Hukvaldy jsou malebnou vesnicí v Moravskoslezském kraji a jsou rodným místem velkého hudebního skladatele Leoše Janáčka. Místní dominantou je vedle skladatele nad Hukvaldy se tyčící hrad s impozantní oborou, ve které se nachází spousty muflonů a daňků.
Při příjezdu do Hukvald lze zaparkovat na velkém záchytném parkovišti, odkud je nejideálnější začátek cesty. Hned na náměstí je první informační tabule, která nás informuje o naučné stezce Hradní vrch dlouhé 2 km. Vede odtud přes oborní bránu po asfaltové cestě, až ke zřícenině hradu a zpět lesním chodníčkem. Kousek od vstupu do obory je informační centrum sídlící v rodném domě Leoše Janáčka. S tímto hudebním skladatelem je tady spjato úplně vše. Třeba v jednom hostinci si můžete sednout ke stolu, kde Leoš Janáček rád sedával a na památku si odnést tištěný pamětní list, že jste zde usedli také. Pamětní listinu nemám, poněvadž jsem z nevědomosti navštívil jiný hostinec, což mě dodnes mrzí.
Leoš Janáček – byl skladatel jež svým významem přesáhl hranice států i kontinentů. Narodil se v roce 1854 jako deváté ze třinácti dětí. Od dětství se setkával s hudbou, jeho dědeček i otec hudbu vyučovali. V 11 letech odešel do klášterní školy na Starém Brně. Později byl v Brně jmenován ředitelem varhanické školy. Jeho hudba byla tak originální, že vzbuzovala odpor konzervativců a např. opera Její pastorkyňa čekala na provedení 12 let v Praze. Na konci života se dočkal konečně pochopení a jeho díla se stala slavná. V roce 1921 si Janáček koupil domek v Hukvaldech, kde trávil dost času. V roce 1928 zemřel v Ostravě. V domě, který si koupil je dnes umístěna expozice s původním vybavením.
Vstup k hradu tedy vede přes Hukvaldskou oboru, která vznikla roku 1566. Tehdejší držitel Hukvald biskup Vilém Prusínovský z Víckova dostal od císaře Maxmiliána darem 20 daňků a tak pro ně dal ohradit kus lesa. Tato obora tak patří k nejstarším v ČR. V letech 1730-1736 byla obora ohrazena kamennou zdí a její dnešní rozloha je 457 ha. Cesta oborou je krásným zážitkem, zvláště pak v podzimním období. Staré bučiny u hradního vrchu dosahují věku 190-240 let a při asfaltové cestě zde narazíte na další přírodní zajímavost a to skupinku 7 buků lesních ( Fagus Sylvatica ). Tyto stromy jsou vyhlášeny za památné, z důvodu estetického působení mohutně vyvinutých kořenových systémů, které jsou vlivem eroze ve strmém svahu obnažené a každého procházejícího ihned zaujmou. Délka obnažených kořenů dosahuje 8 metrů a stáří těchto sedmi stromů je odhadováno na 150 let.
Na konci naučné stezky a vrcholku kopce lze již vstoupit do samotného hradu, který je jedním z našich nejstarších a nejrozlehlejších hradních komplexů. Byl založen roku 1240 Arnoldem z Hückeswagenu, který byl bohatým šlechticem ve službách Přemysla Otakara I. Arnoldův syn však hrad Hukvaldy prodal olomouckým biskupům. Po skončení válek v 18.století ztrácí na významu a v podhradí se rozrůstá nová obec Hukvaldy. Samotný hrad nebyl nikdy vojensky dobyt a v roce 1762 jej poničil požár. V areálu hradu, který má několik zajímavých zákoutí díky své rozlehlosti, se můžete pěkně projít a prolézt si hradby. Po novodobých železných schodech vsazených do původního zdiva semůžete dostat na věž odkud jsou krásné výhledy do okolí.
Po sestoupení zpět do Hukvald jsme se vydali prohlédnout dům kde bydlel Janáček, odkud je to jen kousek k expozici Exotic pana Milana Javorského, který ve své garáži vystavuje motýlí sbírky ke kterým vám učiní i výklad. Nedaleko je zase Tropic Hukvaldy, z jehož návštěvy jsme byli odrazeni několika místními a určitě jsme udělali dobře, že jsme prohlídku vynechali.
