Šablona | Cestopisy

Kataragama patří společně s Adamovou horou a Chrámem Buddhova zubu mezi tři nejnavštěvovanější poutní místa na Šrí Lance. Nachází se v provincii Uva na jihu země a je vzdálená asi 250 kilometrů od Kolomba. Město je místem každodenních náboženských obřadů a rituálů, jichž se účastní lidé vyznávající různá náboženství. Všechny společně spojuje obdiv, úcta a láska k jednomu z patronů ostrova – Bohu Kataragamovi.

Kataragama Dévijó a Skanda – dvě jména pro jednoho Boha

Bůh Kataragama Dévijó je jeden z patronů obyvatel Šrí Lanky. První chrám mu tu nechal postavit místní panovník Dutugemunu již ve 2. století př.n.l., aby ho tak odměnil za pomoc v boji proti Tamilům ohrožujícím jeho království. Paradoxem je, že patron většinových buddhistických Sinhálců je zároveň uctíván i hinduistickými Tamily. Ti ho pro změnu nazývají Skandou či Muruganem, což byl první syn boha Šivy a bohyně Parvátí. Skanda je hinduistický Bůh války a ochránce zbožných a také přemožitel démona Táraka. Jeden Bůh je tedy uctíván oběma většinovými náboženskými směry Šrí Lanky, což je skutečně velmi neobvyklé. A aby té náboženské tolerance nebylo málo, Kataragamu uctívají i Véddové, což jsou potomci původního ostrovního obyvatelstva. Navíc se v Kataragamě nachází i mešita Ul-Khizr, která je svatyní zdejších muslimů. Výjimečné to místo.

Katagarama Dévijó bdí i nad naší cestou

„Mnozí z řidičů na Šrí Lance míří po nákupu nového vozu do Kataragamy, aby místního Boha požádali o ochranu před nehodami“, vysvětluje nám během příjezdu do města náš řidič Soyza. Podle něj se pak nemůže lidem v autě stát nic vážného. Strážný anděl má prý na starosti i naši dodávku. V duchu doufám, že chrání i chodce, neboť už chvíli mezi nimi kličkujeme a často je míjíme dost natěsno. Projíždíme rutinní policejní kontrolou, která jako obvykle jen nahlédne do vozu, uvidí bledé tváře a dá pokyn k pokračování v jízdě k parkovišti pro VIP hosty. Zbytečný luxus, na který si pořád nemohu zvyknout.

Tři rituální obřady denně

Areál Kataragamova posvátného areálu leží na sever od města. Svou cestu začínají poutníci v centru Kataragamy. Po pár desítkách metrů míjí říčku Menik Ganga, v níž vykonají rituální koupel a pokračují po pískové cestě směrem k hlavnímu chrámu Maha Devale (Velká svatyně). Před vstupem je třeba projít velkolepou vstupní branou, která je zdobená několika slony a pávy. Místní totiž věří, že právě na těchto opeřencích se Kataragama přemísťoval. Hlavní chrám je místem, kde se třikrát denně odehrává rituální obřad, tzv. púdža. Uprostřed chrámu vidíme velký obraz Skandy se šesti obličeji a dvanácti rukama, k němuž věřící přistupují s mísami naplněnými ovocem zakoupeným v některém z mnoha přilehlých stánků. Někteří poutníci ovoce Skandovi předají, jiní si ho nechají od mnichů požehnat, čímž údajně nabývá léčivých účinků. Pokud vám někdo nabídne toto ovoce, je slušné tento dar přijmout. Kromě poutníků mají o zdraví postaráno i celé houfy hulmanů posvátných, kteří se ovocem nacpávají celý den. Na rozdíl od spousty vychrtlých psů, kteří hodování opic sledují zpovzdálí.

Hudba, paví tanec a rozbíjení kokosových ořechů

Posvátný areál je dobré navštívit třeba i hodinku před začátkem obřadů, kdy hlavní cestou prochází pomalým tempem skupiny bubeníků a trumpetistů doprovázených tanečníky předvádějícími paví tanec. Divácky vděčným okamžikem je rozbíjení kokosových ořechů. Naproti hlavnímu chrámu leží v kovové ohrádce dva kameny, do jednoho z nich je vytesaný trojzubec a do druhého kopí. K ohrádce přistupují věřící, zapalují kokosové ořechy, přednesou modlitbu a následně se pokusí ořechy rozbít. Pokud ořech zůstane v celku, je to nepříznivé znamení. Většině z nich se to podařilo napoprvé, počet pokusů ale není naštěstí limitován. Jestliže nechcete být osprchováni kokosovým mlékem, držte se v bezpečné vzdálenosti.

Nádherná stúpa Kiri Vehera

Kromě Velké svatyně, mešity, menších buddhistických a hinduistických chrámů si nenechte ujít úchvatnou stúpu Kiri Vehera umístěnou v zadní části areálu u VIP parkoviště. Jde o jedno z nejpopulárnějších buddhistických míst Šrí Lanky. Třicet metrů vysoká stavba byla postavena v 6. století př.n.l. a patří mezi šestnáct míst v zemi, které navštívil Buddha při svém putování po ostrově. Stúpa je natolik velká, že ji uvidíte již od Velké svatyně, přestože jsou obě stavby od sebe vzdáleny skoro kilometr.

Pokud můžete, navštivte večerní púdžu

Jak jsem již zmínil, každý den probíhají tři obřady – před východem Slunce, před polednem a po setmění. My jsme se na radu řidiče zúčastnili večerního obřadu, jenž začíná po šesté hodině. Do areálu Velké svatyně se vstupuje bez bot a chodí se po písčitém povrchu, což by návštěvníkům v případě poledního obřadu mohlo činit problémy. Zároveň je večerní púdža na rituály nejbohatší a hra světel ve tmě působí opravdu tajemně a mysticky.

Příklad z Kataragamy je hoden následování

Člověk, který nevyrůstá v celkem komplikovaných nábožensko-filosofických systémech buddhismu a hinduismu asi nikdy úplně nepochopí chování a zvyky členů těchto komunit. Náboženské rituály v Kataragamě nabízí jen malý střípek z této složité mozaiky. Místo má opravdu neuvěřitelnou duchovní sílu, je plné neutuchající energie a spojuje lidi hned několika náboženských skupin. Vzácný to příklad lidské tolerance. A já jsem opravdu rád, že jsem u toho mohl být.

Jedná se o první vydání průvodce Arménie v ČR z edice průvodců Bradt. V originálním vydání se jedná o páté vydání. V průvodci neočekávejte množství fotografií, ty jsou pouze na úvodních několika málo strankách. Za to průvodce obsahuje cenné informace potřebné pro úspěšnou cestu a popisuje nejen všechny nejoblíbenější památky, ale také ty, které se nacházejí mimo běžné turistické trasy.

Průvodce navíc obsahuje záplavu nových informací pro dobrodružné cestovatele včetně rad týkajících se pěší turistiky a trekkingu, táboření, cestování na horských kolech, lezení, cestování terénními vozy a zimních sportů včetně běžkování. Pokrývá i nové dálkové stezky.

Arménie, plná historie a velkolepých přírodních scenérií, je vskutku podmanivou zemí. Ať už navštívíte starověké kláštery roztroušené v dramatické krajině, projdete si působivá jerevanská muzea nebo se rozhodnete obdivovat složité kamenné reliéfy v Noratu, na každém kroku dostanete příležitost ponořit se do minulosti tohoto národa. Přidejte si vřelé místní obyvatele, skvělé možnosti pro pěší turistiku a bohatý ptačí život a rychle zjistíte, proč Arménie stojí za víc než jen krátkou návštěvu.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 416+12
Datum vydání: NOVINKA !! 13. 11. 2019
Běžná cena: 578 Kč (ušetříte 116 Kč)
Naše cena: 462 Kč

Jedná se o velice obsáhlého průvodce z řady Rough Guides, přeloženého z anglického originálu 4 vydání průvodce Německo z roku 2018.

Německo je ekonomicky nejsilnějším členem Evropské unie a také největším evropským exportérem. Z pohledu turistiky mnoho lidí Německo tak úplně nezná a tak je tento průvodce zajímavou knihou, která přiblíží mnoho zajímavých památek a míst.

Klasickou sekcí v úvodu průvodců Rough Guides je 32 míst, která nesmíte minout. Zde jsou je některé tipy a nechybí tady například: pohádkový zámek Neuschwanstein, Berlínská zeď – memento rozdělení na východní a západní Německo, lázně Baden – Baden, Mnichovský Oktoberfest, muzeum Mercedes-Benz Stuttgart, barokní palácový komplex Zwinger Drážďany, největší německý ostrov Rujána či Saské Švýcarsko.

Hlavní část knihy tvoří samotný průvodce rozdělený na části: Berlín a Braniborsko, Sasko, Sasko-Anhaltsko a Harz, Durynsko, Severní Bavorsko – Franky, Mnichov a centrální Bavorsko, Alpy a východní Bavorsko, Bádensko-Württembersko, Černý les, Porýní-Falc a Sársko, Hesensko, Severní Porýní-Vestfálsko, Dolní Sasko a Brémy, Hamburk a Šlesvicko-Holštýnsko, Maklenbursko-Přední Pomořansko. Všechny části jsou popsány podrobně a představují všechny města, které můžete navštívit.

Jak se uvádí v závěru knihy tak s tím lze souhlasit. Bylo by velkou chybou vyhnout se během cest této evropské zemi, pohostinné, rozmanité a bohaté na gastronomické, kulturně poznávací i relaxační.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 912
Datum vydání: NOVINKA !! 20. 11. 2019
Běžná cena: 1198 Kč (ušetříte 240 Kč)
Naše cena: 958 Kč

„Podmanit si horu s pomocí železa dokáže kdokoliv.“ Reinhold Messner.

Nejlepší lezci světa diskutují o hranicích horolezectví.

V roce 1968 došlo k zásadní proměně hodnot, jejíž důsledky ovlivnily i skalní lezení. Reinhold Messner uspěl ve svém nejobtížnějším prvovýstupu na střední pilíř Sassa dla Crusc v Dolomitech a ve stejné době Royal Robbins z Yosemitského údolí vyzval horolezce, aby se vrátili k čistému horolezectví (clean climbing).

Od padesátých let svět ovládalo technické lezení, v době studentských nepokojů však Reinhold Messner svým článkem Zabíjení nemožného vybídl lezce, aby se při svých výstupech zřekli všech technických pomůcek. A tímto okamžikem se horolezectví opět vydalo směrem k volnému stylu lezení. Jeho výzvu vyslyšeli především začátečníci, nikoliv však pokročilí lezci.

Editoři v knize shromáždili eseje nejlepších horolezců světa (mezi jinými i Adam Ondra či Igor Koller), kteří se zamýšlejí nad vývojem tradičního a také volného horolezectví, nad tezemi Royala Robbinse a nad článkem Reinholda Messnera, a vyprávějí čtenářům o umění zdolat ty nejobtížnější hory a skalní stěny světa.

Připravili: Luca Calvi a Sandro Filippini

Formát knihy: 162×217
Vazba: Pevná
Počet stran: 288
Datum vydání: NOVINKA !! 13. 11. 2019
Běžná cena: 398 Kč (ušetříte 80 Kč)
Naše cena: 318 Kč

Šoproň je unikátní město plné památek, které si zachovalo dodnes svůj středověký ráz i díky tomu, že nebyla nikdy vypleněna Mongoly ani Turky. Najdete zde údajně 115 památek a 240 historicky chráněných domů. Představíme si nejatraktivnější části města a také doporučíme, kde si můžete vychutnat nějaké typicky maďarské jídlo.

Město se nachází v severozápadním cípu Maďarska, který je obklopen Rakouskem. Do města se můžete také vydat od Neziderského jezera, maďarsky Fertö-tö, rakousky Neusiedler See. To leží východně asi 15 km od Šoproně. Oblast kolem jezera byla prohlášena za přírodní rezervaci patřící od roku 2001 pod přírodní památky UNESCO. Maďarská část mokřadů a jezera byla i díky komunistickému režimu nepřístupná a tak se zde zachovala původní divočina obývaná především vodním ptactvem.

Nejvýznamější památky

centrum města nazývané Belváros je velice kompaktní a dá se pohodlně projít pěšky. Je zde i většina památek. Hlavní náměstí Fö tér uprostřed něhož stojí sloup nejsvětější Trojice postavený v roce 1700. Za sloupem se nachází třílodní Kozí kostel (Kecsketemplom) postavený v roce 1280 a kde byli později korunováni tři panovníci a sedmkrát zde zasedal zemský sněm. Zajímavou zastávkou je Lékarnické muzeum (Patikamúzeum) kde v 17 století sídlila lékárna. Z historických domů musíte vidět Fabriciův dům, který je kombinací barokního paláce postaveného na římských základech.

Dalším významným domem je Lacknerův dům pojmenovaný podle šoproňského starosty či renesanční Stornův dům s neuvěřitelnou historií. Pobýval zde král Matyáš Korvín v letech 1482-1483 a v letech 1840 a 1881 i skladatel Ferenc Liszt. Ten je zde považován za rodáka, byť se narodil v rakouském Raidingu ležícím na hranicích. Svůj první koncert absolvoval již v devíti letech v tehdejším kasínu, kde se dnes nachází tzv. Lizstovo kulturní centrum.

Kde se najíst?

historické centrum nabízí nespočet restaurací, ale každý turistický průvodce doporučuje restauraci Jégverem Fogadó na ulici Jégverem utca 1 nad Belvárosem. Restaurace je přebudovaný hostinec z 18. století nabízející i ubytování a je pojmenovaná podle staré ledové díry uprostřed restaurace.

My jsme se nechali nalákat na to, že se zde nabízí kvalitní domácí kuchyně a především zde dávají mamutí porce. Doporučuji si vybrat něco typicky maďarského, vyzkoušeli jsme místní fazolovou polévku, která byla vynikající, ale poměrně drahá. Za vyšší cenu alespoň obdržíte celý hrnec a tak si můžete přidávat jak budete chtít. Pokud nebudete ještě funět, tak si určitě dejte třeba perkelt, ten byl také celkem dobrý.

Zajímavost

od 12 století se ve zdejší oblasti pěstuje víno, ale různé odrůdy červeného vína zavedli až v 19 století němečtí osadníci. Ti si za ně nechali od Napoleonových vojáků platit pouze spolehlivějšími modrými bankovkami z čehož vznikl hlavní název zdejší vinné révy Kéfrankos neboli Modrá frankovka. Při toulkách městem tak neopomeňte toto víno také ochutnat.

« ‹ z 2 › »

Vracíme se z Afriky.

Busny nakonec TAM do Afriky dorazili. Co se ale stane cestou ZPĚT?

Pokračování úspěšného bláznivého cestopisu psaného za jízdy v růžovém buse.
Jsme Marika a David a už rok prorážíme naším růžovým busem hrbolaté cesty afrického kontinentu.

Stanuli jsme na Střelkovém mysu, nejjižnějším cípu Afriky, s jednou nohou v Indickém oceánu, s druhou v Atlantickém. Takto rozkročeni se ptáme dálek, kam dál. Měla to být cesta kolem světa, měli jsme se nalodit v Jihoafrické republice a pokračovat v naší pouti Jižní Amerikou. Jenže se zdá, že nás Afrika nechce pustit. Nebo jsme to my, kteří ještě nejsme připraveni dát jí sbohem?

Cíl je tedy jasný – po východní části jsme se dostali TAM, po té západní se musíme dostat ZPĚT! Protože Afrika se nám i se vším červeným prachem dostala pod kůži a my jsme se do ní bláznivě zamilovali, vydáváme se západním pobřežím na dobrodružnou cestu zpátky domů.

Naskočte do busu a vydejte se cestou necestou s námi!

Formát knihy: 145×210
Vazba: Brožovaná s klopami
Počet stran: 207
Datum vydání: NOVINKA !! 11. 9. 2019
Běžná cena: 298 Kč (ušetříte 60 Kč)
Naše cena: 238 Kč

Slovinsko patří k nejmenším zemím v Evropě, ale nabízí velké turistické možnosti. Ty jsou přehledně představeny v novém průvodci Rough Guides.

Úvod knihy a část základní informace seznamují čtenáře s praktickými informacemi před odjezdem. Dozvíte se také zajímavosti, že 40 procent území pokrývají hory a že Slovinsko je po Finsku a Švédsku třetí nejhustěji zalesněnou zemí Evropy. Slovinsko je také jedinou zemí, která má ve znaku horu. Je to nejvyšší hora Triglav, která se nachází v Julských Alpách.

Typickou částí pro průvodce řady Rough Guides je kapitola 17 míst, která nesmíte minout. Zde jsou například: Bohinjské jezero, Slovinský kras, jezero Bled, Piran – nejatraktivnější pobřežní městečko nebo nejstarší slovinské město Ptuj a další nejatraktivnější místa.

Hlavní částí knihy je samotný průvodce rozdělený na pět hlavních částí a to: Lublaň a okolí, Severozápadní Slovinsko, Od údolí řeky Soča k pobřeží Istrie, Jižní Slovinko, Východní Slovinsko. Tyto části jsou podrobně popsány a jsou doplněny množstvím krásných fotografií a je zde i mnoho nejrůznějších mapek.

Průvodce je ideální pro dokonalé seznámení se, se Slovinskem a inspirací pro jeho návštěvu.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná s klopami
Počet stran: 336
Datum vydání: NOVINKA !! 26.6. 2019
Běžná cena: 598 Kč (ušetříte 120 Kč)
Naše cena: 478 Kč

Jedeme do Afriky.

Na co všechno narazíte, když se rozhodnete cestovat napříč Afrikou ve zpola nepojízdném růžovém autobuse?

Jsme Marika a David a vydali jsme se do Afriky natáčet seriál. Nápad vyrazit na dobrodružnou cestu vznikl spontánně jednoho večera u piva. Od prvotního nadšení uplynuly dlouhé měsíce zařizování, telefonování, balení a zkoušek, kolik toho naše nervy vydrží. Nakonec to zvládly a my poprvé stanuli na africkém kontinentě.

Kniha popisuje náš příběh i každodenní pocity a zážitky, jež oko kamery nezachytilo. O uskutečnění bláznivého plánu, o cestování ve stařičkém busu, o lásce k poznávání. O tom, jaké je vržení uspěchaného Evropana do líně tekoucí řeky afrického času. O krásách i nesnázích na každém kroku, o bláznění ze společného soužití na pár metrech čtverečních, o tom, jak se bojíme a nic nejde, ale hlavně že je sranda. O překročení hranic domova, kontinentu a sebe sama. Cíl je neznámý, jedeme TAM.

Formát knihy: 145×210
Vazba: Brožovaná s klopami
Počet stran: 296
Datum vydání: NOVINKA !! 26.6. 2019
Běžná cena: 348 Kč (ušetříte 70 Kč)
Naše cena: 278 Kč

Obec Šilo je jedna z nejmladších obcí zdejšího Dobrinjského okresu a vede zdejší turistickou nabídku. Má ideální parametry pro strávení letní dovolené. Najdete zde například pláž s modrou vlajkou, obrovský kemp, impozantní maják, ruinu římské vily, vrak potopené lodi Peltastis a spoustu pěkných vycházkových tras po okolí.

Turistický průvodce uvádí, že jako synonymum pro obec Šilo můžeme použít slovo „kolébka“. Šilo se totiž nejprve stalo kolébkou paroplavby na ostrově Krk a to linkou zahájenou již v roce 1905. Poté se stalo i kolébkou trajektové dopravy. Trajektová doprava Crikvenica – Šilo zde začla fungovat v roce 1959. V centru Šila je ještě patrné, kam trajekt připlouval. Dnes to zde láká k zamyšlení, jaké to dříve bylo, když sem připlouvali první turisté. Pro zážitek z plavby se odtud můžete i dnes vypravit na výlet do Crikvenice a to malým lodním taxíkem jezdícím v pravidelných intervalech.

Opravdu klidné letovisko … ?

O Šilo se píše jako o klidném letovisku, ideálním pro rodiny s dětmi. Nutno podotknout, že to je pravda, nicméně v nočních hodinách je zde dost slušný hluk. Hlasitá hudba mne v noci vylákala hledat, kde je v Šilo taková bujará zábava. Můj tip byl kemp Tiha, který je tříhvězdičkovým kempem a má kapacitu až pro devět set lidí a nachází se na okraji Šila. Po procházce po poklidném a spícím Šilu jsem zjistil, že hudba se line z pevninské Crikvenice. V ten moment jsem si říkal, že klidné noční moře působí jako perfektní zesilovač signálu. Hudební produkce končila zhruba ve 4 hodiny ráno a jediné štěstí bylo, že mám techno hudbu v oblibě. Pokud nepatříte mezi fanoušky techna, tak se v Šilo ubytujte raději dále od vody nebo nemějte výhled na Crikvenici. Jinak tu je opravdu klid.

Ruiny římské vily

Pěkným výletem do okolí Šila jsou zbytky římské vily. Cesta je značena vývěsními štítky, které vás dovedou ke zbytkům byzantské pevnosti ze 6. století. (Byzantská říše = oficiálně Římská říše) Spíše bych zde použil označení miniruina. Pro někoho to může být jen hromada kamení. Jakmile si vychutnáte výhled na Crikvenici, Selce a okolní krajinu, bude vám jasné, že tato ruina vily měla další funkci. Sloužila jako strážní stanoviště. Odtud dávali místní strážci pozor na zloděje a útočníky, kteří tuto oblast ohrožovali v minulých stoletích.

Maják a tunera

Dlouhý výběžek do moře musí zlákat k vycházce každého návštěvníka. Na konci se totiž nachází fotogenický kamenný maják. Cesta vede po šotolinové stezce kolem rybářského domu s dřevěnou rozhlednou s žebříkem pro lov tuňáků. Jsou to stavby stejného stylu původem od dávných Féničanů a převládají obzvláště v celém severním Jadranu. Říká se jim tunera a připomínají doby, kdy lov tuňáků byl jedním z hlavních rybolovných činností. Lovem tuňáků byl zaručen dobrý zisk a během světových válek prakticky zajistil přežití místního obyvatelstva.

V blízkosti majáku pokračuje stezka už jen po velkých kamenech a tak je lepší zvolit pevnou obuv.

Při západu slunce má okolí majáku magickou atmosféru.

Pláže Šilo

Přímo v obci je malá písečná pláž, která má modrou vlajku. Je zde trochu komické, že je zde strážní věž pro plavčíka, ale pro získání modré vlajky je to nezbytné. Plavčík zde nebyl nikde vidět, za to koupajících zde bylo hodně. Pláž není špatná, ale lepší je určitě pláž těsně nad kempem Tiha (severně od kempu). Na pláži je také relativně hodně lidí, ale tak nějak se v ploše pláže a ploše určené ke koupání „rozejdou“. Jsou zde i toalety, bistro a zástěny pro převlékání. Tato pláž je oblázková s vysoce průzračnou vodou. Koupání jsme si zde ihned oblíbili. Například v Bašce je na hlavní pláži určitě daleko více turistu než zde.

Další zajímavou pláží, která nemá pojmenování je oblázkovo kamenitá pláž, která se nachází cca 200 m jižně od ruiny římské vily. Tuto pláž jsme navštívili v podvečer a obtěžujícím faktorem bylo značné množství dotěrných komárů. Přes den je zde určitě také krásné koupání. Jedná se totiž o krásnou zátoku umístěnou v zeleni a mimo obec.

Zajímavost

Pro potápeče je atrakcí vrak lodi Peltastis ležící v hloubce 33 metrů mezi obcí Šilo a Klimno. Loď zde ztroskotala v noci ze 7. na 8. ledna 1968. Z dvanácti členů posádky se zachránili pouze čtyři. Po několika měsících byla loď objevena a v kajutě lodě se našel i kapitán. Potápěčům se nedoporučuje prolézat vnitřní části vraku kromě kapitánského můstku a předního nákladového prostoru. V roce 2000 zahynul ve strojovně mladý potápěč z České republiky.

V Šilo je na připomínku tohoto největšího lodního neštěstí Jadranu umístěna kotva lodě Peltastis.

Moře vyžaduje vždy opatrnost a respekt, ať už u něj provozujete jakoukoliv činnost.

Gotika vznikla ve Francii a bylo by logické, pokud by největší gotickou stavbou byla některá z francouzských katedrál. Omyl. Prvenstvím se může pochlubit obranná pevnost s hradem Malbork v severním Polsku. Ohromný komplex si nechali ve 13. století vystavět Bratři německého řádu Panny Marie v Jeruzalémě, kteří jsou všeobecně známí pod názvem Řád německých rytířů. Dokonce bylo toto místo přes 150 let i sídlem řádových velmistrů.

Odchod křižáků ze Svaté země do Evropy

Řád vznikl během třetí křížové výpravy v Palestinském městě Akkonu, kde spravoval nemocnici a hospic. Na rozdíl od frankofonních johanitů a templářů se mu nepodařilo ve Svaté zemi prosadit a tak zaměřil svůj vliv k severovýchodní Evropě. Přestože řád začínal jako charitativní spolek pečující o účastníky křížových výprav a poutníky, v Evropě se už výrazně prosadil jako vojensko – náboženské uskupení. O tom se přesvědčil uherský král Ondřej II., který v roce 1211 požádal řád o pomoc v Sedmihradsku (dnešní rumunský Brašov) a k tomu mu za odměnu poskytl řadu privilegií. Přestože se rytíři měli zaměřit na obranu území, začali postupně podnikat útoky směrem k pohanům a rozšiřovat své území. Dokonce v roce 1224 navrhli, že budou místo krále podřízeni přímo papeži.

Tím byl jejich osud zpečetěn. Výbojného a nepoddajného řádu se král zalekl a nechal ho z uherského území vyhnat.

Polská stopa řádu

O rok později pozval rytíře na polské území kníže Konrád I. Mazovský, který se cítil ohrožen pohanskými Prusy a Litevci v Pobaltí. Za odměnu získali rozsáhlá privilegia a území do dědičné správy. Navíc jim římský císař Friedrich II. udělil právo podmanit si všechny oblasti, které získají od pohanských kmenů. Během 13. století ovládl militantní řád celé Pobaltí od Gdaňsku až po litevskou Klaipedu. Dokonce mu k tomu na přímluvu papeže pomohl i český král Přemysl Otakar II., jenž se účastnil jedné z křížových výprav do této oblasti. S vojskem čítajícím asi šedesát tisíc mužů zvítězil Přemysl v roce 1255 v bitvě u Rudavy a na jeho počest bylo nově založené město nazváno Královec (Königsberg), dnes známý jako Kaliningrad.

Během 14. století se situace v Pobaltí změnila, už nebylo třeba křížových výprav, které pomáhaly naplňovat řeholní pokladnu. Z původního motta řádu „Léčit, bránit a pomáhat“ už toho věru moc nezbylo, militantní rytíři stále touží po nových územích, nakonec jejich agrese začíná ohrožovat i samotné Polsko. Vleklé spory ukončí v roce 1410 bitva u Grunwaldu, v níž řád podlehne polsko-litevské koalici, jíž podpoří i čeští vojevůdci Jan Sokol z Lamberka a Jan Žižka z Trocnova. Vítězství nad dosud neporaženou armádou Německých rytířů předznamená postupný odchod řádu z polského území.

Rezidence velmistrů i polských králů

Město s hradem a obrannou pevností vystavěli Němečtí rytíři v poslední čtvrtině 13. století na pravém břehu řeky Nogat a pojmenovali ho podle své ochránkyně Panny Marie jako Marienburg (Malbork). V roce 1309 se stává oficiálním sídlem velmistrů řádu, kteří sem odešli z italských Benátek. Vzhledem k početné velmistrově družině byl stávající komplex postupně rozšiřován, aby odpovídal nárokům osazenstva a významnosti řádového sídla. Velký důraz byl kladen na obranyschopnost celého areálu, který nebyl až do druhé světové války nikdy dobyt. Po vynuceném odchodu řádu se hrad stal oblíbenou rezidencí polských králů, kteří ho upravili pro své potřeby a setrvali v něm až do roku 1772.

Pruská textilka a likvidační boje 2. světové války

V rámci trojího dělení Polska přešel Malbork v roce 1772 pod pruskou správu a začalo jeho smutnější období. Je přestavěn na kasárna, gotické klenby jsou postupně zbořeny a okna přestavěna. V nádherném Paláci velmistrů vznikla tkalcovská manufaktura a byty pro dělníky. Brány byly zbourány a využity jako stavební materiál. Obrat k lepšímu nastává až od poloviny 19. století, kdy začala postupná a citlivější přestavba pevnosti. Další pohroma přichází během druhé světové války, kdy boje mezi ruskou a německou armádou poničí polovinu pevnosti. Naštěstí hned po válce dochází k opětovné rekonstrukci podle dobových dokumentů, která s přestávkami pokračuje dodnes. S financováním restaurátorských prací výrazně pomáhají norské a evropské fondy a od roku 1997 i organizace UNESCO.

Architektonický skvost

Hrad Malbork je unikátním, dokonale naplánovaným architektonickým dílem, které v gotické architektuře nemá obdoby. Je postaven z pálených cihel Zendrowek, jež nahradily běžně používaný kámen, který se v širokém okolí nenacházel. Celý hrad je tvořen třemi opevněnými částmi. Dolní hrad (též Podzámčí) sloužil jako hospodářské zázemí, nacházeli se zde konírny či ubytovny rytířů a sluhů. Ve Středním hradě se nacházel Palác velmistrů, reprezentační místnosti, administrativní prostory řádu a jídelna pro hosty. V dolním hradě byl kapitulář, v němž zasedal řádový konvent, dále pak kostel Nejsvětější Panny Marie, špitál, zásobárna, studna a další prostory pro ubytování návštěv.

Hrad je obklopen celými pásy opevnění s baštami a branami. Nejvíce ceněnou částí komplexu je bezpochyby Palác velmistrů, jenž je špičkovým úspěchem pozdní dvorské gotiky. Mezi návštěvníky je pro svou krásu velmi oblíbená společná jídelna mnichů, tzv. refektář.

Hodina na prohlídku nestačí

Pokud si toužíte celý komplex budov prohlédnout, vyhraďte si na návštěvu Malborku několik hodin. Můžete absolvovat společnou prohlídku v polštině, v letní sezóně i v angličtině, němčině a ruštině. Nebo využijte stejně jako my nabídku audioprůvodce , jenž je k dispozici v němčině, angličtině, francouzštině, španělštině, ruštině, italštině a samozřejmě v polštině. Audioprůvodce se při vstupu do jednotlivých částí a místností sám spustí, což je dle mého názoru komfortně vyřešeno. Nezávislost na organizované prohlídce má i tu výhodu, že si čas strávený na Malborku můžete určovat sami.

My jsme hrad opustili skoro po čtyřech hodinách a to jsme se nijak nezdržovali. Vstupné pro čtyřčlennou rodinu bylo relativně vysoké (asi 900 Kč), ale stále je to pouze polovina částky, za níž můžeme my čtyři navštívit druhý prohlídkový okruh na Karlštejně. Takže peněz nelitujte a určitě po cestě k severnímu Baltu udělejte malou odbočku na Malbork.