Šablona | Cestopisy

Nový Hrádek je romantická zřícenina v srdci NP Podyjí. Zalesněná krajina našeho nejmenšího národního parku láká návštěvníky neporušenou přírodou, jemným nádechem vína a neopakovatelnými výhledy na kaňonovité údolí Dyje se zaklesnutými meandry. Ne každý však ví, že se v jejím okolí nalézá velké množství zřícenin strážných hradů, které ve středověku zajišťovaly dohled na moravsko-rakouské hranice. Jednou z nich je i Nový Hrádek.

Na začátku byli Lucemburkové

Hrad nechal postavit na šíji mohutného meandru Dyje moravský markrabě Jan Jindřich někdy po roce 1358. Mladší bratr císaře Karla IV. využíval hrad spíše jen k příležitostným loveckým návštěvám. Protože nenašel využití ani za vlády zakladatelova syna Jošta Moravského, byl postoupen v roce 1403 vladykovi Přechovi z Kojetic. O významné rozšíření hradu se postarali až rakouští Eitzingerové (1420-1516), kteří vlastnili i hrad Kaja na druhém břehu Dyje. Během 16. století hrad střídal velmi často majitele, během třicetileté války byl dobyt a poškozen švédskými jednotkami. Na lepší časy se začalo blýskat až po roce 1799, kdy Nový Hrádek zakoupil spolu s vranovským panstvím polský hrabě Stanislav Mniszek . Hrabě přebudoval hlavní budovu na velkém nádvoří na hájovnu, část areálu pak využil jako sklad pro svou vyhlášenou továrnu kameniny sídlící ve Vranově. Za první republiky však došlo ke konfiskaci a hrad byl pronajat Klubu českých turistů, kteří z něj učinili noclehárnu.

Železná opona pomohla přírodě

Po komunistickém převratu se velká část Podyjí včetně Nového Hrádku ocitla v přísně kontrolované oblasti tzv. Železné opony, do níž měli vstup jen vojáci Pohraniční stráže. Pohraničníci v areálu hradu dokonce zasypali sklepy a zabetonovali všechny možné otvory, aby se zde nemohl ukrýt případný emigrant. Dokladem přítomnosti vojáků jsou i nápisy na zdech hradu, jichž si mohou návštěvníci při prohlídce povšimnout. Nicméně izolovanost pohraniční oblasti způsobila, že se na tomto území podařilo zachovat přírodě blízkou skladbu lesů a značnou přírodní rozmanitost. Zřícenina hradu je nedílnou součástí této jedinečné přírody, což dokazují chráněné druhy rostlin i živočichů vyskytujících se v jejím areálu.

Na vyhlídku pouze se vstupenkou

Důvodem návštěvy Nového Hrádku je pro mnoho lidí úchvatná vyhlídka na meandrující Dyji. Protože je umístěna na hradní věži, je dostupná pouze jako součást prohlídkové trasy s průvodcem. Pro naplánování trasy je proto třeba zkontrolovat otvírací dobu této kulturní památky, jinak přijdete pouze k vysokým zamčeným vratům a dál se nedostanete. Vstupného ale určitě litovat nebudete, samotná prohlídka areálu je velmi zajímavá. Průvodce se totiž nezaměřuje pouze na historická fakta, ale vhodně doplňuje prohlídku informacemi o flóře a fauně národního parku. Nás třeba zavedl do míst, kde se na slunci nahřívalo několik užovek stromových, na jiném místě jsme zase pozorovali ještěrky zelené. Celá návštěva je zakončená výstupem na věžní vyhlídku, z níž je skutečně skvostný výhled na zákruty Dyje. Bez průvodce či mapy bychom jen těžko odhadovali, kde se nachází Česko a kde už je Rakousko. Při pohledu na přírodní divadlo vytvořené klikatící se Dyjí chci věřit tomu, že se nám podaří uchránit tuhle krásu i pro další generace. Potěší mě, že výhled zaujme i naše dva věčně brblající puberťáky. O to víc si tohoto okamžiku cením.

Pěšky i na kole, nejblíže z Lukova

Jestliže se chcete vydat na Nový Hrádek pěšky, doporučuji zanechat auto v obci Lukov ležící asi 13 kilometrů západně od Znojma. Na konci obce je parkoviště s informativní tabulí národního parku. Stačí se jen držet turistických značek, cesta je dlouhá asi tři kilometry a zvládnou ji bez problémů i malé děti a rodiče s kočárkem. Většinu trasy procházíte národním parkem, je třeba se tomu přizpůsobit a respektovat návštěvní řád. Pohyb je povolen pouze po značených cestách, zakázán je nadměrný hluk a psi musí být pouze na vodítku. Správa národního parku myslí i na cyklisty, k hradní zřícenině vede značená cyklotrasa. Hradní brána se otvírá koncem března a zavírá na státní svátek 28. října. Vstupné je aktuálně 100 Kč pro dospělého a 70 Kč pro děti do 15 let, studenty a seniory. Jako výhodné se jeví rodinné vstupné pro rodiče a maximálně 3 děti za 260 Kč. Vaši čtyřnozí přátelé jsou na zřícenině vítáni. Závěrem jen dodám, že pokud má někdo zájem dovědět se něco více o pohraničních zátarasech a pozorovatelnách, může tak učinit v Památníku železné opony v nedalekém Čížově. V jeho blízkosti je umístěno i návštěvnické centrum národního parku. Tak hurá do Podyjí!

Pokud máte pocit, že vás už na starém světadíle nemá co překvapit, jeďte do Palerma. Sicilská perla Palermo nabízí úplně jiný svět, který je tak vzdálený pořádkumilovné Evropě. Vždyť kde ještě dnes můžete zažít totální chaos v ulicích a věčné troubení řidičů, obdivovat omšelé fasády majestátních barokních paláců, vychutnat jedinečnou pouliční gastronomii a pocítit lehký nádech Orientu. A přitom vědět, že se nacházíte v hlavním městě organizace, jejíž jméno se místní bojí třeba jen vyslovit.

Při řízení auta zapomeňte na pravidla

Přijíždíme do Palerma autem předposlední únorový den, zrovna vrcholí dopravní špička. Na stále stejně široké ulici jede chvíli šest aut vedle sebe, za okamžik už jen čtyři. Vozy mění pozici bez signalizace a vytrvale troubí. Semafory tu jsou, ale nesmíte na ně spoléhat. Pečlivě kontroluji zrcátka, na rozdíl od jiných vozů je ještě mám. Nevím proč, ale ta neuspořádanost mě přitahuje, rychle si osvojuji pravidla hry. Mám pocit neskutečné svobody. Řídil jsem auto v Barceloně, Madridu, Seville, na Maltě i v Karibiku, projel jsem celou Sicílii, ale tohle se nedá s ničím srovnat. Nádhera!

Tady bydlíme?

Při vjezdu do čtvrti Albergheria, v níž se máme ubytovat, se situace o poznání zklidní, ulice se zúží na průjezd jednoho vozu. Opadané fasády starých domů, polorozpadlé zdi, nepojízdná auta, která tu někdo před lety zanechal. Každých 50 metrů hromada odpadků. Lidé zde ale žijí, snad na všech balkónech se suší prádlo a venku pobíhají děti. Iluzi sociálního bydlení narušují na fasádách visící satelitní paraboly a venkovní jednotky klimatizací. „To nemyslíš vážně, tady bydlíme?“, sýčkuje manželka a v duchu lituje, že ubytování tentokrát nechala na mě. Když už o sobě začínám pochybovat já sám, objeví se uprostřed toho mumraje opravený rohový dům s nápisem Bahlara Case Vacanza. Heuréka! Malá oáza uprostřed Palerma. Tady bydlíme.

Fantastická lokace apartmánu

Poloha v centru města byla důvodem, proč jsem za čtyřlůžkový apartmán zaplatil 1700 Kč za noc. K opeře Teatro Massimo patnáct minut pěšky, ke Královskému paláci jen deset, stejně tak k Toskánské kašně a k nejvyhlášenějšímu trhu, co by kamenem dohodil. Moje obavy o auto majitel rychle rozptýlil, před jeho domem se žádnému vozu nikdy nic nestane.

Hlavou nám vrtá, proč si je tak jistý. Je mu tak třicet, působí sympaticky a ochotně, údajně pracuje jako IT odborník, má dva luxusně vybavené apartmány v chudší části města a před sousedy viditelný respekt. V Palermu, kde i zdi mají oči, jeden nikdy neví, ale hlavně se na nic neptá. Každopádně pro poznání města je ubytování ideální, i v únoru klimatizace skvěle topila a našeho nového Forda si skutečně za tři dny nikdo nevšiml. No, asi všiml, ale nechal ho být.

Mercato di Ballarò – nejrušnější trh Palerma

Ballaró je nejznámější a nejstarší pouliční trh v Palermu, poprvé byl prý zmíněn jistým arabským cestovatelem už v 10. století. Koná se ve čtvrti Albergheria a to mezi náměstími Piazza Ballaró a Piazza Carmine. Podobně jako několik jiných místních trhů ho oživují zpěvy zvané „abbanniate“. Prodavači ryb, zeleniny, masa a jiných lokálních potravin se velmi hlasitě snaží propagovat kvalitu svých produktů a upoutat pozornost kolemjdoucích právě na svůj stánek. Hulákající, chvílemi snad i zpívající, stánkaři dodávají tomuto pouličnímu divadlu neopakovatelnou a těžko popsatelnou atmosféru. Kromě nákupu je trh ideální příležitostí ochutnat řadu místních specialit za rozumné peníze.

Pro zmrzlinu do cukrárny Brioscia

Pokud jde o jídlo a zmrzlinu, necháváme si poradit od místních. Tip domácího byl jasný, chodí do cukrárny Briosca, vzdálené jen čtyři minutky od nádherné budovy opery (Teatro Massimo). Brioscia znamená brioška a v cukrárně používají sladkou variantu tohoto pečiva. Naplní vám ho výtečnou zmrzlinou, která je skutečně návyková. My jsme se pro ni vrátili hned třikrát a jednoznačně u nás vyhrála ta pistáciová. Je vyráběna z oříšků, které vyrostly v sopečné půdě sicilské Etny. Ta je bohatá na minerály a právě ty dodávají zdejším pistáciím jedinečnou chuť.

Bezpečné město i díky uznávanému starostovi

Ještě začátkem 90. let bylo město jedním velkým bojištěm, mafie (zde známá jako Cosa Nostra) si vyřizovala účty se svými nepřáteli i za bílého dne. Zlomem byl rok 1992, kdy nastražené bomby zabily během několika měsíců dva významné bojovníky proti mafii i s jejich doprovodem – prokurátory Giovanniho Falconea a jeho nástupce Paola Borsellina. Proti smrti jedenácti lidí se zvedla vlna odporu, násilí nebralo konce. Do města vstoupila armáda a bezvýchodná situace se pohnula dopředu. Došlo k dopadení šéfa sicilské mafie Salvatora Riina, celkově bylo zatčeno a souzeno více než 4 000 členů zločinecké organizace. Do čela města se vrátil právník Leoluca Orlando, známý svým nekompromisním postojem k mafii.

Palermo si oddychlo a díky zabavenému majetku mafiánů došlo k obnově města a jeho památek, zlepšila se veřejná doprava, nastartovaly se sociální programy. Orlando učinil ze sicilské metropole bezpečné místo k životu a do města se začali vracet turisté. Daní za jeho odvahu je, že už 27 let žije on i jeho rodina pod trvalým policejním dohledem. Je iluzí se domnívat, že Cosa Nostra nevyvíjí žádné další aktivity, její vliv je ale značně omezen.

Tak co říkáte, není právě ten nejlepší čas k návštěvě Palerma?

Jerzy Kukuczka, známý jako „Jurek“, byl slavný polský horolezec, který jako druhý člověk (po Reinholdu Messnerovi) zdolal všech 14 osmitisícovek. Trvalo mu to pouze osm let, což dodnes nikdo nepřekonal. Inspirativní životopis pozapomenuté horolezecké legendy. Většinu výstupů navíc uskutečnil bez umělého kyslíku, v zimě nebo novými cestami, a proto bývá mnohdy považován za nejlepšího výškového horolezce 20. století. Zahynul 24. října 1989 při výstupu na Lhoce jižní stěnou, když se mu přetrhlo lano. O pár dnů se tak nedožil změny režimu. Právě fakt, že tehdejší komunistický režim v Polsku pro něj byl velkou brzdou, dělá jeho činy ještě výjimečnější.

Formát knihy: 130×200
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 352
Datum vydání: NOVINKA !! 9.1. 2019
Běžná cena: 342 Kč (ušetříte 86 Kč)
Naše cena: 428 Kč

Biografie ale nepojednává jen o Kukuczkovi. Popisuje také, s jakými dnes nepředstavitelnými obtížemi se tehdy horolezci setkávali a jaký boj na mnoha frontách je to stálo. Přibližuje počátky polského himálajismu v padesátých a šedesátých letech, kdy se nutné vybavení vyrábělo doslova na koleni (doma šité oblečení, stavební helma, svářečské brýle – a bylo dostupné jen těm, kdo měli konexe), mluví o pocitu kamarádství, ze kterého vlivem doby vznikla rivalita, o tom, jak se vůbec horolezci tehdy živili, jak se vyrovnávali se ztrátami kamarádů spolulezců při nehodách či jak obtížné bylo v době politického vření vycestovat do novozélandských nebo aljašských hor.

Tato málá země je stále tak trochu tajemná. Získá si vás velmi rychle a to ať už se zaměříte na úchvatnou architekturu, malebné tropické pláže nebo odlehlé horské džungle s bohatou faunou. Podíváme se co nabízí tento knižní turistický průvodce z prestižní řady Rough Guides.

Úvod knihy představuje samotnou Kambodžu a dozvíte se mnoho zajímavého jako například, že kdysi byla sídlem jedné z nejvelkolepějších raných asijských civilizací, mocné Khmerské říše, jejíž legendární chrámy tvoří dodnes jeden z pilířů národní identity. Nejen toto láká každým rokem miliony turistů z celého světa. Zajímavá doporučení dávají i autoři knihy, kde se objevují i méně známá místa.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 334
Datum vydání: NOVINKA !! 17.12. 2018
Běžná cena: 598 Kč (ušetříte 120 Kč)
Naše cena: 478 Kč

Mimo úvodní nejrůznější doporučení kdy a kam se nejlépe vydat nabízí průvodce Kambodžou 18 míst, která nesmíte minout. Přehledné a krásné fotografie s popisky míst představují například Královský palác a Stříbrnou pagodu, Banteay Srei – patří k nejmenším angkorským chrámům, Angkor Wat – chrámy jsou vrcholem khmerské architektury, Národní park Ream s řekou lemovanou mangrovy nebo jezero Tonlé Sap připomínající vnitrozemské moře.

S novým turistickým průvodcem z prestižní britské řady Rough Guides si užijete cestování po Kambodže na maximum!

Další nová kniha s horolezeckou tématikou. Po nedávném vydání knihy Horolezci, která mapuje historii světového horolezectví a po knihách o polských horolezcích, nabízí tato kniha nyní příběhy legendárních československých horolezců.

Unikátní portréty nejvýznamnějších československých horolezců na jejich dlouhé cestě k prvním himálajským výstupům. Kniha zachycuje historii československého horolezectví v období od druhé světové války po první výpravy našich horolezců do nejvyšších hor v sedmdesátých letech minulého století prostřednictvím vyprávění legendárních českých a slovenských horolezců. Jedná se o unikátní autorizovaný soubor portrétů historicky významných postav československého horolezectví, které obsahují horolezecký životopis, rozhovor a výčet nejvýznačnějších výstupů. Nechybí horolezecký slovníček, přehled zásadních výprav a množství dalších doprovodných materiálů.

Formát knihy: 210×260
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 678
Datum vydání: NOVINKA !! 9.1. 2019
Běžná cena: 898 Kč (ušetříte 180 Kč)
Naše cena: 718 Kč

Kniha vychází s úvodním slovem Máry Holečka, fotografiemi Viléma Heckela, Bohumila Svatoše, Josefa Kývaly, Petra Piechowicze a dalších.

Kolombo je jediné velkoměsto ostrova Cejlon, s předměstími má asi 2,5 milionu obyvatel. Jde o významný dopravní uzel, hlavní kulturní a komerční centrum země. Do roku 1978 bylo i hlavním městem, než ho na tomto postu vystřídalo jeho vlastní předměstí Šrí Džajavardanapura Kotte.

Hrůzou propocený průvodce

„Proč chcete trávit poslední den dovolené v centru Colomba? To není dobrý nápad. Je tam hodně lidí, aut. Máte malé děti. Je to nebezpečné!“ Tak přesně taková byla reakce Soyzy, průvodce a řidiče v jednom, když jsem mu na závěr našeho putování oznámil přání poznat největší město ostrova.
Pak si začal něco mumlat v sinhálštině, jíž naštěstí nerozumíme. Poté navrhuje, že strávíme celý den v zoologické zahradě, která je také v Kolombu a shodou okolností hned při cestě. Probudit v nás odpovědnost rodičů cestujících s dětmi se mu ale nepodařilo. Neodradilo nás ani to, že jsme jeho první turisté, kteří chtějí vidět centrální tržnici v „tom obrovském městě“. O to víc se tam těšíme.

Houstnoucí doprava před Kolombem a pompézní obchodní centrum

Vyrážíme z Hikkaduwy ležící asi sto kilometrů jižně od Colomba hned po snídani. Podle Google map slabé dvě hodinky cesty, realita je však jiná. Už v polovině cesty začíná doprava neskutečně houstnout a popojíždíme v kolonách. Předměstí největšího města ostrova si alespoň můžeme detailně prohlédnout. Pozorujeme stovky tuk – tuků, skútrů, přetížených nákladních vozidel i nádherně zbarvených autobusů. Každodenní dopravní zácpu křižují sebevražední zásobovači obchodů zapřažení do dřevěných dvoukoláků. Směrem k centru ubývají chudinské čtvrti typické jednoduchými přístřešky a všudypřítomnými hromadami odpadků a postupně se nám odkrývá nové, o poznání bohatší Kolombo. Již z dálky vnímáme „dvojčata“, dva prosklené čtyřicetipodlažní mrakodrapy Světového obchodního centra, jejichž výstavba stála v přepočtu více než tři miliardy korun. Po dvaceti minutách již parkujeme kousek od pompézního vchodu do budov. Při pohledu na dominantu Colomba se mi hlavou honí různé myšlenky. Zpětně si vybavuji ty dva týdny strávené na tomto nádherném, leč velmi chudém ostrově a jsem si jistý, že Světové obchodní centrum je to poslední, co tahle země a její obyvatelé potřebují. Ale tak už to ve světě zkrátka chodí. Bohužel.

Autentická farmářská tržnice v centru

Oběd zaháníme v levném pouličním stánku v blízkosti parkoviště. Street food je pro poznání Šrí Lanky určitě tou nejlepší a nejlevnější variantou. Pokud nejste nároční, tak se najíte za 40–50 korun a může vás těšit, že se stravujete stejně jako místní a navíc podporujete drobné podnikatele. Po jídle vyrážíme na východ po rušné ulici Olcott Mawatha směrem k hlavnímu cíli, kterým je farmářský trh FOSE Fruit & Vegetable Market na ulici Sri Bodhiraja Mawatha. Objevuje se před námi asi po dvaceti minutách chůze, hned vedle centrální autobusového nádraží. Vstupujeme do světa, jenž se vyznačuje desítkami druhů tropického ovoce a zeleniny a směsicí vůní místního koření a sušených ryb. Nakupují zde výhradně místní, většina turistů končí v nedaleké tržnici Pettah. Procházíme si farmářské stánky, obdivujeme tropické plodiny, z nichž mnohé jsou vyrovnané do malých pyramid. Prodavači jsou nevtíraví, trpělivě vyčkávají, asi tuší, že si jdeme trh spíše prohlédnout. Ceny jsou podle našeho řidiče velmi rozumné, alespoň na Kolombo. Po cestě zpět, stále ještě v blízkosti tržnice, neunikne našemu zraku na ulici sedící vyhublá starší paní prodávající pouze fialové malé plody nám neznámého ovoce. Řidič vysvětluje, že jde o velmi chutný „Purple mangosteen“, česky jednoduše mangostan. Pár jich nakupujeme, ochutnáme a znovu nakupujeme do zásoby. Opravdu lahodná, ničím nenapodobitelná chuť. Litujeme, že tohle ovoce poznáváme až v den odjezdu.

Kolombo – to je spousta etnik, náboženství a kultur

Kolombo bylo pro mnoho národů skutečným magnetem. Velký vliv zde zanechali arabští obchodníci, posléze zde postupně prosazovali své koloniální zájmy Portugalsko, Holandsko a Velké Británie. Dnes tvoří většinu obyvatel buddhističtí Sinhálci, dvě významné menšiny tvoří hinduističtí Tamilové a muslimové, kteří hovoří tamilsky, sinhálsky i anglicky. A aby toho nebylo málo, mnozí Tamilové a Sinhálci vyznávají křesťanství. Muslimy na ulicích rozeznáváme podle oblečení žen. Větším oříškem je ale rozeznat Sinhálce od Tamilů. Soyza nám vysvětluje, že všechna etnika se ve městě respektují a ke konfliktům dochází jen zřídka. Důkazem toho je fakt, že v Kolombu jsou desítky buddhistických a hinduistických chrámů, kostelů i mešit. Ve státní správě, úřadech a ozbrojených složkách jsou upřednostňováni Sinhálci, kteří se nad chudšími Tamily občas tak trošku povyšují. Soyza osobně má však i několik tamilských kamarádů a nevidí v tom problém. S čím už ale problém trošku má, je můj nápad navštívit tamilskou čtvrť. Je to mimo veškeré doporučené turistické trasy a chudší čtvrť může podle něj přinést více problémů.

Zklamání z hinduistických chrámů

„Old and New Kathiresan Kovils“, říkáme řidiči tuk-tuku a už uháníme v pěti lidech ke dvěma hinduistickým chrámům v tamilské čtvrti. Není to naše první zkušenost s těmito motorizovanými tříkolkami a tak si cestu, nebo spíše „dostihový závod“, užíváme a o život už se tak nebojíme. Zaplatíme řidiči předem vysmlouvané drobné a fotíme chrámy, jež jsou oba zasvěceny Skandovi, hinduistickému bohu války a ochraniteli zbožných. Starší z chrámů je bohužel zavřený, v novém máme štěstí a dva Tamilci nás zvou dovnitř. Jenom prolétneme a za pět minut vycházíme. Z dobrých a ochotných mužů se ale vyklubali dva vejlupci, kteří po nás chtějí dvacet dolarů. Když jsem jim odmítl tuto sumu zaplatit, začali mi nadávat a před obličejem šermovat rukama. Náš řidič ihned zareagoval a začal je uklidňovat. Nakonec to usmlouval na dolary dva, což je evidentně neuspokojilo, ale zklidnilo. Všechny buddhistické chrámy vybírají vstupné, možná by to stoupenci hinduismu měli také zkusit. Určitě by se předešlo podobným nepříjemnostem.

Působivý kostel a procházka tamilskou čtvrtí

Náladu z přechozího konfliktu jsme si spravili v nedalekém tamilském kostele Panny Marie z Velangani (Velangani je místo v Indii, kde se zjevila Panna Marie), jehož interiér nás doslova nadchl a připadali jsme si v něm jako v ráji. Vše krásně upravené, nazdobené, žádný ruch z ulice, žádné vstupné. Jen kasička na milodary, do níž házíme pět dolarů. Při procházce uličkami velmi zchudlé tamilské čtvrti v duchu děkujeme Pánu Bohu za to, že jsme se narodili v Evropě. Děti neustále pobízíme k tomu, aby se dívali kolem sebe a srovnávali život svůj s místními dětmi. Evidentně je tím otravujeme. Pak zde pro zajímavost necháváme syna ostříhat. Víc než kvalitu střihu „podle hrnce“ nás zaujala skupina holičových kamarádů, kteří v televizi sledovali bollywoodský romantický film a plakali u něj. Nezvyklé loučení se čtvrtí, jež nám v plné míře odkryla bídu třetího světa. Bídu, o níž většina západní společnosti nechce slyšet. No nic, pochmurné myšlenky zaháníme, je skoro půlnoc a míříme na letiště. Tak snad někdy příště, Kolombo!

« ‹ z 2 › »

Výjimečná publikace, která kompletně mapuje historii horolezectví. Příběhy o odvaze a dobývání hor. V knize jsou představeni jednotliví horolezci, vypsány jejich úspěchy včetně jejich osudu.

Kromě dechberoucích příběhů vytrvalosti a odolnosti v knize najdete i profily více než stovky dobyvatelů hor, od Hannibala až po Hillaryho, s nimiž budete moci prožít jejich triumfy i tragédie. Zápisky z deníků, fotografie a mapy z dosud nepublikovaných archivů vám přiblíží historicky nejvýznamnější výstupy. Kniha napsaná ve spolupráci s Royal Geographical Society a The Alpine Club popisuje příběhy průkopníků horolezectví, kteří si podmanili závratné výšky naší planety.

Formát knihy: 252×300
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 360
Datum vydání: NOVINKA !! 21.11. 2018
Běžná cena: 798 Kč (ušetříte 160 Kč)
Naše cena: 638 Kč

Dozvíte se o pozoruhodných vědeckých objevech, které formovaly běh lidských dějin, a užijete si příběhy o velké odvaze, přátelství a dobré náladě tváří v tvář nepřízni osudu. To vše dělá z knihy Horolezci fascinující čtení pro každého s duchem dobrodruha.

Příběh výjimečných horolezců, kteří se dali dohromady v socialistickém Polsku a brzy se stali nejuznávanějšími himálajskými lezci. Jedná se o zlatý věk polského horolezectví.

Mezi lety 1980 a 1989 platili polští horolezci za naprostou světovou špičku. Vyrůstali a žili v nesvobodném Polsku, a přesto se z nich záhy stali jedni z nejuznávanějších himálajských lezců. Patřili sem mezi jinými také J. Kukuczka, W. Kurtyka či W. Rutkiewitzová. Přestože tato skupinka vyrostla v těžké poválečné době plné nesvobody a bez reálné šance na vlastní smysluplný život, vytvořili si svůj svět, díky němuž se mohli vydat na vlastní „lezeckou“ cestu za svobodou. V době, kdy běžní občané Polské lidové republiky byli „chráněni“ před Západem za železnou oponou, se tito nespoutaní dobrodruzi vydávali na expedice po Aljašce, Jižní Americe, Evropě, a především po Asii, která se stala jejich druhým domovem.

Formát knihy: 130×200
Vazba: Pevná s přebalem
Počet stran: 327+48
Datum vydání: NOVINKA !! 14.11. 2018
Běžná cena: 398 Kč (ušetříte 80 Kč)
Naše cena: 318 Kč

Autorka knihy Bernadette McDonaldová je sama lezkyně. Polské horolezce osobně znala a navíc poskládala obrovské množství dokumentů a svědectví. Kniha obsahuje i přehlednou chronologii všech zásadních polských výstupů na vrcholy Himálaje.

Jurek Kukuczka (nar. 1948, Katovice, Polsko, †1989, Lhoce, Himálaj) byl polský horolezec a druhý člověk, který zdolal všech 14 osmitisícovek. Patřil k nejlepším světovým horolezcům všech dob.

Wojtek Kurtyka (nar. 1947) je jedním z nejslavnějších světových alpinistů. Proslavil se vizionářským přístupem k lezení – uskutečnil např. přechod Broad Peaku, vystoupil alpským stylem na Čo Oju a Šiša Pangmu, ale nejvíc se proslavil průstupem západní stěnou Gašerbrumu IV. Tento jeho úspěch z roku 1985, nezřídka přezdívaný „výstup století“, dodnes nikdo nezopakoval. Obdržel ocenění Piolet d’Or za celoživotní horolezecké úspěchy.

Wanda Rutkiewiczová (nar. 1943, Plungė, Litva, †1992, Kánčendženga, Himálaj – její tělo nebylo dosud nalezeno) byla polská horolezkyně a himálajská alpinistka. Jako první žena úspěšně vystoupila mimo jiné na vrchol K2.
Lezci svobody je jednou z nejoceňovanějších knih o horolezectví, které kdy vyšly v Kanadě.

Originální vydání je již pátým vydáním turistického průvodce Rough Guides Švýcarsko. Celobarevné vydání s množstvím fotografií již samo o sobě vzbudí pozornost. Kobaltově modrá jezera, závratně vysoké hory a výhledy jako z pohlednic musejí v každém čtenáři probudit cestovatelskou touhu. Jedinou drobná výtka může být za trochu překontrastovanou fotografii na obálce knihy, ale vlastně i toto zaujme.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 488
Datum vydání: 21.11. 2018
Běžná cena: 648 Kč (ušetříte 130 Kč)
Naše cena: 518 Kč

Co se vám vybaví pod představou o Švýcarsku. Asi to co je uvedeno v úvodu průvodce a to, že se jedná o spořádanou zemi sýra, čokolády a hodinek. K tomu bych ještě dopsal zemí bank a jak se uvádí v knize, že když zůstanete déle – pokud si tedy poradíte s proslule vysokými cenami, tak objevíte místo, které je mnohem pestřejší a svéráznější, se silnými regionálními identitami.

Co obsahuje v průvodcích Rough Guides typická sekce 22 věcí které nesmíte minout?
Samozřejmě je to např. Matterhorn, Curych, Rýnské vodopády kam lze zajet s člunem, kouzelné historické město Fribourg, Luzernské jezero s majestátními kolesovými parníky, Ženevské jezero či vysoko položená izolovaná údolí Alto Ticino.

Samotný průvodce Švýcarskem je rozdělen na 12 sekcí: Ženeva, Lausanne a Ženevské jezero, Arc Jurassien, Basilej a okolí, Bern a okolí, Bernská vysočina, Valais, Luzern a centrální Švýcarsko, Curych, Severovýchodní Švýcarsko, Graubünden, Ticino. Zajímavé je, že v části Severovýchodní Švýcarsko naleznete informace o Lichtenštejnsku. Tomu jsou věnované celkem tři strany. Celý turistický průvodce je výborně zpracovaný a doporučuji ho všem zájemcům, kteří hledají zajímavé informace o Švýcarsku.

Na ostrově Rab najdete spoustu turistických cílů a zajímavostí. Jak se ale změnil ostrov Rab skoro po 20 letech od mojí poslední návštěvy? Na turistických prospektech se objevil nový přívětek The Happy Island – šťastný ostrov a nejen to. Velkou změnou je již samotný příjezd na ostrov. Nevyhovující trajektový přístav na pevnině z městečka Jablanac, nahradil v roce 2012 nový moderní přístav v městečku Stinica. Zde mohou zároveň kotvit dva trajekty a tak se značně zrychlila přeprava. Ve špičkách zajišťují přepravu až tři trajekty a plavba trvá maximálně 15 minut.

The Happy Island – šťastný ostrov

Rab je ostrovem kultury od středověku až po současnost. Již staří římané totiž používali označení Felix Arba neboli Šťastný Rab a tak se šťastný ostrov marketingově vžil do turisticého přívětku. Ostrov nabízí krásné oblázkové i písečné pláže, spoustu osamělých zátok, má množství zeleně a jeho celková atmosféra předurčuje k relaxaci a zábavě. Jeho rozvinutá turistická infrastruktura také přispěla, že je jedním z nejnavštěvovanějších ostrovů na Jadranu.

Ostrov je také hornatý a jeho nejvyšším vrcholem je Kamenjak 408 m.n.m., odkud jsou impozantní výhledy a také oblíbená restaurace. Nabízí se zde krásné scenérie nejen při pohledu na historické jádro starobylého města Rab, které se nikdy neokouká z žádného úhlu pohledu, ať už se na něj dívate z lodě, pláže, či z apartmánu umístěného na svahu nebo z přilehlých vrcholků hor.

Město Rab

Tato historická malebná perla, kde najdete plno starobylých uliček a zákoutí je přeplněna turisty především ve večerních hodinách. Podobné město s takovou impozantní atmosférou určitě nikde jinde nenajdete. Před 20 lety zde nebylo tolik turistů a uličky města byli také poklidnější. Přibylo restaurací, nočních klubů, obchůdků a dle mého názoru ubylo pouličních umělců, malířů obrazů čímž byl Ráb vždy velice známý.

Úroveň gastronomie v restauracích jsme moc velkou nikde nenašli, možná to bylo jen špatným výběrem. Každopádně vyhlášenou místní specialitou je rabský dort – Rapska torta. Údajně byl tímto dezertem v roce 1177 pohoštěný papež Alexandr III. při příležitosti požehnání rabské katedrály Nanebevzetí Panny Marie. Jisté však je, že rabský dort se připravoval jako specialita v domech bohatých rabských patricijů již v době nadvlády Benátek před více než třemi sty léty. Originální a zároveň i tajný recept, znaly jen některé rabské ženy a zřídkakdy ho předávaly dále. Ochutnat ho můžete i ve zdejším muzeu věnovanému především tomuto dortu.

Město Lopar

V severozápadní části ostrova Rab leží Lopar s jednou nejznámějších písečných pláží v Chorvatsku. Rajska plaža neboli Rajská pláž má délku 1,5 km a lemují jí borovicové háje. Díky oblíbenosti je zde také velké turistické zázemí kempu a komplexu hotelů. Díky pozvolnému přístupu do moře je to oblíbené místo pro dovolenou s malými dětmi. Další vyhledávanou písečnou pláží je Sahara, ta je ale FKK tedy naturistická. V okolí Loparu je celkem 22 písečných pláží. Z Loparu je možné absolvovat výlety na nedaleké ostrůvky Sv. Grgur a Goli otok.

Je vidět, že ostrov Rab stále láka turisty a není se co divit. Zbývá doufat, že ho do budoucna celý nezastaví apartmány a že zde zůstane i nějaký ten zbytek volné přírody. Jinak by se pak mohlo stát, že jeho přívětek nebude již šťastný.