Zámek je snad každému známý především z knihy Babička od Boženy Němcové a to díky sídle vévodkyně, v knize uváděné jako paní kněžna. Mnoho lidí však ani neví, kde se tento barokní zámeček upravený po vzoru italských letohrádků ve stylu empíru nachází a jak zajímavou má minulost.Před vstupem do zámku
Parkování je ihned před zámkem a je zpoplatněno. Je to asi nejlepší výchozí volba pro návštěvu zámku. V období naší návštěvy (srpen) nás v okolí zámku značně pozlobili všudypřítomné vosy, nikde jsem se s takovým množstvím atakujících vos nesetkal a tak nás zámek a následná prohlídka zámku na chvíli ochránila před dotírajícím hmyzem.
Prohlídkové okruhy
Malý okruh – Doba vévodkyně Zaháňské ( 90 Kč – 30 minut )
V prvním poschodí se nacházejí salóny z období klasicismu, empíru a biedermeieru. Společenské a soukromé prostory svým vybavením připomínají dobu největší slávy Ratibořic, kdy zde sídlila Kateřina Vilemína vévodkyně Zaháňská, princezna Kuronská a hostila zde významné osobnosti z řad politiků a umělců. Jsou zde zastoupeny kvalitní malířské práce od 16. do 19. století a uplatňuje se kolekce evropského porcelánu a skla.
Velký okruh – Zámek Ratibořice ( 110 Kč – 50 minut )
Prohlídka celého zámku, ve které je zahrnut i okruh „Doba vévodkyně Zaháňské“ a interiéry v přízemí z doby posledních soukromých majitelů na přelomu 19. a 20. století. Místnosti jsou zařízeny nábytkem z 19. století, který doplňují podobizny příslušníků a příbuzných knížecí rodiny Schaumburg – Lippe a dánské královské rodiny, kolekce dánského porcelánu, anglické kameniny, grafických listů a soubor osobních předmětů příslušníků rodiny.
Historie zámku Ratibořice
První písemná zmíňka o panském sídle pochází z roku 1388. Původní tvrz v Ratibořicích nebyla následně obývána, začala chátrat a koncem 16. století zanikla. Roku 1582 zakoupil Ratibořice i Rýzmburk rod Smiřických ze Smiřic a oba statky byly připojeny k rozsáhlému panství náchodskému. Po bitvě na Bílé Hoře získali náchodské panství Trčkové z Lípy. Poslední český majitel, Adam Erdman Trčka z Lípy, byl zavražděn spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634. Poté postoupil celé panství císař Ferdinand II. knížeti Ottaviu Piccolomini. V letech 1702 – 1708 si nechal kníže Lorenzo z Piccolomini v Ratibořicích postavit barokní zámeček, který měl sloužit jako letní a lovecké sídlo. Stavba byla vybudována podle vzoru italských letohrádků, jako takzvané „casino“.
V roce 1792 koupil Náchodské panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po jeho smrti zdědila panství jeho nestarší dcera Kateřina Frederika Vilemína Benigna, vévodkyně Zaháňská (*1781 – +1839) známa především jako „paní kněžna“ z knihy Boženy Němcové „Babička“. Chytrá, inteligentní a také krásná vévodkyně si Ratibořice zvolila za své stálé letní sídlo. To nechala v letech 1825-1826 přebudovat ve stylu klasicismu a empíru. V okolí zámku byl založen přírodně krajinářský park, postupně rozšířený na celé údolí řeky Úpy, kde najdete všechna místa a stavení, o kterých jste četli v knize Babička.
Vévodkyně na zámku hostila řadu významných osobností, například rakouského kancléře, knížete Klemense Metternicha, ruského cara Alexandera I. a v roce 1813 propůjčila ratibořický zámek k tajným jednáním o protinapoleonské koalici diplomatům Pruska, Ruska a Rakouska, jehož konečným výsledkem bylo uspořádání Evropy na několik desetiletí.
Po smrti vévodkyně Zaháňské v roce 1839 bylo panství prodáno roku 1840 říšskému hraběti Octavianu z Lippe – Biesterfeldu. Roku 1842 zakoupil panství se 114 vesnicemi a městečky, řadou průmyslových závodů a zámky v Náchodě, Chvalkovicích a Ratibořicích Jiří Vilém, říšský kníže Schaumburg – Lippe.
Byl to panovník jednoho z malých knížectví na severu Německa. Schaumburgové nechali zámek upravit v letech 1860 – 1864 do dnešní podoby. V držení rodu Schaumburg – Lippe zůstal zámek až do roku 1945 kdy byl zestátněn.
Babiččino údolí
Zámek Ratibořice a Babiččino údolí jsou navštěvovány také díky dílu spisovatelky Boženy Němcové (1820 – 1862). Její román Babička je idealizovaným obrazem spisovatelčina dětství a raného mládí, které trávila s rodiči, sourozenci a milovanou babičkou v Ratibořicích. Kniha vypráví o životě venkovského lidu, jeho všedních starostech a radostech. Památkám, trasám a jednotlivým zastavením v Babiččině údolí bude věnován samostatný cestopis.
