Šablona | Cestopisy

Martinik má mnoho lidí spojen s exotikou a nádhernými plážemi. Málokdo ale skutečně přesně ví, kde se tento ostrov nachází. Nevěděla to ani moje drahá polovička, když jsem jí volal o právě probíhající akční kampani Air France. Ale chtěla tam a pravdou je, že nelitovala. Tenhle ostrov si nás neobyčejně získal, vryl se nám pod kůži a podnítil nás k dalšímu objevování naší úchvatné modré planety.

Martinik je součástí Malých Antil

Malými Antilami označujeme pás ostrovů ve východní části Karibského moře. Podle intenzity převládajících východních větrů se více než dvacítka těchto ostrovů dále člení do tří skupin. V severní části leží tzv. „závětrné ostrovy“, na jihu „závětrné Antily“ a na východě „návětrné ostrovy“, jejich součástí je právě Martinik. Toto rozdělení pochází již z období kolonizace, kdy síla a směr větru hrály významnou roli pro námořní spojení s Evropou.

Prvními Evropany byli Španělé

První Evropan zde přistál v roce 1502 a nebyl jím nikdo jiný než Kryštof Kolumbus, slavný to Ital ve španělských službách. Místní nám s jistotou tvrdili, že to bylo v blízkosti pláže Anse Coulevre. Příchod kolonizátorů však bohužel znamenal brzký konec indiánské populace Karibů, kteří svůj ostrov nazývali Madinina (ostrov květin). S tímto názvem se návštěvník Mariniku setká mnohokrát, i my jsme jeden týden bydleli ve stejnojmenné rezidenci.

Francouzská kolonizace a smutná éra otrokářství

V roce 1635 se na severozápadě ostrova vylodili Francouzi pod vedením kapitána d’Esnambue a založili zde osadu Saint-Pierre, jež se stala později hlavním městem. Francouzským zemědělcům se zamlouvala úrodnost krajiny a začalo rychlé zakládání cukrových plantáží. S nedostatkem pracovních sil si hlavu nelámali a hned v roce 1636 přesvědčili krále Ludvík XIII, aby podepsal dekret povolující dovoz otroků ze západní Afriky. Francouzům levná pracovní síla vydržela až do roku 1848, kdy francouzský ministr Victor Schœlcher podepsal zrušení otroctví. A místní černošské obyvatelstvo dodnes oslavuje tohoto muže jako národního hrdinu, je po něm dokonce pojmenováno čtvrté největší město na ostrově. Pro černošské obyvatelstvo, které dnes tvoří více jak 90 % populace, tak skončila útrpná éra násilí, křivd a ponižování.

Malá Francie s karibskou atmosférou

V roce 1946 byl Martinik vyhlášen francouzským námořním departementem, kterých má Francie celkem pět a označuje je zkratkou DOM (Département d´outre-mer). Přestože mnoho lidí používá ke komunikaci místní kreolštinu, se všemi se domluvíte francouzsky. Supermarkety mají pod palcem francouzské řetězce Carrefour a Lider Price, čerpací stanice téměř zcela ovládá francouzský koncern Total. V ulicích převažují vozy francouzské provenience. Oficiální měnou je samozřejmě euro. Pokud však jde o mentalitu, je místní převážně černošské obyvatelstvo úplně jiné než Francouzi. Mnoho věcí neřeší, dokáže se skutečně bavit a užívat si života. Nejvíce se temperament místních projeví během různých svátků a oslav, které jsou bujaré, barevné a plné neskutečné radostné atmosféry.

Martinik a Francie – to je takový sňatek z rozumu

Martiničané podobně jako obyvatelé nedalekého ostrova Guadeloupe touží po větší autonomii, ale v referendu ji odmítli. Zdá se vám to nelogické? Všichni samozřejmě vědí, že místní ekonomika je neproduktivní a jednostranně orientovaná na turismus, že každý třetí člověk je nezaměstnaný, že v supermarketech je drahé zboží díky nákladnému dovozu z Francie, ale také je všem jasné, že by v případě vyhlášení samostatnosti přišli o štědrou francouzskou podporu v nezaměstnanosti. A to se jim samozřejmě nechce.

Rady před cestou

V Paříži je nutná změna letiště

Přímé lety mezi Evropou a Martinikem zajišťují společnosti Air Caraibes, Corsair a Air France, všechny odlétají z pařížského letiště Orly. Nejlepší, nejpohodlnější a nejlevnější variantou při odletu z Prahy je cestovat s Air France. Kupte si letenku, kde i cestu mezi Prahou a Paříží zajišťuje přímo tato společnost a ne její koaliční partneři. Nezbytný transfer z letiště Charlese de Gaulla na letiště Orly, který je menší nepříjemností při cestování na Martinik, pak budete mít zdarma. Jinak se připravte 20 € za jednu cestu mezi letišti. Cena zpátečních letenek na Martinik se pohybuje okolo 17-18 tis. Kč, při akčních a chybových letenkách můžete letět i za necelých 10 tis. Kč.

Postačí základní cestovatelské očkování

Před cestou je třeba zvážit očkování, my jsme se nakonec nechali naočkovat proti žloutence A+B a proti břišnímu tyfu. V nejmenovaném komerčním očkovacím centru nás přemlouvali i k vakcíně proti choleře a cestovatelským průjmům (Dukoral), ale nakonec jsme se na radu lékaře ze zdravotního ústavu očkovat nenechali a ušetřili za čtyřčlennou rodinu téměř deset tisíc korun. Průjem ani jiné zažívací obtíže jsme neměli. Pravdou je, že jsme si jídlo připravovali ze surovin nakoupených v supermarketech, nejedli nic na ulici a důsledně dodržovali pravidla hygieny.

Exotické virózy k tropům patří, s tím je třeba se smířit

Protože komáři druhu Aedes žijí všude v tropech, jsou místní i turisté ohroženi horečkou dengue. Počet nakažených lidí není za normální situace vysoký, prudce však narůstá při epidemiích (poslední byla v roce 2010). Prozatím není k dispozici očkovací látka, lékaři jen zajišťují dostatečný přísun tekutin a snižují vysokou horečku, která trvá asi týden. Důležité je toto horečnaté onemocnění rozpoznat včas, projevuje se extrémní bolestí hlavy, svalů, kloubů a kostí. Pro snížení rizika doporučují hygienici používat účinné DEET repelenty, nosit dlouhé rukávy i kalhoty a také spát pod moskytiérou či v klimatizovaných místnostech. Rady odborníků v našem případě nezabraly a komáři nás v noci poštípali, přestože jsme měli klimatizaci i moskytiéry. V době naší přítomnosti bojoval Martinik také s epidemií viru Zika, který představuje určité riziko pro těhotné ženy, ale není tak nebezpečný jako dengue.

„Fer-de-Lance“ – jedovatý had na vlajce Martiniku

Všude se o tomto chráněném hadovi píše jako o jednom z největších nebezpečí na ostrově, je dokonce vyobrazen na neoficiální vlajce Martiniku a vyprávějí se o něm hotové legendy. I naši „domácí“ nás na něj upozornili a tvrdili, že v případě uštknutí může člověk zemřít do dvaceti minut, když nedostane včas antisérum. Sami ho ale ještě nikdy nezahlédli a neviděl ho ani nikdo z jejich okolí. Tímto hadem je křovinář Bothrops lanceolatus, jemuž nikdo neřekne jinak než Fer-de-Lance (železné kopí). V případě uštknutí je třeba volat záchrannou službu, která disponuje protijedem. Paralýza končetin a trombóza se jinak mohou dostavit během několika hodin. Populace těchto plazů je ale velmi malá a pokud už během roku někoho uštknou, tak jde skoro vždy o dělníky na třtinových nebo banánových plantážích v severní části ostrova. Had je skutečně velmi plachý a u rušných turistických stezek a na plážích se nevyskytuje.

Pozor na červeně označený strom

Jmenuje se Mancinella obecná a jde o statný strom plný prudce jedovaté šťávy. Nejvíce jí je v plodech, které připomínají malá jablka a ta skutečně vypadají velmi chutně. Bohužel pro turisty si Mancinella oblíbila mořská pobřeží, kde se vyskytuje nejčastěji. Pro bezpečnost se stačí držet hesla „co neznám, nejím“ a pohlídat hlavně děti. I když strom nepředstavuje smrtelné nebezpečí, je dobré jeho blízkost vnímat. V drtivé většině případů je kolem kmenu stromu červený pruh upozorňující na nebezpečí. Velmi opatrní buďte při dešti a těsně po něm, neboť toxická šťáva stéká z listů na zem a způsobuje nepříjemnou vyrážku či puchýřky. Při pěkném počasí se není třeba stromu obávat a klidně lze využít jeho stínu k úkrytu před sluncem.

Pozor na dehydrataci a sluneční paprsky

Tropické klima je dosti zrádné. Vyšší vlhkost vzduchu způsobuje, že tělo nemá moc velký pocit žízně. I my jsme první dny pili méně a výsledkem toho byly bolesti hlavy a pocit vyčerpanosti. Proto jsme si záhy začali pitný režim hlídat a pili hodně, i když se nám právě nechtělo. A hned jsme se cítili lépe. Rovněž je důležité chránit kůži před ostrým sluncem a vyvarovat se spálenin. Není žádnou ostudou se první dny po příjezdu koupat ve sportovním triku, než si pokožka na slunce zvykne. Skvělou zkušenost jsme učinili s opalovacími krémy z řetězce Lidl, které velmi dobře dopadly hned v několika testech (např. D-test) a jejichž cena je výrazně nižší než u předražené značkové konkurence.

Další poznatky z cest budou následovat

Během dvoutýdenního pobytu jsme po ostrově najeli více než tisíc kilometrů, prošli mnoho turistických stezek v deštném lese, mangrovech a salinách, vyzkoušeli úchvatné karibské pláže, navštívili desítky lidských sídel, rumovou destilérii a největší událost celého ostrova – karneval ve Fort-de-France. Protože jsme bydleli prostřednictvím portálu AIRBNB u místních, nabyli jsme se mnoho cenných informací „z druhé strany“. Takových, který žádný průvodce nabídnout nemůže. Mimochodem, na toho česky psaného stále ještě zájemci o Martinik čekají.

« ‹ z 2 › »

Výlet za poznáním s rodačkou a spisovatelkou Marií Malou do zaniklých osad na úbočí hory Křemelné je skvělým zážitkem. Výklad a zážitky paní Marie Malé obohacují celou vycházku, tedy spíše tuto malou túru. Tato putování se konají každým rokem jen v několika málo termínech o prázdninách. Akci pořádá IS Rokyta a doprovod provádí ještě někdo ze strážců parku, který slouží zároveň i jako zdravotník. Sraz účastníků bývá tradičně naplánován na autobusovou zastávku Svojše rozcestí /Myší domky/ kde je jen několik parkovacích míst. My jsme proto auto ponechali na počátku obce Rejštejn, kde je parkoviště. Odtud jsme přišli na zastávku do centra obce Rejštejn, kde nám za chvíli dorazil linkový autobus ze Sušice mířící na sraz. V autobuse se k nám ihned hlásila nějaká paní, no byla to přímo paní Malá, která již řadu let bydlí právě v Sušici. Na sraz jsme tak dorazili s ní a vyčkali na ostatní zájemce o putování po zaniklých obcích.

Putování

Celé putování je velice zajímavé a paní Malá upozorňuje i na sebemenší detaily, které si pamatuje ze svého dětství. Pozorovat tak můžeme i přírodu, která za několik desetiletí pohltila pozůstatky stavení a stopy lidské činnosti.
Jak říká paní Marie Malá, je to trasa cestou necestou. V průběhu našeho putování začalo pršet a tak byl celý výlet o něco zajímavější, zvlášť když si vezmete první den nové boty co mají větrání podrážkami a jsou naprosto nevhodné do mokra a bláta. Zajímavostí celého putování také bylo, že jsme v oblasti zaniklých obcí náhodně potkali turistu kterému bylo 88 let.

Paní Marie Malá

Narodila se 18. března 1939 na Předních Paštích tedy v jedné z dnes již zaniklých osad, kam dnes vodí turisty. Otec ještě před jejím narozením odešel na vojnu a na Šumavu se už nikdy nevrátil. Krátce se s ním setkala až v dospělosti. Ve válce umřeli oba Mariini strýcové. Toto neštěstí postihlo snad každou chalupu v kraji. Marie vyrůstala s maminkou a jejími rodiči. Všichni pracovali především u sedláků na okolních statcích. Na jaře 1943 se rodina přestěhovala k zámožnému sedlákovi do Svojší na protějším kopci, kde maminka našla nového muže a spolu přivedli na svět sedm dalších dětí. V roce 1947 se přestěhovali do statku v nedalekém Jelenově. Marie byla svědkem válečného utrpení, když na vlastní oči viděla pochod smrti – židovské ženy, které nocovaly na Svojších v hasičské zbrojnici nebo zbědované válečné zajatce procházející vesnicí. Především však byla svědkem poválečného odsunu německého obyvatelstva, s ním spojených dramatických událostí a pohnutých osudů starých šumavských rodin, příchodu nových osídlenců z východu a totální devastace regionu včetně kompletní likvidace celých vesnic. Její rodina byla šťastnou náhodou odsunu ušetřena a Marie tak na Šumavě prožila velmi tvrdé, ale šťastné dětství a mládí. Nyní žije v Sušici a o svých vzpomínkách a událostech píše zajímavé knihy.
Bibliografie: Šumava – putování časem (2009), Šumava – putování za krajinou a lidmi (2010), Šumava – vyprávění z Hoidlí (2011),

Muzeum je atraktivní svojí rozmanitou expozicí a zajímavými exponáty z nichž některé jsou interaktivní. Mnohé pak překvapí některé samozřejmosti, jako například vytočit pulzní volbou telefonní číslo a zatelefonovat, což již některé dnešní děti neznají.

Parkování a jak se do muzea dostat

Kolem muzea nenajdete žádná velká parkoviště, parkovat však můžete zdarma přímo v areálu muzea, stačí zazvonit na recepci a otevřou Vám vjezd do areálu. Pokud cestujete MHD tak se k muzeu dostanete tramvají č. 12 přímo od Hlavního nádraží, u muzea se nachází stejnojmenná zastávka.

Historie muzea

První muzejní sbírky technické a průmyslové povahy byly zastoupeny již ve sbírkách Františkova muzea, dnešního Moravského zemského muzea, prakticky od jeho založení v roce 1817. V roce 1873 bylo založeno Moravské průmyslové muzeum, dnešní Moravská galerie a v roce 1895 vzniklo samostatné technologické oddělení, jehož součástí byla stálá výstava nářadí, strojů, nových konstrukcí. Za bezprostředního předchůdce Technického muzea v Brně je ale považován až Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce, který byl založen v roce 1936, ale do války svoji činnost plně nerozvinul a obnovil ji až v roce 1948. Počátkem roku 1951 byl spolek zestátněn a zahájil novou činnost jako pobočka Národního technického muzea v Praze. Mnohaleté snahy o muzejní dokumentaci technického pokroku na Moravě se naplnily až v roce 1961, kdy se brněnská pobočka osamostatnila jako Technické muzeum v Brně.

V letech 1996–1997 bylo Technické muzeum umístěno do nově získané budovy na ulici Purkyňova v Králově Poli, kde byla provedena rekonstrukce a přestavba. V současné době muzeum vítá své návštěvníky v šestnácti expozicích na ploše přes 2600m2 a je příspěvkovou organizací řízenou Ministerstvem kultury České republiky.

Expozice Technického muzea

Jsou rozděleny do několika tématických skupin z nichž si určitě každý návštěvník najde tu svojí oblíbenou. Najdete zde části historických vozidel, závodních motorek, uličku řemesel, expozici parních a vodních motorů, historii letectví, salon mechanické hudby, nožířství a kovolitectví, historickou stereovizi a také interaktivní technickou hernu pro děti i dospělé.

A co v jednotlivých expozicích naleznete? Při návštěvě muzea snad každého zaujmou historická vozidla především z produkce význačných výrobců motorových vozidel na Moravě, kterými byli Tatra Kopřivnice, Zbrojovka Brno, Wikov Prostějov. Velice povedená je ukázka běžné dílny středního soukromého podnikatele z třicátých let 20. století s nejdůležitějším vybavením pro opravy motorových vozidel či jiné dopravní techniky. Motoristický sport je dále doplněn o sbírku motorek spjatých především s Grand Prix pořádanou již po mnoho let v Brně. Jako velice atraktivní část muzea jsme při naší návštěvě s dětmi vyhodnotili expozici Ulička řemesel znázorňující městské prostředí dvacátých a třicátých let 20. století. Představeny jsou zde jednotlivé domy v nichž naleznete jednotlivé dílny hodináře, knihaře, zámečníka, krejčího, ševce, holiče, koloniál s pražírnou kávy, zubařskou ordinaci, hospodu či část pavlačového domu. Vše je působivě doplněno i pouliční dlažbou či městským osvětlením. V průběhu naší návštěvy probíhala ještě soutěž, kdy jste museli poznat jaké předměty nepatří do doby působnosti každé dílny. Tyto předměty byli zakomponovány mezi ostatní a všechny jsme zdárně odhalili i když to mnohdy nebylo vůbec jednoduché. Další expozicí co nás velice zaujala byl Salon mechanické hudby, kde jsou vystaveny mechanické hrací strojky jako například automatofony, hřebíčkové stroje, orchestriony a pianoly. Na ukázku nám byli dokonce některé hrací strojky spuštěny a díky dokonalé mechanice fungují dodnes.

V prostorném hlavním sálu muzea je Expozice parních a vodních motorů. Naleznete zde stroje vyrobené a pracující v moravském regionu na přelomu 19. a 20. století. Na štítcích výrobců objevíte dříve tradiční firmy našeho regionu jako například Královopolskou či První brněnskou strojírnu. Jednotlivé modely s funkčními názornými řezy ukazují na jakém pricipu vše fungovalo.
Vodní motory jsou prezentovány konstrukcemi na modelech, Peltonovy, Francisovy a Kaplanovy turbíny a jsou představeny velkými, většinou pohyblivými stroji. Expozice vysvětluje princip vodních motorů, jejich typů a využití. Část expozice je věnována významnému vynálezci spjatému s brněnským prostředím, rakouskému Němci Viktoru Kaplanovi, profesoru Německé vysoké školy technické v Brně, konstruktéru nového typu vodní turbíny – turbíny Kaplanovy.

V muzeu je umístěna také historická stereovize což je prohlížecí přístroj na stereodiapozitivy, které může sledovat až pětadvacet diváků současně. Využitím optických zákonů vytváří u diváků dojem trojrozměrnosti sledovaného obrázku. Na přelomu 19. a 20. století byly světelné panorámy předchůdcem biografů a byli oblíbenou atrakcí. Každý měsíc je vysílán na stereovizi jiný program a zakoupit si sem můžete vstupné zvlášť. Jednoznačně se jedná parádní přístroj, který nemá ve střední Evropě žádnou jinou funkční konkurenci a prohlížení obrázků při posezení Vás na chvíli zdrží, můžete si zde tak i odpočinout.

V nejvyšším patře muzea je technická herna pro malé i velké kde je kladen důraz na interaktivní činnost návštěvníka s fyzikálním či technickým experimentem. S jednotlivými pokusnými modely můžete volně manipulovat a sledovat jejich výslednou reakci. Hodně zajímavý je obyčejný pokus při tahání pytlů stejné váhy bez kladky, s kladkou a s pomocí kladkostroje. Rozdíl je znatelný a i taková obyčejná záležitost donutí člověka k přemýšlení nad celkovým technickým pokrokem. V herně nás také zaujala interaktivní střelba puškou na létající talíře promítané na projekci. Hra byla perfektní, absolvovali jsme několik kol, byť byla sice zpoplatněna 10 Kč. Určitě by muzeu slušelo mít i takových moderních technických hracích vymožeností více.

Další památky spravované Technickým muzeem

Navštívit můžete také další technické památky, které spravuje Technické muzeum. Jedná se o šest památek umístěných v jihomoravském regionu. Je to Stará huť v Josefově s expozicí železářství, Kovárna v Těšanech s expozicí věnované kovářství a kolařství, Větrný mlýn v Kuželově s expozicí věnované mlynářství, Vodní mlýn ve Slupi, Areál československého opevnění v Šatově a Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou. Všechny tyto turistické cíle jsou ideální pro výlet s celou rodinou a rozšíření si vědomostí o technickém pokroku a způsobilosti předchozích generací na jejichž základech funguje naše společnost dodnes.

Jedná se již o páte aktualizované vydání turistického průvodce Albánie z řady Bradt. V Albánii jsou krásná starobylá města, půvabné pláže, velkolepá pohoří a nejrůznější archeologická naleziště. Návštěvníky této země okouzlí její přírodní rozmanitost.

Turistický průvodce je rozdělen na dvě části a to na první obsahující základní informace o geografii a klimatu, přírodopise, historii, vládě a politice, ekonomice, etnických skupinách, jazyce, náboženství a kultuře. Velice zajímavé je pojednání o léčivých bylinách, kde najdete přehled těch nejhlavnějších co se v rostlinném léčitelství využívají včetně v Albánii oblíbeného horského čaje – caj mali, obsahující jeden z druhů hojníku. V první části naleznete také praktické informace o tom kdy je nejvhodnější do Albánie cestovat, doporučené trasy, informace o dopravě, ubytování, jídle a pravidlech chování.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 320+8
Datum vydání: NOVINKA !! 1. 6. 2016
Běžná cena: 398 Kč (ušetříte 80 Kč)
Naše cena: 318 Kč

Druhou a to hlavní částí je již samotný průvodce. Ten je rozdělen na šest kapitol a to: Tirana, Výlety z Tirany, Jihovýchod, Severovýchod, Severozápad, Jihozápad. Jednotlivé kapitoly jsou vždy doplněny řadou přehledných mapek. Nejobsáhlejší kapitolou je Jihozápad, kde najdete informace o Sarandë, Butrintu, Albánské riviéře a dalších částech této oblasti.

V závěru knihy jsou dodatky s informacemi o jazyku s výčtem slovíček, frází a jejich výslovností. Výbornou částí jsou další informace o knihách pojednávajících o Albánii, rozdělených dle typů na cestopisné, cestovatelské příručky, obecné dějiny, histrorické, či knihy o druhé světové válce. Také webové stránky s odkazy a popisy všech důležitých informací souvisejících s touto zemí jsou výborně informativní.

Z řady průvodců Rough Guides vyšel již v osmém vydání turistický průvodce Nepál.

Nepál si většina turistů spojuje hlavně s horami. A právem, neboť malá země sevřená v úzkém pásu mezi Indií a Tibetem se pyšní nejvyšší a nejúchvatnější částí Himálaje. Současně ale láká neskutečně pestrou paletou dalších zajímavostí, buddhistickými kláštery, skvostnými středověkými městy, národními parky s bohatou faunou a flórou či bujarými oslavami.

V úvodní části knihy naleznete obecné informace o Nepálu společně s mapkou a samozřejmostí průvodců Rough Guides je 17 míst které nesmíte minout s působivými fotografiemi ke každému místu. Z nich určitě každého zaujme Bhaktapur – skvěle zachovalé město v Káthmándském údolí, Gorkha – bývalé sídlo nepálské královské rodiny, Phewa Tal – projížďka na pókharském jezeru s pohledem na Annapurny a samozřejmě nejvyšší pohoří světa Himálaj.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 447
Datum vydání: NOVINKA !! 18. 5. 2016
Běžná cena: 598 Kč (ušetříte 120 Kč)
Naše cena: 478 Kč

Další částí knihy jsou základní informace, obsahující rady pro výběr ubytování, jídle a pití, svátcích, kultuře a etiketě včetně mnohých dalších praktických informací.

Hlavní částí knihy je samotný průvodce. Ten je rozdělen na devět kapitol a to: Káthmándú a Pátan, Káthmándské údolí, Centrální vysočina, Západní vysočina, Západní teraje, Východní teraje a vysočina, Trekking, Výpravy na nepálské řeky, Cyklistika. Kapitoly jsou vhodně doplněny o krásné fotografie a mapky.

V závěru knihy se dozvíte o dějinách Nepálu, náboženství, přírodě, rozvojových problémech a o jazyce s výčtem několika slovíček a frází, také s jejich správnou vyslovností.

Turistický průvodce Černá Hora z prestižní britské řady Bradt je komplexním průvodcem s opravdu detailními popisy. Jedná se již o třetí aktualizované vydání.

Černá Hora leží na pobřeží Jaderského moře a sousedí s Albánií na jihovýchodě a s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou na severozápadě.

Samotná kniha obsahuje dvě části, ta první obsahuje základní informace o zemi a praktické informace. Z některých zajímavých lze zmínit údaje o geografii, fauně s výčtem jednotlivých druhů zvířat, dozvíte se dokonce počty medvědů, vlků, rysů a šakalů v Černé Hoře a jejich oblasti výskytu. Část je věnována i místním léčivým bylinám, což je také velice zajímavé.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 386 + 8
Datum vydání: NOVINKA !! 27. 4. 2016
Běžná cena: 498 Kč (ušetříte 100 Kč)
Naše cena: 398 Kč

Druhou částí knihy je samotný průvodce, který je rozdělen na 7 kapitol a to: Příběh dvou měst: Cetinje a Podgorica, Kotorský záliv, Budvanská riviéra, Haj-Nehaj, Tramontana, Východní vysočina, Pomezí a dále. Důležité informace se také dozvíte o národních parcích Černé Hory Durmitor, Lovćen, Biogradska Gora, Skadarské jezero a Prokletije.

Na konci knihy ve třech dadatcích naleznete informace o jazyce, slovíčka a fráze + další informace s odkazy na knihy a webové stránky.

Jedinou nevýhodou průvodce je malé množství fotografií, pár jich přece jenom naleznete pouze v úvodu knihy, nicméně platí, že jde především o obsahově kvalitního průvodce.

Jezero Kis-Balaton (Malý Balaton) leží asi 15 kilometrů jihozápadně od mezi Čechy stále populárního Balatonu. Jeho okolí je ideálním místem pro milovníky ptactva, ale i pro rekreanty nedalekého „maďarského moře“, kteří zatouží po zpestření dovolené. Malý Balaton je oázou klidu, která vám umožní nahlédnout i do života lidí na maďarském venkově.

Zachráněné mokřady byly dříve součástí velkého Balatonu

Oblast Malého Balatonu byla až do 18. století zátokou Balatonu, do něhož ústila přítoková řeka Zala pramenící ve Slovinsku. Vlivem usazenin a negativních lidských zásahů (vybudování zdymadla, úpravu koryta řeky či výstavbu protipovodňových hrází) začala tato část postupně vysychat až zůstal pouze jeden kilometr čtvereční otevřené vodní hladiny. Snad nejhezčí ptačí ráj v Maďarsku byl téměř zcela zničen. Řeka Zala ústila přímo do Balatonu v blízkosti letoviska Kesztely. Nanesené sedimenty a organický materiál se však významně podepsaly na zhoršení kvality vody. A to už začalo ohrožovat cestovní ruch. A proto padlo rozhodnutí na výstavbu Kis-Balatonu, který nejen filtruje vodu přitékající do Balatonu, ale jeho výstavba zachránila pomalu zanikající mokřady.

Statut mezinárodní ptačí rezervace

Kis-Balaton je významnou ornitologickou lokalitou, která je od roku 1979 zařazena do mezinárodního seznamu mokřadů (tzv. Ramsarská úmluva). Jedinečný svět zvířat a rostlin zve k dlouhým procházkám. Bažinaté oblasti s rákosím u břehu nabízí místo pro hnízdění deseti tisícům ptáků. Mezi nimi najdeme volavky, divoké husy, kvakošové, bukači, potápky, lysky a mnohé další. Žije zde i největší kolonie kormoránů na území Maďarska. Oblast je rovněž součástí národního parku Balatonská vrchovina.

Navštivte ostrov Kányavár

Do samotné rezervace se lze dostat pouze s doprovodem strážců. Návštěvníci se mohou volně pohybovat pouze na vyznačených místech. Jedním z nich je ostrov Kányavár ve východní části jezera. Odbočku s označením „Kányavári sziget“ (ostrov Kányavár) naleznete na silnici spojující obce Balatonmagyaród a Zalavár. Hned u placeného parkoviště začíná architektonicky povedený dřevěný most k ostrovu. Většina návštěvníků míří k jeho jižní části, kde byla vybudována rozhledna k pozorování vodního ptactva. Další pozorovatelna se nachází v severní části jezera u nově zbudované cyklostezky, nejlepší přístup k ní je ze Zalaváru. A nezapomeňte, že nejvíce druhů ptáků uvidíte brzy ráno nebo v podvečer.

Buvolí rezervace Kápolnapuszta

Mezi obcemi Balatonmagyaród a Zalavár byste neměli minout odbočku k buvolí rezervaci. Ono jde tedy spíše o rozlehlou zoologickou zahradu, v níž vlastně chovají pouze dva druhy zvířat, jejichž stavy po 2. světové válce začali prudce klesat. Kromě buvolů se zde pasou i zástupci uherského stepního skotu. Stáda mají zabezpečit přežití a uchování genetické výbavy původních druhů domácích zvířat. Nezapomněli zde však ani na nejmenší návštěvníky, pro něž je u vchodu připraven minikoutek s domácími zvířátky. Rezervace je otevřena celoročně od 9 hodin do soumraku, dospělí za návštěvu zaplatí 550 Ft a děti 250 Ft.

Při jízdě na kole dávejte pozor na nebezpečný úsek Zalakomár – Zalavár

Kolem jezera je značená cyklotrasa, celý okruh i se zajížďkami k ostrovu Kányavár a rezervaci Kápolnapuszta měří něco málo přes 30 kilometrů a je víceméně po rovině. Jako vhodný začátek okruhu se nabízí silnice protínající sever jezera u Zalaváru, která připomíná hráz. Je zde dostatek místa kolem silnice a parkují tu hlavně rybáři. Vydejte se nejdříve po západní části jezera, která sice vede po klikaté silnici, ale zase se tu střídají sympaticky vypadající vesničky a městečka. Z lázeňského Zalakarosu vede cyklostezka do obce Zalakomár, kde očividně řeší romskou problematiku. Úpadek vesnického osídlení charakterizují polozbořeniny, neskutečný nepořádek před nimi a pokřikující rodinky. Nebezpečný je úsek ve východní části mezi obcemi Zalakomár a Zalavár, a to až k říčnímu mostu přes Zalu., Tento úsek je sice přehledný a po dobrém asfaltu, ale řidiče to bohužel svádí k vyšší než povolené rychlosti. S dětmi jsme občas trnuli a byli jsme rádi, že jsme to ve zdraví přežili – na rozdíl od dvou štěňat, které přímo před našimi zraky srazil maďarský řidič. Hned za mostem přes Zalu nesmíte minout nájezd na pěknou cyklostezku po břehu jezera, která vás dovede zpět ke hrázi na severu.

I Maďaři uctívají Cyrila s Metodějem

A právě v blízkosti vyústění cyklostezky si nelze nevšimnout nádherné černé kaple ve tvaru kopule, stojící v Památníku tisíciletí vedle jezera. Před ní se nachází sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří v Zalaváru (dříve Blatnohradě) působili v roce 867. Pozval je sem kníže Kocel, který tehdy spravoval Blatenskou oblast. Knížete tohoto jména sice my Češi neznáme, ale jeho otce ano. Byl jím známý nitranský kníže Pribina, jehož dominium bylo v roce 833 připojeno k Velkomoravské říši. Památník byl vybudován pro Slováky žijící v Maďarsku, ale i Čechům zajisté srdce radostně poskočí, když zahlédnou kus své historie daleko od domova.

Figlmüller je známá vídeňská restaurace. Najdete ji v každém turistickém průvodci, jejím hlavním lákadlem a symbolem je vídeňský řízek a říká se, že řízek se zde narodil. Musí to být pravda, vždyť již od roku 1905 se zde připravuje podle původní receptury.

Návštěva této restaurace nemusí být jen o podávání smažených řízků, restaurace má nabídku jídel kompletní ve stylu vídeňské kuchyně s nabídkou kvalitních vín. I posezení u vína je zde příjemným zážitkem s jedinečným nádechem vídeňského šarmu.

Když do Vídně tak na Schnitzel

Tato moje památná věta zazněla, když jsem jel poblíž Vídně obchodně něco zařizovat. Kolega si chtěl projít město a já jsem dostal nápad ochutnat zdejší pravý vídeňský řízek neboli německy Schnitzel.
Gastronomie a pojetí vídeňských jídel mi bylo relativně známé, nicméně ve vyhlášené vídeňské restauraci jsem nikdy nebyl. A tak mne kolega nalákal na restauraci Figlmüller.

Historie restaurace Figlmüller

V roce 1905 otevřel Johann Figlmüller malou vinárnu na ulici Wollzeile, hned za katedrálou svatého Štěpána. Restaurace již od začátku slavila úspěchy díky velkému menu a vyběru místních vín. Bratři Hans Jr. a Thomas Figlmüller dodnes udržují tradici této restaurace, jsou již čtvrtou generací rodinného podniku Figlmüller.

Problémy s volným místem

Do restaurace Figlmüller jsme zamířili na ulici Wollzeile, kde je prapůvodní a tím i nejatraktivnější provozovna. Již před vchodem nás však zastavila paní, že všechny stoly v restauraci jsou již zamluveny a to přes web na týden dopředu. A tak jsme byli odkázáni na provozovnu Figlmüller na ulici Bäckerstraße 6, ležící v podstatě ve vedlejší ulici. Na náš dotaz, jestli je kvalita řízků stejná jako na Wollzeile nám bylo odpovězeno ano a tak jsme hladově vyrazili. Stejný odkaz na tuto druhou provozovnu řekla paní dalším desítkám turistů a tak jsme se připojili do dlouhé fronty čekající na volný stůl v restauraci. Připadal jsem si jako ve frontě na banány z dob minulých. Po zhruba 45 minutách jsme dostali stůl.

Pravý vídeňský řízek je telecí ne?

Před příchodem do restaurace jsem měl jasno, musím ochutnat tradiční vídeňský telecí řízek se zdejším bramborovým salátkem. Dle našeho uvážení jsme nakonec vybrali zdejší originální Figlmüller řízek, ten je ale z vepřového masa a je zde již od roku 1905 připravován stejným způsobem. Tento vyhlášený řízek jehož velikost přesahuje okraje talíře, má v průměru 30 centimetrů s dokonale měkkým a šťavnatým masem pokrytým do křupava usmaženou strouhankou. Tajemství zdejších kuchařů je v použití jen těch nejlepších vepřových řezů. Použitá strouhanka a samotný postup smažení je také jedinečným procesem a na řízku je to patrné, má vynikající barvu a chutná opravdu skvěle.
K tomu si určitě objednejte originální vídeňský bramborový salát známý svojí jemnou sladkostí dotvářející celý požitek z tohoto fantastického menu.

Důraz na suroviny

Ve Figlmüller restauracích věnují pozornost odkud suroviny pocházejí. AMA Gastrosiegel je certifikát zaručující, že hostům jsou podávány regionální pokrmy, které se připravují z rakouských surovin. Vepřové maso pochází výhradně od zemědělců, které osobně znají a spolupracují s nimi již mnoho let.

Naše parkování = pokuta 36 EUR

K restauraci jsme zvolili dlouhou cestu pěšky po Mariahilfer Strasse a to až od ulice Turnergasse, kde jsme zaparkovali. Bylo zde označení krátka parkovací zóna, kurzparkzone 3 hodiny a tak jsme se zeptali v nejbližší trafice a zakoupili parkovací hodiny za 3 Eura. Bohužel nás neinformovali, že potřebujete parkovací lístek, tyto hodiny jsou k ničemu. Ulice Mariahilfer Strasse od nádraží Westbahnhof směrem k Schönbrunnu je poměrně divokým okrskem, je zde národnostní směsice, která mnohdy ani nemluví německy. Po 16 letech, kdy jsme sem běžně jezdili, je to opravdu velký rozdíl, potkáte zde v podstatě jen samé přistěhovalce. Po návratu z restaurace k autu na nás čekala pokuta 36 Euro. Pokutu jsme se snažili zvrátit komunikací e-mailem, ale patrně pakistánský rakušan z tohoto okrsku si nenechal nic vysvětlit. Doporučuji nastudovat si parkovací zóny ještě před odjezdem, nenechejte se obelstít trafikantem a mějte vytipované parkovací místo dříve než budete zaslepeni vidinou řízků.

« ‹ z 2 › »

PROVOZ WIKILAND BRNO JE JIŽ UKONČEN !

Rodinné zábavní centrum jehož hrací plochy se rozkládají na neuvěřitelných 2500 m² je vhodným výletním cílem. Určitě si zde pohrají i dospělí a pokud si hrát nechtějí tak je pro ně připraveno vynikající zázemí odkud svoje ratolesti mohou jen pozorovat.Wikyland je v podstatě hala plná atrakcí založených zejména na pohybových aktivitách dětí od 3 do 15 let. Děti se zde maximálně vyskotačí a pohrají si. Wikyland je otevřen denně, tedy od pondělí do neděle a to v čase od 9:00 – 20:00 hodin. Vstup na hrací plochu pokrytou kobercem je pouze v přezůvkách či ponožkách.

Atrakce

v zábavním centru jsou samozřejmě trampolíny. Jedny jsou volně přístupné a druhé s dohledem obsluhy a připoutáním do popruhů. Skvělé jsou prolézačky, které jsou jakýmsi bludištěm v němž se děti orientují rychleji a lépe než rodiče. Tyto prolézačky jsou téměř po celé délce haly a výstup je vždy zajištěn nějakou skluzavkou. Velice zajímavou atrakcí je skákací ostrov, tedy pokud lze takto tuto atrakci pojmenovat. Děti si skáčou uprostřed nafouklého kopce (ostrova) a je zajímavé když do kopce skočí nějaký ten dospělý a děti vylétnou hodně vysoko, to se pak samozřejmě musí několikrát opakovat až je dotyčný unavený více než samotné děti. V hale je k dispozici také horolezecká stěna či odpočinková místnost s běžící pohádkou, či malá miniškolka. Perfektní je i myšlenka koberců v hale na nichž je vyobrazena silnice, po níž jezdí děti v trojkolkách nejrůznějších typů.

Nepřeberné množství atrakcí poskytujících spoustu zábavy se také po čase obměňuje a to i z důvodu zajímavějších a hlavně jiných atrakcí. V období naší návštěvy se například otevírala nová atrakce s názvem vyhlídkový maják.

Občerstvení

zábavní centrum Wikyland vyniká svým skvělým zázemím pro dohlížející rodiče či možnostmi pro občerstvení. Přímo v hale, kde si hrají děti se nachází Dětský bar u Jacka, což je výhodné místo k posezení pro všechny dohlížející rodiče. Posezení je aranžováno pod vzrostlými palmami s okolní výmalbou námořní tématiky v duchu pirátského kapitána Jacka. Z nabídky zde naleznete především chutnou kávu či čaj nebo například panini, párek v rohlíku, toasty a další menší občerstvení včetně sladkostí. Často jsou zde rezervované stoly pro narozeninové párty dětí, pro které je následně uspořádána na nedalekém tanečním parketu diskotéka.

Ve 2 NP Wikylandu je plnohodnotná restaurace pro 90 osob odkud je výhled do celé haly. Ten je prosklený a díky tomu je zajištěn relativní klid pro naobědvání se. Povzbudivé jsou i příznivé ceny za obědy, vybrat si zde můžete z jídel jako například rizoto, špagety atp. Nemusíte tak obědvat jen smažená jídla jak je to mnohdy obvyklé jinde. K dispozici je vždy i jedna denní polévka. Případně si můžete vybrat i z nabídky italské pizzy. Na patře je hned vedle restaurace také kavárna s širokou nabídkou nápojů, domácích limonád, piva, vína a sladkých zákusků.

Další zázemí

v případě zájmu můžete svůj čas při čekaní na hrající děti vyplnit péči o sebe. K dispozici je kosmetické studio a kadeřnictví. Také je zde prodejna hraček a papírnictví Wiky.

Wikyland – zábavní centrum Brno je perfektním výletním cílem za každého počasí. Návštěva může být pro rodiče odpočinková či únavná, ale to už záleží na každém jestli se k dětem aktivně přidá. Centrum je každopádně klimatizováno a zdejší vynikající zázemí s občerstvením vždy nabídne možnost k odpočinku.

« ‹ z 2 › »

Ramzová je ideálním místem pro letní i zimní dovolenou. Ramzová se nachází v Ramzovském sedle, kde jsou v létě ideální podmínky pro dovolenkový pobyt a je perfektním výchozím místem pro výlety po Jeseníkách.
Ramzovské sedlo leží v nadmořské výšce 760 m.n.m. a rozděluje Hrubý Jeseník a Rychlebské hory. Je zajímavé svými vzdušnými proudy, které zajišťují chladnější, ale i deštivější klima. Jako zimní středisko je centrem lyžování a to i v případech, že jinde již není sníh.

Historie Ramzové

v období vlády císaře Josefa II. poslal v roce 1787 tehdejší správce majetku jménem Rams osadníky, kteří na tomto nehostinném horském místě založili osadu Rams-au neboli Ramsau, což v překladu znamenalo Ramzov. Osadníci měli velké úlevy, aby toto místo dlouhodobě osídlili. V letech před druhou světovou válkou bylo v Ramzové 170 obyvatel z toho166 německého původu. Část z nich musela nastoupit k německému Wehrmachtu a po válce bylo zbylé německé obyvatelstvo odsunuto. Ramzová by jako obec po válce patrně celá zanikla nebýt turistiky, která zde byla v rozmachu již od konce 19. století a v komunistické éře zde turistický ruch pokračoval i když se některé domy již nedochovaly.

Ramzová v zimě

areál nabízí 9 sjezdovek celkové délky téměř 10 kilometrů, má 2 lanovky a 3 vleky.
Nejdelší a neatraktivnější sjezdovka má 3 km a převýšení 550 metrů. Lyžaře odbavuje moderní čtyřsedadlová lanovka v úseku Ramzová – Čerňava. Z Čerňavy lze pokračovat dvousedadlovou až na Šerák.
Na menších a kratších svazích se nachází i lyžařské školy pro děti. Sympatické je i večerní lyžování, ideální je využít sjezdovku pod Klínem, která nabízí velice klidné a příjemné lyžování a je umístěna hned u apartmánů Ramzová. Do apartmánu je možné dorazit i na lyžích přímo ze sjezdovky, protože má předzahrádku kam vstupujete přímo z pokoje. Před apartmánem je i prudký kopeček ideální pro sáňkování dětí na podsedácích, bobech nebo sáňkách. Celé Ramzovské sedlo je také vhodné pro vyznavače běžkování.

Ramzová v létě

je skvělým výchozím místem pro výlety po Jeseníkách. Pěší tůry mohou směřovat například do nedalekého Petříkova nebo na nedalekou horu Klín 983 m.n.m.
Ve zdejších lesích je v létě navíc spousty borůvek a tak když si dovolenou vhodně načasujete, tak můžete vyrazit na sběr, ale musíte být opatrní, na místech v Chráněné krajinné oblasti je to zakázáno. Dalším atraktivním cílem může být čtyřsedadlová lanovka Ramzová – Čerňava – Šerák, odkud si lze naplánovat několik dalších pěších tras a cílů. Častou zastavkou na Šeráku je Chata Jiřího. Pro výlety po Jeseníkách můžete využít i cestu vlakem a to i díky železniční trati z roku 1886, které se příznačně říká Slezský Semmering a mnozí ji považují za nejkrásnější železniční trať v České republice. Je také nejvýše položenou rychlíkovou tratí a nejvýše položenou zastávkou je právě ta v Ramzové. V létě jsme využívali apartmán, náš oblíbený byl s předzahrádkou, ideální pro posezení u kávy nebo grilování s překrásným výhledem na Obří skály a Šerák 1351 m.n.m. Pokud pojedete na dovolenou s dětmi, tak ty si mohou hrát v předzahrádce a máte je pod dohledem přímo z apartmánu.

Závěrem

Ramzová je prostě oblíbeným cílem turistů již dlouhou dobu a obliba tohoto místa každoročně roste. Jeseníky a Rychlebské hory nabízejí daleko více rozmanitějších a zajímavějších turistických cílů než například Šumava či Krkonoše. Najdete zde perfektní lázně, jeskyně, vodopády, zámky, rozhledny, skvělé lanovky s ideálními podmínkami pro lyžování a atraktivní turistické trasy.