Na jihu ostrova Cejlon je místo, jehož krajina se nápadně podobá východní Africe. Travnaté pláně skeřovitým porostem, občas nějaký ten strom a centrální napajedlo, které je v období sucha rájem pro zvířata i fotografy. Tím místem je národní park Udawalawe. Mezi turisty je velmi oblíben, hosté největšího cestovatelského portálu TripAdvisor mu dokonce svými hodnoceními udělili „certifikát výjimečnosti“.
Nejvíce zvířat je vidět za svítání
Vstáváme po páté hodině ranní a bez snídaně popojdeme pár metrů k terénnímu vozu zaparkovanému před naším bungalovem. Z parku, který je v našem těsném sousedství, se ozývají různé zvuky, které neumíme zařadit. Usměvavý řidič v pestrobarevném sarongu nám vysvětluje, že ranní safari je pro pozorování zvířat nejlepší. Kolem desáté hodiny začnou zvířata hledat úkryt před nesnesitelným horkem. To však vůbec nevadí majitelům džípů v okolí, kteří turisty lákají na safari po celý den. Pokud ranní safari nestihnete, počkejte na večer, kdy se zvířata vydávají ven ze svých úkrytů a navíc zapadající slunce dodá vašim fotografiím jedinečnou kulisu.
Život se točí kolem jezera
Asi desetinu rozlohy parku tvoří jezero Udawalawe, jehož hladina je závislá na ročním období. V době naší návštěvy na konci února byla na svém minimu, což sice není optimální pro zdejší faunu, zato je však ideálním obdobím pro pozorování zvěře mířící k napajedlu. Období sucha zakončí až v květnu jihozápadní monzun, který poskytne zvířatům a rostlinám dostatek vláhy na další půlrok. Nutno podotknout, že jezero neslouží pouze jako napajedlo, ale vytváří ideální životní podmínky pro vodní ptáky a další zvířata.
Hledání vzácného kohouta
V jeden okamžik řidič zastavuje, vypíná motor a vysvětluje, že ten zvuk vydává národní pták „wild cock“. Napjatě čekáme na ten zázrak a po chvíli spatříme, jak spoza keře opatrně vychází pestře zbarvený kohout. Děti správně utrousí, že je téměř k nerozeznání od toho našeho. A tak rychle zachraňuji situaci a vysvětluji, že tenhle kohout se jmenuje kur srílanský, že dnes žije pouze na ostrově Cejlon a že je strašně moc vzácný. Řidiče pochválím za jedinečný a ohromující úlovek a ten spokojeně pokračuje v cestě. V duchu jsem rád, že nemluví česky.
Srdce ornitologů skáče radostí
Ptactvo je obrovskou chloubou národního parku. Endemity zastupuje již zmíněný kur srílanský, dále kur dvouostruhý, holub pompadur zelenokřídlý a sympaticky vzhlížející zoborožec srílanský. Kromě nich zde žijí pelikáni, kormoráni, několik druhů volavek, čápi bělokrcí, zejozobi asijští, čejky indické a další. Zaujaly nás i vlhy východní a modroocasé, které jsou blízké příbuzné i u nás hnízdící vlhy pestré nebo ledňáčka říčního. Ovšem pokud mám vybrat zástupce ptačí říše, který nás doslova nadchl, tak je to vznešeně působící zoborožec malabarský, jehož jsme měli štěstí vidět hned několikrát. Dostatek přirozené potravy láká samozřejmě i dravce, během cesty jsme měli možnost zahlédnout orla bělobřichého a orla proměnlivého – v obou případech dravci kontrolovali situaci v parku z vysokých stromů.
Andělské peří, ale hlas ďábla
„Hey, peacock“, ukazuje nám řidič v dálce rozpoznatelnou siluetu páva sedícího na vysokém stromě. Dodává, že tenhle páv se do světa rozšířil ze Šrí Lanky, čemuž se nám moc nechce věřit a trochu ho podezíráme z chvástavosti. Pávů zahlédneme nakonec spoustu, ale tady v parku je člověk vnímá úplně jinak, zvlášť, když je dopředu nevidí. Několikrát se nám stalo, že jsme pomalu projížděli parkem, s napětím pozorovali okolí a najednou odněkud zazněl ďábelsky příšerný a pronikavý hlas páva. Řidič byl v klidu, ale my se vždy neskutečně vylekali. V parku tenhle opeřenec zajišťuje hlídací službu mnoha dalším zvířatům, jež upozorňuje na blížící se nebezpečí. Dovídáme se, že pávi nejsou žádná snadná kořist, neboť díky svému ostrému zobáku a silným pařátům dokáží hravě zlikvidovat i jedovaté hady, třeba i menší kobry. I proto jsou v Indii a na Šrí Lance velmi oblíbeni. Navíc jsou pro místní obyvatele posvátným zvířetem. Na hřbetu páva totiž létal hinduistický bůh války Murugan, kterého kromě hinduistických Tamilů uctívají i většinoví Sinhálci vyznávající buddhismus. A mimochodem, po návratu domů jsem si ověřil, že prapůvodní domovinou páva jsou poloostrov přední Indie a Cejlon.
Krokodýl bahenní dnes prosperuje hlavně na Šrí Lance
Na březích jezera sem tam zahlédneme několik jedinců krokodýla bahenního. Je ráno a studenokrevná zvířata se vyhřívají na slunci. Srdce každého fotografa zajásá, když uvidí tyhle nehybné robustní tvory vyznačující se krátkou a velmi širokou tlamou. Krokodýl bahenní kdysi obýval celý indický subkontinent od Pákistánu po Barmu. Dnes se mu víceméně daří jen v některých lokalitách Indie a hlavně na Šrí Lance, kde žije více než polovina jeho populace (asi 3500 kusů). Jezero Udawalawe a jeho bezprostřední okolí je pro tohoto predátora ideálním místem, v němž nalézá dostatek potravy v podobě menších savců, ptáků a ryb. Pokud jde o další plazy, při troše štěstí uvidíte i varana skvrnitého, jehož největší exempláře dosahují i dvou metrů délky nebo o trochu menšího varana bengálského.
Slon cejlonský – největší poddruh slona indického
Žádný jiný ze zdejších parků nenabízí tak velkou populaci slonů jako právě Udawalawe. Zhruba šest stovek zdejších slonů žije na rozloze 300 km čtverečních, a proto je logické, že každý návštěvník slona určitě zahlédne. Na největší stáda čítající až padesát kusů jsme štěstí neměli, ale i setkání s menšími skupinkami chobotnatců mělo své kouzlo. Nezapomenutelným zážitkem byl moment, kdy řidič zastavil pár metrů od malé kaluže, vypnul motor a ukázal na slona vzdáleného tak padesát metrů. Prý se půjde občerstvit a natřít proti slunci a hmyzu. Slon skutečně sebral po pár minutách odvahu, zamířil k našemu vozu a bez znatelné nervozity nám dovolil zhlédnou svůj ranní rituál. Byl to úchvatný zážitek. Zdejším slonům evidentně nic nechybí. Mají dostatek potravy, důležitý zdroj vody a tak jediné nebezpečí na ně číhá za branami parku. Čas od času nějaký ten slon prolomí zábrany a k neradosti místních zemědělců se vydá sklízet jejich úrodu. A protože dospělý jedinec spotřebuje denně až dvě stě kilogramů potravy, jsou střety mezi lidmi a slony logické. A i když jsou tato zvířata chráněna zákonem, často pro ně výlet mimo park končí tragicky.
Kromě slonů spousta dalších savců
O savcích v parku by se dala vydat samostatná publikace, tak alespoň stručně. Návštěvník může spatřit vodní buvoly, divoká prasata cejlonská, lišky, šakaly, medvědy pyskaté, jeleny cejlonské či robustnější sambary indické, kočky rybářské, promyky či hravé makaky nebo hulmany. Park je domovem i několika levhartů cejlonských, kteří jsou však velmi ostražití a lidem se zdaleka vyhýbají. Větší pravděpodobnost setkání s těmito šelmami je v nedalekém národním parku Yala, v němž žije jejich největší populace na Šrí Lance. A pokud ani tam nebudete mít štěstí, přijeďte k nám do Jihlavy. V naší zoologické zahradě uvidíte levharty cejlonské na sto procent.
Doporučení na závěr
Jestliže chcete zpozorovat co nejvíce zvířat, potřebujete zkušeného řidiče a průvodce – nejlépe v jedné osobě. My jsme safari absolvovali s terénním vozem, který patřil majiteli našeho ubytování (Hotel Gayan’s) a jehož asi 50-ti letý řidič byl naprosto skvělý. Nejenže dokázal zvířata najít, ale každé setkání doprovodil fundovaným komentářem. Navíc umístění hotelu je skvělé, leží přímo na hranici s národním parkem a u hlavní brány s pokladnami jsme byli autem za dvě minuty. Vstup do parku pro čtyřčlennou rodinu stál v přepočtu asi 2000 Kč a za 3,5 hodinový pronájem jeepu s řidičem jsme zaplatili 700 Kč. Museli jsme samozřejmě uhradit i vstup řidiči a to plných 10 Kč. Ne, nespletl jsem se v nulách. Na ostrově totiž všude platí dvojí ceny a rozdíly jsou někdy i 50-ti násobné. Někomu to může připadat nespravedlivé, ale kdo jiný by měl šrílanské ekonomice pomoci než dolaroví cizinci. Vždyť západní civilizace si žije nad poměry, dost možná i na úkor jižní Asie.
