Pokud se chystáte strávit aktivní dovolenou na ostrově Tenerife, určitě si s sebou zabalte i teplé sportovní oblečení a dobré trekové boty. A potom už vám nic nebrání v tom objevovat ta nejúžasnější místa ostrova, o nichž nemá většina prázdninových turistů ani ponětí. Jedním z těchto míst je horské pásmo Anaga na severovýchodě ostrova, které ukrývá subtropický mlžný prales.
Zelená Anaga překvapí bizarním reliéfem
Masív Anaga je pohoří v severovýchodní výspě ostrova s nejvyšším vrcholem Taborno (1024 m). Protože se nacházíme na „vulkanických“ Kanárských ostrovech, stojí za jeho vyzdvižením sopečný výbuch někdy před třemi miliony lety. Pohoří Anaga je vzhledem k časté mlze a dešti nejvlhčím místem ostrova, místní mu říkají Monteverde (česky: Zelená hora). Je porostlé vavřínovým lesem a prochází jím pěkně upravená asfaltová silnice, z níž se každou chvíli nabízí návštěvníkům ohromující až dechberoucí výhledy na Atlantik. Protože jde de facto o malý poloostrov, je oceán vidět po obou stranách cesty. Svahy jsou velmi příkré, úzká a hluboká údolí vybíhají až k samému moři. Vzhledem ke členitému reliéfu je u silnice pouze pár vyhlídkových míst (španělsky: miradores) určených k fotografování, takže pokud budete některé z nich míjet, určitě zastavte a nečekejte až na další. A už vůbec nezastavujte na neoznačených místech, nehoda v samé blízkosti soutěsek by nemusela skončit jen řinčením plechů. I v pohoří Anaga platí, že k těm nejhezčím místům s překrásnými výhledy se musí pěšky.
Návštěvnické centrum Cruz del Carmen nabízí „cestu smyslů“ Hlavní cesta do Anagy vede přes město La Laguna. Pokud se chcete tomuto městu velikosti naší Plzně vyhnout, držte se ukazatele Cruz del Carmen. Jde o název návštěvnického centra zdejší chráněné oblasti Parque Rural de Anaga. V hlavní budově si můžete prohlédnout malé muzeum vztahující se k parku, získat tištěné materiály nebo kontaktovat pracovníky centra. Hned naproti začíná turistická „cesta smyslů“ (španělsky: sendero de los sentidos). Podle možností a zdatnosti si mohou návštěvníci vybrat ze tří okruhů. Ten nejkratší, bezbariérový, měří pouhých 340 metrů, ten nejdelší měří asi 1,5 kilometru. Jde o malou a sympatickou „ochutnávku“ pro ty, kteří z nějakého důvodu nemohou podniknout náročnější túru do místních, velmi hustých vavřínových lesů.
Na evropské pevnině již vavřínové lesy nenajdete
V Anaze si na informačních tabulích či prospektech zajisté všimnete slova Laurisilva. Pod názvem se skrývá označení pro mlžné lesy pralesního typu. Málokdo ví, že tyto vlhké vavřínové porosty se dříve nacházel v celém evropském Středomoří, ale bohužel nepřežily poslední dobu ledovou v pleistocénu. Ochlazení se naštěstí vyhnulo ostrovům západně od severní Afriky (tzv. Makaronésie) a díky tomu můžeme jedinečné zbytky těchto lesů obdivovat na Madeiře, Kapverdách, Azorských a Kanárských ostrovech. Nachází se na svazích subtropických či tropických hor, kde vlhkost z blízkého oceánu rychle kondenzuje a mění se v jemné mrholení či hustou mlhu. Když jsme stáli na vyhlídkových místech, byl pohyb mlhy nádherně patrný a zajímavě kontrastoval s azurovým nebem na pobřeží. Kilometr od nás svítilo ostré kanárské slunce a při hřebenech Anagy poprchávalo. Příroda nám připravila zajímavou podívanou.
Projděte si Pijaral – nejzachovalejší část „subtropické džungle“
Mezi obcemi Bailadero a Chamorga se po pravé straně silnice nachází nejcennější část zdejšího ekosystému, tzv. Pijaral. Název je odvozen od snad nejpůsobivější rostliny těchto lesů, kterým je Píjara (Woodwardia radicans), velmi vzácný druh kapradiny dorůstající výšky až tři metry. Celý les působí tajemným, mysteriózním dojmem. Cítíme obrovskou vlhkost a všude kolem roste bujná vegetace s hustými porosty vavřínu, voskovníku a vřesovce stromovitého. Atmosféru dokreslují všude přítomné lišejníky a mechový podrost. Do některých míst občas prosvitnou sluneční paprsky a my si připadáme jak v Burianově Cestě do pravěku. Výstižnější než popis budou zcela jistě přiložené fotografie. Pokud budete zvažovat návštěvu Pijaralu, dejte pozor na kluzké kameny, záchranáři by se do těchto míst dostávali velmi těžko. Ještě chci upozornit, že vyrazit do vlhkých vavřínových lesů v plážové obuvi by bylo zbytečné hazardování.
Na mých cestách mě vždy potěší, když mohu poznat něco naprosto nového, fascinujícího, při čemž mi srdce radostí poposkočí. Procházka Pijaralem tyto podmínky naprosto splnila.
Proč za vavřínovými lesy právě na Tenerife? Protože šetříte!
Největší plochu (150 km2) mlžných subtropických lesů nabízí portugalská Madeira. Na druhém místě se nachází právě Tenerife a na třetím sousední ostrov Gomera. Další nejbližší lesy tohoto typu nabízí až jihovýchodní Asie a tam, přiznejme si, našinec zas tak často nezavítá. Kanárské ostrovy mají proti Madeiře jednu nespornou výhodu, kterou je cena ubytování a dalších služeb, jako např. pronájmu automobilu. Jen pro informaci, za čtyřhvězdičkový hotel s polopenzí jsme jako čtyřčlenná rodina zaplatili v červenci 400 €, týdenní pronájem vozu s kompletním pojištěním nepřesáhl 200 € a letenky z Mnichova na Tenerife se společností Norwegian nás dohromady stály 530 €. Za tyto peníze bychom se v současné době na Madeiru nikdy nepodívali, i když její návštěvu máme výhledově také v plánu.
