Již při samotném vyřčení slova Neapol napadnou leckoho různé asociace. Většinou převládají ty negativní, což je k tomuto městu dost nespravedlivé. Téměř milionová Neapol bojuje se svou špatnou pověstí, kterou hojně přiživují lidé ze severu země. Rivalita mezi severem a jihem je totiž v Itálii silně zakořeněna. V posledních letech ale Neapol začíná boj s předsudky pomalu vyhrávat a turisté nacházejí čím dál častěji odvahu největší město italského jihu navštívit. A nelitují, Neapol sice řeší problémy s odpady, je nespoutaná, živelná, hlučná a chaotická, ale na druhou stranu je i šarmantní, pohostinná a neskutečně rozmanitá.

Pokud s návštěvou města stále váháte, nevadí. Níže předkládám sedm důvodů, které vás k cestě možná přesvědčí.

1. Historie stará skoro 3 000 let

Je to až k neuvěření, ale Řekové z nedaleké Kumy založili osadu Neapolis již v roce 750 před Kristem. O čtyři století později přechází město pod římskou správu a stává se populární destinací pro císaře i bohaté aristokraty, kteří si v jejím okolí začali stavět rekreační vily a rezidence. Jako zázrakem přežilo i zničující výbuch blízkého Vesuvu v roce 79. Pamatuje byzantskou i normanskou éru, zažilo nadvládu Španělů i Francouzů. Neapol byla významnou křižovatkou obchodních cest a místem důležitých historických událostí. V roce 1600 byla se svými 300 tisíci obyvateli nejlidnatějším městem Evropy, což o mnohém vypovídá. Dnes je spolu se svým okolím rájem pro archeology a milovníky historie. Jedinečnost Neapole samozřejmě neušla pozornosti organizaci UNESCO, která ji v roce 1995 zapsala na svůj seznam chráněných památek.

2. Spaccanapoli

Čtvrť Spaccanapoli je původní starobylé srdce města, jemuž vtiskli tvář řečtí a římští stavitelé. Tepnami historického centra jsou velmi dlouhé a úzké ulice Via San Biagio a Via dei Tribunali, jejichž vysoké starobylé domy s arkádami ani v horkém létě nepropouští sluneční svit. Každou chvilku se před vámi objeví menší paláce s nádherně vyzdobenými balkóny, kaple, kostely, muzea a výklenky se soškami Madony. Právě zde to hemží životem, řemeslné dílny i pouliční prodejci hlasitě nabízí své zboží a vůně pokrmů útočí na čichové buňky spěchajících chodců i procházejících se turistů. Bzučící skútry, které se každou chvilku odněkud vynoří, se bravurně vyhýbají všem nástrahám. Kolorit pouličního divadla ještě více umocňují kapky vody z prádla, které se suší vysoko nad vámi. Tahle čtvrť je bezpochyby skvělým místem k objevování Neapole.

3. Katedrála a zázrak zkapalněné krve

Při procházce po Neapoli lze snadno přehlédnout nejvýznamnější církevní stavbu města, kterou je gotická katedrála (Duomo) z počátku 13. století. Leží jen pár desítek metrů od hlavní třídy Via Dei Tribunali, stačí jen správně odbočit do ulice Via Duomo. Stavba byla zasvěcena patronovi města sv. Januáriovi (San Gennaro), který je ochráncem a patronem města. Světec zemřel mučednickou smrtí během Diokleciánových křesťanských čistek na začátku 4. století a to v nedalekém městě Pozzuoli. Traduje se, že po příjezdu mučedníkova těla do Neapole si biskup všiml, že se v lahvičce v jeho rukou zkapalnila světcova krev. Je těžko uvěřitelné, že k tomuto zázraku dochází třikrát do roka i v současnosti a to pravidelně v květnu, září a prosinci. Zázraku se během mše může zúčastnit každý, kdo se dokáže protlačit dovnitř katedrály. Lahvička se seschlou krví světce se přiblíží k jeho lebce a dojde k jejímu zkapalnění. Přestože církev zatím nepovolila bližší prozkoumání krve, místním obyvatelům to vůbec nevadí. Ve zkapalnění věří a přikládají mu velký význam. Jen výjimečně k zázraku během mše nedošlo a vždy to bylo spojeno s nějakou neblahou událostí, ať už šlo o zatím poslední výbuch Vesuvu v roce 1944 nebo zemětřesení v roce 1980.

Katedrála s novogotickou fasádou má nádherný interiér. Kaple napravo ukrývá lahvičky se sraženou krví sv. Januária a bustu s jeho lebkou. V levé části lze projít do obrovské baziliky Santa Restituta, která je nejstarší budovou v Neapoli vystavěnou císařem Konstantinem Velikým již v roce 324. Vstup do skvostně zdobené katedrály s bazilikou je zdarma, platí se jen pár eur do baptiseria a krypty.

4. Španělská čtvrť (Quartieri Spagnoli)

Pokud hledáte nejpravdivější a nejautentičtější část Neapole, musíte do Španělské čtvrti. Nachází se v blízkosti centra mezi širokou obchodní třídou Via Toledo a čtvrtí Vómero. Pravoúhlou síť uliček nechali postavit v 17. století Španělé, aby poskytla útočiště jejich početné vojenské komunitě a zajistila jí potřebnou zábavu. Od začátku vzniku je tato oblast symbolem neřesti a zločinu. Dodnes je jednou z chudších částí Neapole, mnozí průvodci dokonce před její návštěvou varují. Všeobecně ale není důvod k obavám, čtvrť není určitě nebezpečnější než některé části Prahy. Pokud se neprocházíte ulicemi uprostřed noci s rolexkami na ruce a zlatým řetězem na krku, tak vám žádné nebezpečí nehrozí.

Mě osobně Španělská čtvrť okouzlila svou přirozeností, atmosférou a čilým pouličním ruchem. Není nic krásnějšího, než se pomalu brouzdat uličkami a sledovat dění kolem sebe. Míjet penzisty sedící před svými „bassi“, často jednopokojovými byty s přímým vstupem na ulici a na hlavu si nechat kapat prádlo z horních balkónů. A z malých bytů slyšet cinkání nádobí, naslouchat zvukům z řemeslných dílen a rychloopraven čehokoliv. Pozorovat arabské a indické obchodníky stojící před svými obchůdky, jež využívají převážně členové jejich početných komunit. Sousedé a známí po sobě pokřikují, debatují, dramaticky gestikulují a při tom se usmívají. Turistů je tu pomálu. Nádhera!

5. Rodiště pizzy a báječný „Street food“

První moderní pizza, která spatřila světlo světa, byla upečena právě v Neapoli. V roce 1889 město navštívila italská královna Markéta Savojská a místní kuchař Rafael Esposito pro ni připravil pizzu v národních barvách – červenou představovalo rajče, zelenou bazalka a bílou sýr mozzarella. A na počest oblíbené královny ji nazval Margherita. V Česku celkem přehlížený druh pizzy je v Neapoli tím nejoblíbenějším. Ochutnali jsme ji ve vyhlášené rodinné pizzerii Di Matteo na Via Tribunali a stejně jako prezidentu Clintonovi v roce 1994 nám chutnala. Pizzu jsme si koupili takzvaně do ruky, tak jak to dělá většina místních. A tím se dostávám k pouličnímu stravování.

Street food má v Neapoli dlouholetou tradici. Původně bylo určeno pro chudší skupinu obyvatel, následně se ujalo jako rychlá forma stravování a dnes je více než sebevědomou konkurencí západních fast foodů. Opovrhnout tímto typem stravy by bylo chybou, neboť street food nabízí rozmanitá, kvalitní a často velmi levná jídla. A že je z čeho vybírat. Kromě Margherity mohu doporučit smaženou pizzu připomínající langoše, různé variace křupavých baget panini a samozřejmě jemné nadýchané taštičky sfogliatelle plněné ricottou. Tuhle lahůdku vymyslely jeptišky v klášteře Santa Rosa v nedaleké provincii Salerno a dnes se s ní můžete setkat po celé Itálii. Při shánění jídla počítejte s tím, že u těch nejžádanějších pekařů a cukrářů je občas nutné vystát i nějakou tu frontu. Neapolské pouliční stravování je jasným důkazem toho, že skvělé jídlo nemusí nutně provětrat peněženku.

6. Fotbalová horečka

S trochou nadsázky je fotbal pro obyvatele Neapole důležitý jako nedělní mše. Největší euforii město zažívalo, když se po zeleném trávníku místního SSC Neapol proháněl argentinský fotbalový mág Diego Maradona. Provinční tým dovedl ke dvěma titulům v italské nejvyšší soutěži a způsobil tak ve městě fotbalové šílenství. Místní ho dodnes uctívají jako Boha, jeho fotografie jsou všude – na vlajkách, vedle kostelů, v obchodech. Jeho silueta je vykreslena na mnoha fasádách a vytetována na tělech tisíců Neapolanů. Jenom jeden hráč v klubové historii dokázal Maradonu překonat v počtu vstřelených gólů a to slovenský reprezentant Marek Hamšík, který za klub odehrál neuvěřitelných 520 zápasů. I proto se jeho fotky objevují hned vedle božského Diega, všichni o něm mluví jen v superlativech, i náš pan domácí pro něj měl jen slova chvály. Místní Hamšíkovi dokonce odpustili i jeho nedávný přestup za trojnásobnou gáží do Číny. Jiné by to asi bylo, pokud by přestoupil do konkurenčního týmu italské ligy podobně jako Argentinec Higuaín v roce 2016, jehož obrázky v dresu Juventusu se v ulicích objevují také, ale bohužel uprostřed záchodové mísy.

7. Skvělá základna pro poznání Neapolského zálivu

Strávit celou dovolenou jen v Neapoli by byla škoda, neboť její okolí nabízí pro cestovatele velké množství lákadel. Nabízí se výlety do archeologických nalezišť v Herculáneu či známějších a rozlehlejších Pompejích, procházka kolem kráteru Vesuvu nebo piknik v zahradách impozantního zámku v Casertě, které trochu připomínají ty francouzské ve Versailles. Do všech těchto míst se dá využít rychlé a cenově rozumné vlakové dopravy z centra Neapole, proto doporučuji vybrat si ubytování v docházkové vzdálenosti od hlavního nádraží na Piazza Garibaldi. A nezapomeňte, že v případě Vesuvu je nutno zkombinovat vlakovou dopravu s autobusovou. Je třeba vystoupit v Herculáneu a nechat se od budovy nádraží vyvézt mikrobusy až k hornímu parkovišti.

Závěrem se musím pozastavit nad známým citátem:“ Vidět Neapol a zemřít“. Původ slovního spojení se asi úplně nikomu nepodaří objasnit, ale za sebe tvrdím, že zemřít se dá v Neapoli tak maximálně na krásu.

« ‹ z 2 › »

Pokud máte pocit, že vás už na starém světadíle nemá co překvapit, jeďte do Palerma. Sicilská perla Palermo nabízí úplně jiný svět, který je tak vzdálený pořádkumilovné Evropě. Vždyť kde ještě dnes můžete zažít totální chaos v ulicích a věčné troubení řidičů, obdivovat omšelé fasády majestátních barokních paláců, vychutnat jedinečnou pouliční gastronomii a pocítit lehký nádech Orientu. A přitom vědět, že se nacházíte v hlavním městě organizace, jejíž jméno se místní bojí třeba jen vyslovit.

Při řízení auta zapomeňte na pravidla

Přijíždíme do Palerma autem předposlední únorový den, zrovna vrcholí dopravní špička. Na stále stejně široké ulici jede chvíli šest aut vedle sebe, za okamžik už jen čtyři. Vozy mění pozici bez signalizace a vytrvale troubí. Semafory tu jsou, ale nesmíte na ně spoléhat. Pečlivě kontroluji zrcátka, na rozdíl od jiných vozů je ještě mám. Nevím proč, ale ta neuspořádanost mě přitahuje, rychle si osvojuji pravidla hry. Mám pocit neskutečné svobody. Řídil jsem auto v Barceloně, Madridu, Seville, na Maltě i v Karibiku, projel jsem celou Sicílii, ale tohle se nedá s ničím srovnat. Nádhera!

Tady bydlíme?

Při vjezdu do čtvrti Albergheria, v níž se máme ubytovat, se situace o poznání zklidní, ulice se zúží na průjezd jednoho vozu. Opadané fasády starých domů, polorozpadlé zdi, nepojízdná auta, která tu někdo před lety zanechal. Každých 50 metrů hromada odpadků. Lidé zde ale žijí, snad na všech balkónech se suší prádlo a venku pobíhají děti. Iluzi sociálního bydlení narušují na fasádách visící satelitní paraboly a venkovní jednotky klimatizací. „To nemyslíš vážně, tady bydlíme?“, sýčkuje manželka a v duchu lituje, že ubytování tentokrát nechala na mě. Když už o sobě začínám pochybovat já sám, objeví se uprostřed toho mumraje opravený rohový dům s nápisem Bahlara Case Vacanza. Heuréka! Malá oáza uprostřed Palerma. Tady bydlíme.

Fantastická lokace apartmánu

Poloha v centru města byla důvodem, proč jsem za čtyřlůžkový apartmán zaplatil 1700 Kč za noc. K opeře Teatro Massimo patnáct minut pěšky, ke Královskému paláci jen deset, stejně tak k Toskánské kašně a k nejvyhlášenějšímu trhu, co by kamenem dohodil. Moje obavy o auto majitel rychle rozptýlil, před jeho domem se žádnému vozu nikdy nic nestane.

Hlavou nám vrtá, proč si je tak jistý. Je mu tak třicet, působí sympaticky a ochotně, údajně pracuje jako IT odborník, má dva luxusně vybavené apartmány v chudší části města a před sousedy viditelný respekt. V Palermu, kde i zdi mají oči, jeden nikdy neví, ale hlavně se na nic neptá. Každopádně pro poznání města je ubytování ideální, i v únoru klimatizace skvěle topila a našeho nového Forda si skutečně za tři dny nikdo nevšiml. No, asi všiml, ale nechal ho být.

Mercato di Ballarò – nejrušnější trh Palerma

Ballaró je nejznámější a nejstarší pouliční trh v Palermu, poprvé byl prý zmíněn jistým arabským cestovatelem už v 10. století. Koná se ve čtvrti Albergheria a to mezi náměstími Piazza Ballaró a Piazza Carmine. Podobně jako několik jiných místních trhů ho oživují zpěvy zvané „abbanniate“. Prodavači ryb, zeleniny, masa a jiných lokálních potravin se velmi hlasitě snaží propagovat kvalitu svých produktů a upoutat pozornost kolemjdoucích právě na svůj stánek. Hulákající, chvílemi snad i zpívající, stánkaři dodávají tomuto pouličnímu divadlu neopakovatelnou a těžko popsatelnou atmosféru. Kromě nákupu je trh ideální příležitostí ochutnat řadu místních specialit za rozumné peníze.

Pro zmrzlinu do cukrárny Brioscia

Pokud jde o jídlo a zmrzlinu, necháváme si poradit od místních. Tip domácího byl jasný, chodí do cukrárny Briosca, vzdálené jen čtyři minutky od nádherné budovy opery (Teatro Massimo). Brioscia znamená brioška a v cukrárně používají sladkou variantu tohoto pečiva. Naplní vám ho výtečnou zmrzlinou, která je skutečně návyková. My jsme se pro ni vrátili hned třikrát a jednoznačně u nás vyhrála ta pistáciová. Je vyráběna z oříšků, které vyrostly v sopečné půdě sicilské Etny. Ta je bohatá na minerály a právě ty dodávají zdejším pistáciím jedinečnou chuť.

Bezpečné město i díky uznávanému starostovi

Ještě začátkem 90. let bylo město jedním velkým bojištěm, mafie (zde známá jako Cosa Nostra) si vyřizovala účty se svými nepřáteli i za bílého dne. Zlomem byl rok 1992, kdy nastražené bomby zabily během několika měsíců dva významné bojovníky proti mafii i s jejich doprovodem – prokurátory Giovanniho Falconea a jeho nástupce Paola Borsellina. Proti smrti jedenácti lidí se zvedla vlna odporu, násilí nebralo konce. Do města vstoupila armáda a bezvýchodná situace se pohnula dopředu. Došlo k dopadení šéfa sicilské mafie Salvatora Riina, celkově bylo zatčeno a souzeno více než 4 000 členů zločinecké organizace. Do čela města se vrátil právník Leoluca Orlando, známý svým nekompromisním postojem k mafii.

Palermo si oddychlo a díky zabavenému majetku mafiánů došlo k obnově města a jeho památek, zlepšila se veřejná doprava, nastartovaly se sociální programy. Orlando učinil ze sicilské metropole bezpečné místo k životu a do města se začali vracet turisté. Daní za jeho odvahu je, že už 27 let žije on i jeho rodina pod trvalým policejním dohledem. Je iluzí se domnívat, že Cosa Nostra nevyvíjí žádné další aktivity, její vliv je ale značně omezen.

Tak co říkáte, není právě ten nejlepší čas k návštěvě Palerma?