celá řada.

Formát: 160×230
Vazba: pevná s přebalem
Počet stran: 288
Vydáno: NOVINKA! 18. 3. 2015
Běžná cena: 328 Kč
Naše cena: 262 Kč

Poznejte 47 neobvyklých míst po celém světě – od Leningradu na chladném severu po Mekku v rozpálené poušti, od vod Bengálského zálivu po hory střední Ameriky, od míst obecně známých až po taková, jež zná jen pár místních domorodců. Navštivte lokality, které nikdy neexistovaly, ačkoliv jsou běžně k nalezení v mapách (Písečný ostrov), stejně jako ty, kde živí koexistují se zemřelými (Severní hřbitov v Manile). Dozvíte se o místech, kolem nichž lidé denně jezdí do práce, a nikdy si jich nevšimli (Dopravní ostrůvek), o místech, o která nikdo nestojí (Bir Tawil), i o těch, která existovala „jen jako“ (Arne). Autor vám přiblíží mnohá další podivuhodná i podivná místa – a věřte, že až knihu dočtete do konce, budete už navždy studovat mapy jinýma očima.

Ztracená místa, tajná města a jiné záhady na mapě světa nejsou „pouhým“ cestopisem nebo příručkou pro dobrodruhy, kteří shání co nejexotičtější cíl pro svou další výpravu. Jedná se spíše o populární formou psané a širokému okruhu čtenářů srozumitelné sociologické zamyšlení nad významem konkrétního místa – a to jak pro jeho obyvatele, tak obecně pro lidstvo.

Autor odhaluje někdy překvapivé skutečnosti, jež zřejmě nabourají některé představy o světě, které jsme měli za dané, a zároveň nás vybídne k zamyšlení nad naším vlastním „místem“ na zemi. Protože i moderní doba má svá tajemství.

Turistický průvodce Řím je velice zajímavou knihou nejen pro ty, kdo chtějí vyrazit do tohoto nádherného města, ale i pro ty, které zajímá historie a památky. Průvodce po Římě je již šestým vydáním tohoto průvodce z řady Rough Guides, nyní však v celobarevném vydání doplněném řadou tématických fotografií dokreslujících celou atmosféru popisovaného místa. Řím vděčí svým antickým památkám, že je jedním z nejpůsobivějších měst světa. K tomu přispívá i historické a církevní centrum Vatikánu.

Formát: 129×198
Vazba: brožovaná
Počet stran: 368
Vydáno: NOVINKA! 18. 2. 2015
Překladatel: Radek Beneš
Běžná cena: 578 Kč
Naše cena: 462 Kč

Úvod knihy nabízí rady kdy se nejlépe do Říma vypravit, dopravu do Říma, všeobecné informace včetně největších svátků. Ve fotografickém přehledu se základním popiskem nechybí vybraných 20 míst největších zajímavostí. Zmínit lze Pantheon, jenž je nejzachovalejší z antických monumentů Říma, dále fontána di Trevi, koloseum, Villa Borghese s nejrozlehlejším otevřeným prostorem v centru města, ale také je zde zmíněn fotbal a to jako zážitek na Stadio Olimpico v době konání derby místních rivalů AS Roma a Lazia.

Centrální část knihy je samozřejmě věnována samotnému průvodci. Je přehledně rozdělen na třináct částí. Jedná se o Centro Storico, Campo de´Fiori a Ghetto, Piazza Venezia a Kapitol, Antický Řím, Tridente a Trevi, Kvirinál a Via Veneto, Eskvilin, Monti a Termini, Caelius a San Giovanni, Aventin a jižní část města, Trastevere a Janikul, Villa Borghese a severní část města, Vatikán. Poslední třináctá kapitola je velmi zajímavá část s názvem Jednodenní výlety z Říma nabízející vynikající přehled nejzajímavějších míst a památek v okolí tohoto města, což se také hodí a uceluje to tak celkovou přehlednost knihy.

V samotném závěru knihy nechybí část seznamy obsahující tipy na ubytování, stravování, kluby, obchody atp. V sekci souvislostí je část věnována historii města. Průvodce je velice zdařilý.

Jánský Vrch se nachází v městě Javorník a je oblíbeným výletním cílem turistů nejen z Čech, ale i z Polska. Poloha, historie, ale i atraktivní fasáda zámku nás lákala k návštěvě již řadu let, ale ne vždy jsme se měli možnost vypravit do tohoto pro nás vzdáleného cípu naší republiky. Zámek se vypíná na skalnatém kopci nad městem a tvoří přirozenou dominantu Javorníku.

Prostředí a atmosféra uvnitř zámku je impozantní. Skvěle sečené trávníky kontrastují s bílými lavečkami a fasádami historických objektů. V jednom takovém objektu na nádvoří zámku se nachází perfektní kavárna i s venkovním posezením a dobrým servisem. Restaurace přímo na zámku však není a pokud chcete dobrý nebo alespoň standardní oběd tak na výběr v Javorníku moc nemáte. Snad jen restaurace pod zámkem stojí za zmíňku.

Parkování

jelikož jsme měli kočárek tak jsme zaparkovali na nejpříhodnějším místě.
Bylo to v ulici Svatopluka Čecha č. 37 naproti garážím odkud se dostanete přilehlým parkem až na zámek. Cesta je mírně stoupající. Vynecháte tak hlavní cestu do zámku po které by jste museli překonat myslím že minimálně dvoje schody.

Prohlídka zámku

Na zámku si můžete vybrat z několika prohlídek. K dispozici jsou celkem 4 trasy a o prázdninách bývá nějaký z okruhů doplněn tématicky, třeba o historické hračky jako v době naší návštěvy.

I. trasa nabízí reprezentativní místnosti a sbírku dýmek, která je největší v České republice.
II. trasa vás provede po hospodářském zázemí zámku, dostanete se do kuchyně, koupelny, bytu správce, jídelny pro sloužící a do zámecké kaple.
III. trasa kterou jsme navštívili i my nabízí k prohlídce hostinské pokoje ve III. patře zámku a je doplněna většinou o sezónní prázdninovou výstavu. Na trase po třetím patře mne zaujala houpavá podlaha pod zatížením všech návštěvníků. Krásná průvodkyně mne ujistila, že se však nejedná o nic neobvyklého.
IV. trasa vede na zámeckou půdu, kde uvidíte historické krovy, flankovací věž, místnost s hodinovým strojem. Trasa je fyzicky náročnější, je přístupná pro návštěvníky od 10 let a je pro maximálně 10 osob. Nutností je použítí ochranné helmy.

Historie zámku

Hrad Javorník neboli později zámek Jánský Vrch je poprvé písemně zmiňován v roce 1307, jako majetek svidnických knížat. Ti jej odstoupili roku 1348 vratislavskému biskupovi Přeclavovi z Pogarel. Od těch dob byl hrad i okolí, až na několik menších přestávek, součástí rozsáhlého území, které náleželo biskupství ve Vratislavi (Wroclaw).

Během 15.století byl hrad poškozen nejen husitskými válkami, ale především zásahem samotného biskupství, které nechalo ze strachu rozbořit obranný systém a to z důvodu, aby se hrad nedostal do rukou nepřítele a nesloužil jako nedobytný opěrný bod. Velká přestavba a rekonstrukce objektu probíhala na konci 15.století za biskupa Jana Rotha. Pozdně gotická etapa výstavby byla ukončena v roce 1509 biskupem Janem Thurzou. V průběhu těchto úprav byl změněn název hradu na počest patrona vratislavských biskupů Jana Křtitele na Jánský Vrch. K definitivní přestavbě původního hradu na barokní zámek došlo za biskupa Filipa Gotharda Schaffgotsche. Na svém sídle se následně biskup obklopil mnohými osobnostmi, především z oblasti hudby. V roce 1769 povolal na svůj zámek hudebního skladatele, výborného houslistu a dirigenta Karla Ditterse z Dittersdorfu a Jánský vrch se stal střediskem hudebního života pro celé Slezsko. Ditters za téměř třicet let pobytu na Javorníku složil na čtyřicet komických oper, čímž se stal jedním ze zakladatelů německé komické opery.

Po smrti biskupa Schaffgotsche se ujal úřadu biskup Josef Krystian Hohenlohe – Waldenburg – Bartenstein, kterého je potřeba zmínit především kvůli stavebním úpravám, které na počátku 19. století změnili zámek spíše na letní sídlo.

Pozitivní role zámku jako centra vzdělanosti, kultury a humanismu na Jesenicku byla rozvíjena i v dalších letech. Například v létě roku 1856 a 1857 navštívil zámek básník Josef von Eichendorff, významný představitel německého romantismu. Dle něj je pojmenována kamenná vyhlídka před zámkem, odkud je velmi dobrý výhled do Polska, především na blízká jezera – Otmuchovské a Niské (Glebinowskie). Samozřejmě i celé město Javorník zde máte jako na dlani.

Pokud jedete na dovolenou do Jeseníků či blízkých Rychlebských hor tak si tento zámek určitě zahrňte do svého programu.

Pokud se chystáte strávit aktivní dovolenou na ostrově Tenerife, určitě si s sebou zabalte i teplé sportovní oblečení a dobré trekové boty. A potom už vám nic nebrání v tom objevovat ta nejúžasnější místa ostrova, o nichž nemá většina prázdninových turistů ani ponětí. Jedním z těchto míst je horské pásmo Anaga na severovýchodě ostrova, které ukrývá subtropický mlžný prales.

Zelená Anaga překvapí bizarním reliéfem

Masív Anaga je pohoří v severovýchodní výspě ostrova s nejvyšším vrcholem Taborno (1024 m). Protože se nacházíme na „vulkanických“ Kanárských ostrovech, stojí za jeho vyzdvižením sopečný výbuch někdy před třemi miliony lety. Pohoří Anaga je vzhledem k časté mlze a dešti nejvlhčím místem ostrova, místní mu říkají Monteverde (česky: Zelená hora). Je porostlé vavřínovým lesem a prochází jím pěkně upravená asfaltová silnice, z níž se každou chvíli nabízí návštěvníkům ohromující až dechberoucí výhledy na Atlantik. Protože jde de facto o malý poloostrov, je oceán vidět po obou stranách cesty. Svahy jsou velmi příkré, úzká a hluboká údolí vybíhají až k samému moři. Vzhledem ke členitému reliéfu je u silnice pouze pár vyhlídkových míst (španělsky: miradores) určených k fotografování, takže pokud budete některé z nich míjet, určitě zastavte a nečekejte až na další. A už vůbec nezastavujte na neoznačených místech, nehoda v samé blízkosti soutěsek by nemusela skončit jen řinčením plechů. I v pohoří Anaga platí, že k těm nejhezčím místům s překrásnými výhledy se musí pěšky.

Návštěvnické centrum Cruz del Carmen nabízí „cestu smyslů“ Hlavní cesta do Anagy vede přes město La Laguna. Pokud se chcete tomuto městu velikosti naší Plzně vyhnout, držte se ukazatele Cruz del Carmen. Jde o název návštěvnického centra zdejší chráněné oblasti Parque Rural de Anaga. V hlavní budově si můžete prohlédnout malé muzeum vztahující se k parku, získat tištěné materiály nebo kontaktovat pracovníky centra. Hned naproti začíná turistická „cesta smyslů“ (španělsky: sendero de los sentidos). Podle možností a zdatnosti si mohou návštěvníci vybrat ze tří okruhů. Ten nejkratší, bezbariérový, měří pouhých 340 metrů, ten nejdelší měří asi 1,5 kilometru. Jde o malou a sympatickou „ochutnávku“ pro ty, kteří z nějakého důvodu nemohou podniknout náročnější túru do místních, velmi hustých vavřínových lesů.

Na evropské pevnině již vavřínové lesy nenajdete

V Anaze si na informačních tabulích či prospektech zajisté všimnete slova Laurisilva. Pod názvem se skrývá označení pro mlžné lesy pralesního typu. Málokdo ví, že tyto vlhké vavřínové porosty se dříve nacházel v celém evropském Středomoří, ale bohužel nepřežily poslední dobu ledovou v pleistocénu. Ochlazení se naštěstí vyhnulo ostrovům západně od severní Afriky (tzv. Makaronésie) a díky tomu můžeme jedinečné zbytky těchto lesů obdivovat na Madeiře, Kapverdách, Azorských a Kanárských ostrovech. Nachází se na svazích subtropických či tropických hor, kde vlhkost z blízkého oceánu rychle kondenzuje a mění se v jemné mrholení či hustou mlhu. Když jsme stáli na vyhlídkových místech, byl pohyb mlhy nádherně patrný a zajímavě kontrastoval s azurovým nebem na pobřeží. Kilometr od nás svítilo ostré kanárské slunce a při hřebenech Anagy poprchávalo. Příroda nám připravila zajímavou podívanou.

Projděte si Pijaral – nejzachovalejší část „subtropické džungle“

Mezi obcemi Bailadero a Chamorga se po pravé straně silnice nachází nejcennější část zdejšího ekosystému, tzv. Pijaral. Název je odvozen od snad nejpůsobivější rostliny těchto lesů, kterým je Píjara (Woodwardia radicans), velmi vzácný druh kapradiny dorůstající výšky až tři metry. Celý les působí tajemným, mysteriózním dojmem. Cítíme obrovskou vlhkost a všude kolem roste bujná vegetace s hustými porosty vavřínu, voskovníku a vřesovce stromovitého. Atmosféru dokreslují všude přítomné lišejníky a mechový podrost. Do některých míst občas prosvitnou sluneční paprsky a my si připadáme jak v Burianově Cestě do pravěku. Výstižnější než popis budou zcela jistě přiložené fotografie. Pokud budete zvažovat návštěvu Pijaralu, dejte pozor na kluzké kameny, záchranáři by se do těchto míst dostávali velmi těžko. Ještě chci upozornit, že vyrazit do vlhkých vavřínových lesů v plážové obuvi by bylo zbytečné hazardování.

Na mých cestách mě vždy potěší, když mohu poznat něco naprosto nového, fascinujícího, při čemž mi srdce radostí poposkočí. Procházka Pijaralem tyto podmínky naprosto splnila.

Proč za vavřínovými lesy právě na Tenerife? Protože šetříte!

Největší plochu (150 km2) mlžných subtropických lesů nabízí portugalská Madeira. Na druhém místě se nachází právě Tenerife a na třetím sousední ostrov Gomera. Další nejbližší lesy tohoto typu nabízí až jihovýchodní Asie a tam, přiznejme si, našinec zas tak často nezavítá. Kanárské ostrovy mají proti Madeiře jednu nespornou výhodu, kterou je cena ubytování a dalších služeb, jako např. pronájmu automobilu. Jen pro informaci, za čtyřhvězdičkový hotel s polopenzí jsme jako čtyřčlenná rodina zaplatili v červenci 400 €, týdenní pronájem vozu s kompletním pojištěním nepřesáhl 200 € a letenky z Mnichova na Tenerife se společností Norwegian nás dohromady stály 530 €. Za tyto peníze bychom se v současné době na Madeiru nikdy nepodívali, i když její návštěvu máme výhledově také v plánu.

Údolí Bluntautal je šest kilometrů dlouhé a nachází se ve velmi krásné přírodě západně od města Golling an der Salzach. Arcivévoda František Ferdinand sem jezdil rád na lov zvěře a vskutku měl dobrý vkus s výběrem relaxačního prostředí.

Údolí Bluntautal je chráněná přírodní rezervace a turistický web uvádí, že je jednou z nejkouzelnějších částí spolkové země Salcbursko. Reklamních blahořečících sloganů si přečtete o každém místě vždy spoustu, ale věta o nejkouzelnější části je překvapivě pravdivá. Je to opravdu magické místo. Při naší návštěvě nám lehce pršelo, ale i tak byl dojem perfektní, ani to nelze barvitě popsat jak je to úžasné místo. A to jsme přes nepřízeň počasí nedorazili ani k jezerům, takže jsme nahlédli do údolí opravdu jen částečně.

Jedinečné vysokohorské prostředí malebného údolí kde končí silnice, tmavě zelená jezera a divoké potoky obklopené pastvinami a lesem. Naproti tomu snad jediné negativum, že na počátku údolí vedou dráty vysokého napětí a nedaleká dálnice A10 ze Salcburku na jih je v dáli trochu slyšet.

Od 1. května do 31. října je všeobecný zákaz jízdy na obecní cestě do údolí Bluntautal což jsme patrně částečně porušili nebo jsme spíše parkovali mimo záchytné parkoviště, kde je údajně poplatek 2,5 €.

Později jsem také zjistil, že je možné se svést na vyžádání v kočáře. Není to ani nijak drahé, 4,5 € za dospělého! Navštívili jsme Gasthof GÖLLHOF kde měli skvělou polévku a doporučuji raději se naobědvat zde, než jezdit do města Golling, kde není taková úroveň restaurací.

Na konci údolí je možné vystoupat až k chatě Carl von Stahl-Haus 1734 m.n.m. za kterou se již rozprostírá Německo a jezero Königssee od kterého vede lanovka Jännerbahn. Od horní stanice lanovky je patrně lehčí dojít k chatě Carl von Stahl než z údolí Bluntautal. Na německé straně je nedaleko také Orlí hnízdo neboli Kehlsteinhaus, proslule znamá Hitlerova odpočinková rezidence.

Ostrov Lantau je dvakrát větší než ostrov Hongkong a polovinu jeho území tvoří chráněný přírodní park. Na Lantau můžete zažít odlišný svět oproti rušnému velkoměstu, je zde několik turistických tras, lanovka a mnoho dalších atrakcí. Na ostrov Lantau se dostanete jednoduše metrem, lze ale využít i trajekt. Vzhledem k atraktivitě oblasti doporučuji rychlou dopravu metrem, aby vám zůstalo co nejvíce času na turistiku. K vidění jsou zde kláštěry, staré rybářské vesnice a odlehlé pláže na které se dostanete jen pěšími stezkami.

Lanovka Ngong Ping Skyrail

Jezdí z výchozí stanice z Tung Chungu a je hlavní zdejší atrakcí. Zpáteční jízdné stálo při naší návštěvě 107 HKD, 58 HKD stála jedna jízda. Cesta do okolních kopců stojí opravdu za to. Za příplatek si můžete vybrat kabinku s prosklenou podlahou, což je poměrně zbytečné, přes sklo v podlaze nic zvláštního nenafotíte. Dráha lanovky je 5,7 km dlouhá a část vede nad mořem s krásným výhledem na panorama mrakodrapů a letiště, které se nachází na zavezeném moři s názvem Chek Lap Kok. Horní stanice lanovky se nachází u vesničky Ngong Ping, kde naleznete několik obchodů z nichž nejzajímavější nabízí krásné čínské jídelní sady hůlek. Je zde také několik občerstvení a multimediální atrakce spojené s buddhismem (Walking with Buddha a Monkey´s Tale Theatre). Z vesničky Ngong Ping vede následně stoupající trasa po schodech k bronzové soše sedícího Buddhy Tian Tan (Velký Buddha), ta je 34 metrů vysoká a znázorňuje Buddhu se zkříženýma nohama, sedícího na lotosovém listu. V soše je malá svatyně kam si můžete zakoupit vstupné, od sochy jsou krásné výhledy, nám počasí nepřálo a tak jsou nám zážitkem valící se mračna kolem Buddhy.

Klášter Po Lin

Nachází se nedaleko od sochy buddhy, vstup do kláštera je zdarma a je největším svého druhu v Hongkongu. Založen byl až v roce 1927 a dodnes zde žijí mniši, několik jsme jich zde viděli u večeře. Naše večeře měla být ve zdejší vegetariánské restauraci Po-Lin, pozor, ta má ale otevřeno jen od 11:30 – 16:30 a tak při naší návštěvě už zavírali a ani přes přemlouvání, že jsme přijeli z Evropy jen kvůli této restauraci jsme neuspěli. Tak nás odkázali na venkovní alternativu, vegetariánské bistro s překvapující nabídkou mnoha druhů bezmasých pochutin.

V oblasti zdejších hor se můžete vydat po stezce Lantau Trail dlouhé 70 km spojující oblíbená vyhlídková místa. Trasa vede přes nejvyšší bod ostrova Lantau Peak 957 m.n.m., má 12 etap a po celé délce leží kempy a hostely.

Tai O

Rybářská osada s dvěma tisíci obyvateli je vyhledávaným cílem turistů. Od kláštera Po Lin se sem dostanete autobusem č. 21 popřípadě přímo z Tung Chung autobusem č.11. Tuhle rybářskou vesnici jsme bohužel nestihli navštívit a tak mi utkvěli v paměti jen krásné fotografie propagující toto místo. Ve zdejším chrámu Hau Wong Miu z roku 1699 údajně naleznete dračí loď používanou při každoročních závodech.

Hongkong Disneyland

Na ostrově Lantau leží také tento zábavní park, jenž má velikou oblibu. Dostanete se sem ze stanice metra Sunny Bay Station. Více je však turistům doporučován Ocean Park. Disneyland je určen přece jen více místním dětem.

Citygate Outlets

Nákupní středisko na Tung Chungu s pěti patry a desítkami obchodů nabízejících sportovní oblečení, venkovní vybavení a značkovou módu. Pokud Vám zůstane chvilka času, tak můžete na Lantau i nakupovat.

Město s téměř stotisíci obyvateli leží na soutoku řek Labe a Orlice o němž jsem toho po pravdě moc nevěděl mne překvapilo svým kouzlem. Procházka historickým centrem Hradce Králové je příjemná a nabízí řadu možností na toulky.

Jižní barokní terasy

První dojem při vstupu do historického centra na mne udělala rekonstrukce jižních „barokních“ teras mezi schodištěm Bono Publico a Gočárovým schodištěm. Je to část starých hradeb doplněná o popisy jednotlivých částí hradeb s citlivě vloženými odpočinkovými místy a skvělou parkovou úpravou. Obyvatelé města zde tak naleznou perfektní vycházková místa pro relaxaci. Snad to zde neponičí vandalové a nebudou se zde scházet bezdomovci.
Jižní barokní terasy mají 8 zastavení a najdete zde například základy dolní věže Rybářské (též Biřické) branky z 15.-16. století. Přízemím věže dříve procházela pěší cesta spojující od středověku město s jeho předměstím. Schodiště Bono Publico vzniklo v dnešní podobě na konci první třetiny 19. století a je poměrně rušným spojovacím schodištěm nahrazující tehdejší Rybářskou věž.
Zajímavé je také symetricky uspořádané barokní schodiště a terasy s vodními nádržkami pod zahradním sálem bývalé jezuitské koleje.
Druhé schodiště, kde terasy končí se jmenuje podle architekta Josefa Gočára a vzniklo v roce 1910.
Jedná se o jednu z nejstarších betonových staveb ve městě.

Centrum města

Hlavním náměstím a tedy přirozeným centrem města je Velké náměstí s dominantou Bílé věže a katedrály sv. Ducha. Na náměstí nalezneme také barokní Starou radnicí.
Katedrála sv. Ducha je z r. 1307 a dvojice 40 m vysokých hranolových věží byla v letech 1864-1876 regotizována. Tato katedrála je lehce identifikovatelným typickým symbolem města. Uprostřed Velkého náměstí je barokní morový sloup z roku 1714 a jeho autorem je zřejmě Jan Blažej Santini.
Podél náměstí se táhnou podloubí domů a několik restaurací s příjemným posezením a venkovními zahrádkami s impozantními výhledy po zdejších památkách a kolemdoucích ženách. Velké náměstí jen trochu kazí parkoviště, ale na druhou stranu bez aut by to tu bylo pusté. Ve zdejších uličkách jsme nalezli dva různé obchůdky s čokoládou z celého světa. V Dlouhé ulici je zase známé Klicperovo divadlo otevřené již v roce 1885. Největší změny a úspěchy přišly po roce 1989, areál divadla byl celkem 10 domů a byl komplexně rekonstruován.
Divadlo působí na čtyřech scénách, hlavní scéna je pro 400 diváků. K návštěvě může být také zajímavé Panenkárium, muzeum panenek. Převážná část expozice je od německých a francouzských renomovaných firem z let 1880 -1980.

Něco málo z historie města

Bohatá historie města sahá hluboko do minulosti. První písemná zmínka je dochována z roku 1225. Ve středověku byl Hradec Králové věnným městem českých královen, zalíbení v něm nalezly především Eliška Rejčka a Eliška Pomořanská. Od 14. století se stalo město s kompaktním renesančním historickým jádrem přirozeným centrem regionu s vysokou úrovní vzdělanosti a kultury. Při husitské revoluci došlo k počeštění města, ale zároveň došlo k poničení četných uměleckých a stavitelských památek. Město bylo na straně Jana Žižky a ten byl také roku 1424 pochován ve zdejším chrámu sv. Ducha.

Všechny památky jsme nevyjmenovali, ale atmosférou je Hradec Králové perfektním místem i třeba na vynikající víkendový pobyt, tak proč jezdit na víkendové pobyty někam do zahraničí, když máte krásné historické město nedaleko.