Když jsme v roce 1997 poprvé navštívili Gibraltar, stali jsme se očitými svědky španělsko-britských naschválů. Úmyslně protahované kontroly na hranici, přísné pohledy celníků. O patnáct let později již díky Schengenské dohodě žádná kontrola neproběhla. Máme štěstí, se dvěma dětmi by bylo čekání nekonečné.
Vstup na letiště povolen
Auto necháváme v podzemních garážích v hraničním španělském městě La Línea de la Concepción. Na Gibraltar je to odsud pěšky asi čtyři sta metrů. Samozřejmě se dá do města vjet i autem, ale parkovací místo můžete hledat třeba i hodinu. Za bývalou hraniční budkou rychle přecházíme ranvej mezinárodního letiště, jinudy se po souši na Gibraltar dostat nedá. Možná vás zastaví červená barva na semaforu doprovázená zvukovým signálem. Během několika minut budete svědky přistání či startu dopravního nebo vojenského letadla. Poté se rozsvítí zelená a letištní plocha již zase slouží jako příjezdová komunikace.
Přerušit nejrušnější gibraltarskou silnici Winstona Churchilla mezinárodním letištěm byla nutnost. Z jedné strany Gibraltaru se totiž tyčí obrovská skála a na druhé straně se zase rozprostírá město.
300 let provokací, sporů a nevraživosti
Britům připadl Gibraltar roku 1713, kdy byla v nizozemském Utrechtu podepsána mírová smlouva, která ukončila válku o španělské dědictví. Britové touto dohodou posílili své pozice v Evropě i zámoří. Španělsko se kromě tohoto území muselo vzdát i ostrova Menorca ve Středozemním moři.
Britové hned ze začátku proměnili svoji kořist v nedobytnou pevnost. Během druhé světové války slíbil Winston Churchill, že pokud se Španělsko nebude vojensky vměšovat do vojenských operací na Gibraltaru, podstoupí Spojené království toto území zpět Španělsku. Když válka skončila, Británie Churchillův ústní závazek neuznala.
V roce 1969 po mnoha neúspěšných jednáních vyhlásil španělský generál Franco úplnou blokádu Gibraltaru, která trvala až do roku 1982 a způsobila místním obrovské potíže. Nejhorší bylo, že došlo k úplnému odříznutí od elektrické energie a plynu. V současnosti je situace taková, že oba státy řeší své spory diplomatickou cestou a veřejnými proklamacemi v tisku. Gibraltar je zvláště ve Španělsku významným předvolebním tématem.
Main Street je pastvou pro oči
Na Gibraltar jsme si vyčlenili jeden den, podobně jako většina ostatních turistů, kteří sem míří z nedalekých letovisek „Slunečného pobřeží“ (Costa del Sol). Po přechodu letištní plochy jdeme stejným směrem jako ostatní. První dva kruhové objezdy procházíme rovně a poté značenou zkratkou na ulici Main Street – hlavní obchodní tepnu města. Celá, téměř dva kilometry dlouhá ulice, je pěší zónou a velkým turistickým divadlem, jemuž tvoří kulisy městské domy postavené v různých stylech. V jejich přízemních částech se nachází obchody se suvenýry, kosmetikou, tabákem a elektronikou. Naleznete zde i desítky restaurací, kaváren, cestovních agentur a samozřejmě bank.
Děti se zastavují hned na začátku ulice u první živé sochy, která představovala něco jako českého Mikuláše a pod ní ležel bílý labrador. Vyndáváme euro a najednou slyšíme, jak socha debatuje s dětmi plynnou češtinou. S krajanem jsme prohodili pár slov a zjistili, že ho jeho práce celkem slušně uživí. Dokonce si už zakoupil pozemek pro stavbu domu. Inu, česká stopa na Gibraltaru přece jen existuje a podle mých informací není jediná.
Opice – otravní, drzí a věčně hladoví “strážci“ skály
Pokud projdete celou ulici Main Street, můžete pokračovat až k obrovskému parkovišti na ulici Red Sands Road, odkud vyjíždí lanovka (Cable Car) nahoru na „skálu“. Zpáteční jízdenka stojí necelých 14 €, děti platí polovinu. Samozřejmě lze platit platební kartou. Cesta trvá jen chviličku a pohled z kabiny na celý Gibraltar je ohromující. Pokud nestihnete fotografovat během cesty, v blízkosti horní stanice lanovky je k tomuto účelu vybudována vyhlídková terasa.
Pravděpodobně již při výstupu narazíte na zdejší „mazlíčky“, jimiž jsou makakové. Tyto bezocasé opice, jejichž jediná kolonie v Evropě žije právě zde, jsou pod bedlivou ochranou místních obyvatel. Možná za to může legenda, podle níž bude Gibraltar pod britskou nadvládou tak dlouho, dokud zde budou žít tito tvorové. Podle mého názoru si je hýčkají z čistě ekonomických důvodů, protože vidět opice v Evropě v takřka přirozeném prostředí je skutečná rarita.
Pokud procházíte po cestách v blízkosti opic, musíte dodržovat určitá pravidla. V žádném případě na ně nesahejte a buďte opatrní, když se v jejich blízkosti fotíte. K poškrábání či pokousání dochází celkem často, občas je v tom turista i nevinně. V rukách byste nic mít neměli, jídlo už vůbec ne. Najíst z vlastních zásob se můžete v uzavřené místnosti nad horní stanicí lanovky, kde je i restaurace a toalety. Naše malá dcerka byla jednou z opic okradena téměř okamžitě po vystoupení z lanovky. V ruce si pyšně nesla kabelku, kterou ji jedna z opic obratně vytrhla z ruky a odběhla s ní kdovíkam.
Další lákadla Gibraltaru
Gibraltar nabízí velmi širokou nabídku aktivit, z nichž si vybere určitě každý. Velká část návštěvníků sem míří za levnými nákupy, neboť se zde nakupuje bez daní. Nejvíce se samozřejmě vyplatí nákup alkoholu a tabákových výrobků. Pokud vás nezasáhne nákupní horečka, můžete se vydat pozorovat delfíny a velryby do Gibraltarské úžiny.
Já osobně všem doporučuji jinou činnost, která je navíc úplně zdarma. Sedněte si na lavičku uprostřed ulice Main Street a pozorujte chvíli život v kosmopolitním městě. Vychutnejte si směsici různých zvuků, barev a vůní. Na toto „venkovní“ divadlo budete určitě ještě dlouho vzpomínat.
Veškeré informace o Gibraltaru a zdejších aktivitách naleznete na pěkně zpracovaných webových stránkách Gibraltar info.
