Archivy

„Podmanit si horu s pomocí železa dokáže kdokoliv.“ Reinhold Messner.

Nejlepší lezci světa diskutují o hranicích horolezectví.

V roce 1968 došlo k zásadní proměně hodnot, jejíž důsledky ovlivnily i skalní lezení. Reinhold Messner uspěl ve svém nejobtížnějším prvovýstupu na střední pilíř Sassa dla Crusc v Dolomitech a ve stejné době Royal Robbins z Yosemitského údolí vyzval horolezce, aby se vrátili k čistému horolezectví (clean climbing).

Od padesátých let svět ovládalo technické lezení, v době studentských nepokojů však Reinhold Messner svým článkem Zabíjení nemožného vybídl lezce, aby se při svých výstupech zřekli všech technických pomůcek. A tímto okamžikem se horolezectví opět vydalo směrem k volnému stylu lezení. Jeho výzvu vyslyšeli především začátečníci, nikoliv však pokročilí lezci.

Editoři v knize shromáždili eseje nejlepších horolezců světa (mezi jinými i Adam Ondra či Igor Koller), kteří se zamýšlejí nad vývojem tradičního a také volného horolezectví, nad tezemi Royala Robbinse a nad článkem Reinholda Messnera, a vyprávějí čtenářům o umění zdolat ty nejobtížnější hory a skalní stěny světa.

Připravili: Luca Calvi a Sandro Filippini

Formát knihy: 162×217
Vazba: Pevná
Počet stran: 288
Datum vydání: NOVINKA !! 13. 11. 2019
Běžná cena: 398 Kč (ušetříte 80 Kč)
Naše cena: 318 Kč

Šoproň je unikátní město plné památek, které si zachovalo dodnes svůj středověký ráz i díky tomu, že nebyla nikdy vypleněna Mongoly ani Turky. Najdete zde údajně 115 památek a 240 historicky chráněných domů. Představíme si nejatraktivnější části města a také doporučíme, kde si můžete vychutnat nějaké typicky maďarské jídlo.

Město se nachází v severozápadním cípu Maďarska, který je obklopen Rakouskem. Do města se můžete také vydat od Neziderského jezera, maďarsky Fertö-tö, rakousky Neusiedler See. To leží východně asi 15 km od Šoproně. Oblast kolem jezera byla prohlášena za přírodní rezervaci patřící od roku 2001 pod přírodní památky UNESCO. Maďarská část mokřadů a jezera byla i díky komunistickému režimu nepřístupná a tak se zde zachovala původní divočina obývaná především vodním ptactvem.

Nejvýznamější památky

centrum města nazývané Belváros je velice kompaktní a dá se pohodlně projít pěšky. Je zde i většina památek. Hlavní náměstí Fö tér uprostřed něhož stojí sloup nejsvětější Trojice postavený v roce 1700. Za sloupem se nachází třílodní Kozí kostel (Kecsketemplom) postavený v roce 1280 a kde byli později korunováni tři panovníci a sedmkrát zde zasedal zemský sněm. Zajímavou zastávkou je Lékarnické muzeum (Patikamúzeum) kde v 17 století sídlila lékárna. Z historických domů musíte vidět Fabriciův dům, který je kombinací barokního paláce postaveného na římských základech.

Dalším významným domem je Lacknerův dům pojmenovaný podle šoproňského starosty či renesanční Stornův dům s neuvěřitelnou historií. Pobýval zde král Matyáš Korvín v letech 1482-1483 a v letech 1840 a 1881 i skladatel Ferenc Liszt. Ten je zde považován za rodáka, byť se narodil v rakouském Raidingu ležícím na hranicích. Svůj první koncert absolvoval již v devíti letech v tehdejším kasínu, kde se dnes nachází tzv. Lizstovo kulturní centrum.

Kde se najíst?

historické centrum nabízí nespočet restaurací, ale každý turistický průvodce doporučuje restauraci Jégverem Fogadó na ulici Jégverem utca 1 nad Belvárosem. Restaurace je přebudovaný hostinec z 18. století nabízející i ubytování a je pojmenovaná podle staré ledové díry uprostřed restaurace.

My jsme se nechali nalákat na to, že se zde nabízí kvalitní domácí kuchyně a především zde dávají mamutí porce. Doporučuji si vybrat něco typicky maďarského, vyzkoušeli jsme místní fazolovou polévku, která byla vynikající, ale poměrně drahá. Za vyšší cenu alespoň obdržíte celý hrnec a tak si můžete přidávat jak budete chtít. Pokud nebudete ještě funět, tak si určitě dejte třeba perkelt, ten byl také celkem dobrý.

Zajímavost

od 12 století se ve zdejší oblasti pěstuje víno, ale různé odrůdy červeného vína zavedli až v 19 století němečtí osadníci. Ti si za ně nechali od Napoleonových vojáků platit pouze spolehlivějšími modrými bankovkami z čehož vznikl hlavní název zdejší vinné révy Kéfrankos neboli Modrá frankovka. Při toulkách městem tak neopomeňte toto víno také ochutnat.

« z 2 »
Busny Zpět

Vracíme se z Afriky.

Busny nakonec TAM do Afriky dorazili. Co se ale stane cestou ZPĚT?

Pokračování úspěšného bláznivého cestopisu psaného za jízdy v růžovém buse.
Jsme Marika a David a už rok prorážíme naším růžovým busem hrbolaté cesty afrického kontinentu.

Stanuli jsme na Střelkovém mysu, nejjižnějším cípu Afriky, s jednou nohou v Indickém oceánu, s druhou v Atlantickém. Takto rozkročeni se ptáme dálek, kam dál. Měla to být cesta kolem světa, měli jsme se nalodit v Jihoafrické republice a pokračovat v naší pouti Jižní Amerikou. Jenže se zdá, že nás Afrika nechce pustit. Nebo jsme to my, kteří ještě nejsme připraveni dát jí sbohem?

Cíl je tedy jasný – po východní části jsme se dostali TAM, po té západní se musíme dostat ZPĚT! Protože Afrika se nám i se vším červeným prachem dostala pod kůži a my jsme se do ní bláznivě zamilovali, vydáváme se západním pobřežím na dobrodružnou cestu zpátky domů.

Naskočte do busu a vydejte se cestou necestou s námi!

Formát knihy: 145×210
Vazba: Brožovaná s klopami
Počet stran: 207
Datum vydání: NOVINKA !! 11. 9. 2019
Běžná cena: 298 Kč (ušetříte 60 Kč)
Naše cena: 238 Kč

Slovinsko patří k nejmenším zemím v Evropě, ale nabízí velké turistické možnosti. Ty jsou přehledně představeny v novém průvodci Rough Guides.

Úvod knihy a část základní informace seznamují čtenáře s praktickými informacemi před odjezdem. Dozvíte se také zajímavosti, že 40 procent území pokrývají hory a že Slovinsko je po Finsku a Švédsku třetí nejhustěji zalesněnou zemí Evropy. Slovinsko je také jedinou zemí, která má ve znaku horu. Je to nejvyšší hora Triglav, která se nachází v Julských Alpách.

Typickou částí pro průvodce řady Rough Guides je kapitola 17 míst, která nesmíte minout. Zde jsou například: Bohinjské jezero, Slovinský kras, jezero Bled, Piran – nejatraktivnější pobřežní městečko nebo nejstarší slovinské město Ptuj a další nejatraktivnější místa.

Hlavní částí knihy je samotný průvodce rozdělený na pět hlavních částí a to: Lublaň a okolí, Severozápadní Slovinsko, Od údolí řeky Soča k pobřeží Istrie, Jižní Slovinko, Východní Slovinsko. Tyto části jsou podrobně popsány a jsou doplněny množstvím krásných fotografií a je zde i mnoho nejrůznějších mapek.

Průvodce je ideální pro dokonalé seznámení se, se Slovinskem a inspirací pro jeho návštěvu.

Formát knihy: 129×198
Vazba: Brožovaná s klopami
Počet stran: 336
Datum vydání: NOVINKA !! 26.6. 2019
Běžná cena: 598 Kč (ušetříte 120 Kč)
Naše cena: 478 Kč

Jedeme do Afriky.

Na co všechno narazíte, když se rozhodnete cestovat napříč Afrikou ve zpola nepojízdném růžovém autobuse?

Jsme Marika a David a vydali jsme se do Afriky natáčet seriál. Nápad vyrazit na dobrodružnou cestu vznikl spontánně jednoho večera u piva. Od prvotního nadšení uplynuly dlouhé měsíce zařizování, telefonování, balení a zkoušek, kolik toho naše nervy vydrží. Nakonec to zvládly a my poprvé stanuli na africkém kontinentě.

Kniha popisuje náš příběh i každodenní pocity a zážitky, jež oko kamery nezachytilo. O uskutečnění bláznivého plánu, o cestování ve stařičkém busu, o lásce k poznávání. O tom, jaké je vržení uspěchaného Evropana do líně tekoucí řeky afrického času. O krásách i nesnázích na každém kroku, o bláznění ze společného soužití na pár metrech čtverečních, o tom, jak se bojíme a nic nejde, ale hlavně že je sranda. O překročení hranic domova, kontinentu a sebe sama. Cíl je neznámý, jedeme TAM.

Formát knihy: 145×210
Vazba: Brožovaná s klopami
Počet stran: 296
Datum vydání: NOVINKA !! 26.6. 2019
Běžná cena: 348 Kč (ušetříte 70 Kč)
Naše cena: 278 Kč

 

Šilo

Obec Šilo je jedna z nejmladších obcí zdejšího Dobrinjského okresu a vede zdejší turistickou nabídku. Má ideální parametry pro strávení letní dovolené. Najdete zde například pláž s modrou vlajkou, obrovský kemp, impozantní maják, ruinu římské vily, vrak potopené lodi Peltastis a spoustu pěkných vycházkových tras po okolí.

Turistický průvodce uvádí, že jako synonymum pro obec Šilo můžeme použít slovo „kolébka“. Šilo se totiž nejprve stalo kolébkou paroplavby na ostrově Krk a to linkou zahájenou již v roce 1905. Poté se stalo i kolébkou trajektové dopravy. Trajektová doprava Crikvenica – Šilo zde začla fungovat v roce 1959. V centru Šila je ještě patrné, kam trajekt připlouval. Dnes to zde láká k zamyšlení, jaké to dříve bylo, když sem připlouvali první turisté. Pro zážitek z plavby se odtud můžete i dnes vypravit na výlet do Crikvenice a to malým lodním taxíkem jezdícím v pravidelných intervalech.

Opravdu klidné letovisko … ?

O Šilo se píše jako o klidném letovisku, ideálním pro rodiny s dětmi. Nutno podotknout, že to je pravda, nicméně v nočních hodinách je zde dost slušný hluk. Hlasitá hudba mne v noci vylákala hledat, kde je v Šilo taková bujará zábava. Můj tip byl kemp Tiha, který je tříhvězdičkovým kempem a má kapacitu až pro devět set lidí a nachází se na okraji Šila. Po procházce po poklidném a spícím Šilu jsem zjistil, že hudba se line z pevninské Crikvenice. V ten moment jsem si říkal, že klidné noční moře působí jako perfektní zesilovač signálu. Hudební produkce končila zhruba ve 4 hodiny ráno a jediné štěstí bylo, že mám techno hudbu v oblibě. Pokud nepatříte mezi fanoušky techna, tak se v Šilo ubytujte raději dále od vody nebo nemějte výhled na Crikvenici. Jinak tu je opravdu klid.

Ruiny římské vily

Pěkným výletem do okolí Šila jsou zbytky římské vily. Cesta je značena vývěsními štítky, které vás dovedou ke zbytkům byzantské pevnosti ze 6. století. (Byzantská říše = oficiálně Římská říše) Spíše bych zde použil označení miniruina. Pro někoho to může být jen hromada kamení. Jakmile si vychutnáte výhled na Crikvenici, Selce a okolní krajinu, bude vám jasné, že tato ruina vily měla další funkci. Sloužila jako strážní stanoviště. Odtud dávali místní strážci pozor na zloděje a útočníky, kteří tuto oblast ohrožovali v minulých stoletích.

Maják a tunera

Dlouhý výběžek do moře musí zlákat k vycházce každého návštěvníka. Na konci se totiž nachází fotogenický kamenný maják. Cesta vede po šotolinové stezce kolem rybářského domu s dřevěnou rozhlednou s žebříkem pro lov tuňáků. Jsou to stavby stejného stylu původem od dávných Féničanů a převládají obzvláště v celém severním Jadranu. Říká se jim tunera a připomínají doby, kdy lov tuňáků byl jedním z hlavních rybolovných činností. Lovem tuňáků byl zaručen dobrý zisk a během světových válek prakticky zajistil přežití místního obyvatelstva.

V blízkosti majáku pokračuje stezka už jen po velkých kamenech a tak je lepší zvolit pevnou obuv.

Při západu slunce má okolí majáku magickou atmosféru.

Pláže Šilo

Přímo v obci je malá písečná pláž, která má modrou vlajku. Je zde trochu komické, že je zde strážní věž pro plavčíka, ale pro získání modré vlajky je to nezbytné. Plavčík zde nebyl nikde vidět, za to koupajících zde bylo hodně. Pláž není špatná, ale lepší je určitě pláž těsně nad kempem Tiha (severně od kempu). Na pláži je také relativně hodně lidí, ale tak nějak se v ploše pláže a ploše určené ke koupání „rozejdou“. Jsou zde i toalety, bistro a zástěny pro převlékání. Tato pláž je oblázková s vysoce průzračnou vodou. Koupání jsme si zde ihned oblíbili. Například v Bašce je na hlavní pláži určitě daleko více turistu než zde.

Další zajímavou pláží, která nemá pojmenování je oblázkovo kamenitá pláž, která se nachází cca 200 m jižně od ruiny římské vily. Tuto pláž jsme navštívili v podvečer a obtěžujícím faktorem bylo značné množství dotěrných komárů. Přes den je zde určitě také krásné koupání. Jedná se totiž o krásnou zátoku umístěnou v zeleni a mimo obec.

Zajímavost

Pro potápeče je atrakcí vrak lodi Peltastis ležící v hloubce 33 metrů mezi obcí Šilo a Klimno. Loď zde ztroskotala v noci ze 7. na 8. ledna 1968. Z dvanácti členů posádky se zachránili pouze čtyři. Po několika měsících byla loď objevena a v kajutě lodě se našel i kapitán. Potápěčům se nedoporučuje prolézat vnitřní části vraku kromě kapitánského můstku a předního nákladového prostoru. V roce 2000 zahynul ve strojovně mladý potápěč z České republiky.

V Šilo je na připomínku tohoto největšího lodního neštěstí Jadranu umístěna kotva lodě Peltastis.

Moře vyžaduje vždy opatrnost a respekt, ať už u něj provozujete jakoukoliv činnost.

 

Gotika vznikla ve Francii a bylo by logické, pokud by největší gotickou stavbou byla některá z francouzských katedrál. Omyl. Prvenstvím se může pochlubit obranná pevnost s hradem Malbork v severním Polsku. Ohromný komplex si nechali ve 13. století vystavět Bratři německého řádu Panny Marie v Jeruzalémě, kteří jsou všeobecně známí pod názvem Řád německých rytířů. Dokonce bylo toto místo přes 150 let i sídlem řádových velmistrů.

Odchod křižáků ze Svaté země do Evropy

Řád vznikl během třetí křížové výpravy v Palestinském městě Akkonu, kde spravoval nemocnici a hospic. Na rozdíl od frankofonních johanitů a templářů se mu nepodařilo ve Svaté zemi prosadit a tak zaměřil svůj vliv k severovýchodní Evropě. Přestože řád začínal jako charitativní spolek pečující o účastníky křížových výprav a poutníky, v Evropě se už výrazně prosadil jako vojensko – náboženské uskupení. O tom se přesvědčil uherský král Ondřej II., který v roce 1211 požádal řád o pomoc v Sedmihradsku (dnešní rumunský Brašov) a k tomu mu za odměnu poskytl řadu privilegií. Přestože se rytíři měli zaměřit na obranu území, začali postupně podnikat útoky směrem k pohanům a rozšiřovat své území. Dokonce v roce 1224 navrhli, že budou místo krále podřízeni přímo papeži.

Tím byl jejich osud zpečetěn. Výbojného a nepoddajného řádu se král zalekl a nechal ho z uherského území vyhnat.

Polská stopa řádu

O rok později pozval rytíře na polské území kníže Konrád I. Mazovský, který se cítil ohrožen pohanskými Prusy a Litevci v Pobaltí. Za odměnu získali rozsáhlá privilegia a území do dědičné správy. Navíc jim římský císař Friedrich II. udělil právo podmanit si všechny oblasti, které získají od pohanských kmenů. Během 13. století ovládl militantní řád celé Pobaltí od Gdaňsku až po litevskou Klaipedu. Dokonce mu k tomu na přímluvu papeže pomohl i český král Přemysl Otakar II., jenž se účastnil jedné z křížových výprav do této oblasti. S vojskem čítajícím asi šedesát tisíc mužů zvítězil Přemysl v roce 1255 v bitvě u Rudavy a na jeho počest bylo nově založené město nazváno Královec (Königsberg), dnes známý jako Kaliningrad.

Během 14. století se situace v Pobaltí změnila, už nebylo třeba křížových výprav, které pomáhaly naplňovat řeholní pokladnu. Z původního motta řádu „Léčit, bránit a pomáhat“ už toho věru moc nezbylo, militantní rytíři stále touží po nových územích, nakonec jejich agrese začíná ohrožovat i samotné Polsko. Vleklé spory ukončí v roce 1410 bitva u Grunwaldu, v níž řád podlehne  polsko-litevské koalici, jíž podpoří i čeští vojevůdci Jan Sokol z Lamberka a Jan Žižka z Trocnova. Vítězství nad dosud neporaženou armádou Německých rytířů předznamená postupný odchod řádu z polského území.

Rezidence velmistrů i polských králů

Město s hradem a obrannou pevností vystavěli Němečtí rytíři v poslední čtvrtině 13. století na pravém břehu řeky Nogat a pojmenovali ho podle své ochránkyně Panny Marie jako Marienburg (Malbork). V roce 1309 se stává oficiálním sídlem velmistrů řádu, kteří sem odešli z italských Benátek. Vzhledem k početné velmistrově družině byl stávající komplex postupně rozšiřován, aby odpovídal nárokům osazenstva a významnosti řádového sídla. Velký důraz byl kladen na obranyschopnost celého areálu, který nebyl až do druhé světové války nikdy dobyt. Po vynuceném odchodu řádu se hrad stal oblíbenou rezidencí polských králů, kteří ho upravili pro své potřeby a setrvali v něm až do roku 1772.

Pruská textilka a likvidační boje 2. světové války

V rámci trojího dělení Polska přešel Malbork v roce 1772 pod pruskou správu a začalo jeho smutnější období. Je přestavěn na kasárna, gotické klenby jsou postupně zbořeny a okna přestavěna. V nádherném Paláci velmistrů vznikla tkalcovská manufaktura a byty pro dělníky. Brány byly zbourány a využity jako stavební materiál. Obrat k lepšímu nastává až od poloviny 19. století, kdy začala postupná a citlivější přestavba pevnosti. Další pohroma přichází během druhé světové války, kdy boje mezi ruskou a německou armádou poničí polovinu pevnosti. Naštěstí hned po válce dochází k opětovné rekonstrukci podle dobových dokumentů, která s přestávkami pokračuje dodnes. S financováním restaurátorských prací výrazně pomáhají norské a evropské fondy a od roku 1997 i organizace UNESCO.

Architektonický skvost

Hrad Malbork je unikátním, dokonale naplánovaným architektonickým dílem, které v gotické architektuře nemá obdoby. Je postaven z pálených cihel Zendrowek, jež nahradily běžně používaný kámen, který se v širokém okolí nenacházel. Celý hrad je tvořen třemi opevněnými částmi. Dolní hrad (též Podzámčí) sloužil jako hospodářské zázemí, nacházeli se zde konírny či ubytovny rytířů a sluhů. Ve Středním hradě se nacházel Palác velmistrů, reprezentační místnosti, administrativní prostory řádu a jídelna pro hosty. V dolním hradě byl kapitulář, v němž zasedal řádový konvent, dále pak kostel Nejsvětější Panny Marie, špitál, zásobárna, studna a další prostory pro ubytování návštěv.

Hrad je obklopen celými pásy opevnění s baštami a branami. Nejvíce ceněnou částí komplexu je bezpochyby Palác velmistrů, jenž je špičkovým úspěchem pozdní dvorské gotiky. Mezi návštěvníky je pro svou krásu velmi oblíbená společná jídelna mnichů, tzv. refektář.

Hodina na prohlídku nestačí

Pokud si toužíte celý komplex budov prohlédnout, vyhraďte si na návštěvu Malborku několik hodin. Můžete absolvovat společnou prohlídku v polštině, v letní sezóně i v angličtině, němčině a ruštině. Nebo využijte stejně jako my nabídku audioprůvodce , jenž je k dispozici v němčině, angličtině, francouzštině, španělštině, ruštině, italštině a samozřejmě v polštině. Audioprůvodce se při vstupu do jednotlivých částí a místností sám spustí, což je dle mého názoru komfortně vyřešeno. Nezávislost na organizované prohlídce má i tu výhodu, že si čas strávený na Malborku můžete určovat sami.

My jsme hrad opustili skoro po čtyřech hodinách a to jsme se nijak nezdržovali. Vstupné pro čtyřčlennou rodinu bylo relativně vysoké (asi 900 Kč), ale stále je to pouze polovina částky, za níž můžeme my čtyři navštívit druhý prohlídkový okruh na Karlštejně. Takže peněz nelitujte a určitě po cestě k severnímu Baltu udělejte malou odbočku na Malbork.

No Images found.

Ostrov Krk

Mnoho let jsem si říkal, co atraktivního vidí turisté na ostrově Krk a proto jsem se ho rozhodl prozkoumat. Je společně s ostrovem Cres největším z chorvatských ostrovů. Pro turisty z evropských zemí má ostrov Krk nejlepší dostupnost a to díky své nejsevernější poloze a také díky mostu, propojujícího ho s pevninou.

Příjezd na ostrov

Na ostrov dojedete přes Krčský most, kde se na příjezdu vybírá mýtné. Most je 1,43 km dlouhý a byl postaven v roce 1980. Most může být uzavřen v případě silného větru nebo dopravní nehody, což jsme zažili v době našeho příjezdu. V místě nejlepších výhledů z mostu shořelo celé auto při nehodě a tak je zde vhodné věnovat řízení zvýšenou pozornost. Mnohdy totiž není neobvyklé, že si řidič dělá za jízdy selfíčko. Pokud se chcete tomuto vyvarovat tak můžete na ostrov dorazit také letadlem. Na severu ostrova se totiž nachází mezinárodní letiště Rijeka airport. Dále je možné přijet na ostrov trajektovým spojením z ostrova Rab nebo Cres.

Krk je ostrovem kontrastů

Při cestování po ostrově zaujme rozmanitost krajiny. V některých částech na severu ostrova si můžete připadat jako doma na jižní Moravě. Podle silnicí s vegetací by jste jen těžko rozpoznali, že se nacházíte v Chorvatsku. Takový pocit myslím nebudete mít ani ve vnitrozemí Chorvatska. Jižněji u městečka Vrbnik je zase velké množství vinohradů což dokresluje vjem z krajiny. To nejjižnější dovolenková část ostrova Krk městečko Baška má úplně jiné klima. Baška se totiž nachází mezi horami a zde to již připomíná nejjižnější části Chorvatska, lehce jí lze přirovnat k Makarské riviéře. Zde je asi největší množství turistů a z velké části především těch českých.

Čím je ostrov Krk výjímečný?

Myslím, že právě zmíněná rozmanitost krajiny dává neuvěřitelné možnosti dovolenkového vyžití a tím i vyjímečnost oproti jiným ostrovům. Na ostrově můžete chodit turistické treky a pořádat zajímavé výlety. V letním vedru se můžete ochladit v jeskyni Biserujka, kolem níž lze absolvovat parádní okružní turistickou stezku, nabízející panoramatické výhledy na pevninu. Na ostrově najdete nejrůznější pláže, dle našeho zjištění s překvapivě čistou, až průzračnou vodou, což také v Chorvatsku již není samozřejmostí.

Ostrov Krk je také znám vznikem hlaholského písma. Již ve 13. století se zde konaly bohoslužby ve slovanském jazyce a z této doby se zachovalo mnoho hlaholských památek. Nejznámější z nich je zřejmě Bašská deska. Řada písemných vzácností je uložena v národopisném muzeu v obci Dobrinj. Krk je doslova protknut historií. Vystřídali se zde totiž Římané, Byzantská říše, o ovládnutí se snažili i Benátčané, ale moc zde držel knížecí rod Frankopanů, dále zde vládli Habsburkové i Napoleon.

Další vyjímečnost dává ostrovu také odrůda vína Žlahtina, která se nikde jinde na světě nepěstuje. Vyhlášenou vinařskou oblastí je městečko Vrbnik. Při toulkách uličkami města musí každý toto víno určitě ochutnat, protože se zde nabízí doslova na každém rohu. Hlavní město ostrova je stejnojmené město Krk, kde je historické jádro s mnoha uličkami. Nedosahuje sice malebnosti hlavního města nedalekého ostrova Rab, ale i tak zde naleznete spousty překrásných vyjímečných zákoutí. Ostatní městečka ostrova nabízejí většinou klid pro rodinnou dovolenou a mají velmi dobrou infrastrukturu. Na ostrově se nacházejí i větší obchodní domy, což může být pro někoho důležité.

Další velkou atrakcí, vyhledávanou fanoušky potápění, je vrak lodi Peltastis ležící v hloubce 33 metrů nedaleko obce Šilo. Loď zde ztroskotala v noci ze 7. na 8. ledna 1968. Z dvanácti členů posádky se zachránili pouze čtyři.

Stravování

Dle mého subjektivního dojmu jsou ceny v restauracích patrně mírně vyšší, než v jižnějších částech země. Nutné zmínit jisté, že například mořské plody jsou v restauracích zhruba jednou tak dražší než v oblastech u Zadaru a více jak 2x dražší než například u poloostrova Pelješac. Samozřejmě vždy záleží na tom, na jakém místě, v jakém městě a v jakém podniku si oběd dáváte.

Závěrem

Ostrov Krk je určitě perfektní volbou pro strávení letní dovolené, ať už s dětmi nebo individuálně. Tento článek určitě nepředstavuje všechny možnosti turistiky a aktivit na ostrově Krk, je zde spousty dalších míst a zajímavostí co lze objevovat. Nemusíte se tak „jen“ válet u moře i když toto je zde díky super plážím také velmi příjemné.

Již při samotném vyřčení slova Neapol napadnou leckoho různé asociace. Většinou převládají ty negativní, což je k tomuto městu dost nespravedlivé. Téměř milionová Neapol bojuje se svou špatnou pověstí, kterou hojně přiživují lidé ze severu země. Rivalita mezi severem a jihem je totiž v Itálii silně zakořeněna. V posledních letech ale Neapol začíná boj s předsudky pomalu vyhrávat a turisté nacházejí čím dál častěji odvahu největší město italského jihu navštívit. A nelitují, Neapol sice řeší problémy s odpady, je nespoutaná, živelná, hlučná a chaotická, ale na druhou stranu je i šarmantní, pohostinná a neskutečně rozmanitá.

Pokud s návštěvou města stále váháte, nevadí. Níže předkládám sedm důvodů, které vás k cestě možná přesvědčí.

1. Historie stará skoro 3 000 let

Je to až k neuvěření, ale Řekové z nedaleké Kumy založili osadu Neapolis již v roce 750 před Kristem. O čtyři století později přechází město pod římskou správu a stává se populární destinací pro císaře i bohaté aristokraty, kteří si v jejím okolí začali stavět rekreační vily a rezidence. Jako zázrakem přežilo i zničující výbuch blízkého Vesuvu v roce 79. Pamatuje byzantskou i normanskou éru, zažilo nadvládu Španělů i Francouzů. Neapol byla významnou křižovatkou obchodních cest a místem důležitých historických událostí. V roce 1600 byla se svými 300 tisíci obyvateli nejlidnatějším městem Evropy, což o mnohém vypovídá. Dnes je spolu se svým okolím rájem pro archeology a milovníky historie. Jedinečnost Neapole samozřejmě neušla pozornosti organizaci UNESCO, která ji v roce 1995 zapsala na svůj seznam chráněných památek.

2. Spaccanapoli

Čtvrť Spaccanapoli je původní starobylé srdce města, jemuž vtiskli tvář řečtí a římští stavitelé. Tepnami historického centra jsou velmi dlouhé a úzké ulice Via San Biagio a Via dei Tribunali, jejichž vysoké starobylé domy s arkádami ani v horkém létě nepropouští sluneční svit. Každou chvilku se před vámi objeví menší paláce s nádherně vyzdobenými balkóny, kaple, kostely, muzea a výklenky se soškami Madony. Právě zde to hemží životem, řemeslné dílny i pouliční prodejci hlasitě nabízí své zboží a vůně pokrmů útočí na čichové buňky spěchajících chodců i procházejících se turistů. Bzučící skútry, které se každou chvilku odněkud vynoří, se bravurně vyhýbají všem nástrahám. Kolorit pouličního divadla ještě více umocňují kapky vody z prádla, které se suší vysoko nad vámi. Tahle čtvrť je bezpochyby skvělým místem k objevování Neapole.

3. Katedrála a zázrak zkapalněné krve

Při procházce po Neapoli lze snadno přehlédnout nejvýznamnější církevní stavbu města, kterou je gotická katedrála (Duomo) z počátku 13. století. Leží jen pár desítek metrů od hlavní třídy Via Dei Tribunali, stačí jen správně odbočit do ulice Via Duomo. Stavba byla zasvěcena patronovi města sv. Januáriovi (San Gennaro), který je ochráncem a patronem města. Světec zemřel mučednickou smrtí během Diokleciánových křesťanských čistek na začátku 4. století a to v nedalekém městě Pozzuoli. Traduje se, že po příjezdu mučedníkova těla do Neapole si biskup všiml, že se v lahvičce v jeho rukou zkapalnila světcova krev. Je těžko uvěřitelné, že k tomuto zázraku dochází třikrát do roka i v současnosti a to pravidelně v květnu, září a prosinci. Zázraku se během mše může zúčastnit každý, kdo se dokáže protlačit dovnitř katedrály. Lahvička se seschlou krví světce se přiblíží k jeho lebce a dojde k jejímu zkapalnění. Přestože církev zatím nepovolila bližší prozkoumání krve, místním obyvatelům to vůbec nevadí. Ve zkapalnění věří a přikládají mu velký význam. Jen výjimečně k zázraku během mše nedošlo a vždy to bylo spojeno s nějakou neblahou událostí, ať už šlo o zatím poslední výbuch Vesuvu v roce 1944 nebo zemětřesení v roce 1980.

Katedrála s novogotickou fasádou má nádherný interiér. Kaple napravo ukrývá lahvičky se sraženou krví sv. Januária a bustu s jeho lebkou. V levé části lze projít do obrovské baziliky Santa Restituta, která je nejstarší budovou v Neapoli vystavěnou císařem Konstantinem Velikým již v roce 324. Vstup do skvostně zdobené katedrály s bazilikou je zdarma, platí se jen pár eur do baptiseria a krypty.

4. Španělská čtvrť (Quartieri Spagnoli)

Pokud hledáte nejpravdivější a nejautentičtější část Neapole, musíte do Španělské čtvrti. Nachází se v blízkosti centra mezi širokou obchodní třídou Via Toledo a čtvrtí Vómero. Pravoúhlou síť uliček nechali postavit v 17. století Španělé, aby poskytla útočiště jejich početné vojenské komunitě a zajistila jí potřebnou zábavu. Od začátku vzniku je tato oblast symbolem neřesti a zločinu. Dodnes je jednou z chudších částí Neapole, mnozí průvodci dokonce před její návštěvou varují. Všeobecně ale není důvod k obavám, čtvrť není určitě nebezpečnější než některé části Prahy. Pokud se neprocházíte ulicemi uprostřed noci s rolexkami na ruce a zlatým řetězem na krku, tak vám žádné nebezpečí nehrozí.

Mě osobně Španělská čtvrť okouzlila svou přirozeností, atmosférou a čilým pouličním ruchem. Není nic krásnějšího, než se pomalu brouzdat uličkami a sledovat dění kolem sebe. Míjet penzisty sedící před svými „bassi“, často jednopokojovými byty s přímým vstupem na ulici a na hlavu si nechat kapat prádlo z horních balkónů. A z malých bytů slyšet cinkání nádobí, naslouchat zvukům z řemeslných dílen a rychloopraven čehokoliv. Pozorovat arabské a indické obchodníky stojící před svými obchůdky, jež využívají převážně členové jejich početných komunit. Sousedé a známí po sobě pokřikují, debatují, dramaticky gestikulují a při tom se usmívají. Turistů je tu pomálu. Nádhera!

5. Rodiště pizzy a báječný „Street food“

První moderní pizza, která spatřila světlo světa, byla upečena právě v Neapoli. V roce 1889 město navštívila italská královna Markéta Savojská a místní kuchař Rafael Esposito pro ni připravil pizzu v národních barvách – červenou představovalo rajče, zelenou bazalka a bílou sýr mozzarella. A na počest oblíbené královny ji nazval Margherita. V Česku celkem přehlížený druh pizzy je v Neapoli tím nejoblíbenějším. Ochutnali jsme ji ve vyhlášené rodinné pizzerii Di Matteo na Via Tribunali a stejně jako prezidentu Clintonovi v roce 1994 nám chutnala. Pizzu jsme si koupili takzvaně do ruky, tak jak to dělá většina místních. A tím se dostávám k pouličnímu stravování.

Street food má v Neapoli dlouholetou tradici. Původně bylo určeno pro chudší skupinu obyvatel, následně se ujalo jako rychlá forma stravování a dnes je více než sebevědomou konkurencí západních fast foodů. Opovrhnout tímto typem stravy by bylo chybou, neboť street food nabízí rozmanitá, kvalitní a často velmi levná jídla. A že je z čeho vybírat. Kromě Margherity mohu doporučit smaženou pizzu připomínající langoše, různé variace křupavých baget panini a samozřejmě jemné nadýchané taštičky sfogliatelle plněné ricottou. Tuhle lahůdku vymyslely jeptišky v klášteře Santa Rosa v nedaleké provincii Salerno a dnes se s ní můžete setkat po celé Itálii. Při shánění jídla počítejte s tím, že u těch nejžádanějších pekařů a cukrářů je občas nutné vystát i nějakou tu frontu. Neapolské pouliční stravování je jasným důkazem toho, že skvělé jídlo nemusí nutně provětrat peněženku.

6. Fotbalová horečka

S trochou nadsázky je fotbal pro obyvatele Neapole důležitý jako nedělní mše. Největší euforii město zažívalo, když se po zeleném trávníku místního SSC Neapol proháněl argentinský fotbalový mág Diego Maradona. Provinční tým dovedl ke dvěma titulům v italské nejvyšší soutěži a způsobil tak ve městě fotbalové šílenství. Místní ho dodnes uctívají jako Boha, jeho fotografie jsou všude – na vlajkách, vedle kostelů, v obchodech. Jeho silueta je vykreslena na mnoha fasádách a vytetována na tělech tisíců Neapolanů. Jenom jeden hráč v klubové historii dokázal Maradonu překonat v počtu vstřelených gólů a to slovenský reprezentant Marek Hamšík, který za klub odehrál neuvěřitelných 520 zápasů. I proto se jeho fotky objevují hned vedle božského Diega, všichni o něm mluví jen v superlativech, i náš pan domácí pro něj měl jen slova chvály. Místní Hamšíkovi dokonce odpustili i jeho nedávný přestup za trojnásobnou gáží do Číny. Jiné by to asi bylo, pokud by přestoupil do konkurenčního týmu italské ligy podobně jako Argentinec Higuaín v roce 2016, jehož obrázky v dresu Juventusu se v ulicích objevují také, ale bohužel uprostřed záchodové mísy.

7. Skvělá základna pro poznání Neapolského zálivu

Strávit celou dovolenou jen v Neapoli by byla škoda, neboť její okolí nabízí pro cestovatele velké množství lákadel. Nabízí se výlety do archeologických nalezišť v Herculáneu či známějších a rozlehlejších Pompejích, procházka kolem kráteru Vesuvu nebo piknik v zahradách impozantního zámku v Casertě, které trochu připomínají ty francouzské ve Versailles. Do všech těchto míst se dá využít rychlé a cenově rozumné vlakové dopravy z centra Neapole, proto doporučuji vybrat si ubytování v docházkové vzdálenosti od hlavního nádraží na Piazza Garibaldi. A nezapomeňte, že v případě Vesuvu je nutno zkombinovat vlakovou dopravu s autobusovou. Je třeba vystoupit v Herculáneu a nechat se od budovy nádraží vyvézt mikrobusy až k hornímu parkovišti.

Závěrem se musím pozastavit nad známým citátem:“ Vidět Neapol a zemřít“. Původ slovního spojení se asi úplně nikomu nepodaří objasnit, ale za sebe tvrdím, že zemřít se dá v Neapoli tak maximálně na krásu.

« z 2 »

 

 

 

 

Nový Hrádek je romantická zřícenina v srdci NP Podyjí. Zalesněná krajina našeho nejmenšího národního parku láká návštěvníky neporušenou přírodou, jemným nádechem vína a neopakovatelnými výhledy na kaňonovité údolí Dyje se zaklesnutými meandry. Ne každý však ví, že se v jejím okolí nalézá velké množství zřícenin strážných hradů, které ve středověku zajišťovaly dohled na moravsko-rakouské hranice. Jednou z nich je i Nový Hrádek.

Na začátku byli Lucemburkové

Hrad nechal postavit na šíji mohutného meandru Dyje moravský markrabě Jan Jindřich někdy po roce 1358. Mladší bratr císaře Karla IV. využíval hrad spíše jen k příležitostným loveckým návštěvám. Protože nenašel využití ani za vlády zakladatelova syna Jošta Moravského, byl postoupen v roce 1403 vladykovi Přechovi z Kojetic. O významné rozšíření hradu se postarali až rakouští Eitzingerové (1420-1516), kteří vlastnili i hrad Kaja na druhém břehu Dyje. Během 16. století hrad střídal velmi často majitele, během třicetileté války byl dobyt a poškozen švédskými jednotkami. Na lepší časy se začalo blýskat až po roce 1799, kdy Nový Hrádek zakoupil spolu s vranovským panstvím polský hrabě Stanislav Mniszek . Hrabě přebudoval hlavní budovu na velkém nádvoří na hájovnu, část areálu pak využil jako sklad pro svou vyhlášenou továrnu kameniny sídlící ve Vranově. Za první republiky však došlo ke konfiskaci a hrad byl pronajat Klubu českých turistů, kteří z něj učinili noclehárnu.

Železná opona pomohla přírodě

Po komunistickém převratu se velká část Podyjí včetně Nového Hrádku ocitla v přísně kontrolované oblasti tzv. Železné opony, do níž měli vstup jen vojáci Pohraniční stráže. Pohraničníci v areálu hradu dokonce zasypali sklepy a zabetonovali všechny možné otvory, aby se zde nemohl ukrýt případný emigrant. Dokladem přítomnosti vojáků jsou i nápisy na zdech hradu, jichž si mohou návštěvníci při prohlídce povšimnout. Nicméně izolovanost pohraniční oblasti způsobila, že se na tomto území podařilo zachovat přírodě blízkou skladbu lesů a značnou přírodní rozmanitost. Zřícenina hradu je nedílnou součástí této jedinečné přírody, což dokazují chráněné druhy rostlin i živočichů vyskytujících se v jejím areálu.

Na vyhlídku pouze se vstupenkou

Důvodem návštěvy Nového Hrádku je pro mnoho lidí úchvatná vyhlídka na meandrující Dyji. Protože je umístěna na hradní věži, je dostupná pouze jako součást prohlídkové trasy s průvodcem. Pro naplánování trasy je proto třeba zkontrolovat otvírací dobu této kulturní památky, jinak přijdete pouze k vysokým zamčeným vratům a dál se nedostanete. Vstupného ale určitě litovat nebudete, samotná prohlídka areálu je velmi zajímavá. Průvodce se totiž nezaměřuje pouze na historická fakta, ale vhodně doplňuje prohlídku informacemi o flóře a fauně národního parku. Nás třeba zavedl do míst, kde se na slunci nahřívalo několik užovek stromových, na jiném místě jsme zase pozorovali ještěrky zelené. Celá návštěva je zakončená výstupem na věžní vyhlídku, z níž je skutečně skvostný výhled na zákruty Dyje. Bez průvodce či mapy bychom jen těžko odhadovali, kde se nachází Česko a kde už je Rakousko. Při pohledu na přírodní divadlo vytvořené klikatící se Dyjí chci věřit tomu, že se nám podaří uchránit tuhle krásu i pro další generace. Potěší mě, že výhled zaujme i naše dva věčně brblající puberťáky. O to víc si tohoto okamžiku cením.

Pěšky i na kole, nejblíže z Lukova

Jestliže se chcete vydat na Nový Hrádek pěšky, doporučuji zanechat auto v obci Lukov ležící asi 13 kilometrů západně od Znojma. Na konci obce je parkoviště s informativní tabulí národního parku. Stačí se jen držet turistických značek, cesta je dlouhá asi tři kilometry a zvládnou ji bez problémů i malé děti a rodiče s kočárkem. Většinu trasy procházíte národním parkem, je třeba se tomu přizpůsobit a respektovat návštěvní řád. Pohyb je povolen pouze po značených cestách, zakázán je nadměrný hluk a psi musí být pouze na vodítku. Správa národního parku myslí i na cyklisty, k hradní zřícenině vede značená cyklotrasa. Hradní brána se otvírá koncem března a zavírá na státní svátek 28. října. Vstupné je aktuálně 100 Kč pro dospělého a 70 Kč pro děti do 15 let, studenty a seniory. Jako výhodné se jeví rodinné vstupné pro rodiče a maximálně 3 děti za 260 Kč. Vaši čtyřnozí přátelé jsou na zřícenině vítáni. Závěrem jen dodám, že pokud má někdo zájem dovědět se něco více o pohraničních zátarasech a pozorovatelnách, může tak učinit v Památníku železné opony v nedalekém Čížově. V jeho blízkosti je umístěno i návštěvnické centrum národního parku. Tak hurá do Podyjí!

Back to top