Protože máme dvě malé děti, je otázka výběru dovolené vždy určitým kompromisem mezi dětskými potřebami a naší cestovatelskou touhou poznávat nová místa. Již dlouho jsme toužili navštívit italský ostrov Sicílii. Vybrali jsme si město Cefalú, kde lze nalézt atmosféru středověkého města pro rodiče a teplé moře pro jejich děti.
K jeho návštěvě nám dosud bránila vysoká cena zájezdu, neboť nejlevnější letecký zájezd na Sicílii s plnou penzí pro čtyřčlennou rodinu by vyšel o prázdninách přes české cestovní kanceláře (dále jen CK) se všemi příplatky asi na 70 tis. Kč. Protože nás již unavuje sedět u katalogů a neustále hledat malé číslice oznamující výši povinných příplatků, poohlíželi jsme se především po nabídkách německých a britských touroperátorů. Ty totiž ve většině svých destinací nabízejí možnost i nákupu ubytování se stravou bez dopravy, často umožňují nástup více dnů v týdnu, díky většímu objemu klientů mají u hotelů vyjednané lepší ceny a nabízí speciální slevy pro rodiny s dětmi (běžně 2 děti do 6 let zdarma s nárokem na všechny služby).
Když slovenský lowcost dopravce Sky Europe doprodával letenky z Bratislavy do Catanie, nezaváhali jsme. Za čtyři zpáteční letenky včetně všech poplatků a tax jsme zaplatili 9 tis. Kč a ubytování si zajistili přes významnou německou cestovní kancelář. Za týden ubytování ve tříhvězdičkovém hotelu s plnou penzí vzdáleného asi 1 km od centra historicky proslaveného města Cefalú (čti „čefalú) jsme zaplatili 850 eur. Cena se nám zdála velmi přijatelná, neboť v italských hotelech je nejdražší ubytování právě první tři srpnové týdny, kdy se na dovolenou rozjede většina Italů. Kdo by se rozhodl navštívit hotel začátkem července tak ušetří asi třetinu nákladů.Vzhledem ke vzdálenosti Catanie od místa pobytu (170 km) jsme si rezervovali vůz a těšili se na dovolenou.
Po příletu nás trošku překvapila cesta autobusem z letadla, při níž se řidič bravurně vyhýbal popadaným zavazadlům na letištní ploše. Těch našich jsme se naštěstí dočkali asi po hodině čekání v příletové hale. V asi sto metrů vzdálené půjčovně Europcaru jsme si vyzvedli vůz a vydali se po nezpoplatněné dálnici A19 směrem do vnitrozemí, která se asi po sto kilometrech postupně zvedá směrem k severnímu pobřeží. Zde A19 pokračuje směrem na Palermo, my se však v tomto místě vydali východním směrem po dálnici A20 (směr Messina) , kde jsme asi po 15 km sjeli na Cefalú. Zaplatili jsme přijatelných osmdesát centů mýtné a po chvilce jsme se objevili před hotelem.
Při nástupu na ubytování a předání ubytovacího poukazu na nás recepční začala mluvit lámanou němčinou a evidentně si oddychla, když jsme jí nabídli jako dorozumívací řeč angličtinu. Čtyřlůžkový pokoj s orientací na mořskou stranu byl neuvěřitelně prostorný. Po vstupu na balkon se nám navíc naskytl úchvatný pohled na město, jemuž dominuje obrovská skála „Rocca di Cefalú“ a normanská katedrála.
Název města byl původně Kephaloidion, což je odvozenina z řeckého „Kefale“ znamenajícího „hlavu“, kterou svým tvarem zdánlivě připomíná skála „Rocca“ nad městem. Právě archeologické nálezy lidských sídlišť v jeskyních této skály dokazují osídlení místa již v před érou starověkého Řecka, s nímž zdejší obyvatelé v pozdější době udržovali úzké obchodní kontakty. Po římské, byzantské a muslimské éře se ke slovu dostávají v 11. stol. Normané, s nimiž přichází období slávy a rozkvětu. Cefalú se stalo významným přístavem i sídelním městem biskupů. Právě Normané stojí za vybudováním největší stavby města – románské katedrály, k jejíž výstavbě dal impuls král Rogger II. v roce 1140. Žádné jiné významné období slávy již město nezažilo, a proto zde již nedošlo k žádným významným zásahům do architektury města.
Návštěva Cefalú je pro středoevropana nevšedním zážitkem. Přestože město zdálky působí poklidným dojmem, opak je pravdou. Při vstupu do jeho historické části se mění v pulzující centrum. Kromě velmi dlouhé odpolední siesty (mezi 12:30 – 16:30 hodinou) si zde připadáte jako v mraveništi. Tomuto přirovnání nahrává půdorys města, jenž zůstal od středověku nezměněn a který je tvořen rozsáhlou sítí úzkých nepravidelných uliček. Když se na chvíli zastavíte, spatříte neuvěřitelné hemžení hlasitě diskutujících a hodně gestikulujících lidí, menších aut a především skútrů, kterých kolem vás za hodinu projedou stovky.
Nejvíce rušnou ulicí a tepnou historické části je ulice „Corso Ruggiero“. Právě na ní naleznete jedno ze dvou městských informačních center („Informazioni“) a zároveň vád dovede k malému náměstí, na němž leží nejstarší normanská katedrála na Sicílii, které zde říkají „Duomo“ (Dóm). Na první pohled ohromuje románským portálem a dvěma obrovskými čtyřbokými věžemi. Vstup do katedrály je zdarma, pouze je vyžadováno vhodné oblečení, především pak od žen. Když tuto podmínku nesplňujete, ochotně vám u vstupu zdarma zapůjčí různé doplňky k oblečení.
Na ulici „Vitt. Emanuelle“, která navazuje na pobřežní promenádu, naleznete kromě druhého informačního centra další z klenotů zdejší architektury – středověkou prádelnu „Lavatoio Medievale“ vybudovanou arabskými staviteli. Místní ženy zde prý prali prádlo ještě před několika desítkami let. Pokud máte zájem vidět výrobky antického řemeslného umění, navštivte muzeum Mandralisca na stejnojmenné ulici.
Obrovskou výzvou pro mne bylo vylézt na skálu „Rocca“. Právě nejvyšší vrchol (270 m) totiž umožní jedinečný panoramatický výhled na město a jeho okolí. Jediný možný přístup je po schodech začínajících nedaleko náměstí „Piazza Garibaldi“, které turisty dovedou k obrovské kované bráně, která se „prý“ (podle zaměstnanců informačního centra) každé ráno v devět hodin otevírá a po čtvrté hodině odpoledne uzamyká. Při mém příchodu okolo desáté jsem tam zastihnul skupinu čekajících Italů a malou skupinku právě odcházejících Japonců. Po půl hodině čekání se dostavil evidentně podrážděný muž s klíči, který vysvětloval, že bránu má odemykat jeho kolega, který nezvedá telefon. Ničemu jsem se nedivil a vyrazil. Výstup mne zaujal velkým množstvím zajímavých staveb a krásných výhledů do okolí. Postupně jsem viděl dochovanou římskou zásobárnu vody („Cisterna“), kostelík sv. Anny („Chiesa di S. Anna“) a nad ním nejvýznamnější stavbu této skály – megalitickou svatyni Dianin chrám („Tempio di Diana“) z 9. stol. př. n. l., která je dokladem prehistorické etapy sídla. Od této stavby již nastává prudké stoupání beze stínu k vrcholu po kamenitoštěrkové nezpevněné cestě a odměnou v cíli je pohled na zříceninu původní pevnosti („Il Castello“). Po cestě zpět stojí za návštěvu ještě špatně značená vyhlídka na historické centrum, na níž se jde směrem dolů od kostelíka sv. Anny.
Pokud budete přijíždět do Cefalú vozem, připravte se na totální chaos a obrňte se trpělivostí. Městem jsme většinou projížděli v kolonách, občas se nám motorkáři na skútru jemně dotkli zrcátek či boku auta, ale téměř vždy se omluvili. Nikdy se nespoléhejte na to, že jste na hlavní silnici a zapomeňte na pravidlo pravé ruky. Kdo je odvážnější, ten dřív jede. Máte-li auto z půjčovny, ujistěte se dopředu, že je dobře pojištěno. Jednoduché to není ani s parkováním. Auto můžete zanechat na několikapatrovém parkovišti v ulici „Via Verga“ v blízkosti vlakového nádraží, nebo na ulici „Via A. Moro“začínají přímo před nádražím, odkud je to do centra již velmi blízko. Povolené parkování je vždy označeno modrou čárou a platí se poplatek 80 centů za hodinu. V době odpolední siesty a po osmé večer je parkování zdarma. Policisté ve městě neměli podle nás nic jiného na práci, než vybírat pokuty za špatné parkování a objednávat odtahy vozidel. Místním dokážou cokoli odpustit a živě s nimi diskutují, pro „přespolní“ ale stejná pravidla neplatí.
Kromě mnoha památek nabízí město i krásné písčité a oblázkové pláže, které i v srpnu nebyly přeplněné. Největší je městská pláž začínají přímo v centru města a pokračující směrem na západ k hotelové zóně lemované promenádou, která končí až u schodů k hotelu Santa Lucía e Le Sabbie D’Oro, v němž jsme byli ubytováni.
Máte-li děti, rozhodně je vezměte s sebou. Sicilané je zbožňují a pro „bambini“ udělají opravdu všechno. Naše děti na ulicích neustále někdo obdivoval a hladil, hotelový personál jim neustále podstrojoval. V restauraci pobíhalo mezi stoly spousta dětí, číšníci se jim nejen ochotně vyhýbali, ale ještě se na ně usmívali a diskutovali s nimi. Naše děti i my jsme byli nadšeni a na Sicílii se určitě vrátíme. CIA E LE SABBIE D’ORO
