Na únor se těší celý Karibik. Propuknou totiž oslavy karnevalu, na který se všichni celé měsíce připravují a ještě dlouho o něm mluví. Nepracuje se, školy jsou zavřené a ulice plné naprosto úchvatné atmosféry doprovázené bujarým veselím a pocitem radosti ze života. My jsme si vychutnali karneval ve Fort-de-France, který patří v této oblasti k těm nejvyhlášenějším.

Králem karnevalu může být i komár

Oslavy začínají na masopustní neděli promenádou krále karnevalu „Vavala“ ulicemi města. Většinou jde o karikaturu v nadživotní velikosti, pomocí níž chtějí autoři poukázat na nějaké nešvary či události spojené s ostrovem a společně se jim vysmát. V době naší návštěvy (únor 2016) měl Vaval podobu přitloustlého chlapíka s bankovkami v kapse, se zlatými hodinkami a několika prsteny. Karikatura symbolizovala „aroganci“ místních zkorumpovaných politiků. Ale Vaval nemusí mít vždy lidskou podobu. V době celosvětové krize byla „Vavalem“ chobotnice symbolizující globalizaci, před dvěma lety se stal králem komár, kterým místní reagovali na zvýšený výskyt horečky chikungunya přenášené tímto hmyzem. Vysmát se místní dokáží čemukoliv a možná bychom si z nich mohli vzít příklad.

V pondělí jsou ulice plné „transvestitů“ Skutečně nádherná podívaná se naskytne v pondělí, jehož tématem je „burleskní manželství“. Většina mužů se převlékne za ženy a naopak. Klobouk jsme museli smeknout především před muži, jejichž převleky byly zkrátka dokonalé. Ulice jsou plné vysokých podpatků, nádherných upjatých šatů, kraťoučkých minisukní a skvěle padnoucích dámských doplňků. Návštěvník chvílemi nerozezná přestrojené muže od skutečných žen, které průvod také doprovázejí. I další dny mají svá témata V neděli, kdy je slavnostně představeno jeho veličenstvo Vaval, si lidé oblékají co nejvíce pestrobarevná oblečení. V úterý prochází a projíždí městem ďáblové a povolenými barvami jsou výhradně červená s černou. Popelační středa je ve znamení černé a bílé, které evokují smutek z konce karnevalu. Ten je zakončen spálením Vavala ve večerních hodinách.

Radost v ulicích nezná konce

Ulice v centru Fort-de-France se po čtyři dny přemění v jedno velké divadlo, na jehož jevišti se všichni baví, tancují a zpívají – mladí, staří, hubení i ti prostorově výraznější. Nikdo netrpí pocitem méněcennosti, všichni jsou vítáni a společně si užívají. Nechápeme, kde obyvatelé Martiniku berou energii k tomu, aby čtyři dny po sobě absovovali několikahodinové průvody městem končící až dlouho po půlnoci. Dost možná za to může kombinace příjemného tropického podnebí a karibského rumu. Karneval je pro místní i oslavou života ve svobodě, o které se jejich předkům, otrokům ze západní Afriky, nemohlo ani zdát.

Hlasitá hudba, bubny a troubení aut

Kromě ladně se pohybujících tanečníků jsou součástí průvodu také nádherné alegorické vozy. Těm zdatně sekundují desítky pomocníků v podobě bizarně upravených osobních aut, jež svému účelu dosloužily a byly přebudovány pro potřeby karnevalu. Většina lidí sedí na střechách aut, která zaujmou nejen svým vtipně zpracovaným nápadem, ale i obrovskou hlučností. Řidiči neustále přidávají motoru na otáčkách a bez přestání troubí. Do toho se ze všech stran přidává vytrvalé bubnování, které zdárně přehluší i jinak pěkné latinskoamerické melodie. Jestliže chcete vydržet v ulicích delší dobu, špunty do uší se určitě budou hodit. I s nimi toho uslyšíte dost a dost.

« ‹ z 2 › »

Martinik má mnoho lidí spojen s exotikou a nádhernými plážemi. Málokdo ale skutečně přesně ví, kde se tento ostrov nachází. Nevěděla to ani moje drahá polovička, když jsem jí volal o právě probíhající akční kampani Air France. Ale chtěla tam a pravdou je, že nelitovala.   Tenhle ostrov si nás neobyčejně získal, vryl se nám pod kůži a podnítil nás k dalšímu objevování naší úchvatné modré planety.

Martinik je součástí Malých Antil

Malými Antilami označujeme pás ostrovů ve východní části Karibského moře. Podle intenzity převládajících východních větrů se více než dvacítka těchto ostrovů dále člení do tří skupin. V severní části leží tzv. „závětrné ostrovy“, na jihu „závětrné Antily“ a na východě „návětrné ostrovy“, jejich součástí je právě Martinik. Toto rozdělení pochází již z období kolonizace, kdy síla a směr větru hrály významnou roli pro námořní spojení s Evropou.

Prvními Evropany byli Španělé

První Evropan zde přistál v roce 1502 a nebyl jím nikdo jiný než Kryštof Kolumbus, slavný to Ital ve španělských službách. Místní nám s jistotou tvrdili, že to bylo v blízkosti pláže Anse Coulevre. Příchod kolonizátorů však bohužel znamenal brzký konec indiánské populace Karibů, kteří svůj ostrov nazývali Madinina (ostrov květin). S tímto názvem se návštěvník Mariniku setká mnohokrát, i my jsme jeden týden bydleli ve stejnojmenné rezidenci.

Francouzská kolonizace a smutná éra otrokářství

V roce 1635 se na severozápadě ostrova vylodili Francouzi pod vedením kapitána d’Esnambue a založili zde osadu Saint-Pierre, jež se stala později hlavním městem. Francouzským zemědělcům se zamlouvala úrodnost krajiny a začalo rychlé zakládání cukrových plantáží. S nedostatkem pracovních sil si hlavu nelámali a hned v roce 1636 přesvědčili krále Ludvík XIII, aby podepsal dekret povolující dovoz otroků ze západní Afriky. Francouzům levná pracovní síla vydržela až do roku 1848, kdy francouzský ministr Victor Schœlcher podepsal zrušení otroctví. A místní černošské obyvatelstvo dodnes oslavuje tohoto muže jako národního hrdinu, je po něm dokonce pojmenováno čtvrté největší město na ostrově. Pro černošské obyvatelstvo, které dnes tvoří více jak 90 % populace, tak skončila útrpná éra násilí, křivd a ponižování.

Malá Francie s karibskou atmosférou

V roce 1946 byl Martinik vyhlášen francouzským námořním departementem, kterých má Francie celkem pět a označuje je zkratkou DOM (Département d´outre-mer). Přestože mnoho lidí používá ke komunikaci místní kreolštinu, se všemi se domluvíte francouzsky. Supermarkety mají pod palcem francouzské řetězce Carrefour a Lider Price, čerpací stanice téměř zcela ovládá francouzský koncern Total. V ulicích převažují vozy francouzské provenience. Oficiální měnou je samozřejmě euro. Pokud však jde o mentalitu, je místní převážně černošské obyvatelstvo úplně jiné než Francouzi. Mnoho věcí neřeší, dokáže se skutečně bavit a užívat si života. Nejvíce se temperament místních projeví během různých svátků a oslav, které jsou bujaré, barevné a plné neskutečné radostné atmosféry.

Martinik a Francie – to je takový sňatek z rozumu

Martiničané podobně jako obyvatelé nedalekého ostrova Guadeloupe touží po větší autonomii, ale v referendu ji odmítli. Zdá se vám to nelogické? Všichni samozřejmě vědí, že místní ekonomika je neproduktivní a jednostranně orientovaná na turismus, že každý třetí člověk je nezaměstnaný, že v supermarketech je drahé zboží díky nákladnému dovozu z Francie, ale také je všem jasné, že by v případě vyhlášení samostatnosti přišli o štědrou francouzskou podporu v nezaměstnanosti. A to se jim samozřejmě nechce.

Rady před cestou

V Paříži je nutná změna letiště

Přímé lety mezi Evropou a Martinikem zajišťují společnosti Air Caraibes, Corsair a Air France, všechny odlétají z pařížského letiště Orly. Nejlepší, nejpohodlnější a nejlevnější variantou při odletu z Prahy je cestovat s Air France. Kupte si letenku, kde i cestu mezi Prahou a Paříží zajišťuje přímo tato společnost a ne její koaliční partneři. Nezbytný transfer z letiště Charlese de Gaulla na letiště Orly, který je menší nepříjemností při cestování na Martinik, pak budete mít zdarma. Jinak se připravte 20 € za jednu cestu mezi letišti. Cena zpátečních letenek na Martinik se pohybuje okolo 17-18 tis. Kč, při akčních a chybových letenkách můžete letět i za necelých 10 tis. Kč.

Postačí základní cestovatelské očkování

Před cestou je třeba zvážit očkování, my jsme se nakonec nechali naočkovat proti žloutence A+B a proti břišnímu tyfu. V nejmenovaném komerčním očkovacím centru nás přemlouvali i k vakcíně proti choleře a cestovatelským průjmům (Dukoral), ale nakonec jsme se na radu lékaře ze zdravotního ústavu očkovat nenechali a ušetřili za čtyřčlennou rodinu téměř deset tisíc korun. Průjem ani jiné zažívací obtíže jsme neměli. Pravdou je, že jsme si jídlo připravovali ze surovin nakoupených v supermarketech, nejedli nic na ulici a důsledně dodržovali pravidla hygieny.

Exotické virózy k tropům patří, s tím je třeba se smířit

Protože komáři druhu Aedes žijí všude v tropech, jsou místní i turisté ohroženi horečkou dengue. Počet nakažených lidí není za normální situace vysoký, prudce však narůstá při epidemiích (poslední byla v roce 2010). Prozatím není k dispozici očkovací látka, lékaři jen zajišťují dostatečný přísun tekutin a snižují vysokou horečku, která trvá asi týden. Důležité je toto horečnaté onemocnění rozpoznat včas, projevuje se extrémní bolestí hlavy, svalů, kloubů a kostí. Pro snížení rizika doporučují hygienici používat účinné DEET repelenty, nosit dlouhé rukávy i kalhoty a také spát pod moskytiérou či v klimatizovaných místnostech. Rady odborníků v našem případě nezabraly a komáři nás v noci poštípali, přestože jsme měli klimatizaci i moskytiéry. V době naší přítomnosti bojoval Martinik také s epidemií viru Zika, který představuje určité riziko pro těhotné ženy, ale není tak nebezpečný jako dengue.

„Fer-de-Lance“ – jedovatý had na vlajce Martiniku

Všude se o tomto chráněném hadovi píše jako o jednom z největších nebezpečí na ostrově, je dokonce vyobrazen na neoficiální vlajce Martiniku a vyprávějí se o něm hotové legendy. I naši „domácí“ nás na něj upozornili a tvrdili, že v případě uštknutí může člověk zemřít do dvaceti minut, když nedostane včas antisérum. Sami ho ale ještě nikdy nezahlédli a neviděl ho ani nikdo z jejich okolí. Tímto hadem je křovinář Bothrops lanceolatus, jemuž nikdo neřekne jinak než Fer-de-Lance (železné kopí). V případě uštknutí je třeba volat záchrannou službu, která disponuje protijedem. Paralýza končetin a trombóza se jinak mohou dostavit během několika hodin. Populace těchto plazů je ale velmi malá a pokud už během roku někoho uštknou, tak jde skoro vždy o dělníky na třtinových nebo banánových plantážích v severní části ostrova. Had je skutečně velmi plachý a u rušných turistických stezek a na plážích se nevyskytuje.

Pozor na červeně označený strom

Jmenuje se Mancinella obecná a jde o statný strom plný prudce jedovaté šťávy. Nejvíce jí je v plodech, které připomínají malá jablka a ta skutečně vypadají velmi chutně. Bohužel pro turisty si Mancinella oblíbila mořská pobřeží, kde se vyskytuje nejčastěji. Pro bezpečnost se stačí držet hesla „co neznám, nejím“ a pohlídat hlavně děti. I když strom nepředstavuje smrtelné nebezpečí, je dobré jeho blízkost vnímat. V drtivé většině případů je kolem kmenu stromu červený pruh upozorňující na nebezpečí. Velmi opatrní buďte při dešti a těsně po něm, neboť toxická šťáva stéká z listů na zem a způsobuje nepříjemnou vyrážku či puchýřky. Při pěkném počasí se není třeba stromu obávat a klidně lze využít jeho stínu k úkrytu před sluncem.

Pozor na dehydrataci a sluneční paprsky

Tropické klima je dosti zrádné. Vyšší vlhkost vzduchu způsobuje, že tělo nemá moc velký pocit žízně. I my jsme první dny pili méně a výsledkem toho byly bolesti hlavy a pocit vyčerpanosti. Proto jsme si záhy začali pitný režim hlídat a pili hodně, i když se nám právě nechtělo. A hned jsme se cítili lépe. Rovněž je důležité chránit kůži před ostrým sluncem a vyvarovat se spálenin. Není žádnou ostudou se první dny po příjezdu koupat ve sportovním triku, než si pokožka na slunce zvykne. Skvělou zkušenost jsme učinili s  opalovacími krémy z řetězce Lidl, které velmi dobře dopadly hned v několika testech (např. D-test) a jejichž cena je výrazně nižší než u předražené značkové konkurence.

Další poznatky z cest budou následovat

Během dvoutýdenního pobytu jsme po ostrově najeli více než tisíc kilometrů, prošli mnoho turistických stezek v deštném lese, mangrovech a salinách, vyzkoušeli úchvatné karibské pláže, navštívili desítky lidských sídel, rumovou destilérii a největší událost celého ostrova – karneval ve Fort-de-France. Protože jsme bydleli prostřednictvím portálu AIRBNB u místních, nabyli jsme se mnoho cenných informací „z druhé strany“. Takových, který žádný průvodce nabídnout nemůže. Mimochodem, na toho česky psaného stále ještě zájemci o Martinik čekají.

« ‹ z 2 › »