Zajímavou památkou Pardubického kraje, která v posledních letech získává na atraktivitě, je zámek Nové Hrady nacházející se nedaleko Vysokého Mýta. Tento romantický rokokový zámek je tak trochu raritou, protože celý areál je nejen vzorně upraven a udržován, ale majitelem zámku není ani žádný šlechtický rod, ani žádný z ústavů památkové péče ani žádné muzeum.
Před deseti lety se majiteli zchátralého zámku s okolním areálem stali manželé Kučerovi tak, že si jej prostě koupili. Nové Hrady jsou zámkem relativně mladým. Jako jediný zámek u nás byly Nové Hrady postaveny v čistě rokokovém stylu. To je dáno tím, že stavitelem byl francouzský hrabě Harbuval de Chamaré, jehož rod přišel v polovině 18. století do Čech ve službách Habsburků přes Slezsko. Harbuval de Chamaré zakoupil nejprve potštejnské a poté i novohradské panství. Tehdy v Nových Hradech na vyvýšeném vrchu stál starý zámek, původně rodu Kostků z Postupic, který později sloužil jako hospodářská správa novohradského panství. Harbuval de Chamaré se v roce 1774 rozhodl, že tento původní zámek renovovat nebude, ale pro své sídlo si vybuduje zámek nový. Tak vznikl dnešní novohradský zámek. Ten na rozdíl od jiných památek nebyl nikdy přestavován, takže se zachoval v původní podobě dodnes.
Zámek byl v držení rodu Chamaré do roku 1905. Poté bylo novohradské panství prodáno do podnikatelských rukou, zámek často měnil majitele až do roku 1935, kdy jej koupili Bartoňové z Dobenína. Za druhé světové války by zámek obsazen německou armádou, kdy tu byly jednotky SS, později Hitler Jugend. Po válce pak byla ve východním křídle zámku umístěna měšťanská škola, která tu vydržela až do roku 1986, kdy byla z havarijních důvodů vystěhována. Druhou polovinu zámku obhospodařovali po roce 1948, kdy byl majetek zkonfiskován Bartoňům-Čerychům, památkáři. Vznikla tu expozice rokokového mobiliáře. V roce 1992 v rámci restitucí byl zámek Bartoňům-Čerychům navrácen. Ti však neměli chuť zámek opravovat a manželé Kučerovi jej koupili v roce 1997 ve značně zuboženém stavu, o rok později byla zahájena jeho rekonstrukce. V roce 2001 se zámek poprvé otevřel veřejnosti.
Celá rekonstrukce začala v roce 1998 opravami střech včetně krovů, protože teklo do hlavního sálu i do ostatních místností v západním křídle, vyměněna byla i všechna okna, protože řada z nich nešla otvírat a v přízemí dokonce již nebyla žádná okna. Pokračovalo se rekonstrukcí ústředního topení, elektřiny, ale i vybudováním počítačových sítí.
Výhodou Nových Hradů je, že zámek je celoročně obydlen a díky tomu v zimě vytápěn. Ročně se zde koná více než sto svateb, pořádají se tu koncerty, společenská či firemní setkání atd. Zázemím je pak zámecká restaurace, sezónní cukrárna, sál pro rautové hostiny, součástí je i malá galerie, kde se konají periodické výstavy, ve špýcharu bylo letos otevřeno první cyklistické muzeum v Čechách.
Dnes můžete na zámku navštívit expozici historického nábytku, která vznikla ve spolupráci s Umělecko-průmyslovým muzeem v Praze. Postupně se tak dotváří docela zajímavá expozice, která ukazuje vývoj bydlení od baroka až do dvacátého století.
Tak trochu raritou, kterou jiný zámek nenabízí, je, že návštěvníci můžou přímo nahlédnout do soukromí majitelů zámku a podívat se, jaké to je, žít na zámku. Takže lidé při prohlídce můžou nahlédnout byť je to přes provaz do jídelny, podívat se na kuchyň, shlédnout knihovnu, apartmán a jednu z koupelen majitelů zámku, kteří zde trvale žijí. To je zase něco, co tento zámek favorizuje i ve srovnání s daleko lépe vybavenými zámky, protože tento pocit tam návštěvník zažít nemůže.
Zámek se pyšní také prvním muzeem cyklistiky u nás. Jeho zakladatelem je pan Jiří Uhlíř, který se cyklistice věnuje doslova celý život. Výstava jízdních kol se nachází v prostorách barokního špýcharu v areálu zámku. Celá plocha čtyř podlaží, z nichž každé se rozkládá na ploše 300 metrů čtverečných, patří jízdním kolům, jejich historii, ale i doplňkům, literatuře o cyklistice či reklamním předmětům. První část muzea byla zpřístupněna loni 17. června, zbývající část expozice by se měla návštěvníkům otevřít letos na jaře a nabídne jízdní kola z celého světa. Jeden jediný exponát muzea cyklistiky je replikou, a sice je to hned první exponát nejstaršího předchůdce dnešního jízdního kola, kterým je Draisova dresína. Toto dřevěné kolo mělo ještě obě kola stejného průměru jako mají kola dnes a jeho zajímavostí bylo, že nebylo vybaveno šlapadly, jezdec se pohyboval dopředu odrážením nohama. Tímto vynálezem začíná historie jízdního kola v roce 1817. Všechny ostatní exponáty v muzeu jsou již originály.
Později okolo roku 1830 přišel francouzský mechanik Michaux s nápadem, že když se přední kolo opatří klikami, tak je pohyb jednodušší a neopráší se nohy. A kvůli ujeté vzdálenosti na jedno šlápnutí se poté začal zvětšovat průměr kol, až se došlo k vysokým kolům a to pak zase limitovala délka nohou. V roce 1870 pak bylo v anglickém Coventry vyvinuto celokovové jízdní kolo, které již mělo i kovové paprsky kol. U nás tato kola začala vyrábět firma Kohout na Smíchově, která od roku 1880 do roku 1890 vyrobila zřejmě do tisíce kusů, proto se u nás pro vysoká kola vžilo pojmenování Kohoutovka.
Již v té době existovaly legitimace, dnes bychom to nazvali řidičáky na kolo. Každý, kdo chtěl jezdit na jízdním kole, musel mít legitimaci k jízdě, k jejímuž získání bylo potřeba předvést jízdu na kole. Již tehdy měla kola svá čísla, něco na způsob dnešních registračních značek u aut a dokonce existovala pravidla pro jízdu na kole. V nich bylo například uvedeno, že za tmy nebo snížené viditelnosti musí cyklista zapálit lucernu nebo že každé jízdní kolo musí být vybaveno jasně znějícím zvonkem.
V prvním českém muzeu cyklistiky v Nových Hradech také naleznete jízdní kolo značky Laurin a Klement. Tato známá firma totiž vyráběla velocipedy Slavia, které se vyráběly ještě před tím, než byla zahájena výroba aut a motocyklů. V muzeu naleznete také jakýsi vojenský svět. Ve druhém poschodí se nachází první vyrobené skládací kolo,. Nebylo vyrobeno kvůli turistice, ale kvůli vojenství, byl to francouzský kapitán Gerárd, který v roce 1902 vymyslel první skládací jízdní kolo pro francouzské vojáky. V expozici se nalézá také jízdní kolo z druhé světové války, které mělo přihrádku na granáty nebo švýcarské vojenské kolo s přívěsným vozíkem. Zajímavostí jsou pak jízdní kola s motorovým pomocným pohonem. Návštěvníky pak zcela jistě zaujme jakýsi dobově zařízený obchůdek s jízdními koly a cyklistickými doplňky tak, jak asi vypadal v první polovině dvacátého století. Zajímavá je také replika dobové opravny jízdních kol. Tak trochu raritou jsou pak filmová kola. Nachází se zde například kolo, na kterém jede pan Svěrák ve Vratných lahvích, vedle stojí bílé kolo, které účinkuje v televizní reklamě na Poděbradku, v muzeu jsou i kola z filmu Obsluhoval jsem anglického krále.
Hned vedle se pak nachází cyklistický trenažér, na kterém se trénovalo za první republiky v Lucerně, kde bývaly závody na válcích. Na pódiu šlapalo na kolech přidělaných na válcích několik závodníků a na velkých tachometrech pak bylo možné přečíst ujetou vzdálenost.
Vypravte se tedy na Nové Hrady. Návštěva zámku, zahrady či stylové restaurace může být příjemným zpestřením pobytu třeba v Toulovcových maštalích. A jelikož se v regionu nachází celá řada značených cyklistických tras, příznivci jízdních kol by pak neměli opomenout navštívit první české muzeum cyklistiky. Za pozornost stojí také pískovcová rokoková křížová cesta lemující čtrnácti zastaveními od novohradského kostela původní přístupovou cestu ke gotickému hradu.
Samotný zámek v Nových Hradech je sice otevřen celoročně, v zimním období však pouze po předchozí domluvě. Sezóna na Nových Hradech začíná na počátku dubna, kdy je otevřeno pouze o víkendech, od června do září pak můžete Nové Hrady navštívit denně včetně pondělí mezi 10. a 16. hodinou. V říjnu vás pak rádi uvítají již pouze o víkendech.
