V roce 2002 jsem zvolil se svou přítelkyní dovolenou ve Vysokých Tatrách. Po minulém roce u moře jsme chtěli zkusit něco jiného, takže jsme zvolili hory. Poprvé jsem zkusil ubytování vybrat a domluvit přes internet, takže jsem „nevěděl do čeho jedeme“. Měl jsem již zaplaceno předem složenkou 50% ceny, takže…..
Když jsme vystoupili z vlaku v Horním Smokovci a natrefili na první velice podobný dům jako z foto na internetu, ale zchátralý s padající omítkou a polorozbitými okny, polil nás trochu studený pot! Byl to totiž dům až o 150m dál, takže vše dopadlo dobře a ubytování v domě ze třicátých let 20.století nebylo nejhorší především jídlo zde vařili výborné! Byl jsem zvědav co se v Tatrách změnilo, poněvadž jsem zde byl naposledy před 12 lety!
Túry
V Tatrách se dá podniknout velké množství túr, které nelze stihnout během jednoho týdne, avšak dají se docela slušně během tohoto týdne zmapovat. Proto bych popsal naše chození po horách a doporučil bych nějaké, které jsou asi nejlepšími variantami a čeho se lze vyvarovat.
Pět pramenů:
První den jsme po delší cestě zvolili odpočinkovějším, a to sice, pohodový výlet na Hrebienok. Chtěli jsme vyjet pozemní lanovou dráhou nahoru a dolů sejít pěšky, ale cena nás odradila. Tam a zpět 100 Sk, což jsme nechtěli a pouze nahoru, kam jsme chtěli 80 Sk, což se nám zdálo v nepoměru, tak jsme šli pěšky příjemným stoupáním po modré značce lesem, která měla míjet tzv. pět pramenů na které jsme byli velice zvědaví (a nakonec jsem je neviděl). Přes cestu nám ale skutečně přeteklo pět pěkných potůčků. Po cestě je i krásný altánek uprostřed lesa.
Pak jsme se dostali na rozcestí, odkud jsme pokračovali v extrémním tempu po červené na Hrebienok, poněvadž hrozila v dáli urputná bouře. Jelikož se rozpršelo, tak jsme sjeli, po delším čekání, lanovou dráhou zpět do Starého Smokovce. (cena dolů už byla normální – 40 Sk).
Studenovodské vodopády a Obrovský vodopád
Během následujících dnů jsme zvolili obtížnější trasu, nebo spíše delší. Vlakem jsme dorazili do Tatranské Lomnice, kde jsme si prohlédli městečko a navštívili muzeum TANAPU, kde je vystavena tatranská historie, fauna a flóra. Po působivé prohlídce jsme se nakonec vydali, i přes zatažené vrcholky, ke kabinkové lanovce směr Skalnaté pleso, odkud bychom vyjeli na Lomnický štít. Na Skalnatém plese byly ale husté mračna, proto po delším čekání a prohlídky hvězdárny Encián jsme skončili v restauraci, kde jsem si dal zelnou polévku za 40 Sk, respektive vodu se zelím. Pak jsme výjezd (za 400 na osobu) na Lomnický štít vzdali, a vydali jsme se po červené značce Tatranskou magistrálou. Cesta je velice příjemná poněvadž se jedná o neustálé mírné klesání.
Po delší době dorazíte ke krásné Zamkovského chatu, kde je spousta odpočívajících turistů. Odtud vede modrá zn. k Téryho chatě, pro nás obtížnost No.1, tak jsem se tam opět nepodíval! (Snad příště) Pokračovali jsme proto dále po červené až k Obrovskému vodopádu na Malém studeném potoku, který by se měl jmenovat spíše ledový. Na ochlazení zteplalého pití však ideální. Pokud pokračujete dále tak narazíte na Studenovodské vodopády, které jsou rozsáhlejší, vzhledem k tomu, že jsou na Studeném potoku, který je již sloučen s Malým a Velkým studeným potokem. Po prohlídce impozantních vodopádů se dostanete k Bilíkově chatě odkud je to již kousek na Hrebienok, kde jsme byli rádi, že jsme už u lanové dráhy a pokračovali jsme sjezdem dolů do Starého Smokovce a pěšky na ubytování v Horním Smokovci.
Cesta na Popradské pleso a symbolický cintorín
Jednoho dne jsme se vydali na Popradské pleso, které je velmi vyhledávané turisty. Po radě známého jsme jeli vlakem až na Štrbské pleso, odtud po naučném chodníku směrem Popradské pleso (červená značka), což je velmi krásná panoramatická cesta s pěknými zákoutími. Na Popradském plese je mnoho turistů, kteří odtud putují k dalším cílům, jako např. Sliezsky dom a výstup na Rysy.
My jsme si prohlédly celé pleso i přilehlý cintorín, kde jsou pamětní desky lidí, kteří zahynuli v Tatrách. Je jich tam již mnoho. Po prohlídce nás lákala klikatící se cesta přes hřeben na Sliezsky dom, ale počasí nebylo přívětivé, tak jsme začali prchat, než bude pršet, po silnici směr zastávka vlaku Popradské pleso. Byl to hezký kousek, takže jsme to nestihly a bouřková smršť nás zastihla v lese. Pod stromy jsme se schovávali celkem účinně, ale jelikož ne a ne přestat, museli jsme jít dál. Zmokli jsme docela slušně. Doporučuji všem pánům zkontrolovat výbavu svých přítelkyň, manželek a dalších žen, aby měli s sebou pláštěnky popř. šusťákové bundy, poňevadž jen já ji měl!!! Snad nedopadnete jako já!
Závěrem
Pro cestu do Vysokých Tater bych doporučil navštívit stránky Tatry.sk, kde naleznete spoustu informací potřebných na cestu. Především si stáhněte jízdní řády vlaků a lanovek. Vlaky zde jezdí velmi přesně, avšak v některých stanicích chybějí jízdní řády nebo se v nich špatně orientuje, proto mít po ruce svůj řád je neocenitelné!!!
